castiglione
komentáře u knih

Protože jsem se zrovinka dnes stala poprve babičkou, chtělo to prostě něco stylového k tomu šampáňu! Takže - Na zdraví, Marťásku, a už se moc těším, až si spolu budeme číst :))))))


Není možné Hurvínka a Spejbla nemilovat :)))


Nejsem si tak úplně jistá, zda tak malé dítě, pro které je leporelo určeno, pochopí říkanku, proto jen 3 hvězdičky.


Já ji prostě miluji! Myslím Agathu :) A že je místy trošku naivní a roztomilá? Copak to vadí, když o napětí není nouze? Teď myslím knihu :) A kolikrát jsem ji už četla? Už asi pětkrát :) !


Pravda je, že jsem asi čekala trochu víc... nebo něco trochu jiného?!? Taková typicky česká drbárna a detektivka s typicky českými postavičkami, zloději a koneckonců i vrahem. Dávám čtyři hvězdy za čtivost, napětí a společnou lásku k rodu kočičímu :)


Taková ta klasika - jako za starých dobrých časů detektivek bez přehnaného popisu násilí a drastických scén. Škoda, že v Bretani jsem zatím nebyla, ale už několik let s touto myšlenkou tak trochu laškuji :) Koneckonců pozvánka to byla naprosto dokonalá, všechna místa jsem si pečlivě poznamenala, se strýčkem Googlem i vyhledala, tak už jen vyrazit :)


K této knížce jsem po přečtení zdejších komentářů přistupovala tak trošku s nedůvěrou. Asi se musíte pohybovat na FB, abyste do děje vpluli tak nějak v pohodě. Je fakt, že kdo neví, jak to na Facebooku v mnohých skupinách chodí, bude to pro něj nejspíš málo akční. Přes spoustu postav (tady mi pomohla prachobyčejná tužka a papír) je pro samotný příběh důležitých fakt jen několik z nich. Když se pak vracíte v ději a listujete knihou zpět, (což já dělám ráda, abych se ujistila o tom, že mě autor jen tak zbůhdarma nebalamutí), vše má logiku. Samotná zápletka, a hlavně vše, co jí předcházelo, je hrůzná, až mrazivá, zvláště v dnešních dnech! Dávám (a myslím že oprávněně) čtyři hvězdy.


Vždycky jsem měla moc ráda cestovatelská diashow pana Šimánka, pěkně naživo ve velkých sálech, s jeho vyprávěním od srdce a překrásnými diapozitivy...viděla jsem je snad úplně všechna. Tiše mu záviděla všechny ty jeho zážitky, dobrodružství na cestách a při poznávání nových krajů. Proto tak ráda sáhnu po všech jeho překrásných knihách na křídovém papíře plných fotografií a čtu si je v duchu jeho hlasem. Jen nepochopím, jak mohli zvládnout spolu s manželkou přes 4 000 kilometrů americkou divočinou za 8 měsíců víceméně pěšky a se dvěma malými dětmi. Ale muselo to být úžasné!


Co se mi na této knize líbilo?
Začnu tím, co se mi nelíbí na jiných detektivkách a thrillerech (i když konkrétně u těch se tak nějak předpokládá, že "tak trochu ujeté" budou). Děj se úspěšně rozjede, slibně pokračuje a vy očekáváte tomu odpovídající rozuzlení, ale nakonec jako by sám autor nevěděl, co si s tím vším počít a jak to všechno vyřešit...buch a je tu příliš fantasticky "ujetý" závěr na dvou třech stranách...a vám spadne čelist...Cože?!?! S takovým výchozím potenciálem?!?!
Tak to u této knihy opravdu nečekejte. Dobrý a věrohodný příběh, fakt, že vrahem může být kdokoliv až do posledních stránek knížky ... a hlavně - závěr na jedničku s hvězdičkou!


Smutné, velice smutné...vždyť všechny děti jsou tak křehké bytosti...a je naprosto neodpustitelné je dohnat až do stavu řešení, byť pro ně samotné vysvobozujícího...


Tak tady jsem fakt váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdami, takže čtyři a půl.
Jsem ráda, že jsem se díky Čtenářské výzvě měla možnost seznámit s Deonem Meyerem a určitě co nejdříve peláším do knihovny pro další díl.


Kdybych takovouhle knihu četla před 13 lety, nejspíš bych ty mé dva -náctileté kačery už nikam samotné nepustila, tak se mi to zdálo dobře a věrně napsané (podotýkám, že na keškách v Salzburgu jsme byli v roce 2010). Fakt se mi tohle čtení líbilo :)


Měla jsem z něj pod stromečkem velikou radost, je prostě krásný, a určitě jej využiji tak, aby dostál svému účelu - je to přece Čtenářský diář, ne?!


Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi nad nějakou knížkou tak tekly slzy...a se vší úctou si dovolím použít autorova slova:
"...a tak mi dovolte poslední velké poděkování, které patří všem, kdo se neúnavně a za cenu obrovských obětí starají o opuštěná a týraná zvířata a pomáhají jim nalézt milující domov. Jste andělé!"
(W. Bruce Cameron - Psí poslání)


Dávám 5 hvězd. Za svá dětská léta strávená nad Ohníčkem spolu s Boříkem, Čendou, Mirkem a Alešem...jen ta Haraburďárna, kterou jsem jim tááák moc záviděla, mi v této knížce nesmírně chyběla.


Ne, rozhodně nejde o optimistickou knihu. Nazvala bych to sondou do duše lidí, se kterými si osud mnohdy pěkně pohrál, a kteří se s tím vyrovnali každý tak nějak po svém. Co jsem vlastně čekala? Asi něco...jiného? Wau, pane Paláne, klobouk dolů!


Stačí mi pouhá tři slova - působivé, dojemné, k zamyšlení. Netřeba víc dodávat...


Čtivé, dobře napsané, jen to téma...No, řekněme,poněkud hodně... morbidní ?!?! To bude to správné slovo.
