čef komentáře u knih
Autorka si zahrává s čarodějnictvím, telekinezí apod., ale vše je jaksi v normě pochopitelné. Příběh je vystaven složitě, postav je také jako máku, takže se orientovat není moc jednoduché. Vše vynahrazuje napětí, některé scény jsou tedy nářez, to vám povídám. Knihy této autorky jsou všechny určitě dost dobré na to, abych si další přečetl.
V této sérii se toho už stalo tolik, že by to stačilo na mnoho životů – těch mrtvol, zoufalců a zločinců! Proti nim jako vždy vynalézavý a proklatě chytrý Lucas Davenport. A to se mi líbí samozřejmě i to, jak dokonale dokáže vykřesat i z nepatrné stopičky celou pravdu. Vždy jsou sice přitom ohrožení jeho blízcí, ale ti jsou obvykle také na úrovni, i když občas i někdo padne. Každá kniha série obětí je prostě dokonalá a nejinak i tato.
Chtěl jsem označit tento román za špičkový již po přečtení poloviny knihy, ale nakonec jsem byl trochu rozladěn závěrem, přiznávám, že originálním v tomto žánru, a také jistou politickou korektností se všemi asi nutnými atributy pro zveřejnění v USA. Tedy Antitrumpismus a nový genderismus. Stále však chválím a přeji příjemné počtení.
Hned z počátku bylo jasné, že půjde o důkladný dušezpyt, což mne tak moc nebere. A také to tak bohužel bylo. A těch kotrmelců, kterých jsem se dočkal! A korunu tomu dodaly logiku a fyziku popírající lucidní sny. Takže došlo na slova Stephena Kinga z obálky, abychom ničemu v této knize nevěřili, což je ovšem opravdu snadné. Nicméně konstrukce příběhu je vynalézavá, takovýto vztahový trojúhelník dosud nikdo nevymyšlenkoval, takže alespoň pozornost může román docela udržet.
Odkládám tuto knihu plný dojmů, dojetí a vzpomínek na dětství. Autor nás posadil do svého stroje času, ale nejel jako obvykle směrem do budoucnosti, ale do minulosti jednoho léta v roce 1929 v jednom začouzeném městě v USA. Tolik událostí! Stroj na štěstí, Samotář, horká nemoc, vědomí života a mnoho dalšího, hlavně však hlubokých myšlenek pochopení života a smrti. Nutné přečíst a vzpomínat!
Uvěřitelný příběh to jistě příliš není, popisovaná performance je už hodně za čarou. Rovněž povaha psychicky mrtvé hrdinky není moc přesvědčivě podána. Také se mi zdá, že asi tak dva pachatele nechala autorka bez vysvětlení kamsi zmizet. Jinak však příběh dokáže upoutat, možná právě pro tyto nedokonalosti.
Z počátku jsem si myslel, že půjde o dívčí sny, ale pak jsem zjistil, že jsem se nezmýlil. Opravdu zde bojuje fešná fešanda proti hnusnému šéfovi až, až, až… No nic, alespoň jsem se dočkal místy dobrého humoru a kniha pěkně odsýpala. Nepleťte se, toto není kritika.
Autorka asi vykradla jednu z povídek Roalda Dahla. Tento námět však použila i řada dalších. Inovací je moderní Mee too, čímž vůbec nechci shazovat jejich bohulibou činnost a snad i obhajovat všechno nevhodné až hrubé mužské chování k ženám. Největší předností této knihy je malý počet stránek.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetl, mnoho jmen a složitá situace doplněná koníčky hlavního hrdiny v orientaci příliš nepomohla. Nakonec jsem ocenil napínavý příběh z prostředí kriminálníků nejhrubšího zrna, jejichž moc sahá až do největších špiček mnoha zemí, navíc plný inteligentního, vtipného a duchaplného textu a důsledného pátrání. Autora tedy nadále držím mezi svými oblíbenci.
U pohádek čtenář také nehledá žádnou logiku a uvěřitelnost, i když mnohé pohádky jsou mnohem logičtější a uvěřitelnější než tato kniha. Honička stíhá honičku, z nepřítele se stane přítel a hned je to naopak a tak to jde celým tímto krkolomným příběhem. Naštěstí se jakoby mimochodem dozvíme něco z historie Malty, něco o Mussolinim a mnoho o špatném stavu katolické církve a zejména jeho kléru. Jako nadšený čtenář dobrodružné literatury jsem to dočetl, i když těžce.
TV seriál natočený podle této knihy jsem vbrzku opustil v zásadě proto, že sci-fi nějak nemusím. Knihu jsem si však přečetl celou, ovšem bez mučení přiznávám, že pouze rychločtením. Nebavilo mne neustále opakované popisování jasných okolností a prostředí. Samotný příběh je příliš triviální a ideologie radikálního feminismu (jak chudinky ženy trpí pod útlakem mužů) je přehnaně zdůrazňovaná. Debilní, pro blbce vysvětlující a znovu vše opakující závěr ještě tuhle šarádu (asi nechtěně) znovu podtrhl. Holky, dejte si na ty hrozné kluky bacha!
Tak to je jiná káva než román Těžký soupeř od stejného autora, který jsem četl před tímto skvělým akčním románem. Prostě se tomu dalo v rámci mých skromných možností a vědomostí věřit. Zápletka se dobře rozvíjí, vedlejší motivy jsou také pěkné. Závěr bojový s přípravou na další díly tak, jak to u autora již dobře známe. Military jako vyšitá, přímo vzor pro další následovatele a pochoutka pro fanklub.
Podle názvu jsem se obával, že se jedná o alarmistický shit, ale mýlil jsem se. Jedná se podle mne o vysoce inteligentní knihu, která by se neměla pouze bezmyšlenkovitě číst, ale důkladně studovat a hlavně nad ní hodně, hodně přemýšlet. Kniha totiž popisuje dnešní giganticky složitou přítomnost, komputerizaci našeho života, fake či hate news, podivná videa, robotizaci lidí, změnu životního prostředí včetně klimatu, chemtrails, zatemňující spiklenecké teorie a hlavně děsivé hvězdokupy balastních dat, které nás a zejména děti spíše ohlupují, než by přinášely světlo. Autor varuje, že bezhlavě pádíme do budoucnosti a přitom se nacházíme v temné a možná slepé uličce, ale jak tvrdí v závěru:“ Nejsme bezmocní, neschází nám schopnost jednat a nejsme omezováni temnotou. Musíme jen myslet a myslet zas a myslet dál“. No, rozbolela mne z toho všeho hlava, i když by už dávno nemusela.
Kniha se nečte dobře, text se často opakuje, vyprávění je někdy i na přeskáčku, ale to není ovšem hlavní problém. Především děsivé osudy obyvatel Osvětimi jsou příčinou, že jsem se ke čtení tohoto díla odhodlal až po dlouhém rozmýšlení a váhání. Zde se jedná o život v české části a jeho dětském táboře viděný očima jedné z obětí, no hrůza. Umožnilo mi to sice srovnat děj s jinými romány z tohoto prostředí, ale vracet se k této knize určitě nebudu.
Trochu moc jednoduchý příběh únosu vyprávěný očima unesené malé holčičky, která je chytrá jako rádio. Napětí se zde moc nevyskytuje, ale dojetím očka nezamhouříte. Takže si připravte kapesníček a do toho milé dámy.
Nepřekvapující dobrodružné pokračování Jurského parku. Opakují se zde motivy divokých ještěrů a mnohé úniky hrdinů před jejich hladovými držkami. Samozřejmě jsou zde mnohá mementa nad chováním dnešních lidí unikajících do kyberprostoru a to bylo psáno v polovině devadesátek! Vyhyneme, jako mnohé druhy živočichů před námi? V knize rozluštění této hádanky nenajdete, ale po jejím přečtení si určitě lépe všimnete chování svých milých spoluobčanů.
Těžko o této knize napsat něco originálního. Autor bohužel musel prožít děsnou dobu, ale měl naštěstí možnost dostat se k Schindlerovým zaměstnancům a tento člověk ho, jako i tisíce jiných, zachránil před ostatními nacisty a jistou smrtí. Přešlo mnoho let a autor je také po smrti, ale dobré činy Schindlera díkybohu zapomenuty nejsou. Nechci končit pateticky, ale prosím, přečtěte si to.
Zase jeden bílý muž, který chce mít USA také bílou. Samozřejmě je i jinak hodně zvrácený, pedofilní pozornost věnuje i svým dceruškám. Vymyslí opravdu hodně blbou cestu, jak přesvědčit Američany o své pravdě tj. co nejvíc jich pobít. Will Trent a Sara Linton mají tedy hodně co dělat, aby se v tom vyznali a prosadili dobro, tj. co nejvíc těch pomatenců také pobili. Nemusíte tedy vůbec pochybovat, že tato napínavá četba je přinejmenším na skvělé úrovni předešlých dílů.
Takovýchto katastrofických knížek o zhroucení společnosti v případě přerušení dodávek elektrické energie je mnoho. Autoři téměř vždy zamlčí nebo pokroutí nějakou technickou věc zřejmě pro dosažení většího efektu nebo z neznalosti. Zde těchto nedokonalostí snad bylo o trochu méně, technika však za těch pár let však opět poskočila a tak se odolnost sítí zase zvýšila, možná i kvůli obavám obsažených v této i jiných odbornějších publikací. Příběh je děsuplný, všechno jde ke dnu, ještěže máme hrdinu. Nečetlo se mi to zvláště dobře, jakoby jsem to vše už někdy viděl v TV nebo kde. No, třeba to může být pro někoho přínosné, aby se prepeřil.
Ďatlovova výprava je dodnes záhadou a teorií o jejím konci je hodně moc. Autor si jedno vybral a udělal z toho dobrodružství s horrorem na konec. Nebylo by to až tak špatné, kdyby se trochu krátilo putování v podzemí. Takto napětí místy dost upadalo. Závěr byl však hodně dramatický a mně tedy usmířil, ale mohu pochopit i ty, kteří byli trochu zklamaní.