čef komentáře u knih
Přimhuřte silně obě oči racionality zvané skepse a logika a nechte se bezstarostně unášet na bouřlivých vlnách dobrodružství. Jistě si potom plně vychutnáte velmi dobře odvedenou profi práci autora Ludlum Brown Cartera. Autor využil plně the best of schémat této žánrové skupiny jako např. Da Vinci kód nebo Chancellorův rukopis, a tak nás docela určitě pobavil, neurazil a na chvíli odvedl od šedé a nudné reality, kde například střela vypálená z bezprostřední blízkosti do čela pokud nezabije, tak zcela jistě oslepí a ohluší postiženého na několik hodin. Kéž by to natočil třeba Tarantino, aby to dostalo aspoň nějakou zvrácenou myšlenku a poetiku!
Temple se se čtenáři nemaže. Úsporné dialogy, rychle ubíhající myšlenky bez polopatických vysvětlivek trochu připomínají poslední zfilmování Sherlocka nebo seriál o dr. Houseovi. Kdo chvíli na stránky jenom čučí nebo je vyrušován okolím, už stojí opodál a nechápe. Pokud potom chce pochopit o co gou musí se pokorně vrátit a hledat někde v minulosti narážku, která mu další děj opět ozřejmí. Asi to není čtení pro každého, ale pro sečtělé fanoušky detektivek je to něco nového, něco o čem mohou přemýšlet i potom co knihu odloží. Děj také určitě stojí za tu trochu větší námahu. Zajímavé kulisy australského oddělení vražd nám znovu potvrzují, že korupce, nenažranost a zákulisní pletichy nejsou jen českou specialitou, ale celosvětovým fenoménem, s kterým můžeme nesouhlasit, ale to je tak asi všechno... však to znáte. Postava hlavního vyšetřovatele je také hodně hustá, není to naivní bojovník za nápravu světa, ale tvrdě poučený a stále znovu tvrdě zkoušený bojovník bez iluzí. Co se týče zápletky, kdo hledá klasiku, ať se do toho radši ani nepouští. Pátrání probíhá v mnoha rovinách, navzájem propletených a oddělených a to jsme znovu u nutné pozornosti a střehu. Ale proč vlastně čteme?
Přidávám s k HannyC - Morrellův svět je zlý, plný úskoků a léček. Místy až připomíná postapokalyptické sci-fi romány. Někdy dokonce musí být bitka s predátory v parku odbyta jenom dvěma větami, tak je všechno nabité akcí, až by to možná už nudilo. Ovšem čtenář se nudit nesmí a o to jde autorovi především. Proto je kniha vyšperkována sebeobrannými technikami, technikami maskování a přežití, a zde především kultem nože. Dozvíme se tak mnoho detailů o všech typech krátkých chladných zbraní co kdy existovaly a dostaneme chuť si něco takového pěkného pořídit. K tomu máme dokonce v závěru i příslušné odkazy na netu. V tomto světě lze však žít pohodově pouze virtuálně večer v posteli, do reality bych ho nastěhovat nechtěl, ale kdo se mne bude ptát?
Komplikovaný, přesto uvěřitelný příběh na vysoké úrovni. Opravdu je zde vše co dobrý detektivní thriller má mít a to tak, že několikrát. Asi je zbytečné dále opakovat předchozí superlativy, ale i výtky na uplatnění pravidla nejméně podezřelého z okruhu zainteresovaných, přesto doporučuji jako perličku k všeobecné pozornosti postupy státní norské byrokracie při oceňování výsledků nestandardních metod systémem pavajícího hodna. Inu, Murphyho zákony se týkají opravdu každé země.
Pro fanoušky seriálů CSI snad může popis pátracích metod a zločinů v USA z konce padesátých let minulého století vzbuzovat trochu shovívavý úsměv. Nicméně autor patří mezi obry detektivního žánru a proto i ti, kteří tuto knihu čtou jako velmi vzdálené retro, brzy zapadnou do nepřikrášleného světa přímočarých detektivů 87. revíru v Isole a jejich nepříliš komplikovaných protivníků. Autor si v žádném případě nehraje na psychologa, přesto je více než schopen nám na minimálním prostoru zřetelně přiblížit motivy jednání všech postav. Po komplexních severských detektivkách je čtení McBaina jako hrnek kafe po proflámované noci.
Nevím jestli lze ještě tento román označit za detektivku. Určitě leží někdy hodně na pomezí s čistým thrillerem a psychologickým románem, vraždy a jejich vysvětlení zde nejsou tím jediným motivem, sám pátrač je trochu i obětí a odhalení je více či méně náhodné. Rozhodně si zde jistě každý všimne i politických problémů Švédska (naci minulost a imigrace) tak jako v románech o Lisbeth Salanderové od Stiega Larssona nebo o Kurtu Wallanderovi od Henninga Mankella. Osobně nejsem fanda takto komplikovaných románů, zde však musím udělat výjimku. Příběh je totiž bezvadně vyprávěn a vystupňován, detaily a příměry jsou patřičně originální a myšlenky zajímavé a podnětné. Realita není karikovaná do kravin, ale mnohoznačná a zneklidňující.
No dobře, schéma je mírně ošoupané ! Čtení je to ale příjemné, nevzrušivé, nanejvýš vhodné do rituálu před spaním. Jeden se také sem tam něco dozví z lékařství a může okolo sebe napříště házet Arspergerův syndrom nebo stav locked-in a to za těch pár hodin příjemně strávených s tímto dílem určitě stojí.
Střízlivé vyprávění o složitém pátrání v prostředí výzvědných služeb zcela naplnilo moje očekávání, aniž mne však nějak mimořádně nadchlo. Problém stárnutí a úbytku duševních sil a paměti není asi atraktivní pro nikoho, obzvláště ne pro čtenáře ve věku autora. Jinak velmi dobrý detektivní román nás naplňuje smutkem a beznadějí více než je pro většinu únosné. Rozhodně nelze očekávat, že se někdo bude rochnit v pocitech rozvedeného muže, který je osamělý, s náběhem na těžké onemocnění, jde od průšvihu k průšvihu a ztrácí poslední zbytečky radosti ze života. Jakmile se však začtete, strhne vás tvrdohlavé úsilí tohoto muže odhalit tajemství zmizelého a užít si dne podle svého.
Tato kniha mne bohužel ve správnou chvíli minula, rozhodně bych si více prožil tento příběh ve věku, kdy vše má větší význam, kouzlo a hlavně budoucnost a naději. Jistě by mne více vzrušil nádherný popis opravdového citu, sexuálního prožitku a smířeného přijímání psychického vyšinutí a sebevražd. Takto mohu jen ocenit literární kvality japonského Gatsbyho, silný příběh, hlubokou intimitu a nezapomenutelné vyznění. Také byl pro mne velkým překvapením obrovský průnik západní kultury do japonského života 60. let, jak vidno, nejenom socialistický realismus byl Beatles a spol. do základu rozložen.
Především jsem se u této knihy dobře bavil. Vtipné komentáře absurdního života kolem nás z pohledu trochu ujetého Dextera mne zase dostaly. Jenom nevím, jak berou tuto knihu ortodoxní humanisté - asi by neměli být příliš nadšení z někoho, kdo oplácí zlo zlem aniž se předtím zajímal, jaké ten který hajzl měl dětství a jak jsou naplněna jeho lidská práva. Myslím, že o to autorovi jde především - ukázat, že jeho téměř pohádkový hrdina, nenapraví všechny hříchy světa, ale trochu svinstva ze svého dvorku uklidit může.
Palec nahoru pro překladatele.
Vzkaz patří ke knihám, od kterých se dá odtrhnout jenom velmi těžce. V motivu věznění oběti trochu připomíná Ženu v kleci a je rovněž tak napínavý, ironicky vtipný a objevný - tentokráte v popisu života fanatických sekt v Dánsku. Sériový vrah je rovněž jiný - jeho motiv a jednání je mnohem více racionální a systematické. Kniha patří určitě k tomu nejlepšímu co nám severská krimi dosud přinesla - nepřibarvená realita je naší mentalitě mnohem bližší než např. thrillery Pattersona, Morella nebo Deavera.
Přečetl jsem všechny díly Toulek a hluboce smekám před celým souborem. I v dobách rudých soudruhů si udržovaly vysoký stupeň objektivity - otázkou je zda by se nedalo leccos ještě dovyprávět co vyprávěno být v té době nemohlo. Vždy jsem obdivoval hluboké znalosti autora, za kterými jsou velmi patrné roky tvrdé dřiny. I nyní občas sáhnu do starších dílů, abych si leccos ověřil a připomenul a většinou nejsem zklamán. Rovněž obdivuji i osobitý styl vyprávění, někdy opakující fakta, ale vždy srozumitelný a zajímavý. 13. díl nijak nevybočuje z úrovně dílů minulých. Tentokrát je ovšem doba konce 19. století ještě více pitvána, jsou rozebírány okrajové jevy, něco se opakuje, vždyť už je to 4. díl věnované tomuto období, což nemusí každému sedět. Ne každé téma je samozřejmě pro každého zajímavé. Těším se na další díl, který jak doufám pojedná konečně podrobněji o době 1. světové války a vzniku ČSR.
Výběr povídek anglicky píšících autorů thrillerů, vesměs hvězd ve svém žánru, dává pěkný přehled o současném vývoji. Některé povídky samozřejmě zaujmou více, některé méně, ale laťka je nastavena vysoko. Těžko hledat slabiny, je zajímavé, jak lze stále přicházet s něčím novým a napínavým. Uvítal jsem i údaje o autorech za každou povídkou.
Kniha hlavně pro ty, kteří sledují seriál Dexter v TV. Nemusí se zároveň obávat, že už viděli vše. Postavy jsou sice stejné, ale děj a zápletka zcela jiná. Televizní scénaristé se vyřádili, čímž nechci říci, že snad udělali nějakou chybu. I seriál je napínavý a v mnohém snad i předčí předlohu. Ale kniha je kniha. Tolik sarkastických vtipů, úvah, scén a obratů se do televize prostě nevejde.
Zdánlivě vše funguje jako za stara - jednoduché dialogy, spravedlivá morálka, Selleck by si chrochtal. Ale něco se ztratilo. Je to jakási jiskra, která tomu všemu dávala hlubší a zajímavější smysl? Je to promyšlenější, lépe vypointovaný příběh? Nevím. Jenom jsem při čtení dumal, jak pobrat těch několik motivů spletených do jedné knihy a to tak, že nakonec nudně. Tak tudy ne, přátelé! Nastavovaného Švejka taky nikdo nečte.
Kniha mne svojí kvalitou překvapila a autorku jsem si zařadil na seznam několika málo žen, co detektivky umějí. Příběh má naprosto originální atmosféru a v tomto žánru nezvykle hluboký vhled do osudu aktérů. Zajímavý je rovněž pohled na dobu hippie v 60.letech minulého století - velmi objektivní, řekl bych bez zbytečného zatracování i vychvalování. Zápletka a motiv činů jsou velmi pravděpodobné a uvěřitelné, rovněž tak i závěr. Doporučuji všem fajnšmekrům kriminální literatury.
Sbírečka povídeček, která se mi bohužel, na rozdíl od jeho ostatních knížek, nijak zvlášť nedotkla. Na tak malém písečku asi nejdou postavit pěkné bábovičky. Přemýšlím proč asi byla vydána a moje veličenstvo podezřívavost hlásí, že v tom budou asi jen prachy a využití solidního jména ať to stojí, co to stojí. U mně ale autor zaplatil příliš a to ztrátou veletuctu kreditů. Naštěstí mu jich ještě hodně zbývá.
Nebudu opakovat předcházející všeobsahující komentář, s nímž se ztotožňuji až na prozrazení pointy a málo bodov. Chci vypíchnout jenom jedno - Connelly je mistr v tom jak chytit a nepustit. Během prvních pár stran jsem zjistil,že jsem celý zpocený, aby náš hrdina všechno bez újmy ustál. A vždycky, když jsem si myslel, že dál už bude jenom nuda v Brně, dostal jsem další nálož a námět k přehodnocení vlastního IQ směrem dolů. A nejde jen o otázku kriminalistickou a právní, ale také o v tomto žánru nezvykle hlubokou psychologii postav. Autor vás jaksi mimochodem snadno přesvědčí, že Haller je přes svojí ostentativně manipulativní pragmatismus(fuj, to se mi povedlo) rovný chlapík s vysokým morálním kreditem normálního človíčka. A votode - nenechte si ujít!
Horrory nejsou zrovna můj nejoblíbenější žánr. Ani tento mne k dalším asi nepřivede. Zase řádí holčičky, vyšpekulované psychické onemocnění, nemožně nízká pravděpodobnost dějů. Zde se autor navíc asi pokoušel o neotřelý závěr, ale vyznělo to jako nastavovaná kaše. Přiznám některá silnější místa v popisu manželských vztahů v narušené rodině, ale kamsi to na konci vyšumělo. Spisovatelská zručnost bohužel nic nezachránila. Saula si škrtám.
Kniha pro čtenáře historických detektivek. Obdobně zajímavě píše z našeho prostředí pan Vondruška. Zde se jedná o historii Irska, zasahuje se však mnohem dál. Jedná se zde hlavně o moci knih v době ranného křesťanství a zpochybňují se také i základy křesťanské víry v části neposkvrněného početí Panny Marie. Vše je správně namixováno, zajímavě podáno a tak doba věnovaná tomuto dílu nepřijde jistě nazmar.