Čenichnaknihy komentáře u knih
Mladší ročníky to možná nepochopí, ale kdo vyrůstal v 90. letech jako my, těžko může v srdci zapudit drobnou nostalgii, když se řekne Pobřežní hlídka.
K legendárnímu seriálu neodmyslitelně patří Pamela Anderson. Herečka, modelka a pro mnoho mužů sexuální symbol té doby. Koho by tedy nezaujalo, že vyšla její autobiografie.
V první řadě je třeba říct, že kdo by po knize sáhl jen kvůli tomu, že ho zajímají peprné historky z natáčení s Davidem Hasselhoffofem, ten by byl zklamaný. Pamela vypráví o tom, co je důležité pro ni, ne pro čtenáře.
A že má o čem vyprávět. Chvílemi máte pocit, že kanaskou rodačku potkaly všechny rány osudu. Zneužívala ji chůva, byla znásilněná, byla závislá na lécích, chtěla se zabít, manžel ji zmlátil, atd.
Před čtenářem není stoprocentně otevřená, u něčeho se zastaví déle, něco přejde jednou větou, jakkoli je to závažná událost. Jednotlivé kapitoly ale prolíná vlastními básněmi, které jí pomáhají vyjádřit pocity.
Pokud se ke čtení její knihy odhodláte, možná po poslední stránce nebudete mít pocit, že o Pamele víte úplně všechno, ale poznáte ji z úplně jiných úhlů a v jiných rolích. V roli “Popelky, kterou kamery odhalily pro stránky Playboye úplnou náhodou na tribuně při sledování baseballu, nebo jako nadšenou aktivistku, ale hlavně jako matku.
Pokud patříte mezi milovníky vína, tak se vám to musí stávat taky. Čas od času si chcete knížkou navodit atmosféru, jakou umí třeba film Dobrý ročník.
A tohle dílko kultovní snímek Ridleyho Scotta zprvu skutečně připomíná. Ava zdědí vinici, kde jako malá trávila každé léto. Odjíždí tam a nechává za sebou trable s nevěrným manželem.
Když překousnete, že Ava je tak trochu nesnesitelná hlavní hrdinka. Uťáplá žena ve středních letech, která si neumí prosadit vlastní názor a která moc neumí přijmout zodpovědnost za svůj život. Měnit se totiž začne až mezi hrozny.
S dalšími kapitolami se bohužel trochu vytrácí kouzlo spojené s popíjením vína, takže požitek a la Dobrý ročník se nekoná. Autorka se přeci jen víc soustředí na osobní příběh Avy.
Ale nebojte, určitě se díky téhle čtivě oddychovce alespoň dozvíte něco o tom, jakou dřinu dá z malých bobulí dostat svěží nápoj, který máme tak rádi.
Je to sen snad každého knihomola. Váš milovaný nežijící autor napsal svůj první rukopis pouze do šuplíku, nakladatel ho totiž tehdy odmítl a nikdo teď neví, kde je záhadné prvotině konec, ani co v ní tehdy bylo. A vy máte šanci po ní pátrat.
Hlavní hrdince příběhu Evie se tohle poštěstí. Sice nepátrá v minulosti své oblíbené autorky, nýbrž v životě manželovy pratety Joséphine, která byla slavnou autorkou detektivních románů. K ruce má dokumentaristu Clementa, takového Indiana Jonese ve světě literatury.
Kromě toho, že společně čmuchají v poznámkách svérázné spisovatelky a hledají tajné skrýše v podlaze i v nábytku, noří se stále hlouběji do minulosti.
Autorka tak rozvíjí příběh ve dvou časových rovinách. V přítomnosti i v krutých časech druhé světové války, kdy ti nejstatečnější Pařížané organizují odboj proti nacistům a Joséphine se dostane do vězení, kde sdílí celu se služebnou Margot, která je obviněna z vraždy.
Knížka je tak kombinací detektivky, protože se společně snažíme přijít na to, jak to bylo s případem Margot, historického románu a pro čtenářky se tu najde i jemná romantická linka. Všechno ale skvěle vyvážené a nutno říct, že v závěru i výborně vypointované.
Chce se nám křičet “sláva a hurá”. Tohle byl balzám na duši zkroušenou světovými událostmi posledních týdnů a měsíců. Názorový střet generací v pohledu na válku na Ukrajině, na covid, na současnou i minulou vládu je tolik, že snad každý z nás si v tomhle příběhu najde svého “dědu” a v cítí se do kůže autorky.
Ta vyrazila se stále komunismem poblázěným dědou Evženem a jeho přáteli na dovolenou na Kubu, kde se z ortodoxního socíku občané ještě nevyhrabali. Zatímco Míša, civilním povoláním redaktorka České televize, líčí život místních s nebývalým sarkasmem a ironií, Evžen nosí růžové brýle a každý nedostatek obrací v luksus.
I když je to vlastně cestopis, knížka je napumpovaná situačním humorem a napsaná lidovou, někdy až hodně hovorovou češtinou. Prostě jako kdyby vám tenhle příběh kámoška vyprávěla se skleničkou rumu v ruce. Pokud si tuhle bílou publikaci vezmete do MHD, navzdory rozvolněným restrikcím si budete nandavat respirátor už jen proto, aby nebylo vidět, jak se dusíte smíchy.
Autorka dědu nešetří, možná některé historky i přehnala, ale to vůbec nevadí. Myšlenka, která se jejím svižným dílem táhne, je krásná. Nejde o to, jak moc mají vaši příbuzní rozdílný názor na svět, pořád jsou vaše rodina a hlavně, když jsou šťastní a umí si najít své místo na zemi.
Nebudeme lhát, od nedávného narození našeho potomka jsme krapet citlivější, když se v knížce objeví miminko, kterému se nějak ubližuje. A tady je první kapitola věnovaná výjevu, kde se jde žena utopit s dítětem v náručí. Asi si dovedete představit, jak nám spadla brada.
Ale zachovali jsme klid a pokračovali dál. Příběh se pak rozjede mnohem sympatičtěji. Nadšená badatelka Sarah se zajímá o bývalý ústav pro duševně choré. Chce o něm napsat knihu, a tak se chodí toulat do starých opuštěných místností a pátrá po všem možném, co by jí pomohlo napsat autentický příběh.
Až objeví místnost plnou zaprášených kufrů, v kterých se ukrývají osobní věci někdejších pacientů. Všechny jsou obyčejné, až na jeden, ke kterému pasuje klíč zapadlý v podlaze.
Asi jsme z anotace čekali, že knížka bude víc o detektivním pátrání po padesát let starém příběhu. Autorka se po pár kapitolách vrátí v čase do doby, kdy ústav léčil psychicky nemocné pacienty, a sleduje životní dráhu sestřičky Ellen. Ta se rozkoukává v nové práci a shodou okolností přijímá na hospitalizaci svou vrstevnici Amy, jejíž osud se jí nebývale dotkne.
Grády dostává knížka zase v poslední třetině, kdy autorka začíná propojovat minulost s přítomností. I tak ale, pokud si libujete v atmosféře jako z Přeletu nad Kukaččím hnízdem, nebudete litovat. Závěr nabízí hned několik zvratů, které vás nejspíš překvapí a možná i dojmou.
Taky vás dokáže naštvat, když si vyberete knížku podle anotace a ta pak vůbec neodpovídá tomu, co je uvnitř? Tak tohle je přesně ten případ.
Přebal slibuje historický román, příběh Bedřicha, Jaroslava a Heleny, tak trochu milostný trojúhelník na pozadí kruté válečné doby. Jenže o jejich osudech se dočtete jen na zlomku stránek knihy. Ani se nedá říct, že tahle trojka je hlavními postavami, které autor popsal.
Místo toho jde o seriál krátkých kapitol, do kterých autor zdramatizoval asi nejdrsnější období českých dějin. Od Mnichovské dohody až po nejtemnější vládu komunistů v Československu. Najdete tu debaty prezidenta Edvarda Beneše se svými poradci, osudy pohraničních převaděčů, kteří nezištně pracovali pro odboj, či zlotřilou kličkovanou kolaborantů, kteří jsou schopni přizpůsobit se jakémukoliv režimu.
A to je hrozná škoda. Čtenáři, kteří lační po románu, s hlavními postavami, zápletkou a rozuzlením, budou naštvaní a dají knížce horší hodnocení. A ti, kteří jsou zběhlí v tom, kdo to byli pánové z řad československého odboje jako Balabán, Mašín, Morávek, Eliáš nebo Moravec a chtěli by si o nich něco přečíst, si takové beletrie ani nevšimnou.
Doufejme, že mizerná anotace neodsoudí tohle jinak moc povedené dílko k životu někde v Levných knihách, kde se bude jeho cena postupně snižovat. Pokud máte rádi historii a chcete se trochu vžít do toho, jak tady fungovali odbojáři, začtěte se.
Krásná žlutá obálka, příslib romantické linky a k tomu hlavní hrdinka sommeliérkou. Prázdninová oddychovka jako vyšitá pro nás, říkali jsme si. Pravdou je, že očekávání se úplně nepotvrdila.
Hlavní postava Birdie se vydává za kamarádku Heather, znalkyni vín, a bere za ni místo sommeliérky v pětihvězdičkovém hotelu ve Skotsku. Balancuje na hraně odhalení, memoruje, jak která lahev chutná a do toho koketuje se sympatickým kuchařem Jamesem.
Problém bude asi v Birdie. Holka, co má všechno na háku a životem tak nějak proplouvá, nám prostě nepřirostla k srdci. Ale kdo ví, třeba, jiná čtenářka nebo čtenář se do téhle “střelkyně” lépe vcítí.
Celou dobu jsme také čekali na situace, kdy nás bude svrbět ruka i jazyk, abychom si tu skleničku nalili a vychutnali při čtení. Ani ty se nedostavily.
Někdo tady v recenzích tvrdí, že příběh potěší fanoušky knih Julie Caplinové, ale s tím nemůžeme souhlasit. Caplinová má knížky jemné, milé, pohltí vás atmosféra místa, Dentová nám tyhle pocity nenavodila.
Ale kdo ví, možná jsme se jen s touhle letní knížkou neprotli v tom správném čase, věku, prostoru a vy budete úspěšnější. Rozhodně ji nezatracujeme.
Konečně po delší době taky něco jiného než příběhovka. Tyhle knížky nejsou pro každého. Když jsme dělali anketu ve stories, chytala se asi jen slabá třetina z vás. Nevadí, berte to jako tip, pokud zatoužíte po něčem k osobnímu rozvoji.
Kritici budou možná mluvit o tom, že tenhle paperback z klávesnice Jana Müllera je tak trochu agitka a PRko Pavla Ryby, zakladatele firmy, skrze kterou lidé investují do drahých kovů.
Nám to tak rozhodně nepřišlo. Jde o příjemné povídání formou rozhovoru, které vám pomáhá udělat si obrázek o tom, jak funguje ekonomika, dozvíte se něco o historii peněz a podíváte se do světa investic očima někoho, kdo v tom zkrátka umí chodit.
Ryba rozhodně nikoho nenabadá, že by člověk měl vzít všechny své úspory a koupit si u něj zlatou nebo stříbrnou cihličku. Důležitá je pro něj diverzifikace úspor. Takže se dozvíte i něco o trhu s nemovitostmi, něco o obchodování na burze a dalších tipech investování.
A v neposlední řadě (možná spíš v té první) je to knížka o příběhu chlapíka, který poslechl selský rozum a postavil z ničeho největší firmu s drahými kovy v ČR. Takže jestli má tahle kniha nějakou “vadu”, bude to fakt, že si při čtení budete občas připadat hloupě a trapně, že už jste od svých 18 let nezačali rozjíždět podnikání a neměli trochu lepší finanční gramotnost. A nebo vás to naopak nakopne a zapracujete na sobě, což od těchhle knížek chceme, ne? :)
Tahle knížka je přesně důkaz toho, že člověk by neměl mít vůči knize předsudky jen proto, že si hned v první větě anotace přečte, že příběh vypráví o pěti sedmdesátnicích. Vůbec to neznamená, že by vás to nemělo bavit třeba jen proto, že jsou hlavní postavy ve věku vašich rodičů nebo dokonce prarodičů.
Uznáváme, že i my se trochu nechali unést obálkou a trochu jsme čekali, že se víc zasmějeme. Ale vůbec to nevadilo.
Rose, Tess, Della, Pam a Jenny, se znají z hodin aqua aerobiku, a jednoho dne vyrazí slavit rozlučku se svobodou poslední jmenované. Svatba je spontánní nápad a stejně tak výlet do Paříže.
V metropoli s Eiffelovou věží se začne tak trochu rozmotávat osud každé z nich, čtenářům postupně odhalí úryvky ze svých životních příběhů a samy si ujasní, kterým směrem se dál vydat.
Knížka nás rozhodně nezklamala. Čte se skvěle, rychle, a jako bonus ve vás nechá pocit naděje a motivaci, že kdykoli je čas na to svůj život nakopnout a pohnout se dopředu. Ať je vám kolik chce.
Ke knížce jsme ale přistupovali s rezervou. Čekali jsme klasickou letní romantickou oddychovku. Velký lákadlem pak byla anotace, která slibuje příběh dvou spisovatelů January a Guse, kteří mají blok, nedokážou napsat ani stránku, uzávěrka se blíží, oba hledají inspiraci v domcích u Michiganského jezera.
Zatímco Janaury píše romantické příběhy se sladkými happyendy, Gus si potrpí na klasické romány, které nekončívají dvakrát dobře. Když zjistí, že jsou sousedé a začnou se víc bavit, uzavřou sázku, kdo první dokončí a prodá román v žánru toho druhého, vyhrál.
Obálka ani anotace ale zdaleka nevystihují, co má čtenář od Letní sázky vlastně čekat. Příběh se sice odehrává v létě, ale prosluněnou idylu na pláži nečekejte. Příběh je mnohem složitější. January ztrácí víru v romantiku kvůli odhalené nevěře jejího zesnulého otce, Gus zase hledá odpovědi na otázky, které pramení z jeho těžkého dětství.
Vedle toho se dozvíte, jak takový spisovatel funguje, jak si dělá rešerše, kde hledá inspiraci, kde bere postavy do příběhů. Jasně, souběžně s tím se v knížce odehrává předvídatelná romantická linka, ale její čtení si užijete, i když třeba nepatříte mezi milovníky téhle literatury.
Mimochodem sama autorka před stvořením tohoto díla také prožívala tvůrčí krizi, a tak ji nenapadlo nic jiného, než story o dvou autorech se spisovatelským blokem. A vyplatilo se!
Začalo to jako blog pro všechny nadšence do lesních chatek, bungalovů a různých nápaditých příbytků. Teď už je z Cabin Porn tak trochu fenomén, který má na trhu už druhou knihu.
Po jedničce Chaty na konci světa, o které jsme vám už psali, je tu dvojka Za dveřmi, která dává víc nahlédnout do interiérů takových lesních pevností. Tedy, ona vyšla už předloni, ale my se k její prezentaci dostáváme až teď. :)
Zase jsou tu bohatě ilustrované střípky a mikropříběhy chatek, které si lidé vybudovali svépomocí. Použili třeba dřevo, které bylo jako odpad, předělali starý dřevěný vagón, nebo uvidíte, jak někteří šikulové s minimem místa dokázali vybudovat, kuchyň, obývák i ložnici v jedné boudě.
Stejně jako jednička, tohle není knížka na velké počtení, ale už váha knihy napovídá, že je spíš o kvalitních fotografiích, které vám přinesou inspiraci a tu správnou “chatařskou” atmosféru.
Romantické útěky, to je prostě sázka na jistotu. Klidně bychom mohli z předchozích recenzí udělat ctrl+C a pak ctrl+V. Však také autorka používá stále stejný model, zničená hlavní hrdinka utíká do ciziny, do neznámého prostředí, kde najde mnohem víc, než jen klid od problémů a od starostí.
Tentokrát se Hattie vrhá do oblasti Champagne, kde bude na vinici organizovat svatbu své sestřenice.
Skvělá atmosféra, věrné popisy prostředí, to už asi všichni znáte, a proto Julii Caplinovou čtete.
My máme tentokrát snad jedinou výtku. Trochu nám nesedla hlavní hrdinka, bylo těžké se vžít do někoho, kdo tak málo myslí na sebe a tolik se obětuje pro jiné.
Asi to tedy nebude nejoblíbenější díl série, ale i tak stálo za to si příběh přečíst.
V první řadě se nenechte zmást. Možná si říkáte, že jde o další historickou ságu autorky Panského domu. Kdepak, tahle Anne Jacobsová se narodila v Anglii, ne v Německu.
I když i v tomhle případě jde o historický román a taky tu jde o dům. Hlavní hrdinka Bella Porterová zdědí uprostřed třicátých let minulého století dům v Lancashiru. To se moc nelíbí jiným příbuzným, a tak za sebe musí bojovat a zároveň vymyslet, jak starý činžák, kde bydlí několik problémových nájemníků znovu postavit na nohy. A samozřejmě nesmí chybět ani romantická zápletka.
Pokud se ještě chystáte na zářijovou dovolenou, klidně ji přibalte na cestu někam k moři jako my. Jen pozor, neudělejte stejnou chybu a nedávejte ji k dětské lahvičce s vodou, která se při vyrovnávání tlaku v letadle vylije.
Ale i tak se nám ji podařilo dočíst a jako oddechovka obstála. I když jsme asi čekali trochu víc a snad i nápaditější závěr.
Je jedno, jestli na ni věříme nebo ne. Čas od času snad každý z nás svede něco na karmu. A teď zrovna nemyslíme ten plynový ohřívač, když vám drnčí zuby zimou. Ale nějakou tu vyšší moc a sílu, která dohlíží na to, aby naše skutky byly v rovnováze.
Když to trochu přirovnáme, David Michie si zahrál na Lásku nebeskou. Rozjel několik na sobě nezávislých příběhů, kde karma hraje hlavní roli v životě hlavních postav. Podstatné je, že činy těchto hrdinů okamžitě pocítí zákon karmy.
Příběhy se pravidelně střídají, takže se připravte na to, že musíte být hodně pozorní a všímat si, ve kterém městě se zrovna nacházíte, abyste poznali čí život zase na chvíli žijete.
Když ale tohle překonáte, pustíte se do zajímavého přemýšlení, jak nás ovlivňuje okolí, co všechno může mít vliv na naše rozhodování nebo, kam vlastně našimi činy směřujeme.
Jednou z výmluv, proč nečíst v hromadné dopravě, být to, že se za tu chvilku, co v tramvaji, vlaku, autobusu stráví, pořádně nestihnou do příběhu začíst a už zase vystupují.
Je to i váš případ? Tak dejte šanci téhle malé útlé zelené knížce, která je plná krátkých povídek. V tašce nebo batohu ji ani neucítíte a určitě vás pobaví.
Příběhy jsou ryzí, uvěřitelné, ze života, o lásce, o vztazích. Klidně můžete stát u mastné tyče někde v tramvaji a podobnou příhodu, jako ve vaší knížce, si budou vyprávět dvě dámy o kus dál. Koneckonců o tom, kam až může vést poslouchání cizích rozhovorů v MHD, se tu také dočtete.
Autorka je zkušená novinářka, takže převyprávět lidské příběhy na pár stránkách má zjevně v krvi.
Když si vezmete do levé ruky kteroukoli z knížek série o Bridgetonových a do pravé zase třeba Rebelky z Oxfordu, padne Markýz někam mezi ně.
Srovnání s Bridgetonovými se nabízí. Příběh se vrací do počátku 19. století, kdy se šlechtici předháněli v domluvených sňatcích a žena tu byla od toho, aby byla hlavně dobrou manželkou a ne aby šířila vlastní názory a vyskakovala si na muže.
To Ella Quinnová si vymyslela pokrokovější hlavní hrdinku. Dotty Sternová si z Markýze Dominica na zadek nesedne. Přestože on pochází z vyšších vrstev než ona a právě hledá budoucí nevěstu.
Je krásná, chytrá, vtipná a on jí navzdory její drzosti nemůže jen tak pustit z hlavy. Dokonce spolu začnou pátrat po záhadném původu mladého zlodějíčka.
Když pomineme, že pár vedlejších dějových linek je těžko uvěřitelných, je to příjemná romantika, která má dokonce i detektivní prvky a to je u podobných románů dobré osvěžení.
Pokud patříte mezi milovníky filmu S láskou Vincent a o Van Goghovi už jste si třeba i něco někde přečetli, děj samotný vás asi zrovna nijak nešokuje. Že si tenhle podivín uřízl ucho a že jeho sebevražda asi nebyla tak úplně sebevraždou, jsou informace, které už tak nějak patří do všeobecného kulturního přehledu.
Co je cennější, je ale způsob, jakým se autorka pustila do vyprávění o posledních pár letech Vincentova života. Představila ho jako člověka, ne jako historickou postavu. Nasvítila složitou duši malíře, který netoužil po ničem jiném než dát světu novou školu, nový umělecký směr, a splatit tak svému bratrovi důvěru a finanční podporu, které se mu od něj po léta dostávalo.
Dostanete šanci pochopit, co asi stálo za Vincentovými psychickými problémy. Při jeho rozmluvách s Paulem Gauguinem si zase budete hledat všechny ty obrazy, které vznikaly, když spolu bydleli v jedné malebné vísce na okraji Paříže.
Van Gogh dostál uznání až po své smrti, příběh tak logicky není zrovna festivalem optimismu a dobré nálady. Přesto všechno je knížka pestrá a plná barev jako plátna tohoto nizozemského velikána.
Další vyprávění o jedné pekárně v malém švédském městečku Halleholmu. Lovisa už se usadila, má svého “Romea”, ale zase ji dohání trauma z dětství, kdy její sestra zemřela na rakovinu.
Nenechte se ale odradit těžko stravitelnými tématy. Feeling good atmosféru tady vytváří komunita pobřežního městečka, ve kterém každý každému pomáhá a každý by tu chtěl bydlet.
Na začátku najdete i mapu města a dozvíte se základní info z prvního dílu, takže není úplně nutné začínat sérii od začátku. Nudit se nebudete. Střetává se tu víc dějových linií a zajímavých postav.
Nutno říct, že nám asi první díl seděl víc, ale to neznamená, že by dvojka nestála za přečtení. Jen asi nepočítejte s tím, že to je letní čtení. Nechte si ji na nějaké podzimní nebo Vánoční “zahřátí”.
V neuvěřitelném pelmelu druhoválečných knih, kdy už mají svůj literární příběh z Osvětimi snad všichni tehdejší zaměstnanci a obyvatelé vyhlazovacího tábora od fotografa po tatéra a kdy byly popsány stohy papíru o všech Hitlerových nohsledech, je dílo o Leni Riefenstahlové příjemným osvěžením knižního trhu.
Někdo by mohl namítnout, že se toho o tajemné režisérce Hitlerových propagandistických filmů moc nedozví, ale pan Ferndale na to jde chytře. Nejde mu tolik o fakta jako o charaktery postav, na kterých historické souvislosti vysvětluje. A tak si některé bytosti i vymyslí.
Třeba jako hlavního hrdinu, britského atleta Kima Newlendse, který sní o tom, že na berlínské olympiádě v roce 1936 získá některou z medailí. Právě ten pomáhá autorovi s tím vykreslit Leni především jako kreativní duši a pro umění zapálenou ženu, než jako někoho, kdo sloužil nacistům.
Co si autor nevymyslel, je fakt, že se tvůrkyně filmů Triumf vůle či Olympia dožila 101 let. A pár roků po její smrti se oživuje její příběh prostřednictvím pátrání filmové historičky Sigrun Meierové, která navštíví její domov a prohlíží negativy snímků.
Jak často některé válečné romány dusí čtenáře úzkostnými stavy navozující hrůzy té doby, tady autor předkládá dějiny nenásilnou formou. Důrazně připomíná, že krutost extrémistů nebyla zdaleka jen problémem Německa. Nacistická a komunistická hnutí vznikala i v Londýně, židovští obyvatelé se museli mít na pozoru také v britských ulicích. O tom se píše málo.
Snad jediná výtka, když už si autor polovinu postav vymyslel a jen je zasadil do konkrétních historických událostí, mohl by mít na závěr kapitolku, ve kterém si s autorem popovídá o tom, kterou představu stvořil a proč. Aby odpadlo neustálé googlení, co je věrné a co ne.
Co na tom seriálu Narcos všichni mají? Zkusíme tuhle biografii a uvidíme. Tak nějak jsme uvažovali, když jsme si knížku pořizovali. Šli jsme do toho s tím, že o Escobarovi víme pouze to, že to byl asi nejznámější narkobaron a skončil s kulkou v hlavě.
Průšvih je v tom, že televizní reportérka, milenka Escobara Virginia Vallejová vypráví příběh tak, jako by čtenář měl bezchybný přehled o kolumbijské politice 80. let. Spousta jmen politiků, fakt a událostí vás pak zbavují energie, kterou pár povedených historek vytváří.
Přečtete si tom, jak mafián získal prostřílené auto legendární dvojice lupičů Bonnie a Clydea, nebo jak používal káru Jamese Bonda, které umělo pouštět i slzný plyn. Ale jinak? Trochu zmatek a nuda.
Nicméně, pokud jste fanoušci seriálu a knížku jste četli, nebo se na ni chystáte, určitě dejte vědět, jak jste si ji užili. Je dost možné, že právě vám se bude líbit.