cérka komentáře u knih

Nuda, nuda a zase nuda. Bez špetky napětí, nápadů, historie! Panu Vondruškovi zřejmě došla invence a zdravý rozum, ale peněz je stále třeba. Strašně moc mě mrzí, že to musím u této série na přeskáčku napsat, ale nebavilo, vůbec mě to nebavilo :(

45 21.12.2021

To je ono! Takhle se na mě musí! Konečně mi někdo ukázal cestu k modernímu umění. Samotnou mě překvapilo jak moc se mi kniha líbila! Všechny obrazy jsem si dohledávala na internetu a mnohé pochopila. Tato kniha je totiž skvělou pomůckou k pochopení doby, uměleckých směrů a tehdejších spolků. Doporučuji, nejen, všem středoškolákům :).

45 10.11.2021

Poté co utichl rezervační boom jsem si konečně našla čas pustit se do této, mnohými oslavované, knihy. A opět se potvrdilo, že už jsem velmi zmlsaná a ne všechno (co se líbí ostatním) se líbí mně.
Kniha je na můj vkus až moc vláčná a nedokázala mě zcela pohltit. Některé pasáže jsem četla spíš že setrvačnosti než že zvědavosti a jsem celkem ráda, že jsem na konci.
Popisy Neapole a života se mi líbily, jen kdyby hlavní hrdinka projevila trochu energie a nadšení. V mé představě se zformuloval obraz neživé loutky zcela ovládané jinými.

45 29.09.2021

I když název sám o sobě dobře vystihuje téma knihy, já se s ní přesto tentokrát trochu "prala". Samotné vyšetřování bylo na můj vkus velmi zdlouhavé a já dlouho nechápala co mi autorka naznačuje. Ano, opět jsem až do samotného konce netušila kdo je vrahem, tady Yrsa nezklamala. U této autorky jsem ovšem zvyklá na větší level, a tady cítím trochu zklamání. Zatím nejslabší ze všech dílů.

45 21.07.2021

Bohužel, z této knihy nejsem nijak nadšená. Čekala jsem prostě zcela jiný román. Má duše toužila po pohledu vzdělané a krásné ženy na svůj život a taky aspoň trochu na život na císařském a královském dvoře. Místo toho jsem četla knihu o osudu Napoleona Bonaparte a válečné vřavě 18. a 19. století. Jako vypravěčka se mi Hortensie neustále vzdalovala. Možná jsme se nepotkaly v pravý čas, možná už je na mě těch válek a lidského utrpení moc.

45 20.03.2021

Větší knižní úlet jsem snad ještě nezažila :). Nejsem si jistá, zda takovou knihu lze seriózně zhodnotit. Já jsem totiž přečetla jen jeden příběh a brečela jsem smíchy od začátku až do konce. Některá slovní spojení a popisy byly tak „oplzlé“, že jsem rozesílala fotografie celých stránek svým kamarádkám, aby se nás červenalo víc :).

Má první interaktivní romance a zřejmě i poslední.

45 22.01.2021

Stále váhám nad počtem hvězdiček. Jak ohodnotit knihu plnou vzpomínek? To přeci ani nejde! Nehodlám být soudcem, ani si nechci hrát na Boha.
A tak tedy zůstanu u holých faktů. Je pravdou, že kniha splnila má očekávání. Po zhlédnutí filmu Šarlatán jsem hledala více informací o přírodním léčiteli, panu Mikoláškovi, a těch se mi dostalo. Otázkou ovšem stále zůstává jak moc se tyto vzpomínky zakládají na pravdě a co je milosrdná lež či věkem "zpracovaná" vzpomínka. Přečetla jsem si i doslov z knihy Vzpomínky přírodního léčitele a stále mám jisté pochybnosti a připomínky jak k počtu pacientů, tak i k některým událostem.
Vzpomínky.... jsou opravdu "deníkem" pana Mikoláška, psány jeho jazykem a stylem let padesátých. Četla jsem v knižní podobě a díky tomu vím, že kniha obsahuje i fotografie.
Paměti.... jsou již slohově a stylově upraveny. Současnému čtenáři asi sednou víc, ale nenajdete v nich již popisy jednotlivých léčebných kůr. Tuto knihu jsem četla v elektronické podobě, tudíž bez fotografií.

Nakonec tedy 4*, určitě to nebyl ztracený čas. Pane Mikolášku, tak přeci jenom se na vás nezapomnělo!

45 18.09.2020

Nejsem cílovou skupinou pro četbu této literatury. Možná bude tedy mé hodnocení kruté, ale kniha ve mě zanechala pouze pachuť a přesvědčení, že podobné knihy už opravdu nikdy, ani kvůli Čtenářské výzvě!
Mé pocity a názory dokonale vystihla Dominika8192. Tady snad není ani potřeba něco dodávat. Jen snad, že univerzální moudra a řeči jak se smířit se smrtí ve mě nenastolují kýžený efekt. S nemocí a smrtí blízkého člověka se smířit nelze a věřte, že vím o čem mluvím!

45 05.08.2020

„Myslíš, že víš, co tě cestou čeká, ve skutečnosti právě tohle netušíš“
Karen Blixenová v dopise z Afriky 18. ledna 1917

Hned první věta z této knihy absolutně dokonale vystihla „cestu“, která mě s touto knihou čekala. Objela jsem několikrát celý svět (překvapivě jsem si zamilovala nejvíce Afriku), poznala úžasné ženy (neustále jsem na internetu vyhledávala jejich tváře) a stále žasnu nad jejich odhodláním, umem a odvahou.

Na knihu jsem měla zatraceně málo času, v rámci výpůjčky jsem polovinu svého času věnovala kolegyni, a pak trochu litovala. Hrdinky této knihy se tak i pro mne staly nočními ženami, četla jsem hlavně po nocích, a ty rána potom nepatřily k těm nejlehčím :)

Mio, omlouvám se, tvé vlastní pocity sice skvěle spojily všechny příběhy, ale až na Afriku mě až tak nezaujaly. Zato samotné vyprávění o „nočních ženách“ jsi zvládla neskutečně dobře. Spousta zajímavých informací o místech, době, jednotlivých destinacích a hlavně ženách, které si dokázaly prosadit svou a šly za svými sny!
Doporučuji!

45 13.07.2020

Tak pro mě má autorova tvorba zatím stoupající tendenci :). Sice tentokrát již jen čisté fantasy (jak už tady bylo řečeno), ale s našimi slovanskými božstvy! A právě to, mě moc bavilo! Příběh ještě místy trochu drhne a je kostrbatý. Některé pasáže by si zasloužily trochu více rozepsat, ale to si sedne ;). Moc ráda si přečtu i další autorovi knihy, jen tak dál :)

45 17.06.2020

Výborná kniha, která by mohla být ještě lepší (a určitě o hodně stránek delší) kdyby ji dokázala autorka dokonale propracovat.
Příběh čtyř německých žen, mnohdy až neskutečně skutečných, jakoby doopravdy žily.
Líbila se mi rozpracovanost jejich povah i nálad.
Líbila se mi možnost nahlédnout do rodinného i pracovního života německých žen.

Vadili mi velké časové posuny v ději.
Vadilo mi statika postav. Jak ráda bych se s hrdinkami vydala na venkov, opatřovat si zásoby jídla. Více nakoukla do práce na klinice, blíže poznala některé (mnohdy záporné) postavy, práci odbojových organizací, ale i hrůz vězení a pracovních táborů.
Válečným letům bylo věnováno velmi málo prostoru, proč?
Vždyť knihu, Dcery nové doby, jsem si vybrala proto, abych lépe pochopila německou povahu a národ. Národ, který pomohl rozpoutat hrůzy druhé světové války se všemi jejími následky.

Možná se některá z hlavních hrdinek bude v příštím díle více věnovat vzpomínkám a tak na spoustu otázek dostanu ještě spoustu odpovědí. Možná, uvidíme.

45 05.04.2020

Sbírka Kytice patří právem mezi národní poklady. Čím častěji ji čtu, tím více si užívám nádherně poetického jazyka.
V této knize, ale hodnotím její komiksové, výtvarné zpracování a to se mi ne vždy tak úplně líbilo.
Co báseň to jiný ilustrátor, jiné pojetí, jiná kompozice, jiné ztvárnění. Ne vždy jsem bez přečtení básně chápala co tím chtěl autor říct :), proto o jednu hvězdičku méně, ale jinak super nápad. Na klasických dílech v komiksu něco bude :).
Opět děkuji Klubu milovníků knih, že mě donutil rozšířit si obzory, jelikož jinak komiks nevyhledávám.

45 20.11.2019

Mé srdce pláče, jsem na konci knihy, potažmo celé série. Byla to krásná, odpočinková, mnohdy velmi krutá a drsná vzpomínka na naši historii. Zároveň jsem, ale měla možnost dýchat svěží vzduch lesních hvozdů, nasávat vůni čerstvě otesaného dřeva, zacpat si nos při tolika nemytých tělech a kochat se krásou urozených dam.... (a dlouho ponocovat, hold nešlo jinak než dočíst).
Beneš s Wolframem by jistě vydali na další pokračování, vždyť na jejich blízké a tolik rozvětvené příbuzenstvo v tomto díle téměř nedošlo. Tolik by mě zajímal život na Olšové a taky Čeňkova služba u Jana Lucemburského!
Tleskám a doporučuji všem milovníkům historických románů!

45 03.06.2019

Pořád váhám jak knihu hodnotit. Z kraje příběhu jsem byla zaražená a zklamaná, nechápala jsem co mi autorka chce sdělit. Kam příběh/y směřuje/í. Mám raději celistvé vyprávění, povídky jsou na mě moc krátké. Než si stihnu oblíbit nějakou postavu nebo si ji dokonale představit, už je konec. U této knihy to vypadalo na stejný problém, ale poslední povídka to zachránila. Nářečí mi v žádném případě nevadilo, ale některé výrazy ano. Nakonec hodnotím 4*. Postavy jsou vykresleny opravdu realisticky a dokonale.

45 11.01.2019

Tak už i já, po několika letech a stovkách rezervací u nás v knihovně, mám přečteno :-). Četlo se mi moc dobře a opravdu mi kniha připomněla Zmizelou, jako už mnoha lidem přede mnou.
Nápad i zápletka skvělá, jen konec mi přišel příliš uspěchaný a odbytý, proto o jednu hvězdičku míň.
Od přečtení se určitě nenechte odradit špatným hodnocením a nízkými procenty, na každou knihu si musíte udělat vlastní názor a ten můj je, že bych Vám ji určitě doporučila na dovolenou :-)

"Nevím. Nevím, kam se poděla má síla, nevzpomínám si, kdy jsem ji ztratila. Myslím, že jsem o ni přicházela postupně, kousek po kousku mě o ni obíral život, to, jak jsem z ní neustále brala."

45 02.08.2017

Na úvod, jsem věřící a neskrývám to. S Bohem vedu neustálou diskuzi, i když podle některých farářů je to hřích a máme přijmout jeho vůli bez diskuze! Jsem praktikující katolík, hrozné slovo a někdy se mi strašně nechce! ("Bože jak to mám všechno zvládnout, práci na plný úvazek, rodinu, dům, zahradu, nemocné rodiče a k tomu být ještě "pořád" v kostele" :-) ).
Děkuji Bohu, že je mi vždy nablízku, vždy mi naslouchá a za ty kněze, kteří to chápou a nebojí se to i napsat. Kniha mě velmi oslovila.

45 15.04.2017

Audiokniha

Výborně načteno Jitkou Ježkovou.

Pomalu, ale jistě se ze mě začíná stávat fanoušek fantasy literatury :)
Kniha mi byla doporučena a mile překvapila. Příběh má nějaké mouchy a nelogičnosti, ale na české poměry je velmi dobře vystavěný a také si musíme, my dospěláci, uvědomit, že je původně určen mladšímu čtenáři (vítěz ceny BYSTROUšKA 2020 v kategorii 12 let a více).
Moc se mi líbí zajímavé vykreslení světa, který Petra Stehlíková vytvořila. Vychází z našeho světa, z našich strachů a obav, kam by mohl směřovat náš svět po další světové válce.
Začátek byl mnohem svižnější, ke konci už to trochu drhlo, ale už teď se těším na pokračování.
Radost mi trochu kazí dnešní zjištění, že kniha bude mít ještě jeden díl, na který budu muset čekat .

44 09.12.2024

I já jsem sáhla po této útlé novele zcela zištně. Byla mou poslední knihou v rámci Čtenářské výzvy 2024. Mám splněno ;)

Ano, i já jsem se z kraje příběhu prala s autorovým bohatým jazykem, stylem a některé pasáže musela číst opakovaně abych je pochopila (neskutečně dlouhá souvětí). Nakonec jsem naprosto uchvácena pestrostí jazyka, množstvím slov, poetikou a poselstvím příběhu. Současné knihy jsou ve srovnání s touto knihou jazykově žalostně chudé. Bohumil Hrabal si získal moje čtenářské srdce. Řečeno slovy klasika. S touto knihou to bylo jedno krásné, poetické odpoledne :-)

I já jsem byla během četby ovlivněna filmovým zpracováním a tak měli jednotlivé postavy v mé mysli tváře hereckých osobností. Naprosto skvělý Václav Neckář jako železniční elév Miloš Hrm, Josef Somr či Vladimír Valenta.

Popravdě, nechápu zdejší celkové hodnocení 69%

44 01.07.2024

Yrsa opět "ťala do živého" a získala si mou pozornost ;)

Děj prvního dílu nové série je opět napínavý, mrazivý a skvěle vystavěný a přeci jsem jej na můj vkus až příliš často odkládala. Souhlasím s komentářem @katka.oo, nemělo to švih. Příliš mnoho kriminalistů a výsledky žádné a hlavně nikdo zajímavý a zapamatovatelný.
Těším se na pokračování, které vypadá velmi slibně ;)

44 15.01.2024

Kniha mi více než román připomíná deníkové záznamy. Bohužel mi milostný příběh kazilo spoustu "nepodstatných" věci, kterým je zde věnováno až moc času a prostoru, a díky nimž jsem se místy nudila. Ovšem devadesátá léta, naopak opět díky nim, z této knihy úplně sálají. Svět filmu a videopůjčoven mě prostě nebaví :(
Jednotlivé postavy jsou díky dobrému propracování dobře zapamatovatelné, ale chybí jim jiskra. Chybělo mi prostě něco co by mě k ději více připoutalo a nutilo mě pořád číst.

44 17.10.2023