Česneksmedem komentáře u knih
Tato směska našeho vynikajícího polyhistora je čtivá a zajímavá. Nutno ale brát v patrnosti, že ji psal v roce 1968, takže například kapitola o orientaci na moři nemůže obsahovat GPS. Satelity k tomuto účelu totiž byly do vesmíru posílány až od roku 1978. Osobně se mi nejvíce líbila kapitola o kalendáři. To je ale samozřejmě velice subjektivní.
SPOILER
Na závěr knihy uvedl Ludvík Souček následující přání: „Abyste si vždycky zdravý a jasný a soudný rozum zachovati ráčili a nezaprodávali, smím-li použít biblického podobenství, prvorozenství moudrosti za mísu čočovice dráždivých domněnek.“
Tak to byla detektivka dle mého gusta. Docela hustý slovník, v hospodě se hrál kulečník a z jukeboxu vyhrávali The Yardbirds (začínal zde např. Eric Clapton) nebo skupina Small Faces. Pokud by vám to snad nic neříkalo, tak od nich převzal Václav Neckář svoji písničku Ša-la-la-la-li.
Pro citlivější povahy bych to úplně nedoporučoval, ostatní se ale budou docela bavit.
Přiznávám, že o Kubě jsem toho zrovna moc nepřečetl. Nekouřím, jejich rum nepiju, takže jedno z mála věcí, které jsem věděl bylo to, že tam jezdí krásná stará americká auta a že velkým přítelem Fidela Castra byl nám čtenářům známý kolumbijský spisovatel Gabriel Garcia Marquez. Takže jsem si docela rozšířil znalosti o této zemi a jejím bývalém vůdci.
SPOILER
Fidel znamená ve španělštině věrný. Dle této knihy to o dotyčném až tak úplně neplatí, ale na druhou stranu musím přiznat, že na své možnosti byl oproti jiným pohlavárům vlastně docela decentní. Pil například 12letou míchanou whisky Chivas Regal. Láhev 0,7 litru u nás stojí od 548 Kč. Přesto, že hodně kouřil doutníky, tak prý měl velký obsah plic a potápěl se klidně do 10 metrové hloubky. V roce 1980 ale s kouřením přestal.
Pobavila mě propaganda, neboť FC (zvaný „Líder máximo“) se zajímal o genetiku a zemědělství. Jedním z jeho úspěchů měla být kráva Ubre Blanca, která údajně za jediný den nadojila 109,5 litrů mléka! Další důvod k pobavení nastal při čtení o tom, jak jezdíval lovit ryby kolem svého sídla na Cayo Piedra. Nejprve vyrazili rybáři, kteří zjistili pobyt ryb a potom tam zavezli šéfa a ten jich pochopitelně nalovil ze všech nejvíc. Poněkud mi to připomíná jiného státníka a jeho nálezy amfor nebo střílení gólů v hokeji.
Nebudu toho víc prozrazovat, snad jen to, že jsem se naučil několik jadrných nadávek: „hijos de perra“, „hijos de puta“ nebo „coño“.
Kniha byla velice zajímavá, čtivá a poučná.
Kniha je prezentována jako rozhovor Miloše Čermáka s Jaroslavem Hutkou (a k tomu několik zápisů z deníku). V průběhu čtení se mi potvrdilo, že nejde o žádný přepis jejich rozhovoru, ale že Hutka odpovědi psal. To je samozřejmě daleko jednodušší, neboť máte čas si vše rozmyslet, upravovat, doplňovat... Nakonec to bylo solidní počtení. Uznávám a věřím, že emigrace musela dát zabrat, což se projevovalo hlavně na psychickém zdraví dotyčných, ale i na rozpadech jejich vztahů. A stesk po domově a u mnohých i jazyková bariéra, to si ani nedokážu představit.
SPOILER. Docela jsem byl překvapen faktem, že na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dělal horoskopy (docela ve velkém) a vyvolával duchy. Bavil jsem se i u příjmení jeho děvčat a manželek – například Růžová, Spurná nebo Macíková. Naučil jsem se i dvě holandské nadávky – boerenlul a klootsak. Po návratu do vlasti je zde poznat u těchto lidí docela obvyklé rozčarování (nikdo mu nechtěl pomoct) a taky jistá nepraktičnost a naivní spoléhání se na druhé.
Takže nakonec dávám tři tulipánské cibule.
Tak tuto vázanou knihu jsem zakoupil za celých 8 Kč. Tomu se říká skvělá okase! Její původní cena byla 289 Kč, což z této knihy patrně učiní můj nákup roku. A musím říct, že to je kniha svým způsobem zajímavá, ve které se dozvíte docela dost méně známých informací.
SPOILER! Hned na straně 14 mě dostal svojí úvahou, že v budoucnosti už mezi sebou nebudou soutěžit politické strany, ale úplně jiná uskupení, reprezentující určité zájmy. I když to nevyšlo na 100 %, tak co jiného je ANO a SPD? A ty „standartní“ politické strany, jak dopadly? Další zajímavé postřehy z knihy: chartista Václav Havel si za manželku vzal signatářku Anticharty Dagmar Veškrnovou; dozvíte se, jak při návštěvě Gorbačova jeho ochranka mlátila lidi do rozkroku, na což tehdy doplatil i Antonín Kapek (jenž jako jeden z pěti podepsal zvací dopis); dozvíte se z čeho vznikla fáma o tom, že Helena Vondráčková byla milenkou Lubomíra Štrougala; že do bytu po Štěpánovi nastěhoval Havel herce Jana Potměšila; že se proti vyškrtnutí článku o vedoucí úloze strany stavěl Marián Čalfa...
Zdar jak sviňa!
Je to taková žemlovka s kabanosem politá svíčkovou. Prostě směska, no – Agatha a holub a Titanic a ti dva jelimani a tak. Stačí si ale nalít panáčka whisky z učitelů (nebo dva) a je to náhle lehce stravitelné, místy úsměvné, občas až neuvěřitelné. Shrnuto slovy jednoho mého bývalého šéfa: „Takový prdy Jana Drdy“.
Jako starý opelichaný lesní manekýn se toulám lesem a pozoruji, jak se ta naše příroda mění. Kůrovce zjevně napadla epidemie bulimie, takže za pár let bude smrk asi vzácnost. Proto jsem uvítal vydání této knihy. Je sice primárně určena dětem, ale i dospěláci se zde dozví mnohé. Celkem 85 stromů a keřů v obrazech i zajímavostech, včetně typických znaků pro jejich určení. Dost dobrý!
Možná by se ale měl botanik při vymýšlení některých názvů více zamyslet. Vězměte si třeba jedovatý Štědřenec odvislý. Jak to má takové dítě vyslovit? Pokud řeknu zlatý déšť, tak je to docela poetické, pro děti zapamatovatelné, a pro některé dospělé fajnšmekry i erotické.
Pokud někdo neví, jestli je jeskyňka nebo podmořský kabel, má to těžký. Neruda měl v tomhle ohledu jasno a přesto to měl taky těžký. Milovat Mužákovou, zmítal by mnou podivný pocit. Tato kniha, kterou jsem s potěšením četl velmi, ale velmi pomalu, je prostě lahůdkový kousek. Řadím ji mezi TOP tři knihy letošního roku.
Soubor pěti povídek z let 1927 1930, ale zaměřeny na období kolem I. světové války. Nebyla to úplně jednoduchá četba. Vzhledem k malému rozsahu jednotlivých povídek se to však dalo. Možná to bude poměrně nestravitelné pro některé dámské kruhy, neboť jsou zde slečny popsány docela ve špatném světle. Je to však i díky vnějším okolnostem (jak jinak) a špatným osudem (tedy pokud na něj věříte).
Spíše mi to připadalo jako pokus o historickou detektivku, než jako historický román. U nás je docela dost spisovatelů, kteří se tímto žánrem zabývají: Vlastimil Vondruška, František Niedl, Jan Bauer a další. Takže konkurence docela veliká. Z tohoto pohledu bych řekl, že jde spíše o průměr.
Navíc jsem zaznamenal i některé hlášky, které by možná spisovateli muži byly vytknuty jako nevhodné. A hned uvedu příklad. Jedna z aktérek Dora byla ohodnocena takto: ... „A šeredná jako latrína ve vojenským táboře.“
Naprosto souhlasím s tím, že je to klasická historická detektivka pana Vondrušky. Také souhlasím s tím, že je jedna z těch lepších.
SPOILER
Tentokrát zde nevystupuje druhý z pomocníků Oldřicha z Chlumu Diviš, ale jeho náhradník je mu hódně podobný. Ota je opět ve formě, takže u jedné sklepnice nezůstane. Vše ale samozřejmě dělá jen v zájmu spravedlnosti!
A ještě jedno moudro z knihy: ...do ženských duší vidí možná Bůh, ani to není jisté, mužům však je takové poznání obvykle odepřeno.
Knihu doporučuji!
„Koně poznáš v horách,
přítele v nouzi.“
Mongolské přísloví
Spoiler
Hlavní hrdina Jerúldelger (kterého jsem si překřtil na „Džegra“) je slušný samorost. Má kolem sebe partičku, která je také mimo průměrné stádo. Celé je to zasazeno do zmrzlého Mongolska a částečně i Ruska, takže se například dozvíte, že hlavnímu městu prvního státu Ulánbátar říkají Utánbátar, což znamená začouzené město. V Rusku je pak řeč o Krasnokamensku (Rudý kámen), kde je uran úplně všude a kde je prý průměrný věk při úmrtí 42 let (nevím, nezkoumal jsem). Město bylo založeno v roce 1968.
V Mongolsku se hlavní hrdina ládoval hlavně chušúrem a taštičkami búdzů. Chušúr je placka plněná masem, a to hlavně skopovým.
Dalším zajímavým slovem v knize je chajčice, což je jačí samice. Občas tam padají z nebe.
Mimo toho, že je to detektivka z prostředí pro nás rozhodně málo známého, tak další málo vídané jsou názvy kapitol, které odpovídají části poslední věty v kapitole. To obnáší i to, že název kapitoly je vzhledem k jejímu obsahu jaksi zcela mimo.
Jinak dobré počtení.
Neskoncujeme-li s válkami,
války skoncují s námi.
Herbert George Wells
Literatura faktu zaměřená na raketovou historii v německé armádě během druhé světové války.
Spoiler! Snad každý někdy slyšel zkratku V-1. Bylo to označení rakety, ale nebylo původní. To znělo Fi-103. Až na základě Goebbelsova osobního přání se začalo ke zbrani přidávat adjektivum „odvetná“, německy „Vergeltung“. A tak z Fi-103 vzniklo V-1. Dále se v knize například dozvíte o jednom našem všeumělovi, který se jmenoval Jan Chaloupka. Byl to opravdu borec a je škoda, že své znalosti nesepsal.
Je zde i mnoho faktických dat, takže snad jen toto: „Mezi 13. červnem – 5. září 1944 odpálili Němci na Londýn 9 017 letounových bomb. Z katapultů odstartovalo 8 647 střel V-1, zbytek z paluby letadel He-111 (Heinkel). 2 340 střel dopadlo na území Londýna.
Závěrečný politický dovětek knihy se netýká raketové techniky. Poukazuje na střet dvou světových politických ideologií a ukazuje, která z těch dvou je ta jediná hodná a užitečná pro svět.
Přes ten závěr je to kniha čtivá a poučná, takže ji doporučuji.
Naprosto souhlasím se Zuzziš i s ddkk. Dejte si pauzu od severských detektivek, politiky i fantasy a přečtete si tuto knihu od Škvoreckého. Vykresluje totiž minulý absurdistán s maximální dávkou humoru. První dvě části naprostá paráda, která vás dostane v tomto uplakaném čase znova do dobré nálady. Dozvíte se, co obnáší tahat se s institutkami, přečtete pohádku o tajemné prdýlce, nahlédnete do lesíku zvaného „Schmeichlwald“ a pochopíte geniální vynález obraceč pionýrů „Radostný zítřek“. Třetí část je na čtení poněkud složitější, a to hlavně pro anglofonní neznalce. Snad jen jednu drobnou ukázku ze třetí části: „Socialismus je vyhnal jako Eidama a Ivu z paradajzu.“ Přesto je to za poctivých 5 socialistických hvězd.
Začnu srovnáním dvou světových velikánů. Tak, jako má Josef Alois Náhlovský veškeré dosud známé i neznámé nemoci, tak Král Štěpán má zase veškeré myslitelné i nemyslitelné fóbie. Teda alespoň dle této knihy. Pak se nelze divit, že se svým talentem a houževnatostí nás „nutí“ zírat do svých knih, až z toho šilháme a přestáváme dýchat. Dopodrobna popsaný život jeho, manželky i dalších členů rodiny, postup ve spisovatelské i filmové branži, jeho knihy, životní názory a postoje, kostlivci ve skříni. To vše tato kniha přináší, ale navíc i mnohé odpovědi, na které se sami sebe ptáme při čtení jeho knih. Pokud jste již četli jeho knihu „O psaní“ budou vám některé pasáže připadat důvěrně známé.
Dovolím si knihy pana Vondrušky přirovnat k řízkům. V tomhle bylo i šťavnaté maso a okolo trojobal. Možná těch obalů bylo tentokráte ještě více. A i když máte řízky rádi je potřeba občas udělat změnu a použít česnek nebo třeba udělat nadívaný řízek. Tento byl celkem dobrý, ale prostě takový obyčejný. Mám tím samozřejmě na mysli ty jeho řízky. Takže abych přešel opět ke knihám, v porovnání třeba s Právem první noci je třeba na hodnocení ubrat. Tož tak.
Vlastně ani nevím, proč jsem si vybral ke čtení zrovna tuto knihu. Možná to bylo proto, že k ní dosud nebyl sepsán žádný komentář. „No, slučílos!“
SPOILER!
Nepíši to jen tak náhodou. Právě pasáže z Ruska (SSSR) jsou v knize nejlepší. A taky ty o „doktorovi od pasu dolů“ nebo (samozřejmě) Spejbl a Hurvínek. A jako třešnička na dortu Pavel Zedníček a Naďa Konvalinková s vypípanou odpovědí.
Škoda, že JB odešel tak brzy.
Souhrn výroků a slibů našeho pana prezidenta z jeho první "pětiletky". Obrázek nechť si každý udělá sám, ale na chytání se za nos rozhodně nevěřím.
Pan spisovatel nám předkládá jednu z možných katastrofických variant, která se odvíjí od nedostatku ropy. Její zásoby nejsou nekonečné, takže boj o ni bude čím dál tím krutější. Samozřejmě vás to vede k otázce, kolik lidí vlastně bude moci na naší planetě žít a fungovat bez užívání fosilních paliv?
Je to kniha drsná. Ukazuje na amorální politiku a politiky, kteří se neštítí naprosto ničeho. Všichni vám ale budou tvrdit, že to dělají jen pro vaše dobro.
Jedno arabské přísloví říká: „Můj otec jezdil na velbloudu, já jezdím rolls-roycem, můj syn létá tryskovým letadlem a jeho syn bude jezdit na velbloudu.“. Je to stejně pesimistické, jako ta kniha, ale přesto ji doporučuji k přečtení.
Při čtení této detektivky jsem si uvědomil, že moje představivost a fantazie nejsou sto mít potuchu o tom, kam se tento žánr posune za dvacet či třicet let. Při každoročním množství vydávaných detektivek jsou totiž spisovatelé (i vzhledem k tomu, že jsou lidé čím dál tím víc cyničtí a agresivní) nuceni pro úspěch svých knih vymýšlet čím dál tím větší šílenosti a ukruťárny.
SPOILER
V případě této knihy sériový vrah uřezává ženám bradavky a jako roubík jim do úst cpe jejich kalhotky. Nejvíc se mu líbí dívat se jim do očí těsně před použitím nože.
Jinak parta kolem Franka Quinna se mi líbila, neboť to nebyli žádní supermani, ale lidé se svými problémy a prohřešky. Jejich nátury rozhodně nejsou jednotvárné, což je také fajn.
Knihu doporučuji, ale sám si teď asi naordinuji pár knížek jiného žánru.