Česneksmedem komentáře u knih
Hned na začátku se dozvíte: „Tato kniha vznikla bez vynaložení jakýchkoliv finančních prostředků.“ Řekl bych, že někdo to snad zaplatit musel.
SPOILER
Romská spisovatelka Irena Eliášová nám přináší příběh Lili (vlastním jménem Hana Říhová), která je jedináček, přírodní zrzka, má byt v němž bydlí sama, je skromná, stydlivá a zásadová nekuřačka. Její spolupracovnice v erotické práci jsou Eva, Jana nebo Jarmila. Pasák a majitel hotelu (v Liberci) se jmenuje Pepa. Za celý den si od ní bere tisícovku. Pak přijde nenadálý zvrat, po kterém dostane Lili AIDS. Z mého pohledu by možná bylo přiléhavější pojmenovat tuto „knihu“ Apríl.
Jednu hvězdu dávám za to, že jsem se musel těm absurditám občas zasmát.
Asi kniha ne úplně pro mne. Ne, že bych byl naprostý abstinent, ale míchané nápoje mě nic neříkají. Momentálně si nejvíce pochutnávám na vínu z černého rybízu, což dokonale koresponduje s hlavní myšlenkou knihy, tedy že máte pít to co vám chutná, a ne co je právě in.
Souhlasím, že nejlepší pasáže se týkaly kocoviny. Poněkud na morální hraně byla kapitola o tom, jak ošidit při občerstvení své hosty a přitom si sám užívat to nejlepší. Přesto není špatné si tuto knihu přečíst.
Tato směska našeho vynikajícího polyhistora je čtivá a zajímavá. Nutno ale brát v patrnosti, že ji psal v roce 1968, takže například kapitola o orientaci na moři nemůže obsahovat GPS. Satelity k tomuto účelu totiž byly do vesmíru posílány až od roku 1978. Osobně se mi nejvíce líbila kapitola o kalendáři. To je ale samozřejmě velice subjektivní.
SPOILER
Na závěr knihy uvedl Ludvík Souček následující přání: „Abyste si vždycky zdravý a jasný a soudný rozum zachovati ráčili a nezaprodávali, smím-li použít biblického podobenství, prvorozenství moudrosti za mísu čočovice dráždivých domněnek.“
Tak to byla detektivka dle mého gusta. Docela hustý slovník, v hospodě se hrál kulečník a z jukeboxu vyhrávali The Yardbirds (začínal zde např. Eric Clapton) nebo skupina Small Faces. Pokud by vám to snad nic neříkalo, tak od nich převzal Václav Neckář svoji písničku Ša-la-la-la-li.
Pro citlivější povahy bych to úplně nedoporučoval, ostatní se ale budou docela bavit.
Přiznávám, že o Kubě jsem toho zrovna moc nepřečetl. Nekouřím, jejich rum nepiju, takže jedno z mála věcí, které jsem věděl bylo to, že tam jezdí krásná stará americká auta a že velkým přítelem Fidela Castra byl nám čtenářům známý kolumbijský spisovatel Gabriel Garcia Marquez. Takže jsem si docela rozšířil znalosti o této zemi a jejím bývalém vůdci.
SPOILER
Fidel znamená ve španělštině věrný. Dle této knihy to o dotyčném až tak úplně neplatí, ale na druhou stranu musím přiznat, že na své možnosti byl oproti jiným pohlavárům vlastně docela decentní. Pil například 12letou míchanou whisky Chivas Regal. Láhev 0,7 litru u nás stojí od 548 Kč. Přesto, že hodně kouřil doutníky, tak prý měl velký obsah plic a potápěl se klidně do 10 metrové hloubky. V roce 1980 ale s kouřením přestal.
Pobavila mě propaganda, neboť FC (zvaný „Líder máximo“) se zajímal o genetiku a zemědělství. Jedním z jeho úspěchů měla být kráva Ubre Blanca, která údajně za jediný den nadojila 109,5 litrů mléka! Další důvod k pobavení nastal při čtení o tom, jak jezdíval lovit ryby kolem svého sídla na Cayo Piedra. Nejprve vyrazili rybáři, kteří zjistili pobyt ryb a potom tam zavezli šéfa a ten jich pochopitelně nalovil ze všech nejvíc. Poněkud mi to připomíná jiného státníka a jeho nálezy amfor nebo střílení gólů v hokeji.
Nebudu toho víc prozrazovat, snad jen to, že jsem se naučil několik jadrných nadávek: „hijos de perra“, „hijos de puta“ nebo „coño“.
Kniha byla velice zajímavá, čtivá a poučná.
„Koně poznáš v horách,
přítele v nouzi.“
Mongolské přísloví
Spoiler
Hlavní hrdina Jerúldelger (kterého jsem si překřtil na „Džegra“) je slušný samorost. Má kolem sebe partičku, která je také mimo průměrné stádo. Celé je to zasazeno do zmrzlého Mongolska a částečně i Ruska, takže se například dozvíte, že hlavnímu městu prvního státu Ulánbátar říkají Utánbátar, což znamená začouzené město. V Rusku je pak řeč o Krasnokamensku (Rudý kámen), kde je uran úplně všude a kde je prý průměrný věk při úmrtí 42 let (nevím, nezkoumal jsem). Město bylo založeno v roce 1968.
V Mongolsku se hlavní hrdina ládoval hlavně chušúrem a taštičkami búdzů. Chušúr je placka plněná masem, a to hlavně skopovým.
Dalším zajímavým slovem v knize je chajčice, což je jačí samice. Občas tam padají z nebe.
Mimo toho, že je to detektivka z prostředí pro nás rozhodně málo známého, tak další málo vídané jsou názvy kapitol, které odpovídají části poslední věty v kapitole. To obnáší i to, že název kapitoly je vzhledem k jejímu obsahu jaksi zcela mimo.
Jinak dobré počtení.
Neskoncujeme-li s válkami,
války skoncují s námi.
Herbert George Wells
Literatura faktu zaměřená na raketovou historii v německé armádě během druhé světové války.
Spoiler! Snad každý někdy slyšel zkratku V-1. Bylo to označení rakety, ale nebylo původní. To znělo Fi-103. Až na základě Goebbelsova osobního přání se začalo ke zbrani přidávat adjektivum „odvetná“, německy „Vergeltung“. A tak z Fi-103 vzniklo V-1. Dále se v knize například dozvíte o jednom našem všeumělovi, který se jmenoval Jan Chaloupka. Byl to opravdu borec a je škoda, že své znalosti nesepsal.
Je zde i mnoho faktických dat, takže snad jen toto: „Mezi 13. červnem – 5. září 1944 odpálili Němci na Londýn 9 017 letounových bomb. Z katapultů odstartovalo 8 647 střel V-1, zbytek z paluby letadel He-111 (Heinkel). 2 340 střel dopadlo na území Londýna.
Závěrečný politický dovětek knihy se netýká raketové techniky. Poukazuje na střet dvou světových politických ideologií a ukazuje, která z těch dvou je ta jediná hodná a užitečná pro svět.
Přes ten závěr je to kniha čtivá a poučná, takže ji doporučuji.
Naprosto souhlasím se Zuzziš i s ddkk. Dejte si pauzu od severských detektivek, politiky i fantasy a přečtete si tuto knihu od Škvoreckého. Vykresluje totiž minulý absurdistán s maximální dávkou humoru. První dvě části naprostá paráda, která vás dostane v tomto uplakaném čase znova do dobré nálady. Dozvíte se, co obnáší tahat se s institutkami, přečtete pohádku o tajemné prdýlce, nahlédnete do lesíku zvaného „Schmeichlwald“ a pochopíte geniální vynález obraceč pionýrů „Radostný zítřek“. Třetí část je na čtení poněkud složitější, a to hlavně pro anglofonní neznalce. Snad jen jednu drobnou ukázku ze třetí části: „Socialismus je vyhnal jako Eidama a Ivu z paradajzu.“ Přesto je to za poctivých 5 socialistických hvězd.
Začnu srovnáním dvou světových velikánů. Tak, jako má Josef Alois Náhlovský veškeré dosud známé i neznámé nemoci, tak Král Štěpán má zase veškeré myslitelné i nemyslitelné fóbie. Teda alespoň dle této knihy. Pak se nelze divit, že se svým talentem a houževnatostí nás „nutí“ zírat do svých knih, až z toho šilháme a přestáváme dýchat. Dopodrobna popsaný život jeho, manželky i dalších členů rodiny, postup ve spisovatelské i filmové branži, jeho knihy, životní názory a postoje, kostlivci ve skříni. To vše tato kniha přináší, ale navíc i mnohé odpovědi, na které se sami sebe ptáme při čtení jeho knih. Pokud jste již četli jeho knihu „O psaní“ budou vám některé pasáže připadat důvěrně známé.
Soubor pěti povídek z let 1927 1930, ale zaměřeny na období kolem I. světové války. Nebyla to úplně jednoduchá četba. Vzhledem k malému rozsahu jednotlivých povídek se to však dalo. Možná to bude poměrně nestravitelné pro některé dámské kruhy, neboť jsou zde slečny popsány docela ve špatném světle. Je to však i díky vnějším okolnostem (jak jinak) a špatným osudem (tedy pokud na něj věříte).
Spíše mi to připadalo jako pokus o historickou detektivku, než jako historický román. U nás je docela dost spisovatelů, kteří se tímto žánrem zabývají: Vlastimil Vondruška, František Niedl, Jan Bauer a další. Takže konkurence docela veliká. Z tohoto pohledu bych řekl, že jde spíše o průměr.
Navíc jsem zaznamenal i některé hlášky, které by možná spisovateli muži byly vytknuty jako nevhodné. A hned uvedu příklad. Jedna z aktérek Dora byla ohodnocena takto: ... „A šeredná jako latrína ve vojenským táboře.“
Naprosto souhlasím s tím, že je to klasická historická detektivka pana Vondrušky. Také souhlasím s tím, že je jedna z těch lepších.
SPOILER
Tentokrát zde nevystupuje druhý z pomocníků Oldřicha z Chlumu Diviš, ale jeho náhradník je mu hódně podobný. Ota je opět ve formě, takže u jedné sklepnice nezůstane. Vše ale samozřejmě dělá jen v zájmu spravedlnosti!
A ještě jedno moudro z knihy: ...do ženských duší vidí možná Bůh, ani to není jisté, mužům však je takové poznání obvykle odepřeno.
Knihu doporučuji!
Po přečtení takových knih se možná některým lidem budou zdát jejich problémy menší nebo alespoň přijatelnější a snesitelnější. To je ta lepší varianta. Beznadějný skeptik zřejmě začne přemýšlet o tom, co všechno ho ještě v životě může potkat...
SPOILER!!!
V knize jsou tři dějové linky, dvě zasazené do Německa od roku 1943 a třetí pak do Argentiny roku 1977. V té první hlavní postava knihy Marijke de Graaf pracuje se svým manželem v odboji a po zatčení jsou odvezeni do koncentračních táborů. Marijke do Ravënsbrücku a její manžel do Buchenwaldu. Aby ho mohla hledat, přihlásí se dobrovolně do nevěstince, který je právě v jeho koncentračním táboře. Za den má obsloužit 8 vězňů. Každý z nich to dostane jako odměnu (mimo vězňů židovských) a má na to 20 minut. Upřímně se divím, že po té nesmírné dřině a prakticky bez jídla, byli ještě nějakého aktu vůbec schopni. Její myšlenkové pochody a jednání byly však často mimo mé chápání.
Ve druhé dějové lince (která se prolíná s první) je hlavní postavou esesák Karl, který ač by mohl chodit do nevěstince pro důstojníky, zahledí se do Marijke a začne chodit za ní. Zvláštní je, že vždy až po těch 8 vězních.
U třetí dějové linky jsem zpočátku zvednul obočí do otazníku (no skoro) a dumal, jaká může být vzájemná spojitost. O těchto událostech jsem toho moc nečetl, ale je známo, že již v roce 1976 převzal násilně vládu od Isabely Perónové vrchní velitel vojsk Jorge Videla. Díky řádění vojenské junty se mluví o 30 000 obětech. Příběh Luciana, který je gay, se na první pohled jeví poněkud odtrženě, ale čtenář souvislost nakonec pochopí.
Je to opravdu silné a po dočtení si člověk ještě nějakou chvíli probírá děj od začátku až po následky a rozuzlení na konci. Knihu doporučuji.
Spoluautor Červeného trpaslíka toho dle jeho fotek ví o nadbytečné váze zřejmě docela dost. Možná i proto napsal tuhle knihu a jako kontrast k tlustému a vzteklému kuchaři Grenvillovi dal anorektičku Hayleigh Griffinovou. Jako celkové pojítko obou pak připojil konceptualisty Jeremyho Slanka.
Řekl bych, že kniha nebyla nadměrně humorná, ale spíš úsměvně zábavná. S tím humorem bych v těchto věcech byl celkem opatrný, a to nejsem ani tlouštík, ani anorektička. Pro takto trpící lidi to musí být občas docela peklo a psycho.
Citát z knihy:
Existují tři druhy lží: lži, hnusné lži a statistiky. Autorem je bývalý předseda vlády Spojeného království hrabě Benjamin Disraeli. O tom, jak se denně ohýbá pravda a předkládá se lidem se dozvíte i z následující ukázky, která měla informovat o Fit Farmě, kde se tlouštíci zbavovali svých kilogramů a bylo třeba předložit pozitivní článek veřejnosti. Návod je následující a obecně použitelný: „Zdůraznit pozitiva, vypustit negativa a do Říše středu se radši vůbec nepouštět.“
Následující ukázka se mi také líbila:
„Existuje právo, a taky existuje spravedlnost. Bylo by fajn, kdyby se alespoň čas od času setkaly.“
Konec knihy se mi zdál poněkud useknutý, ale přesto ji doporučuji ke čtení.
Čtivá klasická stará detektivka.
Vypíchnu čtyři „postavy“. Tou první jsou doláče, neboť o prachy jde vždy až na prvním místě. Tou druhou je detektivka Berta Cool(ová), která je krapet temperamentně podivočená, ale vzhledem k jejímu jménu a příjmení se jí to dá odpustit. Její klasickou hláškou je: „To mě teda usmažte místo řízku!“. Třetí postavou je tajemný slepec, který má tak špicovní ušiska, že uslyší i jak se vám vykle sedmička vpravo dole. A konečně postava čtvrtá, tou je netopýr. Zde je jedna z mála slabin knihy, neboť označení netopýr je příliš obecné a vágní. V naší vesničce střediskové jsme totiž takřka všichni odborníky na tyto polétavice a rozpoznáme všech 24 druhů u nás žijících. Naše náklonnost k nim se odráží i v tom, že jejich obrázky máme na tričkách, trenclích, ponožkách a někteří odvážnější je mají vytetované na - no však víte.
Knížka má pouhých 173 stran, takže než vám slehne po obědě řízek, máte přečteno.
Vidím, že tuto knihu skoro nikdo nečte, takže pokud z ní něco vyžvaním, tak to asi zas tolik lidí nenaprudí. A začnu zvostra. Matika a politika jsou fakt hustý. Jsou tak hustý, že jsou hustější než bývaly vlasy a „fósa“ Waldy Matušky. Nejprve matika. Po zavraždění Jendy F. Kenna bylo v relativně krátké době (do února 1967) celkem 15 svědků zalezlých ve funerálních futrálech. A blázni do matiky spočítali, že pravděpodobnost takové schovky je sto tisíc bilionů ku jedné. Mazec, co? Jako lesnímu couralovi by mě mohli matematici ještě spočítat, kolik díky tomuto mordu zmizelo z naší planety lesa. To musí být flák jak blázen.
A teď politika. V knize se dočtete, cituji: „Skutečný problém je v tomhle, Vane: za dvacet let bude na této planetě sedm milird lidských bytostí, většinou hnědých, žlutých nebo černých – a všechny budou odhodlány žít. Budou se ze svých líhní hrnout do Evropy a Severní Ameriky po stamiliónech a nic je nezadrží. Vůbec nic je nezadrží!“ Podotýkám, že kniha u nás vyšla v roce 1974. Takže se v ní sice trochu felili, ale až tak mimo mísu to není. A dále ke čtivu. Pohádce o tom, jak si šílený magor a fidelista Oswald zajel sám pro své potěšení dne 22. listopadu 1963 udělat bum bác do Dallasu, věří dnes už snad jen Pepík a Mařenka ze samoty Kozí Bobky. Z ostatních někteří tuší (a to včetně autorů této knihy), že tak to občas dopadne, když velká část vaší rodiny naběhne ke korytu a chlemtá a chlemtá. Pak se několik mládenců, kterým se jejich ušoulaná kulička zdá ještě moc malá nakrkne a drobně prostor u koryta vyčistí. Takže tak.
Dovolím si knihy pana Vondrušky přirovnat k řízkům. V tomhle bylo i šťavnaté maso a okolo trojobal. Možná těch obalů bylo tentokráte ještě více. A i když máte řízky rádi je potřeba občas udělat změnu a použít česnek nebo třeba udělat nadívaný řízek. Tento byl celkem dobrý, ale prostě takový obyčejný. Mám tím samozřejmě na mysli ty jeho řízky. Takže abych přešel opět ke knihám, v porovnání třeba s Právem první noci je třeba na hodnocení ubrat. Tož tak.
Vlastně ani nevím, proč jsem si vybral ke čtení zrovna tuto knihu. Možná to bylo proto, že k ní dosud nebyl sepsán žádný komentář. „No, slučílos!“
SPOILER!
Nepíši to jen tak náhodou. Právě pasáže z Ruska (SSSR) jsou v knize nejlepší. A taky ty o „doktorovi od pasu dolů“ nebo (samozřejmě) Spejbl a Hurvínek. A jako třešnička na dortu Pavel Zedníček a Naďa Konvalinková s vypípanou odpovědí.
Škoda, že JB odešel tak brzy.
Souhrn výroků a slibů našeho pana prezidenta z jeho první "pětiletky". Obrázek nechť si každý udělá sám, ale na chytání se za nos rozhodně nevěřím.
Pan spisovatel nám předkládá jednu z možných katastrofických variant, která se odvíjí od nedostatku ropy. Její zásoby nejsou nekonečné, takže boj o ni bude čím dál tím krutější. Samozřejmě vás to vede k otázce, kolik lidí vlastně bude moci na naší planetě žít a fungovat bez užívání fosilních paliv?
Je to kniha drsná. Ukazuje na amorální politiku a politiky, kteří se neštítí naprosto ničeho. Všichni vám ale budou tvrdit, že to dělají jen pro vaše dobro.
Jedno arabské přísloví říká: „Můj otec jezdil na velbloudu, já jezdím rolls-roycem, můj syn létá tryskovým letadlem a jeho syn bude jezdit na velbloudu.“. Je to stejně pesimistické, jako ta kniha, ale přesto ji doporučuji k přečtení.