Česneksmedem
komentáře u knih
Zjizvená tvář
Stuart MacBride
(SPOILER) U této detektivky bych se vůbec nebál dopsat k žánru ještě humor. Detektiv inspektorka se jmenuje Steelová, což už samo o sobě je pro knihomoly a knihomolky milé. Když mluví, úplně z knihy cítíte kouř a whisky. Při výslechu exhibicionisty mu řekne: "Tak se ukaž!". Dost často si totiž nevidí za hranu svého pysku. Další, kdo vás zřejmě bude iritovat, je inspektor Insch. Ten je protivný jako tříska zapíchnutá v zadní části těla.
Často tam prší, což mi připomnělo jedno skotské přísloví: "Dnešní déšť je zítřejší whisky.".
Mimo jiné se tam pije Highland Park a Lagavulin, a to vůbec není špatná volba. Stejně jako si přečíst tuto knihu.
Lidožrout
Jaroslav Velinský
Když jsem si pročítal čtenářské výzvy na rok 2023 a došel k číslu 11, tak jsem měl jasno bude to nějaký díl s Otou Finkem. Vybral jsem si Lidožrouta a opět se skvěle bavil, i když musím uznat, že to rozhodně není nejveselejší díl. Určitě však stojí za druhé přečtení.
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Alespoň z mého úhlu pohledu je na jeho knihy spolehnutí jako na východ slunce.
Hned první povídka Londýn je naprosto skvělá a dokonce bych řekl, že nejlepší ze všech.
Žárlivost (druhá povídka) je naopak zbytečně dlouhá a překombinovaná.
Fronta je nejratší povídkou v knize. Přesto je to velice podařené dílko o nenávisti k předbíhání.
Odpad je o popeláři, a to včetně patřičného slovníku (prý novonorština), který vyřešil jistý problém. Holt, někdo prostě uklízet musí. Jak říká zdejší Pepa – velmi uspokojivé.
Přiznání je druhá nejkratší povídka, ale hódně dobrá. Skoro jako čokoládové bonbóny Twist.
Předposlední povídka má název ODD, což je jméno spisovatele Rimmena. Je to hodně zvláštní a vícevrstvé čtení, které jsem si velice užíval.
Závěrečná povídka se jmenuje Náušnice. Ty se občas ztrácejí a z toho může vzejít zajímavý příběh, což se zde mimořádně povedlo. Spolu s povídkou Londýn ji řadím k tomu nejlepšímu v knize.
Krv nie je voda
Dominik Dán
Další kniha DD, od které jsem se jen těžko odtrhával. Scéna v níž je Váňa se svým parťákem na hlídce v autě je prostě suprová. Slzy mi tekly jako vodopád. Malinko to kazí věc, která se v jeho knihách objevuje často – ty menší lumpy pochytají, ty velké musí nechat v klidu jít bez potrestání. Ale tak to v reálu občas bohužel funguje, takový je život...
Království
Jo Nesbø
Je to velice zvláštní špalek, takže chápu ty různorodé komentáře. Možná je problém ve stereotypu. Některý čtenář zřejmě od Nesba očekává jisté vzorce, které zná z jeho minulých knih. A najednou tohle!
Z mého pohledu je to přemýšlivé a hluboce temné (zapřemýšlejte například nad prvním odstavcem na straně 160). Řekl bych, že tato kniha je založena na záporných lidských stránkách a na kostlivcích ve skříni, kteří nás tíží a provází životem. Dokládá to třeba i absence kladného hrdiny.
Závěr potvrzuje spisovatelovo bourání zažitých schémat. Připojuji se k těm, kterým se kniha líbila. A to moc.
List zo záhrobia
Dominik Dán
Amnestie prezidenta Havla a její důsledky. Kniha fajn, důsledky pro někoho hrozné.
Další povedený díl, jen to opakování textu snad nebylo tolikrát nutné. DD ale umí!!!
Pokrevní pouta
Angela Marsons
Asi jsem bedna zabedněná, ale dám pouze čtyři hvězdy. Kim zde byla protivná jako respirátor na hubě v plus pětatřiceti! O to víc vyzněl sympaticky Bryant. Jinak samozřejmě kvalitní počtení!
Nehanebné neviniatko
Dominik Dán
Na začátku je nám připomenut děj prvního dílu a tento na něj přímo navazuje, takže je to něco jako třeba Vetřelec 2. Hodně dlouho to vypadá, že tentokrát bude politika v pozadí (tím nemyslím pokračování zad), ale bohužel tomu tak není, a to zvláště na konci. Vaňa byl tentokráte naprosto luxusní! Nejvíc pobavilo jeho upřímné přiznání, že „trtká len v sebaobrane“.
Rozhodně doporučuji číst v originále. Jinak byste se totiž připravili o možnost sebevzdělání a uteklo by vám například krásné slůvko „šuška“. Doporučuji!
Konečne normálna vražda (limitované vydanie)
Dominik Dán
Prý se nikdy nelže tolik jako myslivci po honu a kandidáti před volbami. Musím konstatovat, že tady se lhalo opravdu fest, a to včetně části kanceláře 141. Moc dobře to nevyznělo ani pro dívky z příběhu. Zdálo se, že některé měly hodně nafoukáno pod křidlicí.
Jinak spokojenost. Moc dobře se to četlo a humoru bylo nadstandartně.
Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Můj názor na tuto knihu docela vystihuje vyprávění na straně 68, které se jmenuje Pecka. Pecka je to přívětivá, moudrá, ale prozatím bohužel málo čtená. Pan Větvička v knize mimo jiných odkazuje na Karla Čapka či Františka Nepila. Jejich stopy jsou ve stylu jeho vyprávění docela zřetelné. Přečtete si například o vltavínech, ufonech na Plzeňsku nebo medvědím česneku (!). Doporučuji!
Marie z Černobylu
Volodymyr Javorivskyj
Civilní ztvárnění události bylo celkem zajímavé. Vzpomínám si, jak nás naháněli oslavovat 1. máj, ale podezření, že neznáme skutečný stav, bylo veliké. Z jedné vedlejší obce jel na Ukrajinu za odměnu na pionýrský tábor jeden mládenec a dopadl velmi špatně.
Jsem rád, že jsem si tuto knihu v rámci Výzvy mohl přečíst. O to víc člověku vadí to vyhrožování...
Noční brána
Peter May
Hned na začátku vypustím to nejdůležitější (nebojte se). Pokud z jakéhokoliv vašeho soukromého důvodu zásadně nečtete detektivky, tak tohle si klidně, ale úplně klidně dejte. Toto bych za detektivku ani krimi teda rozhodně neoznačil (viz Žánr u knihy). Několik souběžných příběhů poněkud stěžovalo moji orientaci, ale co byste chtěli od dědka. Mimochodem, z Enza už je taky dědek a navíc si i zaslzí. Jinak story je to hodně dobrá a navíc, kdo z nás stál u obrazu La Giocondy, tak na to jistě nezapomene. Jenom bych si vůbec nedovolil tvrdit, že jsem zíral na originál. Navíc si osvojíte jednu hustou francouzskou nadávku, a ti, kteří to ještě neznají, se dozví, jak se říká druhému úpňku v jednom měsíci. Je to dost dobré počtení!
Kráska a netvor
Dominik Dán
Na rozdíl od některých komentujících jsem byl spokojen. Možná, že někoho mohlo trochu odradit při hodnocení i to, že se zde dost často píše o nezvládnutém tlaku lidských exkrementů.
Co jsem fakt netušil, že i hovor o tiskárně může být pro někoho rasistický. Ale taková je doba.
Červený kapitán
Dominik Dán
Můj poslední letošní DD. Naprosto souhlasím s tím, že politika je sviňsto, začínající a končící u peněz. Naopak nesouhlasím s tím, že druhá polovina je slabá, špatná... Velice dobře jsem se opět bavil, a to prakticky u všech jeho knih. Už se těším, až se v příštím roce opět setkáme. Snad ještě dodatek. Většina nás kluků velice rádi zkoumáme makroekonomické ukazatele:):):).
Deset plus jeden
Ed McBain
Za tu hromadu zavražděných vlastně mohl alkohol. Jak známo, nad alkoholem nelze zvítězit, jen my Moraváci občas remizujeme... Přesto do něj mnoho lidí investuje svoje úspory, protože kde jinde dostanete 40%?
Solidní detektivka s trochou klasického humoru.
Vánoce nebudou!
John Grisham
Docela se divím nízkému hodnocení některých čtenářů. Asi to vzali moc vážně. Bavil jsem se, protože u nás doma bereme tyto svátky hodně vlažně a stromek máme pouze do Tří králů. Lutherovi jsem to teda vážně nezáviděl!
A ten konec? Ten je takový americký, i když si nejsem jistý tím, jak moc je reálný.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
(SPOILER) Taková je životní zkušenost. Pokud dámě navrhnu, aby si na výlet nic nevzala, znamená to nic nakonec asi pět kufrů. A tak nějak podobně začíná i tato kniha. Fakt je ten, že pokud bych měl jet na rok na Špicberky (pořád se mi tam plete Špilas), tak si rozhodně vezmu ponožky z velbloudí vlny a naše moravské léčivé kapky, protože nohy, ledviny a játra je nutné mít v teple.
K návštěvě lákají už názvy – Záliv hrůzy, Záliv nářků nebo Strašidelný záliv. A strava je tam ryze domácí – například palačinky z tulení krve.
Tato kniha má prý v Německu již šestnáct vydání. Ani se tomu moc nedivím. Je to příjemné a celkem vtipné vyprávění, které rozhodně doporučuji k přečtení. Obzvláště dnes na Martina. Venku po sněhu ani památky, ale v knize je ho dost a dost.
Just Kids – Jsou to jen děti
Patti Smith
Přiznávám, že to rozhodně není zpěvačka, kterou bych pravidelně poslouchal. Vím, že je velmi vlivnou postavou newyorské punkrockové scény, a to počínaje albem „Horses“ z roku 1975, na kterém se podílel i Ivan Král. Jejím největším hitem je zřejmě singl „Because the Night“. Tomu ovšem předcházela práce na tovární montážní lince a poté tvorba básní.
Těch autobiografických knih napsala hned několik. Tato právě přečtená má tu výhodu, že to nejsmutnější se dozvíte hned na začátku. Docela jsem se bavil u vyprávění o focení polaroidem, kde působila jako modelka. Někteří možná znáte její fotografii s prstem v nose. Zvláštní, ale moc fajn kniha!
Nevědění
Milan Kundera
Dle mého, je to taková posmutnělá, možná trošku emigrantsky ublíženecká intelektuálština. Na začátku je poměrně velké jazykové a historické okénko, kde dojde i na islandštinu a Odysea. Uvažoval jsem i nad názvem. Možná má sdělit, že ti, kteří zůstali, stěží mohou pochopit. Možná ti, kteří odešli a vrátili se, nevěděli, jak se znovu začlenit, a jestli vůbec zůstat. Každopádně jsem měl dojem, že to celé vyznívá jako mírné naštvání na ty, kteří zůstali. Je ale třeba si přiznat, že ti to zde také, po odchodu svých příbuzných, neměli vůbec lehké. Z toho chmurného vyprávění křičí slovo samota.
Boží muka
Karel Čapek
Jsou knihy, které člověk rád přečte za jeden den. To by, dle mého, byla u knih Karla Čapka chyba. Ty je třeba číst pomalu a případně se i vracet. A tento povídkový soubor není výjimka. Není to úplně jednoduché čtení, navíc poněkud pochmurné a záhadné. Top kvalitka je povídka Šlépěj.
