chamyl komentáře u knih

Na rovinu: nudil jsem se. Ve srovnání s Chirurgem Petry Dvořákové je zde období krize středního věku popsáno zcela ploše a sterilně.
Hájíčkova plachetnice pluje po stojatých vodách bez jasného směru i kapitána a tak jí vítr posouvá tu rychleji, tu pomaleji různými směry, abychom nakonec zjistili, že se pouze banálně točila v kruhu, který bohužel není ani vírem, aby jí dodal alespoň nějakou dynamiku a jasné směřování.
Asi to byl autorův záměr, ale na mne to nepůsobilo. Předchozí díla mě svou jihočeskou poetikou i příběhy bavila, nyní se tedy dostavilo o to nečekanější zklamání.

5 21.07.2020

Důstojná předloha kultovního filmového hororu s velmi zajímavým pojetím z hlediska křesťanství i postoje církve k exorcismu.
Zvláštní kniha vyvolávající množství znepokojivých otázek.
Mrazivá, místy až nepříjemná, atmosféra.

7 20.07.2020

Převážně veselé vyprávění reálného amerického Járy Cimrmana, který ovšem obdržel skutečnou Nobelovu cenu.
Občas zbytečně moc odborné, ale celkově zajímavý průvodce životem neobyčejného člověka, jehož velikost se často zrcadlila v dennodenních maličkostech a běžných záležitostech.

2 17.07.2020

Zajímavě a pro přehlednost i tématicky seřazené myšlenky, objevy a fakta z reprezentativní palety života a jeho nejrůznějších oblastí.
Výběr, který spíše inspiruje k dalšímu poznávání, než zcela vysvětluje jednotlivé myšlenky.
Dobrý zdroj pro zvídavé k dalšímu studiu.

1 16.07.2020

Jojo, geny nepřečůráš...
Nezajímavě zpracované zajímavé téma. Jako naprostý laik jsem se občas ztrácel v tunách statistik i opakujících se slov v nekonečných větách a občas byl naopak překvapen z "objevů", které už znala moje babička (viz úvodní věta komentáře).
Práce pana Plomina je určitě obdivuhodná, nicméně mi jeho přístup připomínal některé mé bývalé učitele: "To, co říkám já, je to nejzajímavější a nejsprávnější. Ostatní to buď pochopí a nebo je neposlouchejte."
Každopádně je toto téma nekonečnou studnicí pro otázky a úvahy.

3 01.07.2020

Za podrobný, byť zcela subjektivní, vhled do fungování bývalého elitního policejního útvaru dávám 4*. Kniha sama o sobě by si ovšem zasloužila spíše 3*.
I když chápu, že formát rozhovoru s jedním člověkem nedává moc prostoru pro přístup z více úhlů a názory dalších stran, tak mám stejně pocit, že se dalo vytěžit více a čtenáři předložit ucelenější pohled. Takhle je to celé až příliš v rovině "všechno jsem dělal dobře a s nejčistšími úmysly, zatímco ti, se kterými jsem se neshodl, byli obvykle nevýkonní kariérističtí nýmandi s nekalými záměry". Nijak nezpochybňuji, že to tak může být, ale protože zde rozmlouváme s panem Šlachtou a na jeho popud, tak se nemohu ubránit dojmu, že jde logicky především o jeho vidění světa. A bez objektivizujících informací se tím dostáváme pouze do roviny víry, sympatií či přání.
Na rozdíl například od knih Jaroslava Kmenty je zde i výkon Josefa Klímy trochu mdlý, jakoby nám chtěl dokázat, že se mu do tohoto rozhovoru opravdu nechtělo. Přitom pokud jsou zde uváděné informace pravdivé, tak se jedná o životní šanci novinářů na český Watergate. Panem Klímou na úvod avizované podmínky, které si pro práci s panem Šlachtou dal, se pak ukázaly vlastně zbytečné, protože jeho fanoušci podle očekávání mluvili pozitivně, odpůrci nemluvili vůbec a Radek John mluvil o sobě.
Jednotlivé kauzy komentovat nebudu, ale jsem rád, že byly rozkryty a následně i zveřejněny. Možná by knize pomohlo jí o nějaký ten rok pozdržet až doběhnou alespoň soudy prvních instancí a bylo by možné mluvit v řadě případů přeci jen konkrétněji.

6 16.06.2020

(SPOILER) Název jedné z kapitol - Opičárna - by byl pro celou knihu vhodnější.
Asi jsem už zmlsaný a tak se mi - na rozdíl od prvního příběhu Lincolna Rhyma - na hru s přechytralým paraplegikem, který vše odhalí ve svém pokoji z fotek či po telefonu nebo prostě jen tak, přistupovalo nějak obtížněji.
Opět se dostáváme do policejního prostředí, kde víceméně neplatí žádná pravidla či předpisy (natož služební hierarchie) a to ani pro zásahovou jednotku, zajišťování stop, převoz obětí či ochranu svědků, a kde o všem rozhoduje na místě činu nepřítomný civil.
K tomu všemu chování hlavní ohrožené, vcelku nesympatické, Percey Clayové postrádalo jakoukoliv uvěřitelnost, která se přenesla i na bezpečnostní složky, takže jsem si poměrně záhy začal přát, aby již byla konečně odstraněna a příběh se mohl odvíjet v reálnější rovině. Na druhou stranu chápu, že pokud by se americká policie a FBI chovaly standardně, tak by vlastně nebylo o čem psát, protože by korunní svědky umístily do prakticky nedobytného prostředí a nevozily je po New Yorku sem a tam, navíc s řadou zastávek podle ujetých požadavků paní Clayeové. Nakonec i sám autor se občas ztrácel ve vlastní logice potřebné účelovosti, a tak je Percey jednou vystrašená hysterka, která se jako každý civilní občan během ohrožení chová zcela nepředvídatelně a nesmyslně, a za chvíli je to zkušená pilotka s armádním výcvikem schopná vyřídit i některé své mužské kolegy.
Nicméně pokud tedy takto skutečně v USA ochrana svědků funguje, tak se divím, že tam je ještě někdo něco vůbec ochoten nahlásit.
Takže pro mne zklamání plné překombinovaných nesmyslů, neuvěřitelných chování či postupů a nakonec i pro zvýšení napětí "v pravou chvíli nefungující" techniky. "Překvapivý" konec to v mých očích už bohužel nijak nezachránil.

4 11.06.2020

"Chtěl bych, aby z našeho rozhovoru vznikla dobrá kniha."
To se podle mne bohužel nepovedlo. Pan Ueda se nás snaží v epilogu přesvědčit, jací jsou s Dalajlamou kamarádi a jak byli všichni z jejich povídání nadšení = měli bychom být také. Takhle to ovšem nefunguje.
Jeho Svatost i její názory mi obvykle přijdou zajímavé a podnětné pro další přemýšlení. Zde si ovšem nejsem jist, kolik toho ve skutečnosti řekl a předložil pan Ueda. Každopádně si v knize nárokuje příliš velký prostor pro své myšlenky, které jsou až příliš okatě cítit sociálním (občas spíše socialistickým) inženýrstvím s obvyklým klišé bohatého či úspěšného člověka (čti špatného, prázdného a vnitřně nešťastného) v protikladu k chudému (čti láskyplnému, obětavému a dobrému). Což je už na úvod velmi omezující a vlastně nesprávné východisko pro kritickou filozofickou diskusi a nevěřím, že Dalajlama ji v této logice akceptoval.
Úvahy o užitečnosti pak v rozporu s "kulturními antropology" (?!) považuji za velmi zjednodušující a nevěrohodné, pokud tedy těmi původními kulturami nemyslíme Adama a Evu v Rajské zahradě... Ale to by bylo na dlouho.
Název a obal knihy považuji spíše za past na čtenáře.

3 06.06.2020

Milé překvapení od české autorky, která přesvědčivě mužskýma očima popsala peripetie života maloměstského doktora bojujícího s nástupem krize středního věku v životě, který je tak nějak trochu na levačku. Kniha se čte velmi dobře a to i přestože je vlastně velmi smutná a nevyvolává přehnaně optimistická očekávání. A možná právě o to je opravdovější.
Jednu hvězdu ubírám za klišé neschopných a intrikujících osob ve všech vedoucích funkcích, které (v tomto příběhu zcela zbytečně) opět pouze oslovuje naše národní švejkování.

10 03.06.2020

Krásné vyprávění o smutném člověku, který v životě rozdal nekonečné množství radosti a smíchu.
"Dvořák" Deburau je pro mne nesmrtelným symbolem klaunů s plačící duší.

12 30.05.2020

Úplně mě to nechytlo, i když se rozhodně nejedná o nějaký propadák.
K žádné z postav jsem si nevytvořil žádný vztah a ani jsem jim či jejich pohnutkám příliš neporozuměl bez ohledu na to, zda šlo o klaďasy či záporáky. Zejména dění na temné straně příběhu mi přišlo (a dokonce dvakrát) zcela bez jakéhokoliv uchopení, byť uznávám, že úchylnost nemusí mít žádné racionální kořeny.
Prostě tak nějak jsem měl pocit, že postavy dělají to, co jim autor předepsal čistě mechanicky a bez života.
Další knihu z této série tedy zkoušet nebudu.

5 27.05.2020

Horkou jehlou šité rešerše nad vychládajícím tělem zajímavého člověka a výrazného herce. Přesto, asi i z určitého sentimentu, nebudu při hodnocení přehnaně kritický.
Jan Tříska byl výborný herec a neobvyklá osobnost, která pro mne navždy i v jeho osobním životě zůstane Igorem Hnízdem se všemi jeho plusy, mínusy a tajemstvími...

9 16.05.2020

"Jsou snad nějaké informace důležitější než tenhle člověk?" Tato věta pronesená elitní agentkou ve špionážním románu podle mne vydá za všechny myslitelné komentáře. Vysoké hodnocení této knihy tedy považuji za nějakou vydařenou konspirační akci tajných služeb…
Nezastírám, že tato literatura není šálkem mého čaje a tohoto byl navíc uvařen plný 500 stránkový samovar, ve kterém ovšem bohužel nakonec nebyl třiceti lety praxe u CIA vymazlený špionážní čaj, ale zcela nedůvěryhodný a po vzoru pejska s kočičkou spatlaný boršč servírovaný s Big Macem.
Šel jsem do toho kvůli čtenářské výzvě a očekával příběh plný rozmanitých kousků a tajemství ze života tajných služeb, které nám autor díky svým zkušenostem naservíruje. Místo toho jsem zjistil, že CIA je vlastně anarchistická organizace, kde si každý dělá prakticky co chce a to i přestože má konkrétní rozkaz, že to dělat nemá či že má dělat něco jiného. Tato povrchní rádobyromantická love story je plná ostře černobílých lidí bez jakéhokoliv uvěřitelného vývoje či chování, takže se i Matthews raději rozhodl nám pomáhat alespoň popisováním jejich aury a tím je rozstrkat z ruských a amerických dresů i do dresů správňáků a zloduchů. Dva "fakt dobří" agenti - aniž bychom z tohoto stohu textu pochopili, proč jsou tak dobří - zjistí, co chtějí, zlikvidují elitní zabijáky a ještě si přitom profesionálně vrznou. Ideální práce!
Jestli to chtěl autor nakonec zachránit alespoň tím, že z knihy udělá kuchařku s polovičatými recepty, tak u mne se svojí otravnou snahou nechat se postavy v každé kapitole najíst, aby bylo o čem na jejím konci psát, neuspěl.
Byť tedy nebylo velké očekávání, tak i přesto se dostavilo zklamání. Dalším knihám tohoto autora se tedy raději vyhnu.

4 13.05.2020

Je osvěžující vědět, že i prezident může být moudrý.
Sto let staré povídání, které v mnoha pasážích trefně komentuje naše současné dění a zároveň nabízí i východiska či alespoň možné odpovědi.
Škoda, že mnozí z nás tyto myšlenky neumí a často spíše ani nechtějí číst.

11 01.05.2020

Jak málo stačí, aby se životní cesta vydala jiným směrem. Zvláště když se v tu chvíli zdá, že výhybka je vlastně tak nepatrná...
Temný kriminální příběh, který je důstojným bratříčkem severského seriálového hitu Zločin, brutálně popisující řádění nečekaného pachatele. Světla policejního podezření švenkují mezi nejrůznějšími postavami děje a čtenáři velmi dlouhou čekají, kde se zastaví. Ale rozhodně se při tomto čekání nenudí, čemuž pomáhá i členění příběhu do krátkých kapitol.
Proč ovšem nedávám plný počet hvězd? Vzhledem k tomu, že je to uvedeno i v anotaci, tak se snad při vysvětlení nedopustím spoileru:
Moc mě mrzí, že velmi propracovaný příběh autor vystavěl na logickém nesmyslu, který mi naskočil hned zkraje knihy a až dokonce jsem doufal, že bude nějak (byť chabě) vysvětlen. Otisky prstů zmizelých (a nenalezených) bezúhonných osob (notabene dítěte) se nevyskytují v žádné policejní databázi...

5 16.04.2020

Jeden Evropan nám ve svých vzpomínkách ukazuje, jak snadno se může něco zhroutit a přesypat do úplně něčeho jiného a to i přestože o to vlastně nikdo nestojí a už vůbec si to většina blaženě nevědomé veřejnosti nepřipouští. A ejhle, tumáš čerte kropáč: najednou tu máme rozpad mocností, dvě bezprecedentně brutální světové války a hromadu utrpení ze situace vcelku spokojeného vegetění si...
Pozor: historie se neopakuje, ale je dobré se z ní poučit.

7 12.04.2020

Nedočetl jsem a tak nehodnotím.
Kniha pro milovníky Švejka a černých baronů, tentokrát v britské uniformě, a s příliš okatou snahou pobavit. Pointa většiny humorných situací je známá již na jejich začátku a tak mi v hlavě často zněla parafráze slov Miroslava Horníčka: "Dobrý vtip je jako bonbón. Ovšem v této knize ho dostávám nejen už rozbalený, ale dokonce i předcucaný."
Pro mne tedy střela zcela mimo terč.

(SPOILER) Série s Robertem Hunterem mě baví.
Zajímavý příběh s nečekaným pachatelem a překvapivě pochopitelnými pohnutkami jeho (místy až samoúčelně popisovaného) brutálního chování. Nikdo nemůže vědět, co ho jednou doběhne...
Ještě jedna malá poznámka (varuji, že je to možná spoiler):
Nešlo by pachatele někdy dopadnou tak nějak standardněji? Např. s pomocí dalších policejních složek jako je třeba zásahová jednotka. Vzhledem k tomu, že je tato kniha součástí nyní již desetidílné série, tak je natahování v duchu "hlavní hrdinové to asi nepřežijí" trochu zbytečné. Myslím, že celkovému příběhu i kvalitě knihy by to neublížilo.

5 11.04.2020

Dávám 4*, ale minimálně jedna je za všechny ty hrdiny , jejichž příběhy autor (občas trochu sterilně) zachytil.
Kniha se hemží výrazy "odvaha" a "kuráž", ale pro mne jde o vcelku nesourodý výběr. I když nezpochybňuji prožitá utrpení a všechna popsaná úsilí, tak je pro mne velký rozdíl mezi tím, kdo se bez vlastního zavinění dostal do mezní životní situace či se pro ní dokonce rozhodl z vyšších cílů ochrany ostatních před agresorem a mezi tím, kdo se "pouze" vědomě vydal splnit svůj sen.
Vím, že obojí muselo hrozně bolet, ale těch prvních si prostě cením výše.

5 11.04.2020

Idealizovaný pohled na hornickou partu a lidi v ní, kteří jsou všichni v zásadě féroví a obětaví.
Čapkem velmi čtivě a profesně trefným jazykem vystavěný literární pomník tisícům bezejmenných havířů, kteří zpravidla vyměnili své zdraví za trochu lepší život svých blízkých. Z knihy je dobře patrná hornická hrdost a zároveň i tvrdost jejich práce.
Je to zřejmě můj problém, neboť to bezpochyby nebylo autorovým záměrem, že mi v řadě Standových úvah naskakovali do mysli různí skinheadi, příslušníci Hitlerjungend či svazáci. Prostě lidé, kteří bez "party" jakoby ani nebyli a vše, co mělo v jejich životě hodnotu bylo hodnoceno pouze z pohledu "party". Asi jsem už přecitlivělý...

3 02.04.2020