chamyl komentáře u knih

Pohled obyčejného teenagera na život středoškoláků na začátku 90. let dvacátého století. V podstatě nic nenormálního - škola, večírky, lásky, sex, drogy i alkohol... A jedno tajemství, které je tak veliké, že o něm vlastně neví ani jeho nositel. Smutný pohled na život, který by byl možná úplně jiný, kdyby hlavní hrdina nezapomněl, že minulost byla jiná, než si ji pamatuje.
Zajímavě uchopená kniha ukazující, jak každého z nás ovlivňuje i to, o čem si myslíme, že vůbec není.

10 03.01.2021

Čínský pohled s čínskými lidmi do trochu jiné Číny, než jak bychom ji měli vidět oficiálně. Absence jakékoliv úcty a ohledu k lidskému životu či osobní individualitě vedoucí k fungování společnosti na principech chodu mraveniště uctívajícího svoji královnu (císaře, generálního tajemníka...). "Úspěchy" celku draze vykoupené utrpením jedinců.
Nedivím se, že je Liao I-wu na čínském indexu, což mimochodem samo o sobě dost o vedení této země vypovídá.
Věřím, že pro nás tento přístup nikdy nebude vzorem a že moje děti budou mít šanci žít vždy v "hrozné a nedokonalé" demokracii.

6 03.01.2021

Z mé strany zcela náhodné setkání v oblíbené katalánské metropoli se zajímavým autorem, tolik připomínající Danielovo setkání s Caraxem.
Správně namíchané napětí s retrospektivními výlety a balancující na hraně magického realismu, romantiky, detektivky i historického dramatu. Skvělý mix odehrávající se v kulisách Francova Španělska ve společnosti rozdělené ideologií i kastami. Smutné i veselé, beznadějné i plné naděje.
Krásný výlet se Zafónem do romantické i zlověstné Barcelony.

11 29.12.2020

Těšil jsem se.
Poslouchal jsem audioknihu a opakovaně přemýšlel o opravdovém smyslu tohoto díla.
Tomáš Sedláček je bezpochyby vzdělaný a sečtělý člověk s velkým přehledem, který má co říct. I proto dávám 4*, i když je škoda, že často za sebe nechal mluvit „větší“ autority.
Hyperinflace vypůjčených citací, úvah a odkazů tak v důsledku spíše vyvolává dojem čtenářského deníku informujícího nás o tom, co vše již autor přečetl. A přestože samy o sobě jsou uváděné myšlenky velmi zajímavé, tak pro mne jejich množství působilo rušivě a celá kniha tím jako by nějak nedržela pohromadě.
Možná tam ovšem bylo pouze všeho příliš. Občas jsem tak měl pocit, jako když si dávám tatarák s bramborovým salátem: Obojí je samo o sobě skvělé, ale dohromady se to jíst nedá.

4 29.12.2020

Neurazí ani nenadchne.
Nymfomanická policistka s tradičně neurovnaným osobním životem a schopností bez následků zapíjet léky alkoholem i rychle rozchodit nejrůznější zranění, vyšetřuje znepokojivý případ mizejících dívek s letitými kořeny z minulosti.
Komu nevadí občasné nelogičnosti (občas spíše nesmysly) či příliš okaté náhody, bude spokojen. Kdo však nemá rád, když musí jít autorovi příliš naproti, tak ten si toto vyšetřování asi úplně neužije.

8 29.12.2020

Další zajímavá práce Stanislava Motla s černobílými fotografiemi pořízenými ovšem ve velmi barevné době.

Neodpustím si poznámku, která není přímo hodnocením této knihy:
Zaráží mě určitá analogie s rokem 1989, kdy také řada známých umělců, které jsme pravidelně vídali v televizi i filmu, najednou mluví o tom, jak aktivně bojovala s režimem a jak prakticky nedělala nic jiného, než s disidenty tiskla letáky. I zde máme na můj vkus až příliš vcelku prázdných vět, že "…ale prý aktivně pomáhal v odboji a podporoval postižené rodiny…"
Nevím, nesoudím. Nedělám z umělců svědomí národa. Jsou pouze jeho viditelným odrazem. Byly to zvláštní doby.

2 28.11.2020

Kniha v sobě nese zřetelný otisk doby svého vzniku i autorův marxistický světonázor, který byl v padesátých letech mezi západními intelektuály ještě sexy. "Pouhá" láska k jednotlivci či blízkým je tedy v tomto kontextu klasifikována jako nedostatečná a je neustále v duchu sociálního inženýrství konfrontována s žádoucí a pravou kolektivní láskou ke všem. Tím se Fromm umně vypořádává jak s kapitalismem, tak i s křesťanstvím (či náboženstvím obecně).
Přesto dávám 4*, protože v pasážích kde autor nepoužívá lásku jako klacek k bití soudobého i historického společenského psa, ale píše o ní jako o intimním citu (čímž je podle mne především), přichází s řadou zajímavých myšlenek. Mateřská, bratrská, či otcovská láska jsou často podnětnými úvahami se stále aktuální platností a zajímavým příspěvkem do filozofie tohoto krásného lidského citu.

5 15.11.2020

Kniha s tísnivou atmosférou, kde i dobré věci příliš nezahřejí u srdce, jakoby na nich vždy seděl všudypřítomný uhelný prach. Tvrdý život v českém i polském Slezsku s radostmi a tragédiemi propojenými důlními štolami.
Příběhy obyčejných havířských i nehavířských rodin z dob, kdy lidé dobře chápali, že v životě není nic zadarmo a že na prvním místě není zábava.

22 13.11.2020

"V ničem neukazují lidé jasněji svou povahu jako v tom, čemu se smějí." (J.W. Goethe)
Pravdivá a stále aktuální pohádka o charakterech lidí. Vtipně podané smutné čtení ze života jedné vesnice.

4 12.11.2020

Čtivě a zajímavě konstruovaný příběh s až dokumentárním stylem vyprávění o noční můře všech(?) rodičů. Originální zapojení sociálních sítí s příspěvky lidí, kteří jsou schopní suverénně hodnotit záležitosti, o kterých nic neví, a odsuzovat lidi, které vůbec neznají. Stále stejná a smutná písnička.
1* ubírám za málo uvěřitelné panoptikum postav žijících v jedné rodině.
Za epilog by asi bylo správné ubrat i další *, ale jelikož jsem se celou dobu nenudil, tak to neudělám. Každopádně mi to v této souvislosti nedá nepřipomenout moje oblíbené heslo: "Ze špatného nikdy nic dobrého nevzejde." Možná snad jedině pokračování této knihy...

7 20.10.2020

"K čemu je morální vítězství, když je bitva prohraná?" České dějiny v jedné větě...
Zajímavý a čtivý pohled na neveselé období československé historie zpoza železné opony. Mawer ve svém fiktivním příběhu rámovaném skutečnými událostmi velmi přesvědčivě zachytil šedesátá léta a to na obou stranách tehdy opravdové hranice mezi světy. Se studenty cítíme postupnou změnu atmosféry během jejich cesty, a to jak s geografickým přibližováním se k Praze, tak i s krátícím se časem do doby příjezdu nevítaných (a pozvaných) "osvoboditelů".
Kéž bychom i my tehdy mohli vše vyřešit odjezdem na jiné, lepší, místo.

9 28.09.2020

Hosseini píše krásně, ale přitom čtení jeho knih obvykle bolí. A ani zde nejde o výjimku.
Smutné vyprávění o osudech žen, které neměly šanci o sobě samostatně rozhodovat. Neštěstí, které plodí další neštěstí a zlo, které chrání před ještě větším zlem.
Přesvědčivě naplněný význam slov "nepřízeň osudu" a "těžký život".

15 23.09.2020

Milé a čtivé překvapení mladé japanoložky a japanofilky, které nenuceně pracuje s propojením této ostrovní a české kultury v několika vzájemně protknutých příbězích. Celé to dohromady funguje dobře, uvěřitelně a nenuceně.
Hezké a příjemné čtení.

5 23.09.2020

Sci-fi horor nebo evolučně vyvinutá lidská vlastnost hodnotit (a odsuzovat) ostatní na základě povrchních vzhledových charakteristik? V tomto druhém významu kniha je a stále bude velmi aktuální.
Zajímavě uchopená práce s postupným vyprávěním tří vypravěčů odhalující smutný fakt, že i ty původně nejlepší úmysly mohou vyústit v nezamýšlené špatné konce, zvlášť pokud jsou podpořeny tolik dnešní neochotou přijmout za své činy skutečnou odpovědnost a postavit se jejich důsledkům čelem.

13 19.09.2020

"Byl pořád ve mně, díval se na mne těma svýma vášnivýma zelenýma očima s řasami tak černými, až jsem čekala, že po olíznutí budou chutnat jako lékořice."
Čtivě i čitelně s "šokujícím" závěrem ženskou autorkou napsaný ženský příběh především pro ženy s, pro tento druh literatury a cílové čtenářské skupiny, dnes již zřejmě povinnými ingrediencemi 50 odstínů sexu.
Po pravdě ve mně tedy nejvíc záhady vyvolává ta čárka v názvu, protože s ní význam chápu jako "Pravda, nebo lež (od slova ležet)". I když s ohledem na někdy až nekonečné množství textu zahrnujícího aktivity v horizontální poloze, to vlastně dává logiku.

7 19.09.2020

Byla by to docela slušná schíza, kdyby to prvních pětadvacet kapitol nebyla taková blbost.
Jeden by nevěřil, jak složité je v současném Londýně na konci roku pro policii zjistit, jestli někdo zemřel... Tady Weaver od čtenáře přezíravě počítá s tím, že sežvýká všechno. A proto nemůžu jít s hodnocením výše.

5 18.09.2020

Smutný příběh jedné běžné rodiny s normální puberťačkou, která nezapadá do matčiných šablon pořádné holky. Čtenářovy emoce jsou jak na horské dráze - smutek, vztek, bezmocnost, pohoršení, radost, sympatie, podpora - ale každý celou dobu tak nějak cítí, že tahle jízda neskončí s příjemným brněním v těle v bezpečně zastaveném vozíčku...
Petra Dvořáková u mne po Chirurgovi opět povyrostla, byť její příběhy nejsou zrovna z nejpříjemnějších. Nicméně její schopnost vcítit se do zcela rozdílných postav a popsat jejich myšlenky i pocity je skvělá.

15 18.09.2020

Ajaj, to byl tedy sešup. Rozkecaná a málo uvěřitelná Noc plná okaté snahy autora sdělit čtenáři prostřednictvím leckdy bizarních postav své názory od umění, filozofie, společenských otázek až po zdravotnictví. Mne celou dobu ovšem především zaměstnávala myšlenka, zda tuto knihu psal ten stejný Minier jako ty předchozí.
Z geniálního zločince se stává superhrdina stojící mimo zákon i časoprostor s občas snad i nadlidskými schopnostmi a my ostatní se s (bohužel) změněným Martinem až nudně často pohybujeme mezi kómaty a sny, abychom se nakonec prokousali k "nečekanému" konci.
Major Servaz se přitom všem chová nelogicky až občas zcela neuvěřitelně a to již od úvodního pronásledování Jensena až po přepálené finále v Rakousku. Sehraný tým plný známých tváří je nahrazen neznámou Norkou, jejíž zakomponování do děje je tak nedůvěryhodné, až je vlastně zcela zřejmé.
Škoda, škoda, škoda. Doufám, že Sestry mě z této Noci opět probudí do příběhu se skutečným Martinem Servazem a jeho kolegy.

4 04.09.2020

(SPOILER) Oběť bez tváře, kniha bez uvěřitelnosti...
Nikdo si nevzpomíná na spolužáka, který s nimi chodil řadu let do třídy. Otec si se svým synem několik dní esemeskuje z kuchyně do dětského pokoje. Detektiv je opakovaně téměř zabit a upoután na nemocniční lůžko, aby byl za několik hodin jako rybička. Opět klišé neschopných análních alpinistů na vedoucí pozici, které díky tomu není samozřejmě nutné vůbec poslouchat. Polomrtvý policista s přelámanými kostmi místo zavolání posil, řídí auto jako Fittipaldi.
Prostě příliš mnoho autorových spikleneckých mrknutí na čtenáře, která jsem již nebyl schopen (a ochoten) přijmout. Možná, že to je hlavní problém celé knihy: k původně zajímavému tématu a zápletce je tam všeho tak nějak příliš mnoho.

12 03.08.2020

Připomínání neznámých a často především nečekaných hrdinů není nikdy dost a je nakonec vcelku jedno, jakým mluvili jazykem.
Bohužel zapomínání na "malé" neznámé hrdiny (ale i "malé" neznámé zbabělce) je lidskou vlastností a dobrým podhoubím pro zevšeobecňování, zjednodušování a rychlé souzení i odsuzování. Žádná doba přitom nebyla, není a nebude jenom černá nebo bílá, což je ovšem vidění, které se bohužel stále silně prosazuje.
Připomínejme si tedy všechny neznáme hrdiny i zbabělce a mějme na paměti, že jednoduchá řešení existují pouze v malé násobilce.

6 23.07.2020