chamyl
komentáře u knih

Nedočetl jsem, proto nehodnotím.
Během čtení jsem byl docela zmaten, ale nakonec mi pomohla informace kdesi z médií, že autor toto své "dílo" označil za parodii. Nevím, jestli to je pravda, ale alespoň by to dávalo část nějakého smyslu.
Pro mne povýšená a zcela zbytečná kniha.

Překvapivě dobré. A to dokonce velmi. Po mediálně profláknutém a pro mne vlastně prázdném Alchymistovi mám pocit, jakoby šlo o knihu od jiného autora.
Originální námět a úvahy o smrti, depresích a smyslu života ukazující na zřejmý paradox, že mít se dobře, automaticky neznamená, být šťastný.
Dobře uchopené téma pro ty, kteří chtějí přemýšlet a třeba i polemizovat.


(SPOILER) Dokumentární popis jednoho z možných "blízkých setkání třetího druhu". Pro milovníky sci-fi a ufology bezpochyby skvělá jízda, navíc bravurně popsaná díky Clarkově jednoduchosti a skvěle zachovaném odstupu.
Pro mne příliš technická a odosobněná záležitost, která okolo mne proletěla stejně nevzrušeně, jako Ráma okolo Země.


Je zcela nevhodné číst Čapkovy Hovory s TGM a současně tuto knihu. Zajímalo by mě, jak by Masaryk hodnotil prvních sto let svého díla…
Vtip a inteligence Miloše Zemana mi přestaly imponovat hned z kraje 90. let 20. století poté, kdy z nich vyprchala aura novosti nové doby. Čím dál tím více byly o povýšenosti, agresivní demagogii a lidovostí maskovaném hulvátství, které vedla především snaha o převálcovaní soupeře (obvykle) za každou cenu. Když jsem si pak po čase vedle sebe položil některá vyjádření našeho současného prezidenta z období okolo roku 1990 a porovnal je s obdobím okolo roku 1995 nebo pozdějšími, tak mě jeho nesčetný názorový veletoč definitivně od něj odstředil.
Nicméně moje zařazení této knihy v čtenářské výzvě do kategorie „Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou“ není nějakou lacinou či poťouchlou snahou odplivnout si z pražské kavárny směrem k Pražskému hradu, ale realita, která se skrývá pod klinickými pojmy „narcismus“, „disociální chování“ a „alkoholismus“. A rozhodně nejsem nijak šťastný či shovívavě povýšený, že toto píši o současné hlavě naší republiky…
Celkový dojem z této knihy je pro mne smutný. Vysoké hodnocení by si Jaroslav Kmenta zasloužil již za chronologické seřazení výroků našeho hradního pána a jejich vývoj v čase. Nezpochybňuji Zemanův mandát, protože byl bezpochyby zvolen v demokratické volbě a o 150 tisíc voličů více si ho přálo na hradě mít. Každý máme právo na svůj názor, ale nezapomínejme: Ze špatného nikdy nic dobrého nevzejde.


Neotřelý formát vyprávění obyčejných ruských (sovětských) žen o životech svých i svých blízkých. Různé úhly pohledu na tytéž události, různé zkušenosti se stejným režimem a různé životy ve stejné době.
Vyprávění a díla tohoto druhu mi vždycky připomenou, že existují minimálně dvě verze historie: ta všeobecná do dějepisu a ta osobní k zapomnění. Dějepis má přitom obvykle jednotný – zpravidla dle aktuálního kurzu – pohled na uplynulá dění, zatímco pamětníci mluví o stejné konkrétní události úplně jinými slovy a často s úplně jiným hodnocením.
Kniha tedy opět potvrzuje, že každá doba v lidské historii má své vítěze i poražené a to bez ohledu na skutečnost, jaké hodnocení jí přidělí v budoucnosti historici.


Dlouho jsem okolo této knihy přešlapoval a nakonec jsem rád, že mě čtenářská výzva postrčila k jejímu přečtení.
Tragický příběh, který je pro mne více než o praktikách a osudech bohyní výpovědí o tom, jak funguje nesvobodná společnost, ve které jedni rozhodují o druhých, přičemž ti „druzí“ o tom často ani nevědí. Definování správného a nesprávného či žádoucího a nežádoucího pod vzletnou vlajkou vyšších zájmů obecného blaha je přitom často hnáno pouze vlastní nenávistí, zlobou či hloupostí. Nebo v neposlední řadě prachobyčejnou závistí a pomstou.
V tom jsou příběhy z dob fašismu či komunismu obvykle nejsilnější a zároveň nejosobnější. Žádné „statistické položky“ totalit na popravištích či v koncentrácích, ale obyčejní lidé se špatnými sousedy na špatném místě a ve špatné době. Smutné, moc smutné.


Krásnou staročeštinou napsané klasické dílo naší literatury. Na pozadí boje ctnostných lapků s oficiální mocí se odehrávají příběhy „pravých“ lásek vyvěrajících ovšem spíše než ze srdce z orgánů nacházejících se přeci jen jižněji…
Vančura přesvědčivě, a s ohledem na syrovost doby i událostí překvapivě poeticky, napsal příběh, který se mohl ve středověku stát. Jeho dílo tak vytváří dojem autentického historického románu, což zážitek z něj ještě umocňuje.
Vzletnost jazyka, množství postav i určité „přehrávání“ některých situací ovšem komplikují vstřebávání děje i orientaci v něm. Kvůli tomu pro mne není zážitek dokonalý, neboť je tak papyrus, na kterém je vyprávění zachyceno, chvílemi po stranách ohlodán a v ploše se inkoust čas od času rozpíjí.
Největší devizou této knihy tak pro mne zůstává skvělá práce s, dnes již v této podobě nepoužívaným, jazykem a jeho zachování i pro budoucí generace.


1* navíc za skvělou interpretaci a trefný výběr hlasů v audioknize.
Povídky mají nevyrovnanou, ale celkově překvapivě dobrou kvalitu, takže jsem se ani u jedné nenudil. Zajímavý projekt, ke kterému jsem se dostal díky čtenářské výzvě a nelituji. Uvolněné čtení z různých dob i podob naší stověžaté matičky, které vám umožní na jednom místě potkat řadu autorů s různými styly.
Pro mne jednoznačně nejvýše Petra Soukupová.


Zajímavě (a narozdíl od filmu Bohemian Rhapsody) i pravdivě zachycený příběh britské kapely Queen a především Freddie Mercuryho.
Nezapomenutelného frontmana, zpěváka, skladatele a showmana, který dokázal strhnout davy a zanechat na hudebním nebi výraznou stopu své rychle letící komety. Tento puntičkářský profesionál, pro kterého dokonalost nebyla pouhým slovem a kterého bychom jistě neoznačili výrazem „běžný“, prožil nakonec zcela banální „rockový“ život: alkohol, drogy, sex, promiskuita, opulentní večírky plné výstředního luxusu a prázdnota.
Jeho smrt z něj paradoxně udělala nesmrtelnou legendu a zároveň konečně obrátila světové oči k problematice AIDS. Jeho hlas je tak navždy spojen nejen s výbornou hudbou, ale i s touto novodobou zdravotní hrozbou.


Těžko psát superlativy o knize, u které je vám permanentně špatně. Jelikož to ovšem zřejmě byl autorův záměr, tak ho dokázal naplnit bez výhrad.
Jasně, když se budeme zabývat konkrétními detaily, tak najdeme řadu námitek a faktických výhrad. A většinou možná i oprávněných.
Bylo by toto možné? A jak by se to dozvěděl? Opravdu by to šlo takto zařídit? Fakt by si toho nikdo nevšimnul? A co pak?
Pokud se ovšem naladíte na celkovou atmosféru, pak budete během čtení neustále bojovat s velmi zneklidňujícím pocitem přecházejícím do odporu a zhnusení. Odhalování toho co a proč se Sophii dělo mě nepříjemně mrazilo a pro mne výrazně převyšuje i konec knihy.
Zvláštní čtení, které je pro (nás) paranoiky jako dělané.


Vzhledem k tématu nečekaně slabé. Nejvíce emocí jsem pocítil při čtení doslovu od syna a to je nejen opravdu málo, ale především docela zvláštní.
Většinu výhrad zde v komentářích shrnují čtenáři, kteří mají podobný názor jako já: nepříliš sympatický diamantový král s jehlou v ruce a klobásami v kapsách klidně proplouvá jedním z nejhrůznějších míst, které kdy člověk vytvořil a provozoval, a během pravidelných schůzek se svojí vyvolenou poučuje dozorce o lásce i životě. Nevím, naštěstí jsem tam nebyl, ale zcela se to liší od všeho, co jsem kdy četl nebo slyšel.
Označit nějaké vyprávění nálepkou „podle skutečného příběhu“ je velmi zrádné, protože se nikdy neříká z kolika procent. A tady mám neodbytný pocit, že toho v tatérově zpovědi hodně chybí či alespoň vyvolává otázky.
Možná tedy autorce i Lalemu křivdím, ale s ohledem na skutečné oběti, jsem z této knihy rozporuplně zklamán.


Autor knihy bohužel spíše než objektivní biografii zpracoval PR povídání o Elonu Maskovi, přičemž tato tendence s postupem knihy sílí. Zmíněný fakt zvýrazňuje i časový odstup, který je mezi jejím napsáním a dobou, kdy jsem ji četl, a který pomáhá objektivizovat některé pravdy v knize v té době vyřčené. A to je škoda, protože Muskovy aktivity i dosavadní výsledky konstruktivní kritiku či oponentní názory bez problémů unesou a není třeba je balit do bavlnky.
Elon Musk je podle mého názoru především schopný a zarputilý podnikatel. Jeho komplikovaná a sebestředná osobnost, která je dobrým předpokladem pro dosažení úspěchu v obchodním světě, se už hůře snáší v osobním životě. Pro budoucnost lidstva jsem rád, že lidé jako on existují, i když žít bych s ním asi nechtěl.


Na úvod: jsem pětačtyřicetiletý muž žijící více než dvacetpět let ve spokojeném vztahu se svojí ženou. Jinými slovy: naprosto odlišná cílová skupina, než pro kterou je tato kniha určena. Proto musím konstatovat, že jsem po pár kapitolách zcela chápal (aniž bych znal skutečný důvod), proč už ten muž nezavolal. Zachoval bych se stejně.
Šroubovaně komplikovaný příběh, který je ve finále naprosto jednoduchý, postavený na tom, že viníci ostrakizují oběť a nikomu to do konce knihy vlastně ani nepřijde divné. Příšerně rozkecaný slaboučký odvar Rosamunde Pilcher, ve kterém snad dvě třetiny kapitol působí dojmem, že byly napsány poté, co nakladatel autorce řekl: "Máš to moc krátký!"
1* dávám za kouzlo nechtěných perel, které mě alespoň občas pobavily:
Strčila jsem mu ruce do kapes šortek a nahmatala jeho dřevěný suvenýr.
Na klíči měl jako přívěsek dřevěnou myš. "Tu jsem vyřezal sám, když jsem byl malý." "Sám? Ze dřeva?"
"Bylo to určitě vážné, vždyť si mě dokonce přidal do přátel na Facebooku!"


Zajímavé povídání se zajímavým člověkem, který má co říct a umí to sdělit.
Škoda, že se autorka úplně nerozhodla, jestli bude zpovídat spíše Pavla Koláře - člověka s osobitými životními názory i filozofií, nebo Pavla Koláře - špičkového fyzioterapeuta s mnoha zkušenostmi. Já bych určitě preferoval toho prvního, neboť jeho povídání jsem si v knize příjemně užíval plnými doušky a obdivoval, jak skvěle dokáže své myšlenky formulovat. Vyprávění toho druhého bylo rovněž velmi zajímavé a inspirativní, nicméně občas sklouzávalo do příliš velké odbornosti, která je pro laiky zbytečně podrobná a pro odborníky jde málo do hloubky.
Každopádně má pan profesor můj plný respekt a obdiv.


Není to sice Alena Morštajnová, ale docela čtivý, dnes možná lehce politicky nekorektní příběh, ve kterém jsou ještě cikáni cikány a obyčejní lidé obyčejnými lidmi s obyčejnými dobovými starostmi i radostmi. Trocha napětí při odhalování dávného příběhu s několika úsměvnými momenty.
Příjemná oddychovka.


Bezemoční a odosobněné čtení tenisových statistik v netenisovém překladu.
Roger Federer si bezpochyby zaslouží důstojnější knihu než tento hodně naředěnými vodovkami odfláknutý a vybledlý portrét. Po pravdě řečeno je zde z tohoto tenisového velikána jen velmi málo, vše se točí o vyjmenovávání výsledků jednotlivých utkání a přepisů vyjádření z tiskových konferencí po nich. Dramatičnost občas graduje tím, že některé výsledky jsou odhalovány postupně… Nuda, která o RF neřekne vůbec nic.
Samostatnou kapitolou je poté překlad, který evidentně dělal člověk bez jakéhokoliv tenisového backgroundu a občas se zdá, že i bez dobré znalosti angličtiny. Sportovci vstupují do nové sezóny a ne kampaně, v rámci slavnostního zahájení olympijských her přivedl Federer na stadion švýcarské sportovce a nikoliv atlety, Croatia je Chorvatsko a ne Kréta…


Moje druhé a zřejmě poslední setkání s Joonou Linou i manželi Keplerovými. V dnešní době nepřeberného množství detektivních románů pro mne jejich dosud poznané dílo představuje to slabší z daného žánru.
Výstavba příběhu i jeho komplikovanost je bezpochyby obdivuhodná, ale konkrétní dějové detaily a především pak rádoby dramatické popisy akčních scén zážitek dokonale pohřbívají. Nechci se pouštět do zbytečných spoilerů a tak pouze zmíním zcela ujeté chování všech, které potkají pronásledovaní, kteří (zcela "logicky") ve své situaci volají mamince... Případně nezničitelný Chuck Norris, který tentokrát operuje na temné straně, likviduje zcela sám jednu elitní jednotku za druhou na zemi, ve vodě i ve vzduchu... A v neposlední řadě don Corleone, který tahá prakticky za všechny nitky a díky tomu stojí mimo jakoukoliv spravedlnost, podlehne naprosto destruktivnimu šílenství, protože se do jeho hájemstvi plného elitních zabijáků blíží sám Joona Lina...
Ne, ne. Úporná snaha o originální komplikovanost, akční překvapivost a intuitivní dokonalost hlavního vyšetřovatele mě do varu nedostala. Půjdu tedy o dům dál.


Cynik ve mně zvítězil.
Humorně a čtivě podávaný smutný příběh jedné netradiční francouzské rodiny, ve které by chtěl žít "každý".
Poetika a vtip, které mě minuly či hloubka na jejíž dno jsem nedohlédl. Díky poslechu audioknihy jsem si alespoň užil Ninu Simone. Jinak spíše nuda na jejíž oživení zřejmě potřebujete správnou náladu či životní filozofii.
Škoda, těšil jsem se.


Nečekané překvapení!
Krásně pomalá kniha o podzimu života, o potřebě lásky a přátelství i o pochopení a nepochopení. Pro některé mladé lidi možná málo uvěřitelný a banální příběh v podstatě o ničem.
Naděje a zmar v jednom. Velmi povedené.
