CharlesWard
komentáře u knih

Kniha rozděluje zdejší čtenáře na dva tábory. Jedni vychvalují do nebes a druzí odsuzují jako nebetyčný škvár. Jako vždy rozumím oběma názorům. Chápu, že v knize tohoto ražení, musí být nutně přítomný i silný náboženský podtón, ale tady mi to přišlo už přes míru. Místo oněch proklamovaných případů, autor vyplňuje knihu spíš křesťanskou agitkou a příběhy samotné jsou.... prezentované ne zrovna dvakrát šťastným způsobem. Autor se zřejmě jen snaží podložit jeho křesťanské založení, než se nadějete, je daný případ najednou u konce, a mnohdy nasraný čtenář zjišťuje, že přes hromadu Zdrávasů, Otčenášů a modliteb, vlastně ani neví, jak to všechno dopadlo! Jeden by až nevěřil, jak se film podle takovéhoto blábolu, vlastně povedl!


Další rádoby pokus o úžasný příspěvek, do řad severského krimi. Myslím, že na severu by se na několik desítek let měli krimi vyvarovat. Trh je jimi už přesycen.


Ćíst se to dalo, ale chvílemi jsem si prostě musel říkat: "Hm, tak už došlo i na ......, co přijde dál??"


Není to nejhorší. Jistá stereotypičnost a plochost hlavních postav tu sice je, ale co by jeden taky chtěl od románu podle počítačové hry.


Jako každá Berryho kniha. Tajemství, vraždy, pokud možno vícero soupeřících stran. Po zmatené srajdě, kterou jsem od něj četl předtím, konečně jedna, která alespoň zdánlivě dávala smysl.


Slovy tehdejšího filmového kritika na adresu Lerouxe: ,,Je princem v panství, jehož králem je Edgar Allan Poe". Bohužel se ale, jako správné rozmazlené princátko, často nudí a staví romantickou složku nad úroveň tajemna, což je po čertech škoda.


I mistr spisovatel se někdy utne. Na rozdíl od ostatních Nesbových čtivých severských detektivek, tahle postrádá jakoukoliv šťávu, děj se vleče, vedlejší postavy jsou značně neprokreslené, a samotné vyústění zápletky je víc než neuspokojivé. Takhle teda NE Nesbo! PS: V pořadí má 7 nesbovka a ostatní se mi víceméně líbily, to jen aby si případný čtenář nemyslel, že jde o cílený hejt směrem k Nesbově osobě...


Historická vsuvka je skvělá a až do nějakých 80% i ta ze současnosti. Pak ovšem veškerou, do té doby pracně vybudovanou atmosféru, zabíjí mystický konec...


Do poslední chvilky čtivé. Příjemně mě překvapilo, kdo že to nakonec byl onen Jezevec!


Ani zdaleka ne tak geniální, jak tu někteří popisují. Povídky s Mauglím ještě šly, ale zbytek se moc číst nedal.


Finále trilogie. Ale úplně spokojený vlastně ani tak nejsem. Něco mi tam chybělo. Pendergast okamžiky přecházel v H. Hudiniho.


Ryan pochopil, že bylo rozdělení na kapitoly vícero postav krokem zpět a vrátil se k příběhu Velina. Bohužel mi příjde, že příběh je zde pouze proto, aby byl, a hlavní linka je poněkud nešťastně pořešena v první třetině knihy. A potom to začne být divné, recyklace Písně na n-tou. Hvězdičku navíc za závěr. Uvidíme, co druhý (snad závěrečný) díl...


Na styl knihy je potřeba si chvíli zvykat. Potom se už jen vezete na vlně. Po přečtení mě napadlo, co by se stalo, kdyby tímto stylem začal Déčko psát například romány o LR, případně Robert Jordan sérii Kolo Času :D :D :D

Úchylné? Velmi. Zvrácené? Nepochybně. Promyšlené? Ne tak docela. Autor uvádí do pohybu další imaginární svět, kde se rádoby na každé stránce něco děje, až na to, že ne tak docela. Některé postavy (jistá pyromanka a špekoun) jsou v knize naprosto do počtu, jiné (velekněz a jeho okolí) jen proto, aby je autor představil, pak na ně polovinu knihy zapomněl a najednou zjistil, že by bylo dobré linku s nimi nějakým způsobem ukončit. Meh. Jestli mi někoho v knize bylo líto, pak ústřední trojice (pseudo)hrdinů.


Tohle mi zkrátka nesedlo. O čemž svědčí i to, že jsem během závěrečného odhalení začal přemýšlet, a kdo že je vlastně tohle? Nebo třeba to, že mě místo hlavního příběhu víc zaujala vedlejší linka s Colterem a nebo vývoj jeho pseudovztahu. Naštěstí se ještě můžu vrátit k Rhymeovi.
