CharlesWard komentáře u knih
Typický příklad zajímavého tématu, napsaný absolutně nudným způsobem. A těch několik kapitol, které se špionáží nemají nic společného, tomu také zrovna moc nepomáhá.
Šest set stránkový špatně napsaný prolog, k doufejme epické fantasy sérii. A já potřebuji na nějakou dobu pauzu.
Podstatně čtivější než předchozí nepodařená cottonovka. Jen je škoda, jak se série od 7. dílu čím dál více orientuje na politiku.
Na rozdíl od Loučení s Lenoxem, jsem si tuto prvotinu neskutečně užil!
Po přečtení se cítím asi stejně nakrknutě, jako po přelouskání Playbacku. Něco tomu prostě chybí a nemůžu přijít na to co to je.
U cottonovky číslo 10, jsem si stěžoval, že je nenávratně pryč historická vsuvka a hledání bájného pokladu z prvotních knih. A hle, ono je zpět. A dělá díky tomu Ztracený řád o něco lepší knihou. Politická linka je tady bohužel taky, ale naštěstí jen v pozadí, a moc mi nepřekážela.
Klasický problém prostředního dílu. Na to, že má kniha cca 700 stran, se v ní až zas tolik nestane. Očividná vata, pro (snad) velkolepý závěr série.
Jak jen to napsat. Ze začátku jsem se vůbec neorientoval v ději, a i když mám po přečtení hrubou představu, stále na tom nejsem tak, abych mohl někomu popsat, o čem že to vlastně těch 700 stran bylo. No a tak mám vlastně jen 2 možnosti. Začít okamžitě část 2. díl a nebo to prozatím nechat trošku uležet.
Chvílemi už jsem jen čekal, až z nějaké stránky vyskočí Dolph Lundgren, případně Steven Segal. Bobuleme jsem i přesto dal šanci, a znovu mě zklamal. Asi se vrátím ke knihám Roberta Ludluma. Ten aspoň dokáže skloubit politiku a akci.
Pro jednou to Tim taky zkusil trošičku jinak, než obvykle. Palec nahoru
To, co mi vadilo u Jeffersonovy šifry, naštěstí autor (nebo možná překladatel) opravil, takže se už kniha dá číst mnohem pohodlněji. I tak si ale neodpustím výtku: Kde jsou ty časy, když byla kniha založená na historickém dobrodružném základu? Minimálně poslední 4 knihy se týkaly politiky, a podle anotace následujících dílů, se na tom v budoucnosti nic měnit nebude. Škoda, že autor nezůstal u historického zasazení (stýská se mi po stylu který měly cottonovky 1-3).
Nápad ok, ale knize zlomil vaz naprosto otřesný nápad, neoddělovat linie jiných postav mezerami nebo alespoň doprovodnými znaky. Je v tom pak neskutečný bordel a děsně blbě se pak na četbu soustředí. Tohle korektorovi uniklo.
Hrozně jsem se bál, že na mě Joník vychrlí přehršel jmen a absolutně se nebudu orientovat. Což se mi na začátku přesně stalo. Ale s tím, jak padají jednotlivé stovky stránek, to nakonec nebylo až tak strašné. A je to a s tímto restem padá i poslední kniha od Abercombieho.
Od povídky Ledová věž, (posledních 170 stran a 4 závěrečné povídky), se to naštěstí dalo číst. Problém je ovšem 7 předchozích povídek a s nimi souvisejících 100 stran, které byly naprosto otřesné. Bohužel tedy čistý průměr 45%.
Tak Vám nevím. Paradoxně se jedná asi o nejčtivější díl z trilogie, nicméně mi i tak kniha přijde i přes svých 600 stran vlastně docela uspěchaná. Kdyby se mě navíc někdo zeptal, o čem že to byly předchozí 2 knihy, popíšu to maximálně jednou obecnou větou.
S každou dalším cottonovkou tak nějak doufám, že se Bobulemu konečně podaří vymanit z šedi průměrnosti. Bohužel to zatím vždy nějakým způsobem zkazí.