CharlesWard komentáře u knih
Čtivé ano, ale to je tak vše. V neskutečném počtu postav jsem se spíš ztrácel, a vlastně mi na knize přišlo dost znát, že jde o první část trilogie. Tak nějak jsem doufal, že autor alespoň naznačí, proč se děje to, co se děje, ale marně. Smíšené pocity, budu to muset nechat chvíli uležet.
Ryan rozhodně píše i lépe. Téměř polovina knihy postrádala klasický spád, kterým se vyznačují jeho další knihy. V závěru se toto částečně napravilo, ale škoda již prostě byla napáchána.
Originální nápad, je nakonec utopen v podivné fantasy omáčce, aby byl výsledný zdeformovaný pokrm nakonec zalit pohádkovou zálivkou. Asi nebudu cílovka.
Jako by se Karika neúspěšně snažil napodobit syrovost prvního dílu Ve stínu mafie.
A tohle bylo co? Nesmyslně monstrózní bichle, která by měla proškrtána nejméně na polovinu. A hlavně jsem se nedočkal odpovědi na otázku: PROČ?
Nesmyslně nafouklá kniha, která by měla být nejméně o 300+ stran kratší. Ze začátku se sice poměrně zajímavě rozjede, ale potom najednou zvolní a stovky stran se najednou řeší naprosté kraviny, nedůležité pro příběh (milostný vztah). Nakonec to v závěru autor nějakým způsobem ukočíruje, ale na knize je bolestně znát, že by potřebovala důkladnou revizi editora.
Od autora jsem předtím nic nečetl, jen jsem o něm slyšel. A teď jsem rád. Celou dobu mi přišlo, jako bych četl strohou zprávu z policejního archívu, kterak jde hlavní hrdina např. ukrást shnilá jablka z obchoďáku aby mu následně v patách pobíhali sveřepí strážci prodejny. Prostě peklotyčná nuda bez jakékoliv jiskry, která se v závěru vlastně sama ne /vyřešila.
Brutální pseudo-romantická-dobrodružná nuda. Číst se snad daly jen sny o krvi a akčnější závěr. Strašný blábol.
Mezi geniální povídky patřily: Pán v černém obleku - hoch potká v lese nečekaného pocestného, Místnost smrti - odsouzenec čelí smrtícímu obvinění, Sestřičky z Elurie - pocestný je nucen pobývat v pochybném lékařském zařízení, Oběd v Gotham Café - rozvádějící se muž zažívá nečekanou schůzku. Zbytek sbírky bohužel tvořil průměr až podprůměr. A tak je to u Kinga vlastně vždy - jeho knihy (povídky) jsou buď naprosto dokonalé nebo naprosto blbé.
Hloupoučká kniha. Prvních 150 stran se naprosto nic neděje a naopak v těch 150 následujících jako by Armstrong chtěl rozpoutat snad nukleární válku.
Rozhodně lepší, než ty 2 předchozí Leeho slátaniny. I tak po přečtení ale zůstává hořká pachuť.
Kniha je čtivá, ale to je asi tak všechno. Okouzlení Rollinsem je nenávratně pryč.
Znovu to samé, jen tentokrát autor kalkuluje se znalostí prvního dílu. Vyjímkou nejsou ani flashbacky z minulosti, ale esence, která dělala první díl syrovým, originálním a nápaditým, je zřejmě nenávratně pryč.
Čtenáře z toho až mrazí. Potom si uvědomí, že je to beletrie. Poté mu dojde, že stejně jako my měli u nás např. Mrázka, ani na Slovensku situace asi nebyla zrovna 2x poklidná.
Hlavní hrdina působí dojmem inteligentního všehoschopného geroje, vedle kterého by snad i Chuck Norris vypadal jako nedochůdče. Autor se bohužel i na poměrně útlém rozsahu stran nedokázal rozepsat natolik chytlavě, aby čtenáře chytil a nepustil. Příjde mi, jako kdyby napsal novelu o 180 stranách, zdálo se mu to málo a proto ještě zbytečně přidal 80 stran, naprosto neopodstatněné romantické vedlejší linky, která v knize působí jako pěst na oko.
První povídka byla epická. To je ale asi tak všechno. Nečekejte nějaké velké napětí a humor. To zde nenajdete. Spíš jen holohlavého ukecaného skinheda s fixací na kočky.