Chloe.leknin komentáře u knih
Příběh z minulosti o násilném odsunu Němců z této oblasti byl pro mě plný nových děsivých informací a zjištění a jeho zpracování hodnotím jako velice povedene. Bohužel linka současné Anastázie mi přišla jak vystřižená z nějakého špatného seriálu a epilog trochu nadbytečný. Někdy je dle mého lepší některé věci nedorict....
Stejně jako předchozí knihy ze série "Můj stát", je i tato skvělá. Propojuje místa České republiky s pověstmi, fakty a osobnostmi, které zde nějakým způsobem působily.
Velice přehledně zpracována kniha, u každého místa najdete chronologii toho nejdůležitějšího, co se zde odehrálo, ale také šťavnaté zajímavosti a libustky.
Grafická stránka skvělá, bude bavit dítě i dospělého. Už se těším, až zmiňovaná místa navštívíme!
Téma vztahu vnučky a dědečka trpícího vážnou chorobou by mě i zaujalo, bohužel forma a jazyk jsou opravdu jednoduché a ani příběh to nezachránil, v polovině knihu odkládám.
Povídka má mít podle mě dobrou/překvapivou/šokující/nečekanou..., doplňte dle libosti - POINTU. A to tyto povídky splňují beze zbytku. Navíc jsou krátké a svižné. Za mě přesně to, co jsem očekávala.
Naprosto nechápu, jak tato kniha mohla vyjít. Všechny postavy se chovají jak z hloupého filmu - neuvěřitelně, nepochopitelně, předvídatelně. Závěr tomu pak nasazuje korunu...
Autorku Petru Dvořákovou mám moc ráda, ale tahle kniha je pro mě od ní zatím nejslabší. Hlavní mužská postava se chová místy těžko uvěřitelně, vše působí trochu černobíle - on doktor se škraloupem, který ještě dál prohlubuje, ona - hysterická věčně nespokojená manželka (ani dva náznaky její starostlivosti a něhy tento dojem nezvrátily). Konec předvídatelný a možná až přehnaně poučný.
Jako první jsem od S. Mawera četla Skleněný pokoj a zdá se, že jsem kousla nejdříve do nejsladšího kousku, za kterým Mendelův trpaslík značně pokulhává... Tematicky to sedí pěkně, genetika a modifikace lidského genomu jsou aktuální témata a společně s prostřihy do mendelovské minulosti si to hraje do noty. Nicméně dějová linka profesora Lamberta dle mého pokulhává a ke konci se mi zdála až přitažená za vlasy. Na druhou stranu, pocit trapnosti, který vás bude při četbě poměrně často atakovat, možná dobře ilustruje život člověka s achondroplasií.
V knize se prolínají dvě linie - reálná a pohádkově-fantastická, faunovská. Upřímně přiznávám, že druhá ze jmenovaných mě spíše zdržovala a zhruba od poloviny jsem ji přelétla vždy jen velmi zhruba.
Téma homosexuality je momentálně v young adult literatuře poměrně populární, nicméně příběh Adama vás uchvátí, je to dostatečně plastická postava na to, abyste mu fandili, přestože se určitých klišé autor nezdržel (koho jiného by mohl být teen gay za nejlepší kamarádku než holku, že). I přesto je kniha čtivá a nastoluje i vážnější témata než milostné vztahy - sexuální obtěžování v práci, nepochopení ze strany rodičů, sebepřijetí apod. Oceňuji také, jak citlivě a přirozeně si autor poradil s homosexuálními milostnými scénami.
Kniha o ženách, jejich osudech, strastech a hlavně jejich vnitřní síle. Babičku Havránkovou jsem si jako postavu zamilovala hned, ačkoli na malou vypravěčku křičela a hartusila ("Ty ďade jeden!") a ač to rozhodně není tradiční archetyp babičky, ale žena rázná, vášnivá, chybující.
Hlavní téma: těhotná čtyřicátnice se čtyřmi dětmi na krku a mladým partnerem. Neočekávala jsem žádnou hlubokou psychologickou sondu do nitra ženy v podobné situaci, ale tohle bylo plytké trochu moc... Sny jsem přečetla asi tři, na více jsem neměla sílu, nebyly poetické, ale prostě a jednoduše zmatené. Střípků vtipu je v knize jak máku, po třech hodinách odkládám zhruba v polovině. Bohužel nedoporučuji ani jako letní četbu na koupaliště.
Těšila jsem se na pro mě novou českou autorku, ale kniha byla obrovským zklamáním. Kulisy příběhu (luxusní byt na Václavském náměstí, noc na pláži s jiným, zatímco partner spí v hotelu) jsou stejně neuvěřitelné jako samotné postavy. Unylé, bez hlubší psychologie, těžko jim uvěřit jakoukoli emoci. Celé mi to přišlo jako jedno obrovské klišé a příběh Erny jaksi uměle napasovaný. Jedna hvězda za přebal.
Postavy z české linie mi byly jako čtenářce tak blízké až to děsí a jako by odpovídaly českému stereotypu chování, který dokládá mnoho příkladů z dějin a v mnohém odráž i současnost - počáteční vzpoura a odpor je záhy zadupána někým, od koho nám reálně žádné nebezpečí nehrozí, ale než abychom se malému bezpráví postavili, raději ho přijmeme, a co víc, my si v něm začneme lebedit! Líbí se nám to! A když je vězení konec, ač jsme se o to sami nijak nepřičinili? No, dobře tedy, co už... Další skvělá česká autorka!
Líbezná kniha o tom, že každá mince (člověk, příběh..) má dvě strany. Každá z postav má svůj příběh a obě hlavní dějové linie jsou zajímavé (nehrozí tedy přeskakování sudých kapitol :-). Z příběhu voní čerstvě upečené housky a skořicové rolky a já měla při čtení chuť na pečivo skoro neustále. Na konci knihy Vás pak čeká milé překvapení v podobě receptů na všechny ty laskominy.
Roald Dahl je mistr svého řemesla a dokazuje to i v Matyldě. Mě jako začínající učitelku navíc kniha potkala v tom pravém okamžiku - momentálně svádím také boj s několika Kazisvětovými, kteří považují čtení za největší neřest a maření času. Pomohla mi se nad některé strasti povznést a zasmát se jim. Oceňuji i povedené ilustrace!
Mohl by to být společensko-kritický román pojednávající o rodičích neschopných postarat se o své čtyři děti, ale není, chtělo by se říci naštěstí! Ačkoli je příběh vyprávěn jednou z dcer, není v něm zášť, zapšklost ani nenávist, ačkoli vám jako čtenáři se možná často bude otvírat kudla v kapse a budete si říkat "je tohle vůbec možné"? Rozhodně stojí za to číst!
Dcery. Každá žena byla či stále je dcerou. Je to jedna ze sociálních rolí, jíž je třeba prožít a vyrovnat se s ní, se vztahem k matce, otci, světu či ostatním sestrám. O tom je román K moři. Myslím, že každá z nás v něm se v určitém životním věku najde a pozná.
Nejzdařilejší se mi jeví příběh Evžena, tvořící podstatně menší část díla, ale ani ten nepřináší nic objevného či originálního. V části "román o románu" a útržcích z literární historie se autor zaměřuje téměř výhradně na sexuální život velikánů a jeho projekci do děl. Působilo to na mne místy až vulgárně, stále jedno téma omílané dokola... No, mohlo mne to napadnout, však také dílo začíná popisem pohlavního aktu. V polovině jsem knihu znechuceně odložila.
Protknutí architektury, historie, spletitých mezilidských vztahů i erotiky. Kniha se čte lehce, příběh příjemně plyne a nic nezůstane nedořečeno.
Příběh syna, jehož matka je Indka a otec Angličan. Mohl by to být příběh o střetu dvou světů, dvou odlišných společností, dvou hodnotových systémů...ale není tomu tak (a je to možná škoda).
První část o dětství malého chlapce, kterého vychovává jeho indická chůva, je půvabná, zbytek mi bohužel přišel jako vystřižený z akčního či romantického filmu. Přes snahu o navození dojmu, že hlavní hrdina směřuje za vyššími ideály, a časté dějové zvraty, je celá příběhová linie překvapivě průhledná a nepřekvapivá.
Český překlad tomu příliš nepomáhá, spíše naopak, žádný muž, kterého znám, neříká "botky", pokud mluví o ženské obuvi, a už vůbec neznám jediného, jenž by používal slovo živůtek.
Více než jméno Medy Mládkové mě na přebalu zaujalo jméno autora - Ondřeje Kundry, které je pro mne synonymem vynikajícího stylu a novinařiny.
Paralela dějin Československa a osudu této energické ženy je velmi zdařilá, přesto bych knihu nenazvala životopisem. Nemohla jsem se totiž ubránit dojmu, že na některé otázky nedostal autor přímou odpověď a zcela proti svému novinářskému povolání se dále nepídil a nešťoural. Meda Mládková je zde představena rozhodně v tom lepším světle.