Chogori komentáře u knih

Má druhá knížka od P. Coelho. Ve srovnání s Alchymistou (což byla ta první kniha) mi přišla o něco slabší. Možná je to mým skeptickým názorem na náboženství a nadpřirozeno, možná něčím úplně jiným. Hlavní mužská postava mi byla značně nesymapatická, Pilar jsem někdy chápala a někdy zase ne. Příběh mě také moc nezaujal. Určitě bylo v knize několik pěkných a zajímavých myšlenek (jak je už asi u P.Coelho zvykem), ale to je tak vše. Slabší průměr.
„Láska je pořád stejná, jenom muži se mění!"

3 01.02.2011

Definitivně řadím Martina po bok Sapkowského a Tolkiena. Nechala jsem se strhnout povykem kolem knih i seriálu, pochvalnými recenzemi a komentáři, vysokým hodnocením...a sakra dobře jsem udělala! Perfektně napsané a uvěřitelné postavy, na fantasy poměrně reálně působící svět, nečekané zvraty a nepředvídatelnost děje (nikdy nevíte, kdo z hlavních postav v příští chvíli umře) - to jsou důvody proč si myslím, že je tahle knihy naprosto a bez výhrady geniální! Ze seriálu jsem viděla zatím 3 díly a knížce se nemůže rovnat...
(pozn. četla jsem v originále a jsem za to ráda - český překlad mi přišel místy nemotorný)

2 11.10.2013

Poměrně napínavé, jak už se na Browna sluší a patří, ale třeba Šifra nebo jiné knihy s Langdonem mi přišly napínavější. Některé pasáže mi připadaly dost nereálné (jak už tu někdo zmiňoval - hlavní postavy vždycky jakoby zázrakem uniknou o vlásek smrti), některé zbytečné (love story...). Jinak pěkný politicko-dobrodružný thriller. (poslechnuta audiokniha v aj)

2 13.09.2013

Dobře napsaný, drsný příběh. Dost si cením toho, že autorka vychází ze skutečných událostí a klobouk dolů před tím, kolik práce muselo shánění podkladů k psaní knihy dát. Nejvíc se mi z knihy vrylo do paměti co všechno dokáže provést STB s někým, kdo je pro režim nepohodlný. Z toho jde mráz po zádech...
Souhlasím s některými komentáři, že jazyk obyvatel Kopanic mohl pro větší autentičnost zůstat v nářečí. Taky mi tam moc neseděla ona "sexuální zápletka". Jinak jsou Žítkovské bohyně čtivá kniha, kterou jsem přečetla během několika málo dnů.

2 16.08.2013

No...upřímně jsem ráda, že to mám za sebou. Posledních 100 stran bych zkrátila tak na 30, prvních 300 tak na 20 (ne, popisy bitev, zvlášť těch s Roranem, mě fakt nebavily)). Zbytek knížky celkem ušel. Co je škoda, že se víc nerozvedla postava Angely a dvojice "Wolf Eyes" a "Bladesinger" (aneb v podstatě ani o jedné ze zajímavých postav jsem se nic nedozvěděla)

2 08.07.2013

Po Zrcadle minulosti druhá kniha, co jsem od V. Ložka četla. Stejně jako v případě Zrcadla se částečně jedná o texty již dříve publikované v časopisech (Ochrana přírody, Památky a Příroda). Z toho plyne, že se v jednotlivých kapitolách některé informace opakují, což ovšem nemusí být úplně naškodu. Po stopách pravěkých dějů je pěkná a poučná kniha, kterou si užijete tím víc, čím víc se vyznáte v pedologii, geologii a také malakozoologii. Za výbornou bych osobně označila kapitolu (respektive 6 menších kapitol) věnující se problematice bezlesí na našem území + krátkou kapitolu věnující se měkkýšům a jejich využití při výzkumu historie přírody. Nejméně zábavná pro mě byla kapitola Svědectví půd (především proto, že mé znalosti pedologie se blíží nule...). Celkově mě kniha bavila o něco méně (díky pro mě ne až tak záživným, i když pro poznání kvartéru jistě nezbytným, geologicky a pedologicky laděným textům) než Zrcadlo minulosti, ovšem stále se jedná o výborný počin. Doufám, že se můžu v budoucnu těšit na další díla z pera malakozoologa, ale především neskutečného polyhistora V. Ložka.

2 05.08.2011

Jako jediné mínus vidím to, že je z knihy až trochu moc patrné, že pan Kmenta není úplně fanoušek pana prezidenta...Větší nestrannost by knize myslím prospěla. Jinak vynikající (možná občas některé pasáže příliš natáhnuté, ale nic strašného). Při operaci Olovo mrazilo. Při pomyšlení na zákulisní vlivy Ruska mrazí pořád. Knihu by si měl přečíst každý. Stejně jako tu předchozí o panu premiérovi....

1 28.06.2020

Fanoušky Messnera a horolezectví vůbec knížka jistě zaujme. Není to ani tak o horách, jako Messnerovi samotném (ale dojde i na ty hory, skály, pouště, ledovce...ale taky děti, bydlení v hradě a přednáškovu činnost). Má oblíbená kapitola je o kiosku na Matterhornu (kdy Messner zdatně konkuruje humorným knihám :-))

1 18.08.2013

Výborný cestopis o transkontinentálních plavbách po řekách Evorpy, Severní i Jižní Ameriky a Asie. Řeky, moje řeky nejsou jenom klasickým cestopisem, ale přináší i ekologický pohled na problematiku řek a celé říční krajiny. Snad nejvíce mě paradoxně zaujala první kapitola, která se cestování příliš netýká - Otakar Štěrba zde popisuje první roky svého života, své hydrobiologické začátky, a také změny naší krajiny spojené s kolektivizací a mechanizací zemědělství, znečištěním řek a jejich masivní regulací. Víc takových knížek.

1 01.01.2012

Povídka není úplně můj oblíbený literární útvar a k sci-fi jsem si nikdy moc nenašla cestu. Přesto se mi dostala do ruk na základě doporučení (a následného zapůjčení) tato knížka. Přečetla jsem ji během 4 dnů (tj. na mě poměrně dost rychle), což už samo o sobě svědčí o její chytlavosti a nejspíš i kvalitě (nemám moc s čím srovnávat). Některé povídky byly slabší - ta poslední, třeba. Některé byly výborné. Především Lev z Commare (za tu myšlenku, co přímo vybízí k zamyšlení: "kdyby byla ta možnost, chtěla bych v Commare zůstat?") a Stěna z temnoty (zkrátka proto, že mě vesmír a jeho ne/konečnost fascinuje). Z těch kratších povídek potom Ten druhý tygr a Kdybych na tebe zapomněl, Země.

1 25.10.2011

Knížka, která ve mně vzbudila zájem o divoké kozy a ovce (Caprinae). Přínáší spoustu zajímavostí se života urialů, bharalů, markhurů, tahrů a dalších. Cestopisné vyprávění, popisující všechny strasti spojené s putováním ve vysokých horách Himalájí či pouští jižní Indie je prokládáno popisem (a to poutavě napsaným popisem) etologických projevů nejrůznějších koz a ovcí, autorovými úvahami nad jejich fylogenetickou příbuzností a problémy ochrany těchto často ohrožených druhů. Kromě sudokopytníků Schaller také naráží na vlky, dhouly, hulmany, kabary a další faunu. Jakýmsi symbolem divoké přírody se pak stává levhart sněžný ("...levhart sněžný byl pro mne nejen vzácnou a překrásnou kočkou, jejiž způsob života jsem toužil studovat, ale také symbolem čehosi prchavého, co se zdálo naprosto nezachytitelné."). Kniha však není jen o zvířatech, ale také o životě lidí v horách, jejich historii, zvyklostech a vztazích k přírodě.

1 08.10.2011

Výborný roman, který umí vzbudit emoce a zároveň umí být i vtipný. Skvělý příběh s trošku pomalejším rozjezdem (který mě ale vůbec nevadil) s perfektně prokreslenými postavami (moji největší oblíbenci jsou princové Mainu a králové Nové Anglie, hodně zajímavá je i Melony) a podle mého názoru příliš rychlým závěrem (to je snad jediné, co bych vytkla). Ráda si v budoucnu přečtu nějakou další Irwingovu knížku - pokud bude z poloviny tak dobrá jako Pravidla Moštárny, bude to moc fajn čtení.

1 13.09.2011

Geniálně odporná kniha v tom dobrém slova smyslu. Co je největším plusem románu a o co v něm jde předevšim (příběh podle mě nehraje až tak velkou roli) je psychologie hlavní postavy Euchrida. Euchrid je k zblití, je to šílenec, vrah, ale přesto jsem s ním svým způsobem cítila a sympatizovala. Dalším nesporným plusem je styl, jakým je kniha napsána. To jak N. Cave pracuje s jazykem je originální, obdivuhodné, geniální. Co také nelze nevyzdvihnout je nenapodobitelná tíživá atmosféra - takhle autenticky popsat hnus, bolest, smrt, beznaděj a "mrtvočas" snad ještě nikdo nedokázal.
Co je trošku slabší, je příběh, ale o něj vážně příliš nejde. Také mě maličko nudily některé pasáže věnující se vedlejším postavám. Ale jinak úžasná a určitě originální knížka! 4,5*
"Smrt je obklad na rány života"

1 06.03.2011

Knížka není špatná, námět má nápad, ale Jak píše "parxel", chybí tomu nějaká výraznější dějová linka. Z knih, co jsem od Paasilinna dosud četla (Les oběšených lišek a Autobus sebevrahů), byla tato nejslabší.

11.10.2016

Nebylo to špatné, ale stylem psaní mi Zweig úplně nesednul. Možná mi vadilo až moc podrobné popisování lidských pocitů, nevím... Líbil se mi Amok, Šachová novela, Knihomol a Neviditelná sbírka. Naopak mě moc nechytla Fantastická noc a Mučivé tajemství.

13.11.2013

Přečteno během dvou dnů...Čtivý a zajímavý cestopis doplněný Dungelovými krásnými kresbami. Zoologickým nadšencům a fandům Amazonie nelze než doporučit!

09.08.2013

Knihu nelze nesrovnávat s díly V.Ložka "Po stopách pravěkých dějů" a především "Zrcadlo minulosti". Z tohoto srovnání Neklidné časy nevycházejí vyloženě jako kniha špatná, ale holt víc holduji Ložkově malakozoologii než botanice a archeologii, a tak jsem se u Ložkových knih bavila víc - proto tak nízké hodnocení, které je však ryze subjektivní a o kvalitách knihy nic nesvědčí. Jako největší mínus knihy bych označila kapitolu o kopci Vladař, která je na to, že neříká v podstatě nic nového, zbytečně dlouhá. Naopak moc se mi líbila kapitola poslední - postglaciální historie vybraných biotopů v ČR, kapitola o bobrovi, pralesech, či řekách jako kostře krajiny.

24.09.2012

Pro mě nejlepší autorova kniha (ovšem četla jsem už jen Alchymistu a U řeky Piedra...). Zajímavé téma, pěkné a zajímavé některé myšlenky ("nikdo nikoho neztrácí, protože ho nemohl vlastnit"), samotný příběh průměrný a ničím výjimečný, ale Coelhoho (či jak se to skloňuje?) tvorba stojí a padá právě na různých poselstvích a myšlenkách. Dech mi to sice nevyrazilo, ale pěkné. Možná ještě s Coelhem nekončím.

06.05.2011