Chytuš komentáře u knih

Četla jsem díky čtenářské výzvě a upřímně jsem čekala jiný styl vyprávění - sice o časech dávno minulých, ale poněkud modernější formou. Tady ale forma věrně kopírovala dobu, o které vypráví... Některé části knihy byly skvělé, ale jinými jsem se prokousávala jen s velkými obtížemi. Doporučuji těm, kteří podobnou cestu do Jugoslávie vlastním autem za dob socialismu podnikli, určitě si hezky zavzpomínají. Já s rodiči bohužel podobným způsobem necestovala, možná i to přispělo k tomu, že byla knížka pro mě místy špatně stravitelná... Mladší ročníky se s vyprávěním pana Nepila zřejmě úplně minou.

54 16.02.2019

Uchvacující výlet do nitra aspíkovské duše. A to se vším všudy. Vyprávění Christophera přiblíží svět a myšlení člověka s AS víc, než nějaký suchý popis tohoto syndromu z odborných publikací. Je pravda, že na jednom či dvou místech to autorovi trošku ujelo, říkala jsem si, že tohle by někdo s AS daným způsobem asi nenapsal, ale kdo ví, možná ano... Každopádně před autorem smekám, knížka je naprosto výstižná, realistická a trefná. Při čtení přesně víte, jak situaci vidí Christopher (protože on nikdy nelže) a zároveň je z popsaného zcela jasné, jak to vypadá pro okolí. Je to asi jediná kniha, kde sám hlavní hrdina vidí konec knížky optimisticky, ale já byla melancholicky rozložená a přála bych si jiný druh happy-endu... Zároveň ale vím, že "můj" druh happy-endu by ve světě AS nebyl ani trochu realistický, což by celou knížku posunulo do kategorie pohádek a to by byla škoda.... Skvělý čtenářský zážitek.

84 16.02.2019

Záznam ze zápasu - já vs Medvědín:
PRVNÍ TŘETINA:
Pomalý rozjezd, nejasná taktika. Beru to jako zahřívací a oťukávací část... Ke konci první třetiny se ale začínají věci dávat do pohybu a přichází ten pravý Backman. Ke konci první třetiny tuším, že mě Medvědín má šanci převálcovat...
DRUHÁ TŘETINA:
Wow, tak tohle je přesně, úplně přesně to, proč jsem se do toho pustila. Tady se nedá nic vytknout, všechno do sebe zapadá a perfektně klape. Jo, jo, už mě skoro maj, i pár slziček ukáplo...
TŘETÍ TŘETINA:
Po skvělém výkonu trochu propad. Přetaktizováno, už mi přišlo moc cílené na efekt. Jako by Backman cíleně šel po emocích druhé strany a přehnal to. Ke konci už žádné slzy, celé se to tak nějak rozplizlo a rozpadlo. S emocemi je potřeba zacházet jemně a krajinu srdeční zlehka lechtat, nikoli na ní útočit silou...
Bohužel, nakonec tedy plichta - pořádné položení na lopatky se tentokrát pro mě nekonalo. Nicméně rozhodně doporučuji všem, aby si sami vyzkoušeli, co s nimi medvědi z Medvědína provedou :-)

"V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbení ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně." str. 64

"Jednoduchá pravda, stejně často opakovaná jako ignorovaná, zní, že ať už dítěti řeknete, že zvládne cokoli na světě, nebo že nezvládne vůbec nic, pravděpodobně budete mít pravdu." str. 83

83 12.02.2019

Začíná se jako fantasy antiutopie s esoterickými prvky. Začátek tedy slibný... Do toho je ovšem čtenář zavlečen k jakési kmotrovské gangsterce, včetně hantýrky, která mě neskutečně štvala, jazyk à la pražská galerka jsem prostě nečekala (kočena, tágo, raklička, harlák ...). Aby toho nebylo málo, autorka přidala do téhle divoké směsi i příchuť jakýchsi sci-fi potvor (tajemní Refájci a ještě tajemnější Emejci). Jelikož jde o YA žánr, nesmí chybět romance, pokud možno co nejvíc šokující - tentokrát to sice není úplně s upírem, ale na sosání krve také tak trochu dojde...
Suma sumárum - já, jako čistokrevný amaurotik, bez špetky alespoň těch podřadných jasnovideckých schopností, jsem z toho všeho mírně mimo... Škoda, očekávání bylo vysoké.

54 01.02.2019

Toto je zatím nejucelenější knížka o ADD a ADHD, která se mi dostla do ruky. Jak už název napovídá, je určená pro rodiče a zároveň pro učitele. Najdete v ní jak základní diagnostiku ADHD, tak popis základních projevů, ale i možnosti ovlivňování projevů pomocí výchovných metod, relaxačních technik nebo medikace. Je vidět, že autorky mají s dětmi s poruchami pozornosti a hyperaktivity velmi bohaté zkušenosti. Doporučuji všem, kteří se o tématu chtějí nebo potřebují dozvědět víc, určitě nějaké nové poznatky nebo postřehy po přečtení získáte...

str. 227:
O dětech se často říká, že jsou "solí" života. O dětech s ADHD by se dalo říct, že jsou "solí i pepřem" života. Kdo tyto děti zná, ví, že nám dokážou život silně "okořenit". Ale kdo jim porozumí a má je rád, ví, že jsou prostě originální, že se s nimi zažije mnoho neočekávaného a neobvyklého (v dobrém i zlém). Na jejich spontánní projevy radosti a lásky se nezapomíná.
...
Přestože práce s dětmi s ADHD není snadná a je záležitostí dlouhodobou, uvědomme si, že je to investice do budoucnosti. Pokud se nám podaří naučit dítě s jeho poruchou žít a kompenzovat ji tak, aby mu nepřekážela při studiu, při práci ani v partnerském životě, pak jsme své poslání jako rodiče či odborníci splnili."

52 25.01.2019

Ach to jsou ta očekávání... Čekala jsem drsný román o přežití v mrazivé divočině okořeněný romantickými prvky (pokud by o romantiku nešlo, zjevně by nebylo složení přeživších "healthy female in her breeding age" a atraktivní muž středního věku); dostala jsem ale hlavně romantiku s prvky survival románu. Ne že by ústřední dvojice nebojovala o holé přežití, ale ten boj byl tak trošku učesaný a ačkoli to jistě nebyl autorův záměr, já se o ně nebála ani chvilku... Závěrečné vyústění romantické zápletky mi bohužel taky bylo jasné zřejmě mnohem dřív, než mělo (ačkoli se autor do poslední chvíle snaží o matení čtenářek), takže jsem ani nemohla úlevně oddechnout v těch správných momentech... Nicméně román je napsán čtivě, romantické duše s dobrodružnou povahou určitě nadchne.

78 20.01.2019

Eleanor na mě zaútočila a jednoznačně položila na lopatky. Naprosto jsem jí propadla hned od prvních kapitol! Tohle jsem nečekala, dokonce (proč to nepřiznat) se mi na základě anotace do knížky zas až tak moc nechtělo... Ale díky všem mým oblíbeným uživatelům, kteří Eleanor přede mnou podlehli podobně, jako já, jsem jí dala šanci a rozhodně nelituji. Spíš lituji toho, že knížka teď přede mnou leží dočtená a mně se už teď po Eleanor stýská. Její vtipné vhledy a komentáře byly pro mě tak lehounké, jako světla, odrážející se na vodní hladině - tančily a oslňovaly svým leskem. Ale pozor - v příštím okamžiku můžete celou scénu vodních světel nečekaně sledovat z pořádné hlubiny, kam sice Eleanor nechodí ráda, přesto nás, čtenáře, s sebou taky stáhne... Její cesta je bolestná, nicméně jasně vede ke světlejším zítřkům. A to bez okatého patosu nebo klišovitého sentimentu. Eleanor rozšířila mojí oblíbenou skupinku podivínů, které si musíte zamilovat a na které už po seznámení nikdy nezapomenete (podobně jako Backmanův Ove nebo Střihoruký Edward).

"Další týden mi Raymond v práci poslal elektronickou zprávu - bylo zvláštní vidět jeho jméno v doručené poště. Písemný projev měl skoro jako analfabet, ale to jsem čekala.

´Čau E, doufám, že u tebe všechno ok. Mám prosbu. Sammyho syn Keith mně v sobotu zve na 4cátiny (btw, ten mejdan se nakonec poved, dost se to protáhlo). Chceš jít se mnou? V golfovým klubu. S pohoštěním. Jestli ne, tak neva. Dej vědět. R.´

Pohoštění. V golfovém klubu. Hospodin dal, Hospodin vzal. Dva večírky během jediného měsíce! To je víc večírků, než na kolika jsem byla za posledních dvacet let. Klikla jsem na ´Odpovědět´.

´Milý Raymonde,
moc ráda s tebou na tu narozeninovou oslavu půjdu.
S pozdravem
Eleanor Oliphantová, M.A.´

Za okamžik přišla odpověď: ´:-)´

Takhle vypadá komunikace v jednadvacátém století. Obávám se, že náš národ je na tom s gramotností dost bledě."

90 18.01.2019

Poezii prakticky vůbec nečtu. Z dětství ale mám pár básní a sbírek, které se mi líbily už tehdy a dnes snad ještě víc. Jednou z nich je Maryčka Magdonova, kterou jsem si teď po letech znovu přečetla hlavně díky čtenářské výzvě. Petr Bezruč do téhle krátké básně dokázal vtěsnat hořký osud mladé dívky a zároveň kritiku tehdejší společnosti. Jsou prostě umělci, kteří málo slovy dokážou říct mnoho...

69 18.01.2019

Tato kniha není pouze ke čtení. Je to komplexní cvičební program pro děti s nedovyvinutým symetrickým tonickým šíjovým reflexem (STŠR).
V první části knihy autorky teoreticky shrnují projevy ADHD a ADD, tedy poruch soustředění dítěte a nastolují řešení ve cvičebním programu na správné dokončení STŠR. Pokud si nejste jistí, zda tento reflex je u dítěte vyvinutý, nebo ne, stačí podle jejich návodu provést jednoduchý test. Pokud test vyjde pozitivně, je v knize popsáno šestiměsíční cvičení, které zlepší problémy se soustředěním, koordinací i držením těla. Chce to jen vydržet a opravdu každý den pravidelně cvičit...

48 13.01.2019

Ach.. Fantasy pohádky s podobným vyvážením mě prostě baví. Tajemství, akčnost, dějové zvraty, špetka romantiky... Přesně ten pravý mix, který mě udržel v napětí. Sice nevím, jestli zařazení Pro děti a mládež je to pravé ořechové, dceři sice určitě podsunu, ale mladším synům bych rozhodně nedoporučila - některé scény jsou dost brutální, jiné moc romantické... Spíš bych zařadila mezi YA literaturu.

Každopádně hodnocení na přebalu knihy nelhala - Cersei Lannisterová i Dolores Umbridgeová proti Keris Veturii opravdu vypadají jako párek neschopných amatérek. Navíc je knížka skutečně tak návyková jako Hunger Games, pojí se v ní fantazie Harryho Pottera s brutalitou Her o trůny. Se vším po přečtení souhlasím, ačkoli před tím, než jsem začala číst, se mi tahle tvrzení zdála dost nabubřelá. To byl ale můj omyl :-) Na další díl se těším jak malé děcko na Vánoce :-)

Sice knížka v určitých pasážích měla malé mouchy, které možná někomu znepříjemní zážitek z příběhu, ale já zavřela obě oči a neviděla jsem žádné nedostatky. Naopak jsem viděla příběh v barvách, skoro jako soukromé kino. Cítila jsem suchý vítr z pouště. Viděla jsem Válečníky. Byla jsem na trhu s Učenci. Poslouchala jsem příběhy Domorodců. A neskutečně mě to všechno bavilo...

"Strach může být dobrý, Lailo. Může tě udržet naživu. Jen mu nedovol, aby tě ovládal. Nedovol mu, aby do tebe zasel pochybnosti. Jestliže se strach chopí vlády, musíš použít jedinou věc, která je silnější, nezničitelná, a bojovat s ním: svého ducha. A svoje srdce." str. 426

64 10.01.2019

Wow, skvělé doplnění učební látky pro všechny školou povinné. Kdyby dětem podobným způsobem látku o druhé světové válce podali všichni dějepisáři, věřím, že by v hodině měli hrobové ticho a kolem 30 dětí, hltajících každé učitelovo slovo. Tipuji, že ani zkoušení probrané látky by pak nebyl žádný problém a padaly by samé 1. V knihovně už na mě (a syna :-)) čeká i Mizerná první světová válka. A počítám, že ani to nebude poslední kniha od Terry Dearyho, která se u nás doma alespoň na čas usídlí...

62 05.01.2019

Nemám ráda škatulkování, takže při pohledu zpět vlastně nevím, proč jsem si knížku půjčila... Už při zařazovacím testu jsem si div neukroutila krk, některé otázky na mě byly opravdu neuvěřitelné:
Ranní vstávání: různé - vstávám obtížně - vstávám často jen s velkou námahou (krom toho, že 99% určitě dá variantu "různé", další dvě varianty jsou od sebe nerozlišitelné)
Jsem spíše: starostlivý - odvážný - stabilní - po dalších pár řádcích následuje obětavý - egoistický - starostlivý - přičemž starostlivý vás jednou zařadí do kategorie LUNG, podruhé do kategorie BEKAN. V otázce Mám sklon k: jsem si prostě nebyla schopná vybrat, vždy část z uvedeného ano, část ne... No ale nakonec jsem všechno nějak prošla a skončila s poměrně vyrovnanými výsledky u dvou kategorií (34-37) a s 29 body u třetí kategorie kategorie. Jenže ouha - na smíšenou osobnost 3 typů je potřeba nejméně 30 bodů. Takže Zamyšlená, ale pokud bych se ještě chvilku trápila s testem, tak tam třeba ještě ten jeden ohnivý bod na úkor těch ostatních dvou najdu a rázem už nebudu Zamyšlená, ale Šťastná :-D
Další potíž nastala v pročítání kategorie Zamyšlená - něco sedí 100%, něco vůbec. Problém je v tom, že stejně to tak může být i u jiných typů - třeba stavba těla a vzhled jsem Impulzivní (našla jsem i další 100 % shody u tohoto typu, něco ale znovu vůbec)... Takže znovu končím u stejné myšlenky - na co podobné škatulky vlastně potřebujeme? Vždyť do takové míry, do jaké jsou jednotlivé typy popsané, se přece každá z nás musí znát...
Dvě hvězdičky za přínosné informace o tibetské akupresurní masáži.

Skvělá, originální a britským humorem prošpikovaná fantasy. Skláním se před fantazií Neila Gaimana, která je zcela zjevně bezbřehá. Po dočtení stále hledám správná slova, nacházím jen obdivná citoslovce... Tak jen pro ukázku:

"Richard v duchu psal zápis do deníku.
Milý deníčku, začal. V pátek jsem měl práci, snoubenku, domov a život, který měl smysl. (Tedy, do té míry, do jaké má nějaký život smysl.) Pak jsem našel na chodníku krvácející zraněnou dívku a snažil jsem se být milosrdný samaritán. Teď nemám ani snoubenku, ani domov, ani práci a procházím se půl kilometru pod ulicemi Londýna s předpokládanou životností sebevražedné jepice."

Ve vydání z roku 2017 navíc potěší bonus v podobě povídky "Jak markýz získal zpátky plášť"

76 01.01.2019

Čteno synům před spaním... Výborný nápad na možnost vyzkoušet si jiné rodiče - určitě každé dítě k takovému bodu minimálně párkrát za své dětství dospěje. Kdo by nechtěl mít rodiče bohaté, slavné, rodiče, kteří nikdy nejsou unavení nebo tak pohodové, že svému dítku všechno povolí? Jenže ono to tak jednoduché není...
Místy byl děj na můj vkus až moc natahovaný, zkrácení by celému příběhu prospělo a dodalo mu větší šmrnc...

51 28.12.2018

Sbírky povídek obvykle trpí jistou nevyvážeností mezi jednotlivými kousky. Bohužel ani tady tomu nebylo jinak, nicméně hned musím dodat, že vyloženě nezajímavá mi přišla pouze jedna z nich. Ostatní ve stupnici velmi dobré až naprosto skvělé! Autor sice děj všech povídek zasazuje do daleké budoucnosti, nicméně u každé nám dává velmi současnou ťafku - ať už zabrousí na pole ekologie, medicíny, vzdělávání, genetického inženýrství, krize tradičního pojetí rodiny, konzumu ... vždycky je jasně vidět kritika současného stavu. Až se děsím, do jakých extrémů to všechno může dojít. O těch budoucích extrémech vás Paolo Bacigalupi svým stylem velmi snadno přesvědčí. Budoucnost z jeho pohledu je všechno, jen ne růžová....

58 28.12.2018

Když už venku sněží,
přečtěte si příběh svěží.
O Jackovi z Halloweenu,
co provedl jednu ..... (hloupost),
celé Vánoce řídit chtěl,
aby radost z něho každý měl.
Jak se mu to povede,
přečtěte si přátelé...

61 20.12.2018

Původně jsem knížku půjčila pro společné čtení synům před spaním. Jenže jak jsem jí pak celou růžovou držela v ruce, pro jistotu jsem si řekla, že čtecí pořadí trochu změníme. Takže jsem si knížku dala jako takovou pohádku před spaním sama.
Musím říct, že příběh je pro děti velmi vydařený, ale vyplnily se mé obavy - knížka je spíš holčičí... Nápad s prohozením těl kocoura Winstona a malé Kiry je báječný, nicméně tady pomalu končí "akce" a začíná taková vztahová rozborka - jak se vypořádá Winston v těle Kiry s nafučenými spolužačkami a jak se naopak Kira v těle kočičím vypořádá se vztahy s pouličními kočkami... Je pravda, že je tu i trošičku detektivního náboje (podrobnosti nebudu prozrazovat) a maličko dalšího vědeckého pátrání, všechno je ale tak hezky učesané, prostě holčičí :-) Každopádně myslím, že pro dívky 9-12 let ideální čtivo!

55 13.12.2018

"Je možné, že všichni v sobě máme vrstvy toho dobrého i toho špatného. Pravdy i klamu."
Tenhle citát podle mě naprosto vystihuje všechny postavy - ryze kladného hrdinu aby čtenář pohledal (snad jen Ross, ale to je možná jen tím, že se o něm moc nedozvíme, hraje pouze okrajovou roli). Oklamat může každý každého, s velkou šancí dokonce i sebe... Ví o tom dost celý trojlístek hlavních hrdinů - Lily, Carla i Ed. Ani jeden z nich Vám určitě k srdci nepřiroste, přesto působí jako dost živoucí postavy. Pro mě osobně maličký bonus, který jsem nečekala, v podobě postav s Aspergerem...
Příběh je místy na můj vkus natahovaný (kdo je zvyklý číst thrillery, nejspíš mu bude pomalejší tempo místy vadit), ale jako oddechovka mi velmi dobře posloužil.

62 11.12.2018

Můžou být základní fyzikální jevy podané dětem zábavně?
Budou tuhle knížku dobrovolně číst zvídavé děti na druhém stupni?
Můžete po přinesení knížky domů slyšet: "Mami, to jsem přesně potřebovala?"?
ANO - ANO - ANO :-)
Hned po dceři jsem knížku slupla taky, neb ve fyzice mám mezery, tak ať alespoň v základech držím tempo :-)

59 07.12.2018

Takové příběhy mám ráda. Nečernobílé. O vině. Taky trochu o trestu. O chybách, kterých se dopouštíme. O tom, jak jim čelit. O lásce. O osudových ženách - o matce, o první sexuální bohyni pro patnáctiletého kluka, i o první skutečné, hluboké lásce. O životě. A taky trochu o osudu.
"Myslím, že existuje něco jako osud. Věci, kterým nerozumíme. Dávají nám určité šance. Kdoví, co se za nimi skrývá?"
Po úplném dočtení oceňuji skvělý název celé knížky. Je to takový dvoj až trojsmysl, nezvěstný chlapec dvakrát zmíněný v knize, kdy tato skutečnost má význam pro děj (o tom tu teď nebudu spoilerovat). Pro mě je ale nejsilnější třetí význam - přerod chlapce v muže. Na konci knihy už Dominik prostě není tím chlapcem, kterým býval... Velmi, velmi dobré, skvěle napsané. John Searles zkrátka umí.

58 04.12.2018