Chytuš komentáře u knih

Čtivé, místy až hororové postapokalyptické vyprávění o padlých andělech (posledním soudu)... Předně je jasné, že příběh je prostě určený mladým čtenářkám, takže místy se nevyhne obvyklým klišé daného žánru. To by ani tak nevadilo, na to vlastně všechny čekáme, že ano... Hrdinka tentokrát skvělá, ukazuje nám i svoje slabší stránky a zároveň je vážně vtipná. Raff je samozřejmě pan božský, tak jak to máme rády :-) Co mi trochu vadilo bylo dost těch hororových nechuťáren (vzhledem k tomu, komu je knížka určená, jinak samozřejmě jsou mnohem horší horory, to je jasné) a naprosto otevřený konec (jasně, vzbuzuje to touhu okamžitě začít číst další díl, ale když tušíte, že i ten skončí otevřeně a poslední díl trilogie není v ČR vydaný, tak by člověk brečel!).

52 11.03.2018

Nevím, jak bude kniha užitečná pro ty, kteří opravdu nějakým závažnějším autoimunitním onemocněním trpí, je pravděpodobné, že tělo při dodržování MyersWay® dostane takový šok, který povede ke zmírnění problémů. To bohužel nedokážu posoudit, protože sice patřím mezi 90% populace, která se v popisovaných příznacích najde, nicméně nic závažného to u mě není... Ve stručnosti shrnu doporučení paní doktorky:
1) nejezte lepek - takže 100% bezlepková dieta
2) nejezte žádné luštěniny
3) žádné mléko, mléčné výrobky a vejce
4) žádnou lilkovitou zeleninu (brambory, rajčata, papriky, lilky)
5) samozřejmě dodržujte pravidla správné výživy jako vyvarovat se alkoholu, kávy, cukru ...

Že už jste výše uvedené někde slyšeli (sice uznávám, že takhle dohromady je to pořádný masakr)? No, vaše smůla, nenechali jste si to jako první patentovat!

Takhle vyjmenované to vypadá, že už vám nezbyde nic, co by se ještě dalo sníst, proto paní doktorka vymyslela i 30 denní jídelníček s recepty. Nebudu zdržovat, je to zkrátka samé maso. Skoro jsem si vzpomněla na legendární scénu "Králíka, už zase máme králíka, ani Punťa už to nežere, viď Punťo, že už taky nechceš králíka?" Tady je sice u masa větší rozptyl, takže se Vám může stát, že k snídani si dáte klobásky z mletého krůtího masa, k obědu kuře s rýží a k večeři mleté hovězí s dýní...

44 09.03.2018

Máte někoho, kdo se zrovna bude vdávat či ženit? Tak toto je tip na ryze praktický dárek do nově vznikající domácnosti. I když kdyby jste tu knihu dotyčnému dali dřív, třeba by pak k svatbě NEMUSELO dojít, jestli víte, jak to myslím (jen můj osobní žertík).

Kniha zkrátka veskrze užitečná. Aneb jak v doslovu praví sama Gyta Oggová:

"Jak se blíží soumrak mého života, nebo alespoň odpolední čaj, utěšuju se nadějí, že některé z mých informací budou užitečné těm lidem, kteří se na mě dívají jako na vzor poctivosti a moudrosti.
Všechny z uvedených předpisů jsem vyzkoušela a není mezi nimi snad jediný, po němž byste zvraceli. Co se týče otázek společenského chování, nuže, udělala jsem, co bylo v mých silách. Život je plnej malejch záludů, ale také triků, a jestliže vás pustí ještě jednou na startovní dráhu, nevěřím, že by vám dovolili vzít si s sebou poznámky, který jste si udělali v prvním kole. Doufám, že moje úsilí vás vybavilo alespoň hrubou orientační mapou.
Ale teď vážně, chování je určitý stav mysli. Nikdy nevíte, co zítřek přinese. Může vás postavit před problém, který ještě nikdy nikdo neřešil. Může přinést řešení problému, před kterým ještě nikdy nikdo nestál. Proto potřebujete svou mysl naladit tak, abyste si poradili i v místech, kde vám žádná kniha nepomůže. Pamatujte: Někdo musel být prvním člověkem, který vsrkl syrovou ústřici.
V tomto případě bych Vám poradila, abyste na tváři vykouzlili široký úsměv, i když připouštím, že u mořského ježka by vám to příliš nepomohlo. Zjistila jsem, že úsměv mi pomohl dostat se z nepříjemností s jinými lidmi devětkrát z deseti případů, a i když se někdy stalo, že mě naopak do nepříjemností dostal, byly to většinou nepříjemnosti zajímavé a vedly k pestrým a příjemným vzpomínkám. Něco takového za peníze nikdy nekoupíte."

54 06.03.2018

Tak tahle knížka mě překvapila asi jako Ester Ledecká Annu Veithovou (a potažmo celý svět) :-) Prostě jsem nic moc nečekala, ale pak mi spadla brada :-)

Před čtením ale musíte přijmout jedinou výchozí premisu:
"Beru naprosto vážně varování z obalu, že jedna z postav používá mimořádně sprostá slova." Pokud jste zapřísáhlí odpůrci sprostých slov v knihách, tak knížku obloukem obejděte. Taky nejsem zrovna příznivcem sprosté mluvy, obzvláště pak na papíře, ale tady to prostě k ničemovi sedlo... Ostatně jak jinak chcete popsat vnitřní svět a úvahy gauneříčka třetí kategorie? Takže tak.

Příběh nám vypráví tři naprosto různé postavy z jejich úhlu pohledu. Tahle skládačka je místy vážně dost vtipná, ale i dojemná... Charakter alias dědek alias pan Brix je tak trochu brněnský Ove :-)

57 04.03.2018

Musím se přiznat, že tahle kniha je pro mě hodně těžká na hodnocení. Na jednu stranu prostě nemůžu opomenout její nesporné literární kvality, právem oceňované. Místy jsem se ale přistihla, že se mi do dalšího čtení moc nechce a radši vyhledávám jiné činnosti... Z knížky totiž na mě padala obrovská deprese. Zdálo se mi, že tady je skrytá snad i mezi řádky, padá na mě, jen co jsem se ke knížce přiblížila... (Z obavy, že něco podobného mě čeká u knížky Velmi modré oči, je zmíněná, už dlouhodobě půjčená, pořád na čekačce... Ale díky, Ivčo, taky na ní jednou dojde :-)
Trochu se tu v komentářích rozhořela diskuze, jestli je lepší Hana nebo Zvuk slunečních hodin. Obě jsou tematicky podobné, zpracování je diametrálně odlišné. Něco jako černá a bílá. Obě jsou barvy, každá je jiná, ale kdo určí, která je lepší? Samozřejmě vkus pozorovatele, potažmo čtenáře. Zkuste obě a uvidíte :-)

72 21.02.2018

Příběh je v tomto případě všem notoricky známý, nicméně jeho podání je bravurně zpracováno. Ježíš, jeho život a myšlenky jsou v první části knížky vykresleny tak krásně lidsky... Rozhodně nejde o žádné nudné teologické kázání :-) Neméně zajímavá je druhá část - Pilátovy dopisy, ve kterých se snaží logicky vysvětlit všechny události okolo smrti Ježíše a jeho zmrtvýchvstání. Skvěle podané myšlenkové pochody rozumově založeného člověka, který se samotným pátráním vydává na cestu od hlavy k srdci. Krásné, pět hvězdiček je pro tuhle útlou knížku málo...

49 17.02.2018

Opakování je sice matka moudrosti, já osobně opakování často i vítám... Nicméně tady už toho bylo moc. Na to, že tahle kniha měla být absolutním vrcholem trilogie, je zde hodně málo nových informací a myšlenek. Dobrá zpráva je, že přece jen se nějaké najdou. Nicméně zkrácení by Rozhovorům III nejen neuškodilo, ale dokonce prospělo. I tak ale doporučuji k přečtení (procítění, promeditování... :-) a následnému vlastnímu dialogu.

45 13.02.2018

Po obrovském nadšení z jedničky je dvojka pro mě zklamáním. Čiší z toho politika, nové globální uspořádání, jednotná světová vláda (předobrazem pro fungující společenství států je nám předloženo USA - a to bylo místo, kdy jsem jsem si říkala, jestli mi stojí za to si tuhle knihu dočíst) a snaha o co největší čtenářský (marketingový) úspěch. Ne že by autor na duchovní stránku zcela rezignoval, ale nedozvíte nic nového, co by už nebylo v prvním díle. Jelikož mám z knihovny půjčenou celou trilogii, přečtu si i třetí díl, ale natěšení na čtení u mě značně pokleslo...

44 07.02.2018

Nemohu říct, že bych tuhle knihu opravdu celou poctivě přečetla - přece jen se jedná o výčet jednotlivých nemocí a k nim vždy popsaný blok v emocionální a duševní rovině. Pečlivě jsem si ale prostudovala svoje neduhy a neduhy mých nejbližších (a ačkoli to nerada přiznávám), tak popsané problémy na nás seděly... Prostě každý má svůj úkol, který si nosí v sobě a dokud ho nevyřeší, bude se takový problém projevovat někde ve fyzické rovině (nejen jako nemoc). Není to potěšující ani uklidňující čtení, nicméně inspirativní zcela určitě ano. Pokud tedy chcete poslouchat a opravdu pochopit...

44 06.02.2018

Tuhle knížku vlastně budu číst ještě dlouho... Když mám chuť a náladu, nebo nějakou otázku, vytáhnu si jednu z karet a nechám se unést krásným obrázkem a inspirativními meditačními myšlenkami, které Osho k té dané kartě sepsal. Musím říct, že obvykle je vytažená karta dost přesná a sedí mi k tomu, co se mi právě honí hlavou... Jsou vysvětlené i různé způsoby výkladu tarotu, do toho se ale zatím pouštět nebudu, možná časem, kdo ví? :-)

47 04.02.2018

Pohled na izraelsko-palestinský konflikt z druhé strany, než je nám obvykle předkládán. Knížka velmi smutná, až depresivní - místy opravdu až dost, proto byla (alespoň pro mě) náročná. To ale neznamená, že bych její čtení nedoporučovala, jen se připravte na opravdu silné pasáže, plné bolesti, smutku a ztrát... Trochu mne také zpočátku při čtení rušilo, že jsem musela hodně hledat ve slovníčku na konci knihy, což mě vytrhávalo z příběhu...

48 29.01.2018

Prvotina? WOW. Tak to už se těším na další knížky od autorky :-) Tuhle knížku jsem odkládala opravdu nerada, protože byla vážně skvěle napsaná. Nečekejte knihu primárně o 11. září, spíš jsou události toho dne takovým předělem, bránou, mezníkem mezi Emily a Connie. Je to kniha hlavně o lásce - manželské (časem a povinnostmi unavené), milenecké (zakázané, utajované, nebezpečné - proto s velkým nábojem), mateřské (vztah Connie a Claire byl prostě nádherný). Je to i kniha o těžké nemoci a vyrovnání se s ní... A to vše je podáno nikoli černobíle, ale hezky ve všech odstínech. Chvíli by se vám mohlo zdát, že je Emily pěkně necitelná potvora, ale za další chvíli už by jste za to ruku do ohně nedali a ještě po chvíli si uvědomíte, že jí vlastně rozumíte... Ačkoli obvykle nemám ráda otevřené konce, tak tady mi až tolik nevadil. Vlastně jsem konec vnímala jako takovou malou osobní výhru Emily/Connie, výzvu, před kterou vlastně tak dlouho utíkala, ale nakonec jí čelila. Minulosti se prostě tak jednoduše utéct nedá...

"Přibližující se hrozba smrti vás nutí přemýšlet o tom, kdo jste (kdo jste byli), o rozhodnutích, které jste učinili. Ptáte se sami sebe, jestli jste mohli být lepším, milejším člověkem. Je to bezpředmětná, masochistická otázka, protože bez ohledu na to, kdo jste, je odpověď vždycky ano." str. 175

62 25.01.2018

Klára Samková je bezpochyby svá za všech okolností. Krásně to napsal michal9632, škoda, že se v současnosti její chuť účastnit se politického života limitně blíží nule, protože s jejím všeobecným (kulturním, historickým, právním ...) přehledem smíchaným s jejím rétorickým umem by z ní opravdu byla mocná politická zbraň.
A nyní výzva pro všechny vítače a odpůrce téhle knihy - předložte prosím po přečtení věcné argumenty, proč a v čem nemá pravdu... A "blbá kniha" nebo "zbytečná autorka" za argument zrovna nepovažuji :-)

56 20.01.2018

Okouzlující příběh, opravdová perlička pro všechny knihomoly. Autorka nám velice laskavě přiblížila poválečné i válečné časy na ostrově Guernsey. Mám pro ní nejvyšší hodnocení a rovnou pět důvodů, proč téhle perličce věnovat svůj čas:
1) Psáno v dopisech - nezvyklá forma, ale tady opravdu nadmíru vyvedená (M.A.Shafferová prý neviděla schůdnější cestu, jak román napsat) - tleskám poprvé.
2) Dění se točí kolem opravdu zvláštního literárního spolku, kde ovšem členové svým osobitým způsobem rozebírají různá známá i méně známá díla - ale nebojte se, není to ani chvilku nudný literární rozbor :-) Takže tleskám podruhé.
3) Pisatelé se rozepíší jak o svých současných trablech, tak o válečných dobách - je to dojemné, ale zároveň z vyprávění prýští naděje, protože lidé dokázali i v těžkých válečných dobách držet při sobě - znovu nadšeně tleskám.
4) Osobité postavičky si nejde nezamilovat. Postavy tak krásně živoucí, že se mi při čtení stávalo, jako bych je doopravdy viděla, jak přemýšlí nad správnou formulací dopisu, jak se snaží adresátovi (potažmo čtenářům) předat nové zprávy - krásné.
5) Po přečtení ve vás zůstane hřejivá stopa lidskosti - opravdu román, na který se nezapomíná a na který mírně dojatá budu myslet ještě dlouho...

93 19.01.2018

Je hodně Cest, jak se dostat k vnitřní moudrosti (Vesmíru, Bohu, Jednotě - jakékoli chcete použít označení). Cesta Brandon Bays je jednou z mnoha a je na každém, jestli mu bude zrovna tahle Cesta sloužit. Já osobně jako velký nedostatek vidím to, že k praktikování její metody potřebujete dalšího člověka, který vás procesem vede. Jistě pro někoho to takhle může být jednodušší, ale uvážíme-li, že chceme otevřít a poznat nějaké hodně hluboce uložené bloky, které jsme si zabetonovali i sami před sebou, tak je opravdu naivní si myslet, že najednou to ze sebe v přítomnosti někoho dalšího shodím a rozvinu se jako jarní květ po kapce rosy... A je vyřešeno??? Podle knihy ano. Je to prostě zase trochu Cesta Americké Zkratky, ale třeba bude někomu vyhovovat...

45 18.01.2018

Knížku jsme ani pořádně nezačali číst, proto nehodnotím hvězdičkami. Na základě nadšených komentářů jsem se na ní hodně těšila a za sebe musím říct, že je vizuálně, textem i příběhem opravdu krásná, ale bohužel rozhodně ne pro kluky (alespoň ne pro ty moje - když jsem jí donesla domů, dívali se hodně podezřívavě nejdřív na knížku a pak hned na mě, jestli to opravdu myslím s tou četbou vážně)... Pokud bych měla ve věku synů holčičky, věřím, že by byly nadšené! V našem případě ale bohužel zklamaně odnesu zpět do knihovny a věřím, že některé holčičce 8-9 let udělá radost...

Rozhodně hodně emotivní kniha. Čtenář je skoro neustále pod palbou konkrétních emocí a pocitů - smutek, naděje, láska, rozčílení, vztek, beznaděj, chtíč, bezradnost ... A tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Právě tenhle zvláštní koktejl dodává knížce její kouzlo. Mně osobně místy trochu vadil americký styl (života, vyprávění i pojímání konkrétních situací), ale to je jen drobná výtka. Bezpochyby to není tuctová kniha a minimálně některé momenty mi z hlavy určitě nevyšumí...

62 11.01.2018

Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...

98 06.01.2018

Naprosto nečekané setkání s nezapomenutelnou klasikou. Dnes jsem dceři půjčila v knihovně, protože sbírku mají číst jako povinnou četbu ve škole a sama jsem do ní znovu nahlédla s tím, že si balady trochu osvěžím. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si na nich smlsla na posezení :-) Znovu jsem si ověřila, že jsou v ní jak verše nesmrtelné a opravdu nezapomenutelné, které si člověk vybavuje i po desetiletích (Kytice, Vodník, Polednice, Štědrý den, Poklad, Svatební košile), tak ale i balady, které mi k srdci prostě nepřirostly - ani při předchozích čteních, ani teď (Záhořovo lože, Dceřina kletba). Nicméně jako celek - skvělé. Prostě klasika, kterou by měl každý znát - je jedině dobře, že je stále ukládaná jako povinná četba, protože tahle kniha do povinných prostě patří.

Toč se a vrč, můj kolovrátku,
všecko ve světě jen na obrátku
a život lidský jako sen!

117 03.01.2018

Musím říct, že téma cestování časem mě prostě přitahuje v jakékoli podobě. U téhle knížky je pravda, že mi pár časocestovatelských záležitostí přišlo prostě překombinovaných (napsala bych nepravděpodobných, ale to je vlastně celé téma cestování časem, takže to není úplně správné slovo :-), nicméně celý děj se mi moc líbil a užila jsem si ho. Jako bonbonek ke konci knihy průlet (kulturními a bulvárními) událostmi americké historie let 1989-2006, které byly naprosto geniálně zakomponované do knihy:
1995
"Tati, půjdeme na Příběh hraček?"
"Co to je?"
Oceňuji také krásné citáty na začátku každé kapitoly.

52 02.01.2018