Chytuš komentáře u knih

Čteno dětem. Nicméně tahle knížka byla moje zamilovaná už když jsem byla malá. Krásný příběh o kamarádství dvou malých strašidýlek doplňují nádherné ilustrace.

43 16.10.2017

Deset lidí, deset různých charakterů, deset různých pohledů a životních zkušeností, jedno místo - sobotní dopoledne na farmářském trhu v Praze. Nejdřív jsem začala číst napřeskáčku, ale po třech náhodně vybraných příbězích jsem přešla na čtení popořádku. Takže určitě se napřeskáčku číst dá, nicméně mi přijde, že sestavení příběhů tak, jak jsou, je určitým způsobem skvělé a gradující... Ukončení je sice otevřené, ale myslím, že i tak si čtenář konkrétní konec dění na tržišti domyslí. Já osobně jsem si Tržiště náramně užila.

47 15.10.2017

Nevěrohodný, neuvěřitelný... Takový byl pro mě příběh Hazel a Guse. Kvůli opravdu těžkému a bolestnému tématu jsem čekala emocionální jízdu a upřímně - byla jsem na ni připravená, těšila jsem se, jak se dojmu a popláču si! Žádná emocionální jízda se ale k mému velkému zklamání nekonala. Hazel mi místy byla až neuvěřitelně a neomluvitelně (nee, žádná úlitba rakovině) protivná (hlavně při jednání s rodiči), takže její vyprávění se mi prostě pod kůži (natož aby zasáhlo krajinu srdeční) nedostalo. Na druhou stranu jsou do textu rafinovaně zapletené zajímavé myšlenky a metafory, o kterých se dá dlouze přemýšlet...

55 13.10.2017

Tři ženy, tři příběhy. Všechny tři se mi líbily, i když každý z nich byl jiný. Skvělý byl i celý styl knížky, kdy první příběh Kristýny je vyprávěný v er-formě (kromě vsuvek psychologa, který o Kristýně vypráví v ich-formě). Styl vyprávění je takový uhlazený, úplně jsem nesmělou Kristýnu viděla. Příběh Karolíny je zase pojatý formou e-mailů mezi ní a duchovním, kterého si sama vybrala k jakési zpovědi (vím, zní to dost nerealisticky, ale podané je to velmi hezky a uvěřitelně). Obě dvě měly to "štěstí", že natrefily na naprosto příšerné typy partnerů a oběma jsem držela palce, aby se z těch jejich sítí vymotaly (jestli se jim to povedlo, nebo ne, neprozradím)...
Co mě ale naprosto dokonale posadilo na zadek, byl příběh Nadi, vyprávěný v ich-formě, psaný poměrně hrubě. Nejde jen o hovorovou češtinu a vulgarismy, ale celé Nadino pojetí světa je prostě hnus. Celou dobu se mi ježily všechny chloupky na těle a střídaly se u mě pocity od mírného zděšení až po hluboké znechucení. Bohužel mi něco celou dobu našeptávalo, že takhle to opravdu klidně může být, takhle opravdu někdo může přemýšlet a takhle to ve zdravotnictví chodí... A je mi z toho ještě teď nanic...

"... Slyšela jste někdy příběh o tom, jak kdosi našel maličké orlí mládě, přinesl ho domů a vychoval v kleci? Teprve v dospělosti ho vypustil do volné přírody, protože orel potřebuje svobodu. Orel se zkusil proletět, ale potom se vrátil do klece. Tu totiž znal od mládí, a přestože ho tísnila, vracel se do ní , protože jen tam se cítil bezpečně. V kleci nebyl ohrožován divokou přírodou. Vlastě vůbec netušil, že málokdo je silnější než on. Tak trochu mi Karolíno, připomínáte toho orla - vyrostla jste v kleci, a přestože jste chvíli žila na svobodě, zase se do klece vracíte. Ne, nelekejte se, neobviňuji Vás! Jen Vám chci tímto příměrem ukázat, jak snadno mívá člověk sklon potlačit všechno, co v něm je, jen proto, že si je vnitřně nejistý a bojí se sám o sebe opřít. Opřít se o svá vlastní křídla a létat si krajinou svobodně, volně a beze strachu. Protože by tam někde mohla číhat šelma, která cení zuby. ..." (str. 218)

73 11.10.2017

Mě osobně kniha vůbec nic nového nepřinesla, předchozí Sineľnikovy knihy (obzvlášť Dohoda s nemocí I a II) mne zasáhly mnohem víc. Navíc mi nesedl styl knihy - celé je popsáno opravdu formou semináře, kde jednotliví účastníci sdílí s ostatními svoje pocity a názory.Vypadá to tak, že vystoupí účastník, představí se, nastíní svůj problém, někdy i s řešením, někdy se obrátí na pomoc k lektorovi. Následně školitel něco málo k jejich problému vysvětlí, což účastník zpravidla okomentuje: "Aha, skvělé, tak teď už to chápu!" Takže konečné hodnocení slabší průměr.

39 07.10.2017

Číst tuhle knížku je jako by jste fakt seděli na kafíčku s kámoškou, která vám vypráví o tom, jak to ve skutečnosti v herecké branži chodí. A vy si u toho mnohokrát v duchu pogratulujete, že vás ten sladký dětský sen o tom, že by bylo prima stát se herečkou, přešel ještě v dětském věku. Protože herci to vůbec nemají jednoduchý. Nevěříte? Tak se stavte na kafe a cigárko u Marie :-)

63 07.10.2017

Knížku jsem si nosila v kabelce a tudíž četla na místech, kde by se ROZHODNĚ číst neměla (pošta, autobus, veřejná prostranství...). Takže pokud se nechcete veřejně ztrapňovat zadržovaným smíchem, při němž se snažíte největší salvy spolykat, zároveň smíchy až slzíte a vypadáte jako na pokraji epileptického záchvatu, tak dejte na mou radu a čtěte někde v ústraní. Pokud si myslíte, že přeháním, tak si to klidně zkuste. ALE JÁ VÁS VAROVALA :-)

48 07.10.2017

POZOR SPOILERY:
Tak zaprvé, jak by to asi vypadalo, kdyby se propojili různí lidé z historie, současnosti a budoucnosti? No především by šlo o neustálé boje těch skupinek mezi sebou, tekla by krev a celé by to bylo trochu šmrncnuté soft pornem. Takže vizuálně hmmm.. Jo na natočení pěkného akčního béčka (při osekání násilných bojů a přitvrzení u lechtivých scén i slušné péčko).
A za druhé - v tomhle novém světě přece nechcete zapadnout, že. Takže pokud by jste náhodou zjistili, že se promíchaly časové roviny, je možné se výrazně prosadit. Stačí být jen vnadná zrzka v upnutém tílku s perfektním zadečkem a talentem na jazyky. Jo a taky musíte být trochu bisexuální, aby to jiskřilo jak s velitelem římské legie, tak se šikovnou vojandou z budoucnosti... No a musíte si samozřejmě vybrat správnou skupinu, která Vás nakonec bude uctívat - buď jako bohyni, nebo císařovnu... Takže zase jsme u toho, vizuálně by se s tím pracovat dalo, ale ten scénář fakt nedávejte psát panu Burešovi, ty dialogy mu teda moc nejdou...

51 03.10.2017

Knížku jsem četla na doporučení dcery a musím říct, že to byla trefa do černého. Člověk při čtení řeší hluboko ukryté bolavé otázky, na které stejně nemá odpověď... Dostalo mě to, skoro celou knížku jsem byla hluboce dojatá. I když je kniha hlavně pro mládež, nezaškodilo by, když by si příběh o nesnadném soužití a pochopení dětí s poruchami autistického spektra přečetli i mnozí dospělí. Navíc musím vyzdvihnout i krásnou vizuální podobu knížky.

62 29.09.2017

Velmi zajímavě poeticky a po "valašsku" vyprávěný rodinný příběh. Vedle sebe je naskládáno spousta dějových linek, z nichž některé vedou do ztracena a jiné posouvají děj dál. Ale právě pro toto poskládání zdánlivě bezvýznamných událostí hned vedle těch důležitých je kniha nádherně plastická. Jako život sám. Asi každému některé ze čtyř vyprávění sedne víc (já osobně vyzdvihuji příběhy Marýny a Jozefky), některé míň, nicméně jako celek je kniha nádherně ucelenou zpovědí o nesnadném údělu lidí (nejen žen, i když hlavně o ženách a pro ženy je román sepsaný) na Valašsku v minulém století. Krásná připomínka toho, že i přes těžké životní podmínky a tvrdou práci si lidé zachovali nezdolný optimismus a touhu život plně prožít.

50 27.09.2017

Knížka vhodná opravdu pouze pro začátečníky. Pokud už s jógou koketujete delší dobu, poohlédněte se spíš po jiných titulech, protože tenhle Vám nic nového nepřinese...

38 20.09.2017

Zajímavě a poeticky pojatý příběh tragické nenaplněné lásky dvou (zpočátku) hodně mladičkých postav (ne, v tomhle případě se opravdu nedá říct lidí, ale to bych asi prozradila příliš :-). Knížka rozhodně není tuctová, ale znáte to, někdy jsou vaše očekávání tak strašlivě vysoká a zklamání je pak bohužel o to větší... Při čtení jsem zjistila, že jsem na tenhle typ příběhů už buď moc stará, nebo moc cynická. Nebo obojí. Zřejmě bych si užila mnohem víc, kdybych byla znovu ve věku sladkých patnácti.

42 20.09.2017

Velmi originální magický příběh, který mě doslova a do písmene okouzlil. Dlouho jsem ho odkládala, protože jsem si podle anotace nedokázala představit, o čem to vlastně bude. Po přečtení ale musím konstatovat, že tak čerstvý koktejl, přesně namíchaný z pohádek, bájí, jemného humoru a nezáviděníhodné reality ze života neúspěšného protivného kouzelníka ve středních letech, jsem si perfektně užila. Naprosto skvělý byl i překlad, včetně třešniček na dortu v podobě pojmenování - Hnojana, Uplakánek, jinotvorka, pratvor, klepáč.. Hluboké a tajuplné lesy Tivedenu se všemi svými obyvateli mě zkrátka polapily a já se ochotně nechala okouzlit. Rozhodně doporučuji k přečtení :-)

53 17.09.2017

Pro mě osobně místy dost americké, nicméně fejetony, které se týkají obecných věcí, jsou vážně trefné a vtipné. Dostal mě hned začátek, kdy Dave Barry vysvětluje, jak vznikal název knihy. Hlasitému řehotu jsem se neubránila hned o kousek dál - při líčení výuky jízdy na snowboardu a vůbec o všech zimních radovánkách :-) Většinu času jsem se zkrátka dobře bavila a spolucestujícím v autobusu (kde jsem notnou část knížky přečetla) jsem musela připadat jako naprostý cvok.

41 14.09.2017

Kniha (krom jiného) obsahuje i několik užitečných návodů. Například jak správně napsat knižní recenzi. Tak si to zkusím (viz vzor str. 21):
Kniha Facky z Marsu je prvotinou Pavla Tomeše. Je to bez diskuzí to nejlepší, co do doby vydání tohoto díla napsal. Kniha má svoje silné i slabé stránky, ale na druhou stranu na to, že jde o fejetony, se to čte jedna báseň. Pan Tomeš píše velmi často o svém pohledu na věc a mnohdy se dostává do komplikovaných situací, které víceméně obratně řeší, i když to, co provádí vlastní manželce na str. 86 a 124, ho bude stát některé čtenářky. Kniha nabízí kromě potřebné dávky napětí (str. 10, str. 13), sexu (ob dva fejetony) i osobitého humoru (každý si to svoje určitě najde) také některé zajímavé zárodky myšlenek (str. 117). Ti, kteří chodí do práce a jejichž čas je vzácný, mohou s klidným svědomím přeskočit úvod (str. 7) a obsah (na konci, stejně jste to už celý četli). Kniha má také hezkou obálku, i když není úplně jasné, čí jsou ty rozbité brýle, co se válí na povrchu Marsu. A to se bohužel ani po přečtení díla nedozvíte.
POZOR SPOILER: A na konci nikdo neumře :-)

Mě se prostě humor pana Tomeše líbí a pořád se při čtení skvěle bavím. Obzvlášť Hynek (aneb živě z místa), ten u nás doma skoro zdomácněl (až si říkám, jestli mu u nás taky nepořídit papuče)... U zpráv si z vysílání "živě z místa" děláme srandu všichni, včetně dětí :-)

47 12.09.2017

Rozhodně velký pomocník pro ty, kteří mají některou z alergií nebo intolerancí na lepek nebo mléko. Jelikož u nás těmito problémy nikdo netrpí, brala jsem spíš jako inspiraci pro zdravé vaření. Otevřela jsem kuchařku a bum.. prvních pár receptů kachna, další recepty kuře (sice bio, ale upřímně když v obchodě vidím bio kuře, které vypadá úplně stejně, jako "nebio" a pak porovnám s kuřaty, co se běžně prohání dědovi po dvorku, tak si říkám, čímpak asi to bio kuřátko krmili, že tak hezky ztloustlo...). Následuje v rychlém sledu králík, krůta, krocan, hovězí a pak! Super, tak přece - hlavní jídla bez masa NEBO S MINIMEM MASA. Takže shrnuto podtrženo, pokud jste masožrouti, jako pan Pikora, a navíc milujete českou klasiku (svíčkovou, řízečky, kachnička, knedlíčky), ale chcete klasiku navařit zdravě, tak je kniha právě pro Vás. Se mnou se většina receptů minula, ale já opravdu nejsem ani masožrout, ani milovník klasické české kuchyně...

41 12.09.2017

Velice krásná kniha, která mě dohnala až k slzám. Dojemný příběh o tom, že ve skutečnosti nic není tak, jak se na první pohled zdá. Nic není jen bílé nebo černé, v každém z nás jsou obě tyhle polohy. Conor to bohužel musel zjistit za příšerných okolností, o to tohle poznání pro něj bylo mnohem, mnohem tvrdší.
"Příběhy jsou divoké šelmy. Když jim povolíš uzdu, mohou napáchat pěknou spoušť. Příběhy vyslídí svou kořist, doženou ji a nakonec zadáví."
Tenhle příběh si mě našel přesně v dobu, kdy jsem ho potřebovala... Díky autorům za něj i za nádherné ilustrace.

72 08.09.2017

KNIHKUPECTVÍ:
"Máte prosím nějakou vtipnou knížku, která pobaví?" Následuje krátký zamyšlený výraz prodavačky a odpověď:
"Tohle lidi hodně berou." Sleduji pro jistotu obě ruce paní za pultem a snažím se telepaticky odhadnout, co to ty lidi teda hodně berou. Můj hypnotický pohled jí poněkud znervózní a ona zopakuje: "No Tohle lidi hodně berou. To neznáte? Je to fakt vtipný, třeba o tom, že na začátku února už nikde nekoupíte zimní čepici, o tom, co dělat, kyž se vám pokazí plynový kotel nebo jak prát nejenom špinavý peníze, jak používat klíckovou pastičku na myši, jak obvykle probíhá rehabilitační cvičení a návštěva u dentální hygienistky. No a spoustu dalších praktických rad, třeba pro nastávající nevěsty neocenitelné rady, jak naplánovat ten ideální den D, nebo co dělat, když vám na puse vytaší Rakousko..." A já si uvědomuju, že to chci. Chci to, co všichni ti lidi berou, protože to přece musí stát zato, no ne? A víte co, byla jsem nadšená a u některých fejetonů se řechtala jak blázen (i po několikátém přečtení). Neváhejte, čtěte a bavte se :-)

65 05.09.2017

Ajajaj, ačkoli jsem četla hned po Winter, tak tady už měsíční kouzlo nějak vyprchalo... Povinné povídkové doplnění pro milovníky série Měsíčních kronik, nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že pokud bych Hvězdy nad hlavou nečetla, ničemu by to nevadilo. Překvapivě se mi nejvíc líbila povídka Malá androidka, která s původní sérií prakticky vůbec nesouvisí...

47 04.09.2017

Krásné dokončení série, Winter báječně doplnila partu - polorobotická mechanička, co je ve skutečnosti měsíční princeznou; pozemšťanka s prořízlou pusou, která zásadně nosí mikinu s červenou kapucí a je zamilovaná do mutanta-vlka; nesmělá maličká šikovná hackerka, co osobně zná tak dvacet lidí; no a teď šílená bláznivka, dívka z ledu a sněhu, která vidí krvácet zdi paláce (v pořadí, v jakém jsme se seznámily :-) ). No není to nádhera? Tolik báječných krásných mladých slečen, stejný počet úžasných partnerů (tleskám - žádný milostný trojúhelník, jak mě často v žánru YA rozčiluje). Jasně, dalo by se tomu i něco málo vytknout, ale vzhledem k tomu, že jsem stále pod měsíčním kouzlem, žádná kritická vyjádření ze mě nedostanete :-)

50 26.08.2017