Chytuš komentáře u knih

... aneb letem historickým světem :-) Já i syn (9) jsme si ale tenhle průlet náramně užili. Možná že já ještě o trochu víc. Sice je opravdu víc prostoru věnováno Belgii, ale není to vůbec rušivé. Ilustrace jsou prostě perfektní, text je vtipný a poučný. Co víc si přát? :-)

44 29.11.2017

Jaj, to bylo slaďoučké... Ale tak příjemně, jako když si po dlouhé době dáte pár tabulek čokolády a nakonec to dopadne tak, že zmizí celá :-) Krásně to vystihla harena, prostě je to pro nás ženy jednou za čas potřeba si něco takhle romantického dopřát... Tahle romantika je navíc krásně okořeněná rodinným tajemstvím, takže se čte skoro sama :-)

48 26.11.2017

Tahle kniha si mě našla úplně přesně ve správnou dobu (po intenzivní a hluboké práci sama na sobě o minulém prodlouženém víkendu). Slyšela jsem každou její hlásku, neb je mnoho lidí, ke kterým bude promlouvat, někteří však jen poslouchají, ale neslyší nic. Není to kniha pro všechny, to určitě ne, je to možné vidět i na zdejších komentářích... Pro mě ale úžasný klenot. Jediná malá výtka je za mě v tom, že se hodně stáčí k již řečenému, takže se dost opakuje, nicméně jde o dialog, takže když se N.D.Walsch opakovaně ptá na stejné nebo podobné otázky, nelze se tomu vyhnout... Koneckonců je to i v knize řečeno. Já se už těším na další dvě knihy (respektive teď to bude souborné vydání celé trilogie, stejně jako sonyvito si jí budu přát pod stromeček :-))

"Má Pravda je přítomna v šepotu větru, v bublání potoka, ve hřmění bouře, v šumění deště.
Má Pravda je dotek země, vůně lilie, teplo slunce, přitažlivost měsíce.
Má Pravda - a tvá největší pomoc v době nouze - je tak strašlivá jako noční obloha a tak důvěřivá jako mumlání novorozence.
Je tak hlasitá jako tlukoucí srdce - a tak tichá jako naše společné nadechnutí.
Nikdy tě neopustím. Nemohu tě opustit, neboť jsi můj výtvor, má dcera, můj syn, můj cíl a mé...
Já.
Přijď ke mně, kdykoli a kdekoli budeš postrádat klid, kterým jsem.
Budu tam.
S Pravdou.
A Světlem.
A Láskou."

51 24.11.2017

Jakmile jsem si přečetla komentář Isew, věděla jsem, že si tuhle knížku musíme doma přečíst :-) Půjčila jsem jí pro syna (9), který má Karla IV rád - potažmo vůbec historii (je to velký čtenář časopisu Časostroj, což je také výborný počin, který dětem zábavnou formou přibližuje různé historické události). Mám ale pocit, že opravdu celou knížku jsem zatím přečetla jen já (možná ještě dočte manžel, také se začetl :-)), synovi se líbil hlavně komiks, který zabírá jen asi 1/3 knihy. Zbytek je psaný text, který bych ke čtení dala spíš starším dětem (druhý stupeň ZŠ), pro menší může být mnoho postav a dějových událostí příliš podrobné a čtení je tak brzy zahltí, takže bohužel nedočtou...
Nicméně já byla nadšená. Zopakovala jsem si známá fakta a to opravdu čtivou formou. Obrázky byly v celé knize prostě nádherné, krásně komiksové, ale vůbec to nevadilo ani nerušilo (ani jsem netušila, že všechny Karlovy manželky byly takové kočky :-))

48 24.11.2017

Poprvé jsem knížku četla zhruba před pěti lety. Zanechala ve mě velmi hlubokou stopu, takže teď, když si ji chtěla přečíst i dcera, jsem se rozhodla, že si jí oživím. Vzala jsem jí do rukou a už nepustila - musela jsem jí prostě znovu celou přečíst. Myslela jsem si, že hlavní poselství knihy si pamatuji, ale musím říct, že při druhém čtení to vidím zase trochu jinak. Před lety se mnou velmi rezonovaly všechny myšlenky spojené s láskou, hřejivou a nekonečnou, prostupující. Teď vidím velkou sílu knihy ve snaze autorky předat pocit jednoty, sounáležitosti a propojení. Velice krásně vykresleno pro všechny, kteří jsou těmto myšlenkám otevření. Já osobně sice za sebou nemám zážitek NDE, ale velmi podobné a hluboké prožitky lze procítit i při jiných příležitostech. Jen musí být člověk na správném místě, ve správném čase a těmto možnostem otevřený...

Velmi stručný popis základní sestavy. Vhodné hlavně pro začátečníky, kteří si nejsou jistí správností provádění jednotlivých ásan. V anotaci je sice uvedeno, že je určené od začátečníků po pokročilé, ale tomu nevěřte, pro pokročilé knížka rozhodně není.

37 12.11.2017

Zajímavá myšlenka, poutavé zpracování. Vyprávění z doby 20.tých a 30.tých let z předhitlerovského Německa. Autorce se podařilo hezky zkloubit fiktivní příběh Gretl se skutečnými událostmi té doby. Místy je sice hodně znát, že je knížka určená mladým čtenářům - autorka se ve vyprávění nevyhnula určité naivnosti a dějovému klišé, nicméně právě kvůli tomu, že se autorka snaží přiblížit hlavně dospívajícím podhoubí vzestupu Hitlera k moci a tento nástup je vylíčen jako varování, mé celkové hodnocení knížky zvedá. Já osobně jsem četla na doporučení dcery a ani přes zmíněné drobné výhrady nelituji.

46 12.11.2017

Upřímná zpověď autorky. Je znát, že se ze své situace potřebovala "vypsat", bohužel ten blog styl se na knížce hodně podepsal. Inspirace se v ní určitě najít dá, škoda jen, že je zabalená do spousty balastu v podobě opakujících se myšlenek a slov (stala jsem se alergickou na slovní spojení sendvičová léta a George Clooney). Pokud je ale člověk realitou vržen do podobné situace, stejně nakonec zjistí, že si všechno musí uspořádat po svém. Nicméně podobná zpověď určitě dokáže člověka podržet, že v tom není úplně sám...

44 04.11.2017

Krásné a dojemné vyprávění prababičky svojí pravnučce o své do té doby utajované části života. S některými věcmi se opravdu nesvěřuje snadno a mě u čtení často napadlo, jak moc vlastně sami neznáme přesné příběhy svých vlastních prarodičů... Tak pokud ještě máte to štěstí se jich na jejich příběhy vyptat, určitě neváhejte (já už bohužel tuhle šanci nemám...). Třeba budete jejich vyprávěním překvapeni jako Melanie...

60 04.11.2017

Čteno dětem, takže spíš jde o jejich hodnocení :-) Na každé předčítání se moc těšily, nicméně za sebe musím říct, že mně osobně se místy předčítalo špatně - překlad a slovosled byl takový krkolomný... Ale to je jen malá výtka, určitě je to kniha, která děti dokázala upoutat.

51 03.11.2017

Miluju příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, ale prosím, ne takhle. Přiznávám se, přečetla jsem jenom Veroniku, Jáchyma bez valného zájmu prolistovala, takže hodnocení berte hlavně k části Veroniky. Připadala jsem si, že čtu časopis Napsáno životem, speciální erotické vydání... Patrik Hartl se tu vážně hodně snažil o čtenářský orgasmus, ale já teda fakt nebyla.

74 28.10.2017

Každičkou chvíli se rozhodujeme, co uděláme, a tahle naše rozhodnutí pak ovlivňují další život. Někdy méně, někdy více. Ale takový ten pocit "co by, kdyby" má určitě každý z nás. A taky zřejmě nějaká vlastní malá či větší tajemství. Jde o to, že se s nimi musíme naučit žít, protože jak je i zmíněno v knížce, totální upřímnost se přeceňuje :-) Každopádně zajímavý pohled, protože tady těch "co by, kdyby" bylo opravdu hodně... Stačí malá změna, skoro jako mávnutí křídly motýla (mimochodem krásná obálka) a celý propletený příběh tří hlavních hrdinek by mohl vypadat úplně jinak. A stejné je to i ve skutečnosti, jen o tom asi tolik nepřemýšlíme...
"Některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky. Můžete se zeptat Pandory."

88 27.10.2017

Nádherné, dojemné, laskavé. Před nedávnem jsem u jedné knížky psala, že jsem byla připravená na dojemný příběh, který se ale (alespoň u mě) nekonal... Tak tady to bylo naopak. Čekala jsem knihu o dávném tajemství, které nakonec probublá na povrch, ale dostala jsem mnohem víc - příběh o lásce mezi matkami a dcerami, mezi přítelkyněmi a o tom, že nikdy nic není jen černobílé. Takže ačkoli jsem to nečekala, tak tady to na pár kapesníků bylo. Doporučuji hlavně matkám, nejlépe dospívajících dcer, ale i třeba nastávajícím maminkám (třeba se dozví nějaké informace ohledně domácích porodů).

62 21.10.2017

Čteno dětem. Předchozí příběh z Picimberku se mi osobně sice líbil o krapet víc, nicméně i pražské pokračování stojí za to. Popis Prahy mi jako malé učaroval, protože jsem jí prakticky vůbec neznala, takže zbylo spoustu místa pro představy :-)

42 16.10.2017

Čteno dětem. Nicméně tahle knížka byla moje zamilovaná už když jsem byla malá. Krásný příběh o kamarádství dvou malých strašidýlek doplňují nádherné ilustrace.

45 16.10.2017

Deset lidí, deset různých charakterů, deset různých pohledů a životních zkušeností, jedno místo - sobotní dopoledne na farmářském trhu v Praze. Nejdřív jsem začala číst napřeskáčku, ale po třech náhodně vybraných příbězích jsem přešla na čtení popořádku. Takže určitě se napřeskáčku číst dá, nicméně mi přijde, že sestavení příběhů tak, jak jsou, je určitým způsobem skvělé a gradující... Ukončení je sice otevřené, ale myslím, že i tak si čtenář konkrétní konec dění na tržišti domyslí. Já osobně jsem si Tržiště náramně užila.

49 15.10.2017

Nevěrohodný, neuvěřitelný... Takový byl pro mě příběh Hazel a Guse. Kvůli opravdu těžkému a bolestnému tématu jsem čekala emocionální jízdu a upřímně - byla jsem na ni připravená, těšila jsem se, jak se dojmu a popláču si! Žádná emocionální jízda se ale k mému velkému zklamání nekonala. Hazel mi místy byla až neuvěřitelně a neomluvitelně (nee, žádná úlitba rakovině) protivná (hlavně při jednání s rodiči), takže její vyprávění se mi prostě pod kůži (natož aby zasáhlo krajinu srdeční) nedostalo. Na druhou stranu jsou do textu rafinovaně zapletené zajímavé myšlenky a metafory, o kterých se dá dlouze přemýšlet...

58 13.10.2017

Tři ženy, tři příběhy. Všechny tři se mi líbily, i když každý z nich byl jiný. Skvělý byl i celý styl knížky, kdy první příběh Kristýny je vyprávěný v er-formě (kromě vsuvek psychologa, který o Kristýně vypráví v ich-formě). Styl vyprávění je takový uhlazený, úplně jsem nesmělou Kristýnu viděla. Příběh Karolíny je zase pojatý formou e-mailů mezi ní a duchovním, kterého si sama vybrala k jakési zpovědi (vím, zní to dost nerealisticky, ale podané je to velmi hezky a uvěřitelně). Obě dvě měly to "štěstí", že natrefily na naprosto příšerné typy partnerů a oběma jsem držela palce, aby se z těch jejich sítí vymotaly (jestli se jim to povedlo, nebo ne, neprozradím)...
Co mě ale naprosto dokonale posadilo na zadek, byl příběh Nadi, vyprávěný v ich-formě, psaný poměrně hrubě. Nejde jen o hovorovou češtinu a vulgarismy, ale celé Nadino pojetí světa je prostě hnus. Celou dobu se mi ježily všechny chloupky na těle a střídaly se u mě pocity od mírného zděšení až po hluboké znechucení. Bohužel mi něco celou dobu našeptávalo, že takhle to opravdu klidně může být, takhle opravdu někdo může přemýšlet a takhle to ve zdravotnictví chodí... A je mi z toho ještě teď nanic...

"... Slyšela jste někdy příběh o tom, jak kdosi našel maličké orlí mládě, přinesl ho domů a vychoval v kleci? Teprve v dospělosti ho vypustil do volné přírody, protože orel potřebuje svobodu. Orel se zkusil proletět, ale potom se vrátil do klece. Tu totiž znal od mládí, a přestože ho tísnila, vracel se do ní , protože jen tam se cítil bezpečně. V kleci nebyl ohrožován divokou přírodou. Vlastě vůbec netušil, že málokdo je silnější než on. Tak trochu mi Karolíno, připomínáte toho orla - vyrostla jste v kleci, a přestože jste chvíli žila na svobodě, zase se do klece vracíte. Ne, nelekejte se, neobviňuji Vás! Jen Vám chci tímto příměrem ukázat, jak snadno mívá člověk sklon potlačit všechno, co v něm je, jen proto, že si je vnitřně nejistý a bojí se sám o sebe opřít. Opřít se o svá vlastní křídla a létat si krajinou svobodně, volně a beze strachu. Protože by tam někde mohla číhat šelma, která cení zuby. ..." (str. 218)

74 11.10.2017

Mě osobně kniha vůbec nic nového nepřinesla, předchozí Sineľnikovy knihy (obzvlášť Dohoda s nemocí I a II) mne zasáhly mnohem víc. Navíc mi nesedl styl knihy - celé je popsáno opravdu formou semináře, kde jednotliví účastníci sdílí s ostatními svoje pocity a názory.Vypadá to tak, že vystoupí účastník, představí se, nastíní svůj problém, někdy i s řešením, někdy se obrátí na pomoc k lektorovi. Následně školitel něco málo k jejich problému vysvětlí, což účastník zpravidla okomentuje: "Aha, skvělé, tak teď už to chápu!" Takže konečné hodnocení slabší průměr.

41 07.10.2017

Číst tuhle knížku je jako by jste fakt seděli na kafíčku s kámoškou, která vám vypráví o tom, jak to ve skutečnosti v herecké branži chodí. A vy si u toho mnohokrát v duchu pogratulujete, že vás ten sladký dětský sen o tom, že by bylo prima stát se herečkou, přešel ještě v dětském věku. Protože herci to vůbec nemají jednoduchý. Nevěříte? Tak se stavte na kafe a cigárko u Marie :-)

65 07.10.2017