Chytuš komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že téma reinkarnace je pro mě už od malička úplně normální a spadá do mého vidění světa (spíš nechápu, proč je tohle téma pro dost lidí neuvěřitelné), děj jsem proto nepovažovala za nijak šokující. Víc než na příběh jsem se tak soustředila na formu a ta mi (alespoň ze začátku) moc nesedla. Oceňuji pěkné poselství z konce knihy, konečně hlavní postavy přišly na to, co je skutečně důležité - ne babrání se v minulých životech (nebo v základní otázce jestli vůbec byly nebo ne), ale to, jak prožíváme své životy právě teď...

49 16.07.2017

Recept na tuto knihu: dejte dohromady pár marketingových postupů s módním pozitivním myšlením, trošku východní filozofie, trošku přírodní moudrosti (ale s těmito ingrediencemi opatrně, nepřehnat!), zamíchejte, přidejte pár osobních příběhů a postřehů, jednu či dvě rady od Vaší dávné a moudré lektorky nebo Vašeho guru, zamíchejte, dokořeňte pár business frázemi (např. dodat něčemu drive, udělat to slow, mít na to do listu, sparingpartner apod.). Nakonec dochuťte každou kapitolku pár peprnými OK a hodně, hodně smajlíčky a zdrobnělinkami. Pokud necháte promluvit i svého muže, nechť je jasné, že ve Vás opravdu vidí tu Bohyni, která je zmiňována (např. oslovením "lásečko"). Tak a je to. Dobrou chuť. Já ochutnala a děkuji, již nebudu.

46 09.07.2017

Hrdinky paní Körnerové bývají velmi silné a statečné ženy. Nejinak je tomu i v Heřmánkovém údolí, navíc u Anny oceňuji i její životní optimismus a neskutečnou vitalitu. I v těch nejtěžších chvilkách dokázala cítit štěstí a radovat se z maličkostí v lidském životě, i když osud jí rozdal dost špatných karet...

96 09.07.2017

Místy milé a úsměvné, místy smutné vyprávění jednoho outsidera, který je od malička trochu jiný. Asi jsem zrovna nebyla na Smrt naladěná, takže se mi i celé vyprávění posunulo do průměru. Oceňuji popis jednotlivých etap života Martina, kdy zmiňuje, co zrovna frčelo, hezky jsem si u toho zavzpomínala :-) Takže shrnuto podtrženo - oddechovka, kterou rychle přečtete, ale stejně rychle vyšumí. Filozofické myšlenky moc nehledejte, rozhodně nic, o čem by jste museli dlouze přemýšlet...

48 07.07.2017

Krásná, poetická, moudrá, filozofická, něžná i krutá, hrající si se čtenářem, alegorická, magická i realistická... To všechno, a ještě mnohem víc, je tato kniha. Psaná tak nádherným, jasným a zvučným jazykem, jako jsou vody Bělky; pojednávající o stinných stránkách času lidí, temnějších než vody Černé. Celek je ale tak vyvážený, jako Řeka, je v něm vše namíchané tak přesně, že čtenář nasává tuto krásnou poetiku plnými doušky. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Není pro každého, ale za sebe rozhodně doporučuji.

54 05.07.2017

Paráda, tak jsem se konečně dočkala - prolínání řeckých bájí s bájemi o Atlantidě a také bájích o rytířích kulatého stolu mě rozhodně velmi bavilo. Možná na někoho příliš fantastické, ale tady to do sebe tak krásně zapadlo :-) Takže odpouštím autorce ten milostný trojúhelník Helen-Orion-Lucas, který mi tolik snížil zážitek z předchozího dílu a v tohle díle mžourám očkem a dělám, že ho až tolik nevnímám, protože se soustředím na ostatní báječné vyprávění - o řeckých bozích, Troji, epické bitevní scény a skvělé nápady Helen ohledně toho, jak se vyrovnat s bohy :-) Čtivá oddechová fantasy pohádka.

43 29.06.2017

Čteno dětem před spaním. Pro mě osobně krásná a milá knížka, ale bohužel musím říct, že děti zřejmě příliš nezaujala (k mé nelibosti dávali přednost zároveň čtenému Harrymu P.). Možná je to vinou mírně kostrbaté stylistiky a místy podivného slovosledu. Ale poselství je nádherné a za sebe jsem ráda, že se k nám tahle knížka s hlubokým poselstvím dostala :-)

42 27.06.2017

Skvělé téma, škoda, že z mého pohledu nebylo plně využité. Těšila jsem se na vyprávění o 50tých letech, které ale tvořilo zhruba jen třetinu knihy, která ovšem byla skvělá. Zbytek knihy mě pro změnu zcela minul - tokání o půvabech Daniely, neustálé bědování o těžkém údělu genealoga, hospodské řeči "u jednoho"... Jedno poselství z knihy se ale do mě vepsalo opravdu hodně silně: "Nedonutili mě nenávidět." - tak jednoduchá věta, přesto tolik vypovídající! A hlavně za tohle poselství autorovi děkuji.

65 25.06.2017

OMG, proč, proč, proč??? Proč je tu zase to ohrané téma "ach mám milovat toho prvního, když je tak skvělý, báječný, vyjímečný a úžasný, nebo ach, mám radši milovat toho druhého, když i ten je tak svělý, báječný, vyjímečný a úžasný - ale trochu jinak?"... Připadá mi to už trochu otřepané klišé, ale zřejmě to bude u dnešní mládeže prostě COOL, protože tohle téma má každá druhá YA fantasy, pokud je hlavní hrdinka krásná a neohrožená dívka (Stmívání, Selekce, Hunger Games...). Bohužel pro nás, kteří se narodili v době pravěku (časová osa mých dětí, vše, co bylo před nimi, je pravěk), to už možná tak snadno za COOL nepřijmou. Nicméně rozhodně je knížka pořád velmi čtivá, takže se pustím i do třetího dílu (který už stejně mám půjčený doma), abych se dozvěděla, jak to nakonec Následníci s Bohy vyřeší. Ale prvotní dobrý dojem je prostě fuč...

43 22.06.2017

Stále ještě přemýšlím, co k tomu říct. Tak hlavně - pět hvězdiček je pro tuhle lahůdku opravdu málo. Čekala jsem román o těžkém údělu Němců při odsunutí, ale dostala jsem mnohem, mnohem víc. Děj se točí kolem Gerty, ale rozhodně není pouze o odsunutých Němcích, řekla bych, že šikovně nastavuje zrcadlo celé době, počínaje druhou světovou válkou až po porevoluční období, kdy největší důraz je kladený na dobu poválečnou a období 50tých let. Čtení jsem si dávkovala, protože námět je opravdu hodně těžký a bolestný, nicméně zpracování je výtečné a velice čtivé. Rozhodně doporučuji všem k přečtení. A pokud znáte Brno nebo oblast Pálavy, bude pro Vás čtení velice příjemná třešnička na dortu. Děkuji paní Tučkové za nádhernou knihu, která pro mě osobně stojí v žebříčku ještě výš, než Žítkovské bohyně (i když i ty hodnotím velmi vysoko).

124 19.06.2017

Čtivá, zábavná a romantická fantasy pohádka, kterou bych si plně užila, kdybych jí četla tak před pětadvaceti lety. To ale ještě nebyla napsaná, takže si jí užívám až teď :-) A vůbec mi to nevadí, protože pro podobné příběhy mám pořád slabost, jsou pro mě oddychovou záležitostí. Maličko mi vadilo, že místy jsem si nebyla jistá, jestli nečtu Stmívání v kulisách starořeckých bájí, ale nakonec uznávám, že si mě nakonec hlavní hrdinové Proroctví získali víc. Helen mi byla mnohem víc sympatická, než Bella a Lucas je prostě BOŽÍ - a to doslova :-) Tak jim budu fandit i dál, těším se na oddychové pokračování.

45 11.06.2017

I v téhle knize najdete pár zajímavých myšlenek, to určitě ano, jen jsou trochu zacloněné oponou ruského velikášství. Opravdu Praslovan = Rus? Opravdu ruština = prazáklad veškeré moudrosti na zemi? Opravdu POUZE ruské báje a pověsti = studna mouder pro budoucí generace? Čekala jsem, že Sineľnikov vysvětlí obecně vliv pronášených slov na ostatní a na sebe obvzlášť, ale tohoto tématu se týkala snad ani ne polovina knihy... Překladatelka se navíc nesnažila ani trochu text učesat tak, aby bylo přístupné a přínosné pro češtinu, takže se na několika místech můžeme setkat třeba s perlou typu "S-LO-VO" čteno pozpátku "VO-LO-S". Takže hlavně si nenechávejte zkrátit vlasy, neboť vlasy, jak je vidno, souvisí se slovem...

40 08.06.2017

Nedávno jsem viděla film Divočina a připoměla si při něm své dávné dobrodružné cesty do hor. A zatoužila jsem si ještě i něco s podobnou tematikou přečíst, takže tahle knížka mi vstoupila do života přesně v ten pravý čas. Počáteční nadšení ale vystřídalo trochu rozčarování, nebylo to zkrátka to "ono". Nicméně jsem si při čtení znovu zopakovala, že o cestách člověčích nestačí jen číst, nebo je sledovat, ale že nejdůležitější a nejhodnotnější jsou pro nás nakonec ty cesty vlastní... Ostatním nemůžou dát to, co daly paní Paulové, ale můžou inspirovat. A to znamená hodně.

44 07.06.2017

Původně jsem si myslela, že načerpám inspiraci na skupinové hry pro děti, nicméně záhy jsem zjistila, že jde o hry pro dospívající a dospělé a to o hry vážně výživné :-) Účastníci si mohou vyzkoušet jak své fyzické, tak psychické limity. Jediné, co mě mrzí, že si je asi osobně nezahraju naživo, ačkoli by mě to víc než lákalo!

37 07.06.2017

Čtu zase až do noci, dobře vím, že zítra budu zase vypadat jako sůva, ale prostě mě to nejak nechce pustit, musím to dočíst, jasně, ten komentář, ten napíšu až zítra, to se prostě nehodí psát takhle v noci, takhle to obvykle nedělám, jenom teda někdy, ale už je to pryč. Vlastně ani nevím, pro koho to přesně píšu, protože všichni, co si to už přečetli, tak už asi komentáře zpětně u knížek nečtou, nebo čtou, teď nevím, někdy to tak dělám taky, jenom někdy, a ti co nečetli, tak aspoň budou vědět, do čeho jdou, ty souvětí jsou fakt tak strašně dlouhý, že nedohlídneš konce, a s rozborem by teda měla problém leckterá češtinářka, já teda češtinářka nejsem, ale myslím, že ty češtinářky by teda problém měly, to je fakt. No a pak taky mě trochu irituje, že jsme snad jako všechny stejný, nebo co, milenka, podváděná manželka, nespokojená mladá matka, neuspokojitelná manželka, puberťačka, důchodkyně, děvka, nevěřící katolička, matka, co vlastně ani matkou není, to jako všechny snad myslíme stejným způsobem, to teda asi ne, takže to by byla taky taková drobná výtka, ty myšlekové pochody přece musí být rozeznatelné, když pochází od tak různých žen. Ale čtivé to je, to zas musím uznat, nespím a dočítám, ale ten komentář, ten teda fakt v noci už nenapíšu.

93 01.06.2017

Medvěd, který nebyl... hlupák. A nebyl to ani hloupý medvěd. Zato lidi už v tak příznivém světle vylíčeni nejsou. Půjčeno dětem, ale stejně jako u Vačice, která se nesmála si příběh a krásné ilustrace vychutnají i (nebo hlavně?) dospělí.

50 01.06.2017

Mezi fejetony byly opravdu výborné a vtipné kousky (většina se týkala autorovy maminky, maminka promine :-)), ale bohužel jich bylo i dost průměrných (bez smíchu) a pár úplně o ničem (bože, proč to vlastně čtu)...
Jinak dámy, až potkáte proutníka z 19.1.2012, který by se vás pokusil balit větou "Víte, slečno, byl jsem v minulém životě pes, mohl bych si vás očuchat?", odpovězte mu prosím něco ve stylu "A já jsem v tomhle životě kočka a jak známo, kočky se se psy moc nekamarádí, natož aby se od psů nechávaly očuchávat." Třeba to ty jeho pudy vyléčí :-)

52 29.05.2017

Tak vážení, lepší knihu o h...ě neseženete! Po přečtení už nikdy nebudete přijímat potravu, trávit a kadit jako dřív. Naprosto skvěle a srozumitelně podané informace o našem trávícím traktu, jeho fungování a obyvatelích. Mimo tematiku - v rodině Endersonových musí být vážně veselo, autorka je neobyčejně vtipná (chvílemi jsem nevěděla, jestli opravdu čtu populárně naučnou knihu, místy mě rozesmála až k slzám) a její sestra umí vykouzlit roztomile vtipné obrázky. Shrnuto, podtrženo - vtipná a zároveň poučná kniha. Já byla nadšená.

71 28.05.2017

Dnes jsem vyzvedla pro děti v knihovně a jelikož jsem při čekání na poště měla čas, začetla jsem se (nebo spíš zaprohlížela jsem se :-) Krásné ilustrace s kraťoučkým poselstvím o lidské hlouposti a snaze řešit věci, které k řešení nejsou (no a po "vyřešení" být ještě řádně oceněni, na to se nesmí zapomínat). Ještě uvidím, jak se bude líbit dětem (otestuji na vlastních:-)), ale jako krátký večerníček mohu doporučit i dospělým :-)

54 22.05.2017

Smutné příběhy, které by se mohly stát každému, nebo alespoň někomu, koho dobře znáte... Nicméně hlavně knihou prolínalo pozitivní vyznění o tom, jak je důležité se problémům nepoddávat a brát události vždy z té lepší stránky. Toto pozitivní vyznění bylo osvěžující a milé:
"Když vidím, jak se lidi litujou pro každou maličkost, mám chuť je praštit a zařvat: Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní! Třískněte s něčím a řekněte sprosté slovo. Aspoň s jedním r! To vážně pomáhá. Hlavěn těm, co je běžně nepoužívají. A pak se zvedněte, i když se vám nechce, a začněte něco dělat. Hlavně nikdy neříkejte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše!"
"A ještě bych doporučitla smích," podotkla Ilona. "Protože vážně pomáhá. Dokud se dokážeme zasmát, není to s námi tak zlé!"

55 21.05.2017