Chytuš komentáře u knih

Opakování je sice matka moudrosti, já osobně opakování často i vítám... Nicméně tady už toho bylo moc. Na to, že tahle kniha měla být absolutním vrcholem trilogie, je zde hodně málo nových informací a myšlenek. Dobrá zpráva je, že přece jen se nějaké najdou. Nicméně zkrácení by Rozhovorům III nejen neuškodilo, ale dokonce prospělo. I tak ale doporučuji k přečtení (procítění, promeditování... :-) a následnému vlastnímu dialogu.

45 13.02.2018

Po obrovském nadšení z jedničky je dvojka pro mě zklamáním. Čiší z toho politika, nové globální uspořádání, jednotná světová vláda (předobrazem pro fungující společenství států je nám předloženo USA - a to bylo místo, kdy jsem jsem si říkala, jestli mi stojí za to si tuhle knihu dočíst) a snaha o co největší čtenářský (marketingový) úspěch. Ne že by autor na duchovní stránku zcela rezignoval, ale nedozvíte nic nového, co by už nebylo v prvním díle. Jelikož mám z knihovny půjčenou celou trilogii, přečtu si i třetí díl, ale natěšení na čtení u mě značně pokleslo...

44 07.02.2018

Nemohu říct, že bych tuhle knihu opravdu celou poctivě přečetla - přece jen se jedná o výčet jednotlivých nemocí a k nim vždy popsaný blok v emocionální a duševní rovině. Pečlivě jsem si ale prostudovala svoje neduhy a neduhy mých nejbližších (a ačkoli to nerada přiznávám), tak popsané problémy na nás seděly... Prostě každý má svůj úkol, který si nosí v sobě a dokud ho nevyřeší, bude se takový problém projevovat někde ve fyzické rovině (nejen jako nemoc). Není to potěšující ani uklidňující čtení, nicméně inspirativní zcela určitě ano. Pokud tedy chcete poslouchat a opravdu pochopit...

44 06.02.2018

Tuhle knížku vlastně budu číst ještě dlouho... Když mám chuť a náladu, nebo nějakou otázku, vytáhnu si jednu z karet a nechám se unést krásným obrázkem a inspirativními meditačními myšlenkami, které Osho k té dané kartě sepsal. Musím říct, že obvykle je vytažená karta dost přesná a sedí mi k tomu, co se mi právě honí hlavou... Jsou vysvětlené i různé způsoby výkladu tarotu, do toho se ale zatím pouštět nebudu, možná časem, kdo ví? :-)

47 04.02.2018

Pohled na izraelsko-palestinský konflikt z druhé strany, než je nám obvykle předkládán. Knížka velmi smutná, až depresivní - místy opravdu až dost, proto byla (alespoň pro mě) náročná. To ale neznamená, že bych její čtení nedoporučovala, jen se připravte na opravdu silné pasáže, plné bolesti, smutku a ztrát... Trochu mne také zpočátku při čtení rušilo, že jsem musela hodně hledat ve slovníčku na konci knihy, což mě vytrhávalo z příběhu...

48 29.01.2018

Prvotina? WOW. Tak to už se těším na další knížky od autorky :-) Tuhle knížku jsem odkládala opravdu nerada, protože byla vážně skvěle napsaná. Nečekejte knihu primárně o 11. září, spíš jsou události toho dne takovým předělem, bránou, mezníkem mezi Emily a Connie. Je to kniha hlavně o lásce - manželské (časem a povinnostmi unavené), milenecké (zakázané, utajované, nebezpečné - proto s velkým nábojem), mateřské (vztah Connie a Claire byl prostě nádherný). Je to i kniha o těžké nemoci a vyrovnání se s ní... A to vše je podáno nikoli černobíle, ale hezky ve všech odstínech. Chvíli by se vám mohlo zdát, že je Emily pěkně necitelná potvora, ale za další chvíli už by jste za to ruku do ohně nedali a ještě po chvíli si uvědomíte, že jí vlastně rozumíte... Ačkoli obvykle nemám ráda otevřené konce, tak tady mi až tolik nevadil. Vlastně jsem konec vnímala jako takovou malou osobní výhru Emily/Connie, výzvu, před kterou vlastně tak dlouho utíkala, ale nakonec jí čelila. Minulosti se prostě tak jednoduše utéct nedá...

"Přibližující se hrozba smrti vás nutí přemýšlet o tom, kdo jste (kdo jste byli), o rozhodnutích, které jste učinili. Ptáte se sami sebe, jestli jste mohli být lepším, milejším člověkem. Je to bezpředmětná, masochistická otázka, protože bez ohledu na to, kdo jste, je odpověď vždycky ano." str. 175

62 25.01.2018

Klára Samková je bezpochyby svá za všech okolností. Krásně to napsal michal9632, škoda, že se v současnosti její chuť účastnit se politického života limitně blíží nule, protože s jejím všeobecným (kulturním, historickým, právním ...) přehledem smíchaným s jejím rétorickým umem by z ní opravdu byla mocná politická zbraň.
A nyní výzva pro všechny vítače a odpůrce téhle knihy - předložte prosím po přečtení věcné argumenty, proč a v čem nemá pravdu... A "blbá kniha" nebo "zbytečná autorka" za argument zrovna nepovažuji :-)

56 20.01.2018

Okouzlující příběh, opravdová perlička pro všechny knihomoly. Autorka nám velice laskavě přiblížila poválečné i válečné časy na ostrově Guernsey. Mám pro ní nejvyšší hodnocení a rovnou pět důvodů, proč téhle perličce věnovat svůj čas:
1) Psáno v dopisech - nezvyklá forma, ale tady opravdu nadmíru vyvedená (M.A.Shafferová prý neviděla schůdnější cestu, jak román napsat) - tleskám poprvé.
2) Dění se točí kolem opravdu zvláštního literárního spolku, kde ovšem členové svým osobitým způsobem rozebírají různá známá i méně známá díla - ale nebojte se, není to ani chvilku nudný literární rozbor :-) Takže tleskám podruhé.
3) Pisatelé se rozepíší jak o svých současných trablech, tak o válečných dobách - je to dojemné, ale zároveň z vyprávění prýští naděje, protože lidé dokázali i v těžkých válečných dobách držet při sobě - znovu nadšeně tleskám.
4) Osobité postavičky si nejde nezamilovat. Postavy tak krásně živoucí, že se mi při čtení stávalo, jako bych je doopravdy viděla, jak přemýšlí nad správnou formulací dopisu, jak se snaží adresátovi (potažmo čtenářům) předat nové zprávy - krásné.
5) Po přečtení ve vás zůstane hřejivá stopa lidskosti - opravdu román, na který se nezapomíná a na který mírně dojatá budu myslet ještě dlouho...

95 19.01.2018

Je hodně Cest, jak se dostat k vnitřní moudrosti (Vesmíru, Bohu, Jednotě - jakékoli chcete použít označení). Cesta Brandon Bays je jednou z mnoha a je na každém, jestli mu bude zrovna tahle Cesta sloužit. Já osobně jako velký nedostatek vidím to, že k praktikování její metody potřebujete dalšího člověka, který vás procesem vede. Jistě pro někoho to takhle může být jednodušší, ale uvážíme-li, že chceme otevřít a poznat nějaké hodně hluboce uložené bloky, které jsme si zabetonovali i sami před sebou, tak je opravdu naivní si myslet, že najednou to ze sebe v přítomnosti někoho dalšího shodím a rozvinu se jako jarní květ po kapce rosy... A je vyřešeno??? Podle knihy ano. Je to prostě zase trochu Cesta Americké Zkratky, ale třeba bude někomu vyhovovat...

46 18.01.2018

Knížku jsme ani pořádně nezačali číst, proto nehodnotím hvězdičkami. Na základě nadšených komentářů jsem se na ní hodně těšila a za sebe musím říct, že je vizuálně, textem i příběhem opravdu krásná, ale bohužel rozhodně ne pro kluky (alespoň ne pro ty moje - když jsem jí donesla domů, dívali se hodně podezřívavě nejdřív na knížku a pak hned na mě, jestli to opravdu myslím s tou četbou vážně)... Pokud bych měla ve věku synů holčičky, věřím, že by byly nadšené! V našem případě ale bohužel zklamaně odnesu zpět do knihovny a věřím, že některé holčičce 8-9 let udělá radost...

Rozhodně hodně emotivní kniha. Čtenář je skoro neustále pod palbou konkrétních emocí a pocitů - smutek, naděje, láska, rozčílení, vztek, beznaděj, chtíč, bezradnost ... A tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Právě tenhle zvláštní koktejl dodává knížce její kouzlo. Mně osobně místy trochu vadil americký styl (života, vyprávění i pojímání konkrétních situací), ale to je jen drobná výtka. Bezpochyby to není tuctová kniha a minimálně některé momenty mi z hlavy určitě nevyšumí...

62 11.01.2018

Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...

98 06.01.2018

Naprosto nečekané setkání s nezapomenutelnou klasikou. Dnes jsem dceři půjčila v knihovně, protože sbírku mají číst jako povinnou četbu ve škole a sama jsem do ní znovu nahlédla s tím, že si balady trochu osvěžím. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si na nich smlsla na posezení :-) Znovu jsem si ověřila, že jsou v ní jak verše nesmrtelné a opravdu nezapomenutelné, které si člověk vybavuje i po desetiletích (Kytice, Vodník, Polednice, Štědrý den, Poklad, Svatební košile), tak ale i balady, které mi k srdci prostě nepřirostly - ani při předchozích čteních, ani teď (Záhořovo lože, Dceřina kletba). Nicméně jako celek - skvělé. Prostě klasika, kterou by měl každý znát - je jedině dobře, že je stále ukládaná jako povinná četba, protože tahle kniha do povinných prostě patří.

Toč se a vrč, můj kolovrátku,
všecko ve světě jen na obrátku
a život lidský jako sen!

118 03.01.2018

Musím říct, že téma cestování časem mě prostě přitahuje v jakékoli podobě. U téhle knížky je pravda, že mi pár časocestovatelských záležitostí přišlo prostě překombinovaných (napsala bych nepravděpodobných, ale to je vlastně celé téma cestování časem, takže to není úplně správné slovo :-), nicméně celý děj se mi moc líbil a užila jsem si ho. Jako bonbonek ke konci knihy průlet (kulturními a bulvárními) událostmi americké historie let 1989-2006, které byly naprosto geniálně zakomponované do knihy:
1995
"Tati, půjdeme na Příběh hraček?"
"Co to je?"
Oceňuji také krásné citáty na začátku každé kapitoly.

52 02.01.2018

Smutné, dojemné, filozofující (to jsem čekala), ale také neskutečně romantické a poetické (to jsem nečekala) vyprávění o životě, smrti a lásce. Trochu mi vadilo příliš materialistické pojetí (jsme tu jen hosté na krátký čas, smrt je pojatá jako definitivum, život jako výhra v loterii...), rozvláčnost celého vyprávění Jana Olava a pubertální výlevy Georga - nakonec tedy jen průměrné hodnocení... Nelituji, že jsem si knížku přečetla, zároveň ale vím, že se k ní vracet nebudu.

56 23.12.2017

Já prostě nechápu, jak to ta Jodi dělá? Myslím, že ta by čtivě napsala i učebnici fyziky! Jakékoli téma si vybere, vždycky se mi dostane pod kůži... U tohohle příběhu se mi obrazy rozbíhaly v hlavě, cítila jsem nesnesitelné africké vedro, slyšela troubit slony, skoro se potila, jako bych všechnu tu těžkou starost o sloní rezervaci měla na krku já... Ale rozhodně nejen to, protože je rovin k procítění a přemýšlení je tu mnohem, mnohem víc. Prostě nádhera. Pár maličkých připomínek by se sice dalo najít, ale nevím, proč bych to dělala, když jsem si román tak náramně užila...
Jediná rada pro ty, kteří se teprve chystají číst - okamžitě přestaňte číst veškeré komentáře k téhle knížce, protože některé by Vás mohly ochudit o ten pravý wow efekt. Je lepší o ději radši nic moc předem nevědět a tudíž od příběhu nic neočekávat :-)

80 21.12.2017

Zajímavá kniha, složená z teoretické i praktické části. V teoretické části autor hezky popsal chování "břišního mozku", který je z velké části zodpovědný za naše pocity a intuici (znáte to - motýlci v břiše, když je člověk zamilovaný, svírající se žaludek před zkouškou, pocity blaha, vycházející z břicha...) a v praktické části nám dává spoustu návodů a doporučení, jak se o blaho svého břišního mozku starat. Některé metody jsou běžné (správná výživa, hodně zeleniny, nepřetěžování vlastního zažívání těžkými, tučnými nebo chemickými potravinami apod.), jiné už jsou pro někoho možná až příliš kontroverzní (autosugesce, půst, hydrocolon, ajurvéda, nosody, Bachovy esence...). Já určitě některé postupy na sobě vyzkouším, nechala jsem svůj "břišní mozek", aby si vybral ty přesně vhodné pro mě :-) Ale pro každého to může být něco jiného. Přečtěte si a vyberte si :-)

40 15.12.2017

První polovina depresivní. Hodně smutná a těch dramat tam na mě bylo prostě moc. Takže sice dojemné, ale vzhledem ke koncentraci popsaných nešťastných příběhů už člověk tak nějak otupí... Druhá polovina (alias druhá šance) zase příliš sladká, znovu příliš poplatná žánru "romantická červená knihovna". Hodně mi to těmi přehnanými extrémy připomnělo Štěstí a bolest od pana Kostky. Tady ale musím pochválit větší uvěřitelnost příběhu. I když ždímačka na city to byla podobná a to já prostě nemám moc ráda...

41 10.12.2017

Knížkou jsem byla doslova nadšená. Lidský a dojemný příběh se odehrává pouze v omezeném časovém období od března do září 1940 a je psán z pohledu několika postav, kdy největší prostor mají čtyři různé ženy - různého věku, charakteru a tudíž i chápání světa. V komentářích jsem se dočetla názory, že je to červená knihovna nebo že všechny vypravěčky píší svoje záznamy stejně - za sebe se ale s těmito názory neztotožňuji. Chápu sice, proč to čitatelky uvádějí, protože ano, dojde i na lásku, ale rozhodně se všechno netočí kolem dvou zamilovaných lidí a jejich pocitech (to je moje představa o knize, kterou bych označila jako červenou knihovnu nebo "slaďák"). Tady toho bylo mnohem, mnohem víc! Co se týče stylu psaní knihy, také je maličko patrné, že jde o autorčinu prvotinu, ale pokud by všichni autoři svá první díla napsali jako ona, tak tleskám! Osobně tuhle knížku beru jako oslavu nelehkého údělu žen ve válečném období a toho, jak se s tímhle břemenem dokázaly vypořádat (nejen pomocí zpěvu). Zpěv tvoří určitou linku příběhu, nikoli hlavní, která ale krásně podbarvuje hlubší poselství celé knížky:
"Hudba je o vášni. Je o lidskosti. Potřebujeme do našich hlasů vnést vlastní vášně. Musíme každý tón, každé slovo prodchnout vlastními příběhy."

49 07.12.2017

Pan Backman si napsal výstižné hodnocení na str. 390: "Babička nebyla úplně příšerná. Akorát že nebyla ani úplně nepříšerná." Určitě víte, jak pejsek s kočičkou dělali dort. A tahle knížka se tomu hodně podobá: praštěná babička, přemoudřelá holčička, dům plný zvláštních figurek, pohádková království, draci, princezny, wors a Harry Potter, těhotná maminka, honba za pokladem, hodně tragiky a dojemných osudů... Samé skvělé suroviny, ale když je všechny smícháte dohromady, výsledek nemusí být ideální. Jakmile nepřijmete styl Elsina vyprávění ( na jednu stranu pohádkový, na druhou prostě moc dospělácký na 8 letou holčičku), budete se s příběhem asi místy hodně trápit, jako já... Škoda, očekávání byla vysoká...

56 01.12.2017