cibulka 8
komentáře u knih

Takovou radostnou euforii jsem při čtení zažívala jako náctiletá, když jsem četla Kalendář Karla Čapka, fejetony Rudolfa Křesťana a Dobrá jitra Františka Nepila. Později jsem si do své pomyslné Zlaté kapličky spisovatelů přidala ještě Ivana Krause. A teď mi tam přibyl i Marek Eben.
A tak si říkám, že dokud máme takového autora a dokud to lidé s nadšením čtou, tak se o náš národ mohu bát zase o něco méně.


Lituji všechny, kteří viděli film, ale nikdy nečetli knížku. Tak úžasné a napínavé vyprávění nejde přenést na filmové plátno. Navíc v knížce se spoustu věcí stalo úplně jinak než jak nám to předložili filmaři. Například tam není ani zmínka o domácích skřítcích...


Ben byl úžasný. To jak si dokázal poradit za každé situace, využít veškerých materiálů... Ashley neskutečně statečná - vyrovnat se s tím, že je vážně zraněná a nemůže nijak pomoci.. A závěr mě překvapil. Co se týče vztahů, myslela jsem, že to dopadne úplně jinak.


František Nepil úžasně vypráví o domácích zvířatech s laskavostí a humorem jemu vlastním. Opět nezapomenutelné,


I když už dopředu vím, jak se bude příběh vyvíjet, stejně mě to dokáže strhnout. I po těch letech, kdy jsem to četla poprvé.


Takovou osobní obnaženost jsem opravdu nečekala. při čtení jsem se dojímala, usmívala, slzela, divila ... občas jsem měla pocit, jakoby autorka vzala moje myšlenky, city a tužby a ztvárnila je na papíře.
Díky, Aňo!


Jsem ráda, že jsem se do čtení knihy pustila právě na podzim, kdy je na zahradě plno práce. Když se mi do ní nechce, vzpomenu si na Betty, co všechno musela zvládnout, a hned mi to jde líp od ruky. Určitě jsem o slepičí farmě nečetla naposled.


Jsem máma a tak mě zajímá, co moje děti čtou. Od pohádek jsme přešli ke knihám pro mládež. Někdy mi děti nějakou knihu sami doporučí a někdy čtu nějakou knihu já s předstihem, abych na oplátku mohla (ne)doporučit něco jim. Musím říct, že ačkoliv nejsem cílová skupina, knížky mě opravdu baví. Konkrétně tahle byla neskutečně napínavá od začátku až do konce. Jsem šťastná, že máme v Čechách takhle nadané autory.


Tento díl se mi líbil víc než druhý. Střídání kapitol o Haltově a Willově osudu mě stále udržoval v napětí. Velká pochvala za drogovou tématiku, velmi citlivě popsanou.


Knihy Jamese Herriota nejsou jenom o zvířatech, ale především o lidech. Autor píše s láskou i o těch, kteří ho vytáhnou v noci z postele nebo jsou nepříjemní. Z knihy na vás dýchne sounáležitost s přírodou a chuť pomáhat všem tvorům, ať už dvou nebo čtyřnohým.


Nikdo tu není černobílý. Charaktery jsou krásně barevné, každý má nějaké kostlivce ve skříni. A každý má v sobě spoustu dobrého. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě to chytlo za srdce.


Neustále mě překvapuje kolik světů je autorka schopná vymyslet. Santarena, Poluta, Quinwall, Airbowan, Pastek.... Navštívili jsme říši draků, jednorožců, sirén, harpyjí, trpaslíků a teď dračí lázně. Také by mě zajímalo, jak autorka vymýšlí jména postav . Jak vznikl třeba Demit, Rohan, Lukerdek, Karmaneuduna, Tekulin, Omaula, Hilara, Avisir a další a další....


Tak to je nářez.... od tohohle dílu autorka přitvrdila. Popisy bojů jsou hodně reálné.
Příběh má spád, pořád se něco děje....


Když mi bylo sedmnáct, zamilovala jsem se do Karla Čapka. A to právě díky Kalendáři. I když jsem přečetla mnoho dalších jeho děl, tahle kniha u mně zůstala na pomyslném vrcholu. Hluboce se před Vámi skláním, pane Čapku.


Panda v nesnázích se mi líbila o moc víc. Bára mě ze začátku bavila. V jedné větě dokázala vyjádřit životní moudro a hned ho odlehčit vtipem. Ale postupem knížky už na mě byla cynická až moc.


Prima příběh pro starší děti. Děvčata tam najdou romantiku a kluky zase bude zajímat rytířské klání. Navíc se toho i hodně dozví a naučí. Moc se mi líbí nápad s kouzelným atlasem,díky kterému může Bára cestovat časem. Prostě super dobrodružství.


Je spousta myšlenek a pasáží, které bych si chtěla zapamatovat. Snad se mi podaří za nějaký čas přečíst knihu znova, abych si všimla toho, co mi teď možná uniklo...


S touhle sérií je to jak na houpačce. Zatímco jeden díl mi přijde úžasný, hned další mi zase připadá horší. Čtvrtý díl Pána hor jsem dočetla jen s donucením. Od tohoto, pátého, jsem se zase nemohla odtrhnout. Jsem zvědavá jak mě zaujme závěrečný díl celé ságy.


Moje pubertální dítě je nadšené. Já už méně. Stálo mně spoustu přemáhání, abych to vůbec dočetla.


První část knihy mě nebavila. Stále a stále dokola omýlané jedno téma. Kdyby knížka neměla tak dobré komentáře, už bych ji odložila.
Druhá část byla lepší, ale pořád žádná hitparáda. Začalo mě to bavit až když Sebastian utekl z domu.
Až třetí část to všechno napravila. Konečně nějaká akce, např. v podobě Sebastianovy výpravy do Ravenny. A také mi byla velmi sympatická Laura.
