cori komentáře u knih

Když vynechám vylhanou anotaci "Srdce z ledu, vůle z oceli, nelítostný boj začíná", přijde mi naprosto tragické vylíčení hlavní hrdinky Caeliny, což má být údajně nejnebezpečnější vražedkyně v zemi, ale ve skutečnosti to je romantická puberťačka, která se rozplývá nad štěňátkem, láduje se cukrovím, po večerech si čte zamilované románky, když ji nejde kulečník, tak vzteky tágo drtí v zubech, miluje nádherné šaty, úpí při menstruaci a vtipně konverzuje se svými "nápadníky" Chaolem a Dorianem, s nímž se jeden večer dokonce několik hodin pouze líbá. Nikdo přece nemůže věřit, že takováto osoba při pokusu o útěk z dolů, kde byla vězněná jako otrokyně, zabila krumpáčem dozorce a 23 strážců (strana 18). Naprosto otřesný je i kapitán královské stráže ve věku 22 let, který dosud neviděl nikdy nikoho umírat (strana 256). Jak je to možné? Když na konci knihy zabije svého prvního člověka, zhroutí se a má výčitky svědomí a bojí se, že přišel o čest. Co to je za vojáka? Chápu, že se tato červená knihovna s "akční" hrdinkou čtrnáctiletým čtenářkám líbí, ale autorka by měla víc zapracovat na logice děje a věrohodnosti postav.

37 02.01.2016

Unikátní svědectví anglického vojáka vězněného v německých zajateckých táborech ve Slezsku, mj. v Adolfovicích u Frývaldova (Jeseníku).Popisuje krutosti německých vojáků a dozorců vůči civilistům ve Francii i vůči zajatcům a po osvobození naopak násilí páchané Rusy na Němcích i na českých ženách. Horace zvaný Jim zdůrazňuje drobná vítězství, kterými vzdorovali proti věznitelům např. metání výkalů ze zamřížovaného vlaku na vojáky na nádražích. Jedním z vítězství mělo být i zmermomocnění německé dívky, dcery majitele kamenolomu, kde pracovali. Z chvilkového sexu se vyvinul milostný vztah, prohloubený tím, že z Němky se vyklubala Slezanka se židovskými předky, která neváhala svého milého hledat poté, co byli zajatci převezeni do jí neznámého tábora. On pak neváhal 2x - 3x týdně v noci utíkat z tábora v lesích a scházet se s ní v lesním kostelíku nejen "za účelem sexu". Při svých nočních výletech kradl v okolních vesnicích králíky a zajišťoval tak svým spoluvěznům maso. Rose mu také během několika měsíců přinesla součástky, aby si v táboře mohli smontovat rádio a poslouchat na BBC zprávy z fronty. Velmi mě překvapilo, jak Horace otevřeně beze studu popisuje své sexuální potřeby, čímž se vymyká většině válečných memoárů, v nichž hlavní hrdinové myslí hlavně na vlast a své povinnosti a nikoli na sex. Je však pochopitelné, že mladí mužové se bez sexu obejdou jen stěží - viz kamarád "očichávač prstů". Zajímal by mě i pohled do nitra Rose.Proč se vlastně s Horacem jako sedmnáctiletá v opuštěné dílně vyspala? Mrzí mě, že se autor dopustil chyby v dataci. Píše totiž, že zajatci přijeli spolu s Rusy do osvobozené Prahy už 24.dubna, což je ovšem nesmysl.

29.12.2015

(SPOILER) První tři kapitoly se odehrávají na anglickém venkově ve stylu Jane Austinové - tři sestry a jejich ovdovělá sestřenice čekají na vhodné gentlemany, kteří by se o ně mohli ucházet. Nejvíc jsem se pobavila při útěku Jacka ve zvířecím převleku do Španělska a při jeho potížích s ukrýváním před soudními úředníky, kteří ho marně pokoušeli zavřít do vězení pro dlužníky. Stephen se projevil ze své "chlapské" stránky jako tajný agent, šermíř a střelec. Škoda jen, že po Sophii přišel Jack i o Polychrest.

29.12.2015

Autor čtenářům zasvěceně a poutavě vykresluje život na HMS lodi od výcviku a přepadových výsadků na pevninu po námořní bitvy. Kapitán, poněkud "ignorant" co se týče vztahů, usiluje o postup v kariéře. I když je poněkud tělnatý a váží 110 kg, milující posádka mu tajně přezdívá Zlatovláska.Větším sympaťákem je doktor Maturin zapisující do svého deníku postřehy o vzájemných vztazích mezi kapitánem a prvním důstojníkem Dillonem (irským katolíkem, který tají své vyznání).Velice věrohodně působí vykreslení řádu a disciplíny v námořnictvu, kdy se nikdo neopovážil "diskutovat" s nadřízeným, a všudypřítomná protekce. V těch různých druzích plachet a ráhen jsem se stejně nevyznala.

2 25.12.2015

Kdosi se pokusí otrávit krále.Jakub velmi jednoduše obejde všechny báby kořenářky, které prodávají i jedy, a zjistí popis toho, kdo si byliny u jedné z nich kupoval. Stačí identifikace svědkyní a je po případu. Kouzelník Žito jako tajný agent byl úplně mimo mísu. Jeden ze slabších dílů.

20.12.2015

Příběh Židovky z Alžíru, francouzské kolonie, která se narodila v roce 1927, přináší svědectví o strastiplném a bezútěšném postavení chudých dívek bez vzdělání ve světě, kde vládnou muži. Otec opustil její matku a oženil se s jinou, matka zemřela při porodu, Germain nakonec skončila v katolickém sirotčinci, v touze po nezávislosti naletěla kuplířce, která ji prodala do nevěstince. Autorka popisuje svou touhu po svobodě, pasáky, milence, potraty, pokus o sebevraždu, shánění normálního zaměstnání. Neuvěřitelné čtení.

1 06.12.2015

Takový mix filmů Gorily v mlze, Stargate a Planeta opic. Začátek mě příjemně navnadil, ale jak se přenesli na druhou stranu portálu, přišlo mi to moc přitažené za vlasy (takový mišmaš, jako když pejsek s kočičkou vařili dort). Ray byl sympaťák.

05.12.2015

Ze sedmi povídek mě zaujaly jen dvě, zbytek jsem nějak nepochopila. Pointy vyšuměly do ztracena. Nejvíc se mi líbilo Prokletí rodiny Grussů od P.Šabacha.

03.12.2015

Příběh sběratele vltavínů Pavla se odehrává na přelomu 80. a 90.let.Čtenář sleduje jeho milostné peripetie od zamilovanosti, manželství po rozvod a hlavně život lovců vltavínů, který se změnil ve tvrdý kšeft s příchodem kapitalismu do Čech. Zajímavý uvěřitelný příběh ze života českých zlatokopů.

8 03.12.2015

Vyfabulovaný příběh z varšavského ghetta inspirovaný osudy skutečných lidí je oslavou loutek a jejich neobyčejné moci přinášet radost a naději. Maňásci a jejich principál Mika hrají ve frontách na jídlo, v sirotčinci i v nemocnici, ale i opilým vojákům a esesákům, jedna z loutek se dostane i do komunistického gulagu na Sibiři. Mika ve svém kabátě s tajnými kapsami pašuje z ghetta malé děti a do ghetta zbraně k chystanému povstání. Málo uvěřitelný mi přišel popis útěku z gulagu s tím, že uprchlý Němec bez dokladů a peněz projde celé Rusko a v roce 1952 překročí hranice z Československa do Německa. Tuto dějovou linku vzala autorka trochu hopem.

1 29.11.2015

Neuvěřitelné příhody neobyčejného švédského důchodce mě celkem pobavily. Putování na trase Švédsko, Španělsko, USA, Čína, Himaláje, Teherán, Švédsko, Rusko, KLDR, Bali, Francie, Rusko, Švédsko a večeře s mocnými státníky se jen tak někomu nepoštěstí. Nejabsurdnější byl útěk z gulagu ve Vladivostoku (za pomocí výbušnin) v převleku za sovětského maršála do KLDR a chování Kim Čong-ila na klíně.
"Mladý pan Kim vzal to, co mu řekl maršál Alana, v úvahu. V hlavě mu zněla otcova slova. Synu, nikomu nedůvěřuj. Nakonec chlapec našel řešení. Sice strejdovi Stalinovi zavolá, ale bude mluvit v kódech.
"Tak já strejdovi Stalinovi zavolám, představím se jako malý revolucionář a pak se zeptám, jestli k tatínkovi poslal někoho na návštěvu. Tak toho myslím moc neprozradíme, i kdyby nás odposlouchávali Američani. Co myslíte, soudruhu maršále?"
"Myslím, mladej pane Kime, že jste velmi chytrej kluk a daleko to dotáhnete," odpověděl Alan a zbytek ponechal osudu.
"Jo, chci po tátovi zdědit jeho zaměstnání, takže v tom máte, soudruhu maršále, asi pravdu. Ale teď si dejte šálek čaje a já zatím zavolám strejdovi Stalinovi."
Mladý pan Kim popošel k hnědému psacímu stolu v rohu místnosti a Alan si zatím nalil čaj a uvažoval, jestli se nemá pokusit skočit z okna. Zničeho nic přerušil Alanovy myšlenky mladý pan Kim, který propukl v pláč. Položil sluchátko, vyřítil se k Alanovi a uprostřed pláče zasténal: "Strejda Stalin je mrtvý! Strejda Stalin je mrtvý!"
Alan si pomyslel, že to snad není ani možné, mít takovou kliku, a pak řekl: "No tak, no tak, mladej pane Kime. Pojďte se, mladej pane Kime, pomazlit se strejdou maršálem. No tak, no tak.."
Kim s plným nosem vzlykl, že strejda Stalin dostal před několika dny mrtvici a podle tety Stalinové umřel těsně předtím, než mladý pan Kim zavolal. Zatímco mladý pan Kim dosud seděl Alanovi na klíně, Alan mu procítěně líčil světlou vzpomínku na své poslední setkání se soudruhem Stalinem."

2 29.11.2015

Hlavním hrdinou knihy je mladý (28 let) nadporučík Rudé armády Baurdžan Momiš-Uli, Kazach z Alma Aty, který velí jednomu z praporů (cca 700 vojáků) generála Panfilova. Na žádost jednoho novináře vypráví o tom, jak bránili v říjnu 1941 volokolamskou silnici (přístupová cesta k Moskvě) před německou ofenzívou. Vzpomíná, jak své vojáky poprvé uviděl v červenci ještě jako civily, jak probíhal výcvik a jejich první nasazení. Je prototypem hrdinného velitele, který věří svému veliteli a Stalinovi a neváhá položit život za vlast a stranu. Bez milosti nechá zastřelit vojáka, který si prostřelil ruku. Druhého, který začal prchat před nepřítelem, vyžene, dokud svou hanbu nenapraví zabitím německé hlídky. Posiluje vojáky během ostřelování návštěvami v zákopech, na svém koni objíždí prapor a rozdává instrukce. Jediné pochybnosti a nejistotu zažívá, když je jeho prapor obklíčen a on kvůli ztracenému spojení s velitelstvím neví, jestli se má probít z obklíčení nebo stále bránit pozici. Když mu spojka přinese rozkaz, probije se i za cenu ztrát z obklíčení a jde si pro pochvalu k Panfilovi.
"Jistě jste nejednou slyšeli o masovém hrdinství Rudé armády. To je fakt, to jsou svatá slova. Ale vězte, že není hromadného hrdinství, není-li vůdce, není-li toho, kdo vstane a jde první. Není to lehké zvednout se k útoku a nikdo se také nezvedne, není-li tohoto prvního, nezvedne-li se jeden, který vyrazí první, který vede, strhuje za sebou ostatní. Burnašev se zvedl. A nyní vztyčen, soustředěn na útok, ke kterému strhával své mužstvo, plnil rozkaz - nejen můj rozkaz- rozkaz diktovaný vlastí. Burnašev houkl ze všech sil:"Za vlast! Za Stalina!"
Často jsem čítával novinářské popsání útoků. Zpravidla bylo líčeno, že lidé jdou do útoku s tímto voláním. Na papíře mi to skoro vždy připadalo nějak příliš lehké a byl jsem přesvědčen, že až půjdeme do útoku my, až dojde na nás vyrazit ke zteči, že to bude docela jiné. A vidíte, v tento veliký a hrozný moment Burnašev, přetrhnuv tisícerá pouta, která drží v palbě člověka u země, vstal a vykřikl právě to:"Za vlast! Za Stalina! Urá-á-á!" (str.182)

2 11.11.2015

Vallon opět vyráží na "nesplnitelnou" misi, tentokrát na Východ. Druhý díl je nápodobou dílu prvního: putování plné překážek, skupina zákeřných Vikingů, nechtěná společnice osvobozená z otroctví, odhalování tajemství spojené s počátky křesťanství. Měla jsem místy pocit, že autor vykrádá sám sebe. Oproti prvnímu dílu mi chyběly rovnocenné ženské hrdinky - cikánka a konkubína se moc neprojevovaly. Velmi mě zklamala postava Waylanda, tedy co s ním autor provedl. Byl to úplně jiný člověk, i zdůvodnění jeho náhlého a správně načasovaného příjezdu do Konstantinopole neznělo moc věrohodně. Autor ho vrátil do děje jen proto, aby se měl kdo vydat do Tibetu. Cesta sněžných ptáků byla napínavější, propracovanější, postavy víc živější a víc jsem se o ně bála

2 30.10.2015

Rychtář řeší případ uloupeného pokladu, který nebyl uloupen. Že by státní rezervy vymyslel už Karel IV.? Vadilo mi oslovení šéfe a slaňování okapové roury na hradě. Vždyť okapové roury byly zavedeny až v 18.století a ve středověku voda crčela z chrličů.

3 25.10.2015

Celá zápletka je inspirovaná několika větami v kronice, hlavní viník není potrestán. Autor se vyznává ze svého obdivu k Rastislavovi, kterého má za největšího vládce Velké Moravy. Svatopluk se mu nemohl vyrovnat pro svůj malý politický rozhled a podrazáckou povahu. Popisy už jsou konečně redukovány na únosnou míru. Vadilo mi spojení "osvícený svět", které několikrát zazní z úst Slavomíra, jsme přece v 9.století.

1 25.10.2015

Perfektně vylíčený život na vesnici, kde zdánlivě chcípl pes, ale pod povrchem bouří staré křivdy a temná tajemství.Zaujala mě profese hlavního hrdiny - z knihovníka, kterému zrušili knihovnu, se stal placeným genealogem, jehož veškerý majetek představoval kromě starého auta notebook s databází "mrtvol." Danielina dějová linka mě docela překvapila.

3 21.10.2015

Druhý díl se mi líbil ještě víc než úvodní. Tentokrát se zapojuje i "vlkodlačí" motiv - přeměna na zvíře a její ovládnutí. Nathan v úloze prince, který zachraňuje zakletou (spící) princeznu, kterou měl raději nechat spát, se konečně setká se svým otcem a prožijí spolu pět dní. Nastává válka o moc. Pobavilo mě vykreslení Slovenska jako země s hustými lesy a opuštěnými perfektně zařízenými hrady.

2 11.10.2015

Young adult fantasy tentokrát o čarodějích a čarodějnicích, kteří žijí utajeně v dnešním světě. Pobavilo mě, že obyčejní lidé bez čarodějnických genů se nazývají blažejové. Nathan miluje Annalise, Nathana miluje Gabriel. Dost netypický milostný trojúhelník, v prvním díle bez jakéhokoli sexu. Autorka se zaměřuje hlavně na pocity chlapce vězněného v kleci a projevy nenávisti vůči odlišnému jedinci.

1 11.10.2015

Bathory, zbavený jakékoli nadpřirozené moci, se konečně setká se synem, ale proti své vůli musí opět bojovat za císaře pána. Jediné fantastično v tomto díle obstarává duch v jedenácté kapitole. Tento díl končí v okamžiku, kdy se na pevnost Nové Zámky řítí muslimská přesila.

19.09.2015

Naprosto kouzelná knížečka s krásnými ilustracemi a dokonalým grafickým zpracováním přináší odpověď na otázku, co dělat, když si někdo ve společnosti hlasitě prdne.
"U dvora se prdělo jako všude jinde a nikdo se za to nestyděl ani na to zbytečně neupozorňoval."

16.09.2015