Ctv komentáře u knih

Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl.
Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení.
Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.

4 28.04.2021

Příběh psychopatické ženy, která sice podle fotografií opravdu měla uhrančivé oči, ale jinak jedinou její životní zásluhou bylo, že se pověsila na Dalího, který byl ještě větší cvok, než ona, takže spolu utvořili mediálně zajímavý pár. Pokud byť jen polovina věcí z knihy je pravda, tak si vůbec nejsem jistá, jestli byla Dalího můzou nebo hrobníkem. Zdá se mi, že spíš to druhé. Sociopatická podvodnice, které šlo celý život jen o peníze. Mrzí mě, že jsem se nikde nedočetla o životě její dcery, protože té je mi opravdu líto.
Když pominu svou antipatii k hlavní hrdince, tak ani kniha mě neoslovila. Bylo to roztahané, zbytečně dlouhé, takové plytké. Musela jsem se donutit to dočíst, protože knížky nerada odkládám nedočtené, ale už jsem se těšila, až dojdu na konec.

4 28.01.2021

Příběh rodiny, která je poznamenaná problémy matky, jejíž psychická porucha má (zřejmě) kořeny v hlubší historii rodiny. Každý člen rodiny se se svérázností Lorelei vyrovnává po svém a každý jí je nějakým způsobem poznamenaný. Lorelei na jednu stranu litujete, protože v jádru je to krásná a milá bytost, na druhou stranu jí zákonitě musíte dávat za vinu to, co kvůli její jinakosti a neochotě s psychickou poruchou něco dělat vychovala z vlastních dětí.
Knížka se četla dobře, musíte číst dál protože jste zvědaví, co shnilého zase z rodinné historie vyplave na povrch. Trochu mi začalo časem lézt na nervy, že objasňování důvodů "proč" jsou věci, tak jak jsou, trvalo tak dlouho a zabralo tak velkou část knihy a na druhou stranu některé věci (jako ta mezi Meg a Beth) byla najednou odpuštěna tak rychle, jako mávnutím kouzelného proutku.

4 26.12.2020

Za mě po delší době zase jedna kniha, které bych ráda dala více, než povolených 5 hvězdiček.
Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které vypadají, jako byste četli v deníkovém záznamu jednotlivých postav. Matka Věra, která má problém s alkoholem. Babička Eva, syn Honza a dcera Jarka - ti všichni mají problém s Věřiným alkoholem.
Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně působivá kniha. Hrubý, syrový, děsivý příběh rodiny. Vlastně to není ani tak příběh rodiny, jako jednotlivé příběhy jejích členů. Každý z nich se na stejnou věc dívá svým pohledem, každý ji vnímá po svém.
Každý člen rodiny je poznamenaný - a každý z nich do takové míry, jakou jim určuje jejich charakter. Je řada věcí, za které je litujete, ale také řada věcí, za které byste jim jednu vrazili. Citové vydírání, závislost nejen na alkoholu, ale i na pozornosti a ostatních, neschopnost vymanit se z vlivu rodiny .... prostě je to opravdu síla. Pokud se vám líbily Úsměvy smutných mužů od Formánka a měli jste pocit, že jste četli opravdu silnou knihu o alkoholismu, tak tohle vás dostane ještě mnohem víc.

4 24.12.2020

V rámci tohoto žánru asi opravdu fajn kniha. Jsem ve čtení detektivních a krimi příběhů nováčkem, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala.
Jediný problém mám trošku v tom, že Kim Stoneová mi přijde nereálná. Drsná, přímá, upřímná, úspěšná v zaměstnání ve kterém válcuje chlapy a ti jí to nemají za zlé. Kolegové ji nekriticky respektují. Trochu lidskosti jí má dodat těžké dětství a s tím související psychické bloky, které si nese celý život. U mě to málem prohrála, když nohou odstrkovala psa, ale vzala jsem ji na milost ve chvíli, kdy si ho vzala k sobě.
A příběh? Ten měl grády, bylo napínavé v tom smyslu, že chcete číst jak to dopadne, i když je to už velmi brzy zřejmé. Mám raději příběhy, ve kterých přijde nějaký překvapivý a šokující zvrat. Kde celou dobu nevíte, na čem jste. Tady to víte, ale to nemění nic na tom, že příběh a zápletka je fajn.

4 20.12.2020

Příjemně odsejpající kniha. Autorka nepochybně prožila (prožívá) zajímavý život. Celou knihou se vine obviňování rodičů za to, jaká byla nebo jaká je. Chápu, že přístup rodičů byl v mnohém určující, ale asi bych je neodsuzovala za vše špatné, co se mi v životě stalo. Na jednu stranu je autorka k sobě kritická, ale hned na druhé nadechnutí sděluje, že za její životní laxnost a tedy i neúspěchy mohou rodiče. To mi ke konci knihy už trochu vadilo.

4 10.08.2020

Na obálce mého vydání z roku 2015 je uveden komentář Stephena Fry: "To nejskandálnější a nejrozkošnější, s čím lze zalézt pod peřinu."
Já osobně si nejsem jista, jestli bych použila výraz "nejrozkošnější". Spíš bych napsala "nejzábavnější". Příběh Charlieho Mortdecaie je bláznivý, šílený, praštěný, zábavný, plný ironie a opravdu ideální na to, aby si s ním člověk zalezl pod peřinu. S tím příběhem, ne s Charliem. Jsem velice ráda, že mne letošní čtenářská výzva na tuto knihu přivedla, protože jinak bych ji jistě minula a to by byla škoda. Je to super čtení na dovolenou nebo prostě jen tak, pro zábavu. Nemusíte nijak hluboce přemýšlet, dumat kdo je vrah nebo se nějak moc soustředit na děj. I přesto se ale autor vyvaroval toho, abyste jako čtenář dopředu tušili co vás na dalších stránkách čeká.
Vytkla bych knize dvě věci. První se týká děje - od průchodu bažinami se konec už podle mého trošku moc táhl. Druhá se týká překladu - pokud jsou v knize francouzské citáty nebo rčení a překladatel se je rozhodne ponechat ve francouzštině, tak bych čekala, že pod čarou uvede překlad. To se nestalo a dost mi to vadilo.

4 26.12.2019

Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami. Autorka jistě o tématu protektorátu něco ví a pokud přečetla všechny knihy, které jsou uvedeny jako zdroje citací, tak klobouk dolů. Ovšem čekala jsem od knihy mnohem, mnohem víc. Dějiny každodennosti tam v podstatě byly popsány minimálně. O reálném životě lidí a třeba i konkrétních rodin jsem se mnoho nedozvěděla. Jen všeobecně známé informace o lístcích na jídlo, o šatenkách, o nedostatku potravin. Na vydání speciální knihy o dějinách každodennosti protektorátu to chtělo asi nastudovat mnohem víc. V tomto směru mne zaujaly snad jen informace o cenách některých potravin a pochutin.
Beru knihu především jako zdroj inspirací na knihy, ze kterých čerpala autorka. Některé si jistě přečtu.
Vytkla bych také formát vložených fotografií. Obrázky dobových dokumentů jsou tak malé, že si člověk často obsah dokumentu nepřečte než s lupou.
Vzhledem k velikosti knihy (malá, útlá, přečtete za odpoledne) to asi nemohlo dopadnout jinak, než že autorka jen klouže po povrchu různých témat.
Kdybych tuto knihu nezakoupila a nečetla, o nich bych nepřišla.

4 22.12.2019

Ze začátku naprosté nadšení, které v průběhu čtení (cca od poloviny) přešlo v znuděnost. Nadšení z krásného slohu a ze schopnosti pana Klímy hrát si se slovy, skládat je ve věty a souvětí a používat slova, která už dnes člověk skoro zapomněl. Toto nadšení přetrvalo celou knihu. Ale na mě už tam pak bylo moc hloubání, přemýšlení dokolečka o stále stejné nesmrtelnosti chrousta. Člověk by chvílemi skoro litoval slabošského hrdinu, který léta podvádí svou manželku a není schopen situaci vyřešit. Když si svoje selhávání obalí dostatečným množstvím vzletných myšlenek, obhajob a omluv, provinění pak není tak hrozné.

4 05.12.2019

Nechápu hodnocení v modré barvě, kdybych mohla, dám sedm hvězdiček.
Velmi silná kniha, občas se mi to hůř četlo - ne kvůli obsahu, ale kvůli stylu psaní. Ale to jen na samotném začátku.
Naprosto skvělé vyprávění a vzpomínky na otce, na rodinu, na dobu, na lidi. Někomu vadí kritika některých "nedotknutelných", mně ne. Nevidím jediné reálné opodstatnění pro to, aby slavní a adorovaní neměli i přízemní, špatné lidské vlastnosti. Naopak.
Vůbec nevím, o jaké zahořklosti někteří píší. Já jsem z knihy cítila vzpomínky, lásku, smutek, zoufalství .... ale rozhodně ne zahořklost. Možná malinko v kapitole, kde autorka popisuje boje o autorství detektivek a překladu, ale tam je podle mého velice na místě.
Ač žiji ve stejné vesnici, kde se pan Zábrana narodil a do Humpolce to mám co by kamenem dohodil, tak jsem od něj zatím nic nečetla a hodlám to brzy napravit. Stejně tak se těším, až si přečtu druhou knížku od Evy Zábranové.
A kdo byl autorem překladu Prezydenta Krokadýlů?
http://www.nllg.eu/spip.php?article539

4 25.10.2019

Skvělá knížka. Paní Brousková vypráví příběhy, zážitky z dob před emigrací a po emigraci. Zazní různá známá i mně neznámá jména, byla jsem z knížky nadšená. Není to nic, co bych mohla číst ve vlaku nebo na pláži, potřebovala jsem klid a soustředění. Malinká nenápadná knížečka, na kterou jsem narazila jen díky recenzi v Reflexu a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Uvedla bych z ní dva citáty, které mě zaujaly a myslím, že obsah celkem vystihují:
"Všechno je jinak!"
""Umění není alibi," skandoval obr v županu, "svíčkový báby běhaly do kostela, aby je minula muka pekelná, která vylíčil Lazar, když byl vstal z mrtvých. Dneska si každej pustí Kryla a má se za odbojáře. Poskytuješ rozhřešení a vykoupení v rozpustný formě. Seš s vodpuštěním katolický Nescafé."
(řečeno Karlu Krylovi)

4 13.07.2019

Naprosto zbytečný počin autorky a ztráta času čtením. Paní Zita nám ve své knize nesdělila vůbec nic. Nemělo to děj, nemělo to příběh, nic. Autorka má zřejmě dojem že její životní zážitky stojí za knihu (o tom lze polemizovat, znám řadu lidí se zajímavějším životem) a možná stojí, ale to by je musel zpracovat někdo, kdo umí knihu napsat. Takhle z toho vyšlo jen něco, co připomíná článek z Blesku na několik desítek stránek. V podstatě by se celá kniha dala shrnout do souvětí: “Jsem chudák politováníhodná markraběnka, co spala zároveň se dvěma muži, takže si není jistá čí je to dítě, ale zajímavější z těch dvou byl kníže, takže je určitě jeho, protože já chci aby bylo Schwarzenbergerovo.”

Dvě hvězdy možná hlavně proto, že tento žánr není tak úplně něco, co by mě fascinovalo. Také proto, že mi to přišlo celé takové neuvěřitelné, křečovité nebo nevím jak bych to pojmenovala. Určitě si knihy pana Bryndzy nebudu kupovat. Možná dám šanci ještě jedné jeho knížce při příští návštěvě knihovny ... ale spíš ne.

4 23.06.2019

Především má tato kniha opravdu krásný vzhled. Dále má krásný sloh. Nepamatuji si, že by mě nějaká z knih, které jsem poslední dobou četla, zaujala svým jazykem - tato ano. Příběh osamělého pošťáka je poetický, tragický, neuvěřitelný, tajemný, smutný, krásný. A kruh jako symbol nekonečnosti a závěr příběhu .... líbilo se mi to. Haiku rozhodně nebylo a ani nebude mým žánrem a ani to nebyly japonské básničky, které mě v knize oslovily.

4 23.06.2019

Knížku jsem přečtla během jediného dne, slza u ní ukápla. Je to jedna z těch knih, které vás chytí a nepustí protože prostě musíte vědět co se s hlavní hrdinkou, Linou, stane. Jak to dopadne, jestli rodina přežije. Knížka se čte hezky, jediné co mi vadilo byla spousta prázdných míst - knížka by mohla být o slušný kousek tenčí, kdyby text neustále nezačínal a nekončil v polovině strany. Ale to je asi dnes obvyklé - marketing ve stylu jogurtu, kde otevřete kelímek a zjistíte, že je tam jogurt jen do jeho poloviny. Takže asi nemáte takový problém dát hodně peněz za tlustou knihu a když není tlustá, tak jí tlustou uděláme. Ovšem tato kniha ani tak nijak tlustá a dlouhá není.
Co mě trochu mrzelo je, že děj se točí jen kolem Liny a její rodiny a to ještě v případě její matky a bratra jen sporadicky. Vlastně vůbec nevím co prožívala Linina matka a bratr Jonas, bylo okolo nich tolik dalších příběhů a osudů a myslím že je škoda, že o nich nic nevíme. Prolétáváme týdny a měsíce života v kolchoze nebo v táboře a vlastně nic nevíme o denním fungování tábora, jen to, že denní dávka chleba byla 30 gramů na osobu. Ale autorka asi nechtěla napsat knihu vypovídající o historických faktech, asi nechtěla jít víc do detailu, asi chtěla vyprávět příběh Liny a na něm demonstrovat co se dělo za Stalina s tisíci dalších Litevců. A to se jí, myslím povedlo. Já určitě budu hledat další literaturu o tomto tématu.

4 18.02.2018

Přijde mi až nemístné kritizovat tvorbu Františka Kožíka, ale z této knihy mám rozporuplné pocity. Jednoznačně kladně hodnotím téma - Zdena Braunerova (záměrně píši s krátkým a na konci). Je to napsané čtivě, v tom jsem také neměla problém. Dozvěděla jsem se toho určitě dost zajímavého o době, o paní Zdeně, ale přesto jsem se nemohla chvílemi ubránit pocitu, že je to trošku "letem světem", občas jsem měla pocit že čtu jen strohý novinový článek. Nevím, jestli to tak bylo i když tato kniha existovala jako dvoudílný svazek a zkrácení do jedné a ještě celkem útlé knihy má za důsledek fakt, že na mě kniha takhle působí (jak píše v úvodu Alena Kožíková vznikla kniha, kterou jsem četla, spojením původně dvou svazků - Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto). Zatím jsem jinou knížku od pana Kožíka nečetla, tak nevím, jak píše. Ale tohle pro mne nebyl moc román, možná "jen" životopis. Některé události se tam přeskakovaly přímo kosmickou rychlostí aniž by se autor jen náznakem dotkl příčin (například konec přátelství Zdeny Braunerové, F. X. Šaldy a Růženy Svobodové). Najednou se vynořovala jména která jsem si nedokázala nikam zařadit a nebyla nijak propojená s předchozím ani následujícím dějem. Během čtení této knihy se mi potvrdilo moje přesvědčení, že životopisný román prostě musí být tlustá bichle, ne jen malá útlá kniha.

4 31.12.2017

Ze začátku jsem si musela zvykat na zvláštní styl psaní, který autor má. Popravdě jsem si na to nezvykla až do konce knihy, jsem prostě staromilec který si myslí, že přímá řeč má být v uvozovkách. Styl psaní pana Pánka mi chvílemi bránil vnímat co čtu. Jinak se mi knížka líbila, jsou místa která donutí k zamyšlení, nebyla to jen taková plytká cestovatelská love story s happy endem.

4 29.12.2017

Tato kniha pro mne byla velkým zklamáním. Předně vzbudila dojem, že autor od malička toužil něco napsat, tak to prostě musel napsat, i když vlastně neměl o čem psát. Skutečně nevím, čím autor koho šokoval. Čekala jsem napínavý a zajímavý rodinný příběh, něco, z čeho by mohl mít autor důvod se vypsat, něco hlubokého. Ale upřmně, otce majícího problémy s alkoholem má kde kdo, vlastně téma otce bylo v knize zmíněno jen tak, aby bylo na co čtenáře nalákat, ale nijak zásadně život autora, dle mého, neovlivnil. Knihu jsem přečetla jen proto, že jsem stále čekala na něco, co mne chytne. Nestalo se. Často jsem přeskakovala až poloviny stránek prostě proto, že byl text o ničem. Do cca 60 strany jsem se musela opravdu hodně držet, abych knihu nezasunula zpět do knihovny. Pak se občas začalo něco zajímavého dít, ale jen mě to trošku chytlo, autor všechno totálně zabil nesmyslný několikastránkovým popisem věcí a dějů, které neměly žádnou souvislost s ničím, o čem by ta kniha dle popisu měla být. Skutečně mne nezajímalo, jestli mu za okny kanceláře chodí takoví nebo makoví lidé a jaké světlo svítí na ulici či jak se ozývá tramvaj. Neustálé rádoby filosofické úvahy o ničem byly také hodně nudné. To, co mělo v knize nějakou hodnotu, by se vešlo do třicetistránkové brožurky. Dala jsem jednu hvězdičku za snahu, ale za mě ztráta času čtením této knihy.

Aby z této knihy člověk něco měl tak musí umět číst mezi řádky. Musí pochopit, že když je napsáno "a" tak ne vždy do znamená "a". Mě se tato kniha velice líbila a musím říct, že poslední věta knihy mne dostala úplně. Podle mě úplně - ale krásně - popřela Panglosovo učení, které se táhne celou knihou jako červená nit. Musíme obdělávat svoji zahradu ...

4 21.11.2014

Půjdu proti produ a dávám pouze dvě *. Je hezké, jak je hodnocení zde výsostně subjektivní záležitostí. U mě je výsledek způsoben skutečností, že povídky nejsou, nikdy nebyly a nebudou mým šálkem kávy. Stále to zkouším, protože hledám povídkovou knihu, která mě osloví i přes mou nesympatii k tomto literárnímu žánru. Knihu, kde pro mě povídky budou mít nějaký smysl a nebudu mít po jejich přečtení pocit, že bych nejraději zaklapala rukou a udělala "bla-bla-bla". Povídky, u kterých se během čtení nebudu třikrát vracet, protože mi prostě mozek bude utíkat v myšlenkách od čtení někam jinam.

U této knihy se to nestalo. Z mého pohledu filosofování o ničem, jen aby se filosofovalo. V jedné povídce autor šmahem hodnotí všechny Čechy jako malé závistivce aby v další povídce tvrdil, že nemá rád zevšeobecňování. Autorovi ale rozhodně neupírám vyjadřovací schopnosti a čtivost.

Kromě textu mě neoslovily ani ilustrace. Až bych řekla, že se mi tento typ malby vyloženě nelíbí. Ovšem myšlenka, že autor si sám ilustruje knihu, je mi milá.

Shrnula bych to tak, že pokud máte rádi povídky, nebo spíš fejetony, tak k mému hodnocení před výběrem knihy vůbec nepřihlížejte a užijte si čtení.

3 06.12.2024