Ctv komentáře u knih

Pana Palána jsem objevila díky knize Raději zešílet v divočině a domnívala jsem se, že jsem našla svého oblíbeného autora. Zmýlila jsem se. Měla bych jít raději po žánru, než po autorovi. Tato kniha pro mě totiž byla veliké zklamání. Za mě slabé úvahy o ničem. Takhle nějak si představuji výsledek objednávky na krátký sloupek a v termínu. Prostě autor musí něco napsat, tak potí.
Uznávám ale, že v mém případě to zřejmě bude mnohem víc o tom, že tento žánr není můj šálek kávy než o tom, že by měl být kritizován autor.

3 03.04.2021

Příběh psychopatické ženy, která sice podle fotografií opravdu měla uhrančivé oči, ale jinak jedinou její životní zásluhou bylo, že se pověsila na Dalího, který byl ještě větší cvok, než ona, takže spolu utvořili mediálně zajímavý pár. Pokud byť jen polovina věcí z knihy je pravda, tak si vůbec nejsem jistá, jestli byla Dalího můzou nebo hrobníkem. Zdá se mi, že spíš to druhé. Sociopatická podvodnice, které šlo celý život jen o peníze. Mrzí mě, že jsem se nikde nedočetla o životě její dcery, protože té je mi opravdu líto.
Když pominu svou antipatii k hlavní hrdince, tak ani kniha mě neoslovila. Bylo to roztahané, zbytečně dlouhé, takové plytké. Musela jsem se donutit to dočíst, protože knížky nerada odkládám nedočtené, ale už jsem se těšila, až dojdu na konec.

3 28.01.2021

(SPOILER) Krásná ukázka krize středního věku u chlapa. I když hlavní hrdina má ve svých 36 letech podle mého na takovou krizi ještě dost času. Podobné zblbnutí bych čekala mezi 45 a 50. To ale zřejmě bude dobou, kdy byla kniha psána.
Příjemně napsaný příběh muže, na kterém se podepsala matka nedostatečnými projevy lásky. Stal se z něj suchar a myslel si, že tak to má být. Pak ale potká holku, která nějakým záhadným a nepochopitelným způsobem škrtne pod tím suchým roštím sirkou. Hořící suché roští jen tak neuhasíte. David se chová jako jelen v říji - jako blbec. I když ví, že z toho nic dobrého nebude.

Četlo se to hezky. Začátek fajn - ten příběh se rozjížděl, nebylo jasné jestli si s ní začne nebo ne. Konec také fajn - bylo zřejmé, že někam to musí vygradovat a čtenáře zajímá kam. Ale to mezi tím bylo v podstatě dokolečka o tom samém. Iva je jednoznačně psychopatický cvok a vytírá s ním podlahu. On si to nechává líbit a v myšlenkách se neustále sebemrskačsky týrá otázkami zda ho miluje - nemiluje - miluje - nemiluje a jaký je on sám prevít, že takhle podvádí svou ženu.

Ivu nesnášíte celou knihu. Davida chvílemi snesete, chvílemi ne - záleží jestli jste čtenář nebo čtenářka. Litujete jeho ženu. Ta má při zaměstnání jako jediná na starosti domácnost, dvě děti a jeho - pánaboha který si večer přitáhne z práce , má hlad a je znechucen, že jeho žena není upravená, má mastné vlasy a nadváhu.

3 23.11.2020

To kladné, co bych o knize řekla, už bylo napsáno v předchozích příspěvccíh. Ostatní čtenáři chválí útlost knihy a schopnost autora vystihnout charaktery .... ano, to je pravda. Já bych osobně ráda četla trošku víc o některých příhodách či situacích, byla bych ráda kdyby mohly být rozvedeny. Na druhou stranu ale vnímám, že naznačit stačí a čtenář ví, případně si domyslí.
Nejsem fanoušek dlouhých vět. Souvětí na dvanáct řádků už je na mě moc, ztrácím se v tom. Nebýt toho, četla by se mi kniha lépe, ale i tak asi zkusím i Ostrov.

3 15.08.2020

Obsahově a tématem silný příběh. O umírání nepíše kdekdo a pan Palán ten proces popisuje uvěřitelně. O části knihy popisující podnikání otce Emy se nechci moc rozepisovat, ta z příběhu trčela jako kukačka z kosího hnízda. Nepatřičně.
Ovšem když už se mi líbí téma a příběh, tak bych ráda plynule četla aniž by mě rušila nebo zdržovala forma psaní. Tady se to bohužel stalo. Pořádně jsem se vlastně nezačetla celou knihu. Na vyprávění v druhé osobě bych si snad zvykla, ale absence uvozovek v přímé řeči mi vadí tak moc, že se takovým knihám zcela cíleně vyhýbám. Chci číst příběh, ne uvažovat jestli je čtený text vyřčenou větou hrdinky, vyřčenou větou někoho jiného, myšlenkou hrdinky nebo komentářem vypravěče.

3 23.01.2020

Knihu považuji za velmi zajímavou, přečetla jsem ji během dvou odpolední, musela jsem vědět jak to s Annou a Vlaštovčím mužem dopadne.
Dle anotace je kniha určena pro mladé, dospívající čtenáře. Já jsem ji četla se zájmem a to mám dospívání už hodně dlouho za sebou.
Kniha plná krásně popsaných tajemství a poetiky i přes to, že pojednává o snaze uniknout smrti z rukou vojáků ve válkou sevřeném Polsku. Způsob, jakým Vlaštovčí muž sedmileté Anně vysvětluje některé věci, je úžasný. Tajemství, náznaky, cestovština - to všechno velice oceňuji. Přes veškerou poetiku vás ale autor nenechá zapomenout že je válka a Anně i Vlaštovčímu muži jde o život. Škoda, že ke konci bylo odposlechnutím rozhovoru naznačeno něco z pravdy o Vlaštovčím muži. Možná by bylo lepší nechat ho jako tajemství. Po celou dobu čtení jsem jim držela palce a modlila se, aby knize autor udělal konec. Aby to pro mě nebylo jedno z dalších zklamání, protože vyšumí do ztracena a příběh nebude uzavřen. No a to se, bohužel, stalo. Za mě minus jedna hvězda za nedotažený konec.

3 23.12.2019

Kdybych měla charakterizovat žánr této knihy, tak jsem v koncích. Částečně se jedná o cestopis - pan Burian vypráví o svém pobytu na Islandu, popisuje svou cestu, vypráví o lidech se kterými se potkává a o tom, co krásného vidí. Částečně je to naučná kniha, protože autor se nespokojí s tím, že popíše co vidí, ale ke spatřenému nás informuje o souvislostech, historii, původu. O Islandu a jeho historii se v této knize dozvíte mnoho. Částečně je to průvodce, protože o navštívených místech nepíše jen své dojmy, ale také fakta a informace, které člověku (jako případnému turistovi) mohou pomoci sestavit itinerář cesty. Navíc je kniha krásně a přehledně členěna - na první pohled (podle typu písma) se orientujete a víte, zda čtete autorský text, věcný a turistický popis přírodní památky nebo citaci ze starých novin.
Kniha je doplněna fotografiemi, které samozřejmě (bohužel) tiskem v knize kvalitativně dost utrpěly, ale stejně jsou krásné a jsou tam fajn.
Způsob psaní a vyprávění pana Buriana shledávám velmi čtivým, milým a vtipným. Mám jeho texty i hudební vystoupení velmi ráda.

3 14.12.2019

Možná jsem udělala chybu, když jsem Kajmaní lejno četla hned po Losím hovnu. Už toho prostě bylo moc. Je to, jako by člověk jedl čtyři dny po sobě jídlo, které ani není jeho favorit. Na obálce knihy je napsáno, že se jedná o humoristický román. Kniha není humorná. Je plná (přeplněná) křečovitých vtipů a rádobyvtipných myšlenek. Autor neustále fabuluje o tom, co by si lidé kolem něho mohli myslet, co by se mohlo stát kdyby ... a tyto fabulace jsou zhusta dost trapné. Román to také není, protože nemá žádný děj, žádnou zápletku, žádné tajemství, které by vás hnalo číst dál a dál. Snad jen pokusy o nějaké dějové zvraty, které jsou spíš divné - například odhalení Ramireze jako šamana. I kdyby člověku autorův humor přišel vtipný, tak mu leze i ušima po přečtení celé knihy, kde se stejné vtipy, jen jinými slovy, opakují stále a stále dokola. Bohužel mám doma ještě třetí díl a myslím, že potřebuji tak půl roku na zapomenutí, než se do něj pustím.

3 09.11.2019

Příběh o emigraci z pohledu pubertálního kluka. Čtivě napsáno, zajímavá kniha. Na jednu stranu řeší problémy emigranta, ale na druhou stranu myslím, že nám spousta komplikací provázejících emigraci uniká právě proto, že je to z pohledu puberťáka, který měl priority někde jinde, než třeba jeho dospělá máma. Asi by mě zajímal spíš její pohled - jak to vnímala ona, když prchala s dvěma dětmi. Kluk to měl spíš jako dobrodružství, než jako drama. Ale to je můj problém, obsah zcela odpovídá anotaci knihy.

3 16.10.2019

Zásadní pro mne při hodnocení této knihy je, že ač se kniha tváří, že bude vyprávět především o příběhu šíleného vraha řádícího v Chicagu v době světové výstavy, je to kniha především o výstavě a jejím hlavním architektovi. Procentuelně bych to vyjádřila asi tak, že 70% knihy se týká architektů a Světové výstavy, 30% pak Holmese. Což není špatné, jen to neodpovídá tomu, jak se kniha jmenuje a jak působí anotace.
Četla se mi hezky, jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o světové výstavě, o tom, jak vypadalo Chigaco na přelomu 18. a 19. století, jakým komplikacím museli čelit architekti výstavy, jak se takový megalomanský projekt vůbec rodil a co jeho vznik provázelo. Nemohu se zbavit pocitu, že kniha mohla být o polovinu kratší a autor by nám dokázal sdělit o výstavě vše, co několikrát opakovaně a košatě popisoval zde.

3 04.10.2019

Moc hezky zpracovaná historie (respektive její nejznámější části) Třebíče a okolí. V knížce není žádný děj nebo zápletka. Vyprávění o historii Třebíče je naroubované na příběh o studentce Hance, která si povídá se 117 letou obyvatelkou Třebíče a ta jí vypráví o tom, co viděla a zažila. Je to velice zajímavé, zejména pokud jste z tohoto kraje. Líbilo se mi doplnění o dobové novinové výstřižky, na konci mě pak mrzelo, že není více fotografií. Ráda bych tam viděla dobové obrázky Třebíče a jejích částí, které byly v knize popisovány a které už dnes neexistují. Klidně třeba na úkor fotek Lojzíka, kde stačila jedna. Velmi se mi líbil doslov autora, kde některé věci vysvětluje.

3 04.10.2019

Najednou se to přečíst nedá, ale ležela na stole a čas od času byla chuť do ní nahlédnout a přečíst dvě, tři básničky. Líbila se mi a překvapila mě. Čekala bych od Jiřího Schmitzera maximálně tak říkanky na úrovni veršíků pana Plíhala (které mám ráda), ale realita je trošku jiná. A toto je zrovna jedna z knih, kde se mi opravdu hodně líbí kniha nejen obsahově, ale i fyzicky. Skvělé ilustrace od Jana Grumla.

"Já ale vím květina celý rok nekvete
rád posloužím paletou snů jen si řekněte"

3 10.01.2019

Můj šálek kávy to není. Zkusila jsem to, ale nenadchlo. Nevyhledávám kategorii knih "romány pro ženy", protože to jsou podle mého většinou plytké věci plné citových výlevů a nereálné romantiky a mám dojem, že tohle k tomu nemělo daleko. Obejmul ji a políbil ji, ale ó ne, nemohu tě líbat, nezapomeň, že jsem minorita ... ta detektivní zápletka mě na tom bavila, ale to okolo moc ne.

3 15.12.2018

K napsaným komentářům už není moc co doplnit. O paní Junkové jsem před tím, než se mi kniha dostala do rukou, věděla jen to, že to byla slavná automobilová závodnice. Průkopnice v tom, čemu se říká ženské hnutí ... kdo to kdy viděl, aby žena závodila v automobilu, že. V tomto směru vzor. Ale jak tomu často bývá u známých osobností - ne vždy nám dochází, že takový člověk není jen tím, čím se proslavil, ale že je to osobnost se svými klady i zápory, historií, současností i budoucností, se svými názory, zkušenostmi, charakterem. A díky této knížce jsem se o paní Junkové dozvěděla mnohem víc a to se mi moc líbilo. Jako hlavní poznatek si odnáším to, že paní Junková byla především chytrá, inteligentní dáma, až teprve potom automobilová závodnice. Jazyk, kterým je kniha psaná, je velice krásný. Člověk si opravdu připadá jako kdyby se přenesl do dvacátých let devatenáctého století. Některá slova aby si člověk vyhledal v slovníku cizích slov a to se mi líbí. Tohle je typ literatury, jejíž čtení člověku rozšiřuje slovní zásobu :-). Takže knihu mohu vřele doporučit, pokud rádi čtete životopisy známých osobností. Nečekejte ucintaný román, celé je to psané takovou spíš novinářskou formou. Stručně, jasně, výstižně.

3 10.10.2018

Z této knihy jsem trochu rozpačitá. Nevím do jaké míry je to dané zklamáním z toho, že jsem od Ireny Douskové čekala něco lepšího, zábavnějšího, nebo z toho, že mě ta knížka prostě mátla. Tak nějak jsem vlastně vůbec nepochopila, o co tam šlo. Na konci najednou všechno bylo jinak, než jsem si celou knihu myslela, což mě zmátlo tak, že mi to pokazilo dojem z celé knihy. Nevyhovuje mi přeskakování z děje na děj (člověka na člověka) aniž bych měla alespoň rozdělené kapitoly a tady se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako bych omylem otočila dvě stránky najednou. Chvíli jsem se je snažila od sebe odlepit než mi došlo, že je to v pořádku, jenom už jsme v ději někde jinde. Vložené dopisy plné filosofování mě ve čtení rušily, ale nakonec mi došlo, že to vlastně ani zas tak nevadilo, protože ta knížka vlastně nemá žádný děj, spád. Tak nevím. Možná se k ní vrátím znova někdy v zimě a budu doufat, že při druhém čtení ji pochopím. Bavily mě tam vztahy mezi Rózou a Péťou, ale to bylo asi tak vše, co mě tam bavilo číst. Jinak jsem louskala stránky vlastně jen proto, abych se dozvěděla nějakou pointu příběhu - a to také nedopadlo.

3 17.07.2018

Dala jsem se zlákat doporučením kamarádky a textem na přebalu "... osloví ty, jimž se líbila Zlodějka knih a Klíč k minulosti". Zlodějka je kniha, která mne oslovila, tak jsem přinesla domů i Ráchelinu knihu. A teď tak nějak nevím. Četlo se to hezky, příběh je to poutavý a když si člověk přestaví některé okamžiky v Ráchelině životě tak po zádech běhá mráz. Napětí je udržováno přeskakováním z popisů osudů Ráchel a Elly, i když Ella se mi jeví jako docela plochá postava. Nerozuměla jsem jí, popis její 13. komnaty tam asi pro mne nebyl dostatečný. To, jak se osud žen nakonec protnou, jsem tušila téměř od začátku, takže to mne na konci nešokovalo. Přečetla jsem ji ráda a ochotně, ale nezaujala mne natolik, abych pásla po dalších knihách autorky tak, jako to dělám například u Světel, která nevidíme.

3 28.12.2017

Neuvěřitelná kniha, ve školách by to měli nařizovat jako povinnou četbu. Po dočtení knihy jsem získala možná reálné, možná lehce paranoidní přesvědčení, že v době nedávno minulé v podstatě každý druhý byl nějakým způsobem zapojený v činnostech STB. Ať už dobrovolně, nebo ne. Hoďte kamenem kdož jste bez viny.

3 12.03.2017

Tak, poslední díl šestidílné série dočten.
Kniha opět nabitá informacemi a historickými souvislostmi. Zároveň jde samozřejmě o beletrizovanou historii, takže řada věcí je autorčina fantazie.
Kdo zná knihy Alison Weir, tak ví, takže ke knize samotné nemá smysl se tu moc rozepisovat. Kdo nezná, pravděpodobně nezačne posledním dílem série, takže také nemá smysl psát nějaké sáhodlouhé recenze. Snad jen několik bodů, které mi trochu ubíraly radost z jinak hezkého počtení:
1. Zase nám tu vyskakuje to neustálé "přisámbůh". Jak tohle mohlo projít přes kontrolu nakladatelství, to by mě zajímalo.
2. U tohoto dílu víc než u jiných jsem se občas ztrácela v postavách; v jednu chvíli na mě bylo nějak moc Williamů a Willů (za což samozřejmě autorka nemůže vzhledem k tomu, že se drží jmen reálných postav).
3. Na internetu jsem se dočetla, že Tom Seymour měl Alžbětu údajně pohlavně zneužít a ona si z toho měla nést v dospělém životě trauma; v této knize je ale mladá (nebo spíš malá - bylo jí 14) Alžběta prezentována jako koketka a jako někdo, kdo si naznačené flirtování s Tomem užívá. Čekala jsem, že tuto záležitost Alison ve svém tradičním doslovu vysvětlí, bohužel tam o ní nepadla ani zmínka. Tak snad se dočtu více v knize o Alžbětě samotné.

2 22.11.2024

(SPOILER) Rozhodně je na trhu řada lepších autorů, po jejichž dílech v žánru severská krimi se dá sáhnout. Ale když není zbytí, dá se číst i toto.
Předně mi hodně lezla na nervy asistentka Tóry. Chovat se u mě v zaměstnání někdo takovýmto způsobem, tak letí na hodinu. A tady se hlavní hrdinka chová, jako kdyby na ni ta frackovitá recepční měla nějaké kompro ve stylu "vím, že dáváš svoje fotky na only fans a jestli mě vyhodíš, všem to řeknu".
V hlavním příběhu mi vadily naznačené a nevysvětlené (tudíž zcela beze smyslu) věci. Například jak Tóra měla pocit, že nahmatala dětské nohy pod postelí při prohlížení lodi. Proboha PROČ?
Ve chvíli, kdy se typický úředníček s rychlokurzem potápění ponoří do rozbouřeného moře, aby obhlédl kontejner zaseknutý do lodi, mi bylo jasné, že čtu v podstatě nerealistickou krimi pohádku.
Ani to rozuzlení mi nepřišlo moc uvěřitelné .... nevím, no. Yrsa si mě zatím moc nezískává.

2 01.10.2024

Je to už třetí díl série s Martinem Brennerem a sebestřednost a charakter hlavního hrdiny mi nějak začaly lézt na nervy. Dávám přednost tomu, když je mi hlavní hrdina tohoto typu knih sympatický.
Jeho "partnerka" Lucy se chová jako žena bez mozku, protože normální žena by takovému chlapovi svůj život neobětovala. Takže ani Lucy nemá mé sympatie.
Zápletka tohoto dílu pro mě byla ze začátku nepochopitelná a zcela nepravděpodobná, nesmyslná. Vůbec jsem nepochopila propojení Martina Brennera s celým tím příběhem. To, že se seznámí s panem XY a ten mu po pár měsících známosti předá svůj podíl na firmě; že ho potom chce neustále někdo zabíjet jen proto, že pan XY měl údajně před třiceti lety něco spáchat, mi přišlo celé přitažené za vlasy a překombinované.
Ne, že by se to četlo špatně. Bylo to napínavé, to také nelze knize upřít. Ale musím si chvíli dát oddech nejen od Martina Brennera, ale i od Kristiny Ohlsson. Jak se mi její detektivky na začátku líbily tak nyní získávám dojem, že jede kvantitu na úkor kvality.

2 02.08.2024