cvaldik
komentáře u knih

Silný zážitek, přečteno během pár dnů. Několikrát jsem knihu musela odložit a sama pro sebe si říct: to snad ne, to není možné, to je strašné, proč a jak tohle může kdokoliv dopustit. Není to lehké čtení, ale stojí to za to. Kéž by se takové věci děly jen na stránkách knih.


Překvapuje mě, kolik lidí nedokáže číst mezi řádky a věci si domýšlet. Osobně si myslím, že pokud by se rozkrylo, jak Fredova skončila, celou knihu by to bagatelizovalo.


Pátý díl jsem četla s ročním odstupem, asi i proto mi chvíli trvalo se začíst a uvědomit si, že kniha bezprostředně navazuje na předchozí díl. Cca poslední třetina mě bavila opravdu hodně, genetika, politikaření a napínavé situace. Regis je příjemné narušení rovnice zaklínač zabíjí všechny potvory, všechny potvory zabíjejí zaklínače.
Kniha se mi líbila, jen mám pocit, že se v porovnání s předchozími díly nic moc “nestalo, ale předpokládám, že po přečtení dalších dílů bude i tento dávat větší smysl.
Zaklínače je prostě lepší číst s menší časovou prodlevou, jinak se člověk těžko orientuje. Ale to není důvod pro ubrání hvězdy.


Přemýšlím, proč je rozdíl mezi stoletým a stojednaletým staříkem tak malý a zároveň tak obrovský. Podle mě to bude tím, že stojednaletý stařík mluví o současném/ bezprostředním politickém dění. O cyklu, který je stále neukončený a bude se dál vyvíjet a nějakým způsobem nás ovlivní. Já nevím, tohle mi nějak brání vidět knihu pouze s humorem. Ale možná za pár let, až se další cyklus událostí uzavře, se kniha bude číst a vnímat jinak. Moc se mi líbilo závěrečné Alanovo zamyšlení v poslední kapitole. Ale jsem jen průměrný čtenář, žádný pisatel recenzí... Za mě pěkná kniha.


Doporučuji i lidem, kteří se vůbec nezajímají o medicínu. Audioverze je skvěle namluvená. Poslechnuto jen kvůli čtenářské výzvě, ale pokud by se autor rozhodl napsat další knížku, určitě po ní sáhnu.

Nečekala jsem od knížky vůbec nic, vybírala jsem je kvůli čtenářské výzvě. Poslechnuto v audio verzi (načteno výborně panem Čtvrtníčkem). Přiznám se, že mě “příběh chytl za srdce. Pokud si odmyslím pasáže o intimnostech s ženami, tak jsem se po dobu poslechu cítila, jako na návštěvě u dědy, který si taky vždycky sednul a vyprávěl a vyprávěl. A člověk už po chvíli ani nevěděl o čem, jak se k tomu dostal a proč, ale poslouchal a hltal každé slovo. Ještě 2x podrženo přednesem pana Čtvrtníčka, protože děda taky nikdy neřekl jinak než pívo a pívovar. A shodou okolností můj děda to pívo taky vařil. Krásné, děkuju.


(SPOILER) Kniha měla obrovský potenciál a na začátku se mi při čtení několikrát rozbušilo srdce. Ztracený kluk, šepot, atmosféra starého sídla, okno s děsivou vitráží… skvělý.
Ale od začátku bylo jasné, že hlavní záporák/démon je v zazděném sklepě. Ten je zmíněný na začátku, prohledají sice celé sídlo, ale nikoho nenapadne se jít podívat do sklepa, i když všichni tvrdí, že Timmy tam někde 100% je.
Možnost nahlédnout mezi duše uvězněné v čaro pokoji na jednu stranu fajn, na druhou to příběhu dost ubralo (alespoň pro mě).
Nemůžu si pomoct, ale neseděl mi překlad. Působilo to na mě, jakoby někdo prostě jen hodil originál na google a zkopíroval překlad. Kostrbaté věty, poznámky, rádoby slang, který ale pro mě nezněl přirozeně. Ale tohle je možná jen můj pocit, klobouk dolů všem překladatelům, díky kterým můžeme číst v ČJ.
Úplně poslední kapitola, ve které si Timmy sám vyrobí flétnu z kosti parádní. Jenže na záchranu celkového dojmu už to nestačilo.
Mám trochu pocit, že kdyby se to dost proškrtalo a přepsalo, mohla se kniha zapsat mezi jeden z nejlepších hororových příběhů posledních let. Škoda, ale čtivá knížka.


Velké zklamání. Kniha se mi vlekla, Bastiána jsem nemohla ke konci knihy vystát. Nejraději bych ji odložila v půlce. Ale nerada nechávám knihy nedočtené. Každopádně si myslím, že někoho komu je 13 uchvátí.


Moje první detektivka. Už dlouho jsem nepřečetla knížku za pět dní. Doporučuji


Zajímavý poslech, těžko hodnotit autobiografii někoho, koho sám neznáte. Každopádně je kniha poutavá a zajímavá. Tak 3/4 knihy jsem spíš uvažovala nad tím, co bylo přijatelné pro mladé lidi ve věku 20+ a co je pro ně přijatelné teď. Přijde mi, že dnešní generaci se často neprávem křivdí (v určitých oblastech ano, v jiných ne). Několikrát jsem při poslechu v podivení zvedla obočí. Přeji paní Formanové pevné zdraví a díky za sondu do její mysli.

Skvělá kniha stejně poutavá jako přednášky pana Romancova. Škoda, že audioknihu nenačetl sám autor. 10/10


Tapetář si nezaslouží nic jiného než 5 hvězdiček. Skvěle mi sedl způsob vyprávění. Nenuceně, jako by mimochodem Irving vypráví o sobě, rodičích a tom, co se mu vlastně stalo. Přesně tenhle styl mi připomněl Kdo chytá v žitě, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Naopak, Tapetář je jedinečná kniha, ke které se určitě budu vracet. Myslím, že všechny myšlenky nejde na první přečtení vstřebat. Pokud se chytáte nakupovat k Vánocům knihy, sáhněte po Tapetáři, nezklame.


Na knihu jsem narazila v Tescu a zaujala mě obálkou, dále i anotací, a jelikož jsem dlouho žádnou "erotickou" knihu nečetla, sáhla jsem po ní. Teď ale moc nevím, jak ji mám hodnotit. Věděla jsem, že nemůžu knihu porovnávat s nějakou kvalitnější literaturou, ale přesto bych vypíchla pár věcí; 1) Každý chlap, aby byl podle autorky atraktivní, musí mít pekáč buchet. 2) Všichni chlapi byli sexy a po všech by hned skočila a každý sex byl nejlepší (ale to se vrámci žánru odpouští, nikdo nechce číst o průměrném sexu). 3) Problémy s tátou, mámou rodinou atd omýlá Mia v průběhu knihy pořád a stejně. Přišlo mi jako když tak autorka vyplňuje pasáže, kde úplně neví, co říct.
4) Od půlky knihy jsem protáčela oči, kvůli bilancování okolo Wesse.
ALE musím říct, že jsem si skvěle vyčistila při četbě hlavu a dala jsem ji za tři dny. Doporučuju třeba po zkouškovým na odreagování. Celkově hodnotím spíš kladně ale plný počet hvězdiček je podle mě pro jiné knihy.


Kniha je hodně inspirativní. Doporučuji přečíst.


Krásná odechová kniha. Marie Doležalová je nějak schopná navodit pocit, že s ní vlastně sedíte u kafe na cigárku a ona vám jako jedna z vašich kamarádek jen tak mimochodem vypráví své příhody.


Neklidné kosti jsem dostala k Vánocům v roce 2015. Musím se přiznat, že jsem je nejprve odložila a po nějaké době jsem se ke knížce vrátila. Neklidné kosti jsou nenáročnou napínavou a oddechovou knížkou, kterou bych doporučila, ačkoliv to není přímo šálek mojí kávy.


Knížka mě ze začátku moc neuchvátila, dost jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem se donutila ji dočíst a posledních 30-40 stran mě uchvátilo. Krásná myšlenka jen mě mrzí, že se celý děj tak strašně táhnul.
