Daecius komentáře u knih

Pan Segrelles je skutečný umělec, klobouk dolů, tady se snad nedá mluvit o "kresbě komiksu", to jsou obrazy s příběhem, opravdu nádherné. Příběhem se jedná o fantasy 80. let v tom nejlepším slova smyslu, takovým způsobem by to dneska nikdo nedělal. Malba ale hraje jednoznačně prim, je alfou a omegou celé knihy, není to tedy o nějakém propracovaném scénáři, nebo vrstveném příbehu, což chápu, že hodně lidí trochu zamrzí. Většinou mě moc nebaví takové to "jak se komiks tvořil" na konci knihy, ale tady je to poutavé skoro stejně, jako předcházející příběh

6 28.08.2021

Pokud je to řazeno i do kategorie "erotika", tak je to erotika velice soft, prostě jsou tam vidět ňadra a nahé ženské pozadí, vše velice vkusně kresleno s úctou a láskou k ženskému tělu, žádné vulgarity ani nic primitivního (já bych řekl, že tohle žádná erotika není, tak nevím, jsem-li tak perverzní, nebo společnost tak puritánská... :-) ). Kresba úplně dechberoucí, Coralína k sežrání. Určitě to nebude pro lidi, kteří chtějí nějaké doslovné, logické vysvětlení všeho, to tady nenajdete... hodně pohodovej odpočinkovej komiks, pro mě topovka.

4 28.08.2021

Propaganda určité části politického spektra cílená na děti - humus nejhrubšího zrna. Obsahově silně diskutabilní, založené na naivních představách, které jsou ale v přímém rozporu s reálným děním, fakta předkládána totálně manipulativně. Autor by možná mohl aspoň jednou v životě vylézt z univerzitní knihovny a zakusit trochu reálného života. Ale neměl bych s tím problém, kdyby to nebylo evidentně určené ke zblbnutí dětí; za mě je tohle normální svinstvo.

Přestože se jedná o jednu z obecně hůře hodnocených knih PKD, vůbec mě nezklamala. Upřímně, příběhově je to asi slátanina - ovšem v případě, že by to psal někdo jiný. Ale naprosto chápu člověka, milujícího epické ságy, příběhy plné dramatických zvratů a propracované světy (jako třeba Hra o trůny), když takový čtenář jde číst něco od PKD navnaděn vysokým hodnocením, může být zděšen, protože nic z výše jmenovaného se zde nekoná. U děl PKD totiž (většinou) není ani tak podstatné, o čem to je, ale JAK je to napsáno, prostě ten jedinečný nenapodobitelný styl. Nikdo, nikdo takhle nepíše. O čem to vlastně celé bylo, ani pořádně nevím, děj je místy trochu zmatený, jsou zde obvyklé Dickovy prvky, které se jeho tvorbou táhnou jako červená nit - psychické obtíže, psychiatři, ženy-mrchy, zlovůle mocných, totalitarismus, podprahová touha opustit tuto planetu a začít znovu někde jinde a jinak. Opět je to sci-fi, ale... když někomu řeknete, že je to sci-fi, asi bude čekat něco jiného. U děl PKD je sci-fi jen kulisa, protže to co píše, by nešlo napsat jinak, ale to už se opakuji z jiných komentářů. Asi se někteří lidé pozastaví nad tím, že kniha nemá nějaký... vlastně... konec? No nemá, u děl PKD totiž knihy zásadně nekončí v momentě nějakého konce příběhu, u děl PKD končí knihy v momentě, když to Mistr uzná za vhodné, což vzhledem k osobě Mistra nemusí dávat běžným smrtelníkům jakoukoli logiku. :-) Vyzdvihnout musím i povedený (opět) překlad nakladatelství Argo, se skvělými výrazy jako "rachotírna", "všeceno" apod. A když už jsme u Arga, pozoruji neblahé polevující tendence ve vydávání Mistrových děl.. Argo, překládej! Mistr toho napsal hodně a ještě mnoho toho v češtině dosud nevyšlo. Má peněženka je v případě PKD vždy připravena.

10 08.10.2019

Můj komentář bude trní mezi růžemi, coby zatím jediný mužský příspěvek. Vůbec tento žánr nečtu a sám nevím, jakým řízením osudu to ke mně doputovalo a co mě vlastně přimělo tohle číst, ale prostě se stalo, a já si řekl proč to ze srandy nezkusit, přičemž jsem čekal, že to bude pěkná kravina a knihu v půli odhodím. Na obálce připodobnění k 50ti odstínům…. no tak to vůbec. Předně bych řekl, že tohle není erotický román, ale romantika, která se nebojí erotických scén, ale velmi dobře podaných, autorka nesklouzává k pornu, ale přitom není opatrná, je to tak akorát a dobře vybalancované. Podle mě těch slavných 50 odstínů je naprostá slátanina, zato tohle, od S. J. Hooksové je… bomba! Je to výborně napsaný, poutavý, maximálně zábavný a o to zde jde. Je to beletrie, která má bavit a to se zde v mém případě dařilo na 100%. Zde je v komentářích často vytýkáno, že je to nereálný - no ano, je to tak, protože to tak má být. Záleží pak jen na vás jestli se tím necháte otrávit nebo to přijmete a budete se prostě bavit. Asi mě to zaujalo i proto, že ve většině romantických románů vystupuje jako hlavní postava žena a nikoli muž. Zatímco romantika obvykle psaná z pohledu ženy by mě přiznám se asi nenalákala, tady je to psáno z pohledu Stephena, což mi přišlo zajímavé. A protože knihu psala žena, neubránil jsem se náhledu, jak se ženská spisovatelka v citových záležitostech vtěluje do role a uvažování mužů, a musím říct, že se jí to velmi dobře daří, nesklouzává k žádným laciným ani falešným nebo naivním představám nebo zajetým nudným opakovaným stereotypům a jako mužský čtenář si myslím, že to autorka zvládla perfektně, tohle není vůbec snadné a je možná škoda, že ženské čtenářky to většinou nedocení. Vlastně jeden ze zažitých mužských stereotypů je zde znázorněn v postavě Matta, kde je to možná až příliš, ale nepůsobí to rušivě, chápu, že bylo úmyslem vytvořit křiklavý protipól ke Stephenovi. Jako on je i Stephen stereotypní postavou, ale taková, která je zde potřeba, na té je to postavené a díky tomu to celé funguje. Tedy narovinu - když odhodím hranou mužskou ješitnost typu „pche, my chlapi přece romantický knížky nečteme“, tak musím přiznat, že mě knížka opravdu bavila, prostě nejde si neoblíbit slušného Stephena a zajímavou Julii, dávkoval jsem si každou kapitolu, abych to nepřečetl moc rychle, a obou hlavním postavám jsem fandil zuby nehty. Hodně komentářů tady je nespokojená s koncem, já samozřejmě taky, ale ani mě moc nepřekvapil, jde totiž přesně v duchu moderních seriálů.. na konci podnítit zvědavost a šlus, aby vás měla autorka v hrsti a chtěli jste číst další díl. A já teda pevně doufám že už na tom Hooksová dělá a záhy vyjde i v češtině (a pokud ne, jsem připraven to výjimečně přelouskat v angličtině.. kdo by to byl řekl). Anebo jsem se už nadobro zbláznil, nevím… každopádně skvělý čtivý, pohodový čtení a překvapení roku.

11 23.05.2019

Šedesát Raimundů, deset kilo náhrdelníků... překombinované, přehnané, jedna náhoda vedle druhé... Vlastimile prosím! Příštího Oldřicha tak za dva roky a trochu si s tím pohrát. Chápu, že nakladatel tlačí, páč se to dobře prodává, ale sestupná tendence bolí.

7 13.04.2018

Od začátku série jsem s tím neměl problém a stále mě to bavilo - až doteď. Repetetivnost. Jako přes kopírák: jedou do nějakého města, konspirace, vražda, všem jde o život, ale nakonec se vše vyřeší zejména za pomocí svedených sklepnic, lehkých žen apod., bez kterých bych si defacto Oldřich and his boys dávno neškrtli a byli v pejru. Nyní pan Vondruška nasazuje těžký kalibr - pozor spoiler, takže před knihou nečíst - když Ota náhodou potká zapadlé uličce malomocnou paní, která je náhodou příbuzná rychtáře, který celou grupu Oldřicha honí, a který jí poslechne; protože bez toho by byli úplně v loji. Konec spojleru. I ta skutečnost, jak pan Ota je naprosto nedostižný svůdce a všechny ženy - prosté, chudé, bohaté, urozené, uražené, prostě všechny - mu okamžitě skáčou do náruče a neustále chtějí souložit. Jsem přesvědčen, že takového démona by ve středověku upálili. Jako co je moc, to je prostě příliš. Když už se k repetetivnosti přidávají úsměvné absurdity, přestává mě to bavit. Ok, koupím si další díl no... ale tak nějak z povinnosti a spíš si ho nechám k něčemu nadělit. Méně je někdy více, Vlastimile !

10 05.04.2018

Asi nejslabší kniha, kterou jsem od Asimova četl. Knihu zachraňuje výborně napsaný závěr, jinak je to příliš zdlouhavé a nudné, spousta sáhodlouhých a zbytečných dialogů o ničem. Poloviční počet stran by Robotům úsvitu slušel a dostali by od mě hvězdičku navíc. Nebýt perfektního konce, ani bych neměl chuť číst další díl.

2 03.12.2017

Čtenář neznalý díla P. Dicka, který očekává sci-fi román o výrobě umělých lidí, bude nepochybně zklamán. Tato kniha je (stejně jako mnoho jeho ostatních) hlavně o problematickém vztahu se ženami a o ukotvení seba sama v realitě a jejím chápání. Pro mě jsou knihy mistra ojedinělé tím, že jsou vždy něco mnohem víc než jen prostě vymyšlený příběh, jako u mnoha jiných autorů, v žánru sci-fi obzvlášť. U P. K. Dicka je sci-fi motiv často jen zajímavou kulisou světa, ve kterém se životní peripetie románových postav odehrávají, ale jinak jako by autor psal o něčem jiném. V jeho knihách, a tohle chci podtrhnout, je mnoho přemýšlení, pocitů a zvláštních autobiografických nebo pseudobiografických, o skutečnostech, které autor buď (zčásti) prožil, chtěl by prožít, nebo ho napadlo že by mohl zažít, nebo rovnou cosi na úrovni halucinogenního snu/ne-snu, spolu se specifickým "přátelským" (těžko nevím jak jinak to nazvat) líčením a úvahami, tak jak to uměl jenom on. V tom je právě to Dickovo jedinečné, vůbec to není jen příběh.... a mám pocit, že kolikrát o nějaký příběh autorovi vůbec nejde a jakoby ho přestal zajímat. V románu Dokážeme vás stvořit někdy po polovině knihy autor úplně opustí téma simulaker (umělých lidí) a dosud poklidné plynutí knihy, kdy mám pocit že se P. Dick pořád tak nějak hledal, najednou nahradí horlivým psaním o problematickém psychotickém vztahu k ženě a zmateným vnímáním reality. A v ten moment mě kniha začala opravdu bavit a zajímat. Velmi oceňuji i velmi zajímavou textovou poznámku překladatele na konci knihy, která se věnuje právě mistrovi a jeho ženám a častým vztahovým peripetiím, které na něj měly fatální dopady.

10 05.04.2017

Vcelku ucházející detektivka s dobrou atmosférou (Anglie, nečas, kostel, bažiny atd.) a také s hromadou klišé.

17.03.2017

Stává se mi málokdy, že se mi filmové zpracování líbilo o dost víc než kniha (film jsem viděl samozřejmě až po jejím přečtení) .

1 08.03.2017

Z mého pohledu zatím nejslabší díl série. Čtení mě sice bavilo, ale tak nějak mi to přijde už posté opakované, takový stereotyp. V jiných dílech bylo vždy něco zajímavého, překvapivého, poutavého.. až jsem se divil, a říkal si, kdy se vyčerpá - tak je to tady; tentokrát jsem nic takového nedostal, pouze úspěšné a prověřené opakování před tabulí. Coby čtenář bych místo třech podobných dílů raději jeden opravdu vymazlený, ale chápu že nakladateli tohle chrlení dobře prodávaných knih náramně vyhovuje.

3 23.02.2017

Výběr z mistrova díla. Vydalo nově nakladatelství Argo s ilustracemi r. 2013, kteréžto knihy jsem hrdým vlastníkem i já. :-)

2 24.12.2015

Nejlepší neDoyleovský Holmes.

1 06.09.2015

Nejlepší neDoyleovský Holmes.

06.09.2015

Řekl bych, že Inferno patří k tomu lepšímu z Brownovy tvorby. Chápu ale, že leckdy může čtenáře poněkud nudit, protože je zbytečně rozsáhlá a velká část knihy připomíná spíš jakéhosi turistického průvodce po Florencii se zaměřením na Dante Alighieriho. Za román dávám *** + * za důležité téma, o kterém by se mělo mnohem více hovořit. Pokud tomu pomůže Brownova kniha a chystaný film, je to možná zatím jeho nejsmysluplnější román.

1 06.09.2015

Já vážně nechápu, jak to ten Vondruška dělá. Ono je to pořád vlastně to samé a je snad i jedno, jestli je to Jiří Adam z Dobronína nebo Oldřich z Chlumu. A přitom je to pořád zábavné, poutavé a čtivé. A nejen to, ono je to snad čím dál lepší, jakkoli je to nepochopitelné. Mám pocit, že Ulička hanby je zatím nejlepší díl Letopisů, i když je to v podstatě pořád ten stejný mustr. Vlastimil Vondruška umí navíc naprosto mistrně pracovat s emocemi, tohle on perfektně prodá ve všech knížkách, i když je to vždy velmi lehké a nenápadné, a navíc tak nějak umí brnknout na to dobré uvnitř nás. Možná to je jeden ze zásadních důvodů toho, proč jsou jeho knihy poprávu tolik oblíbené.

5 21.08.2015

Vzhledem k tématu se samozřejmě nabízí srovnání s panem Vondruškou, přesto tak skoro nelze, Hrdlička se rozhodně k mému milému překvapení nepokouší o nějaký plagiát (narozdíl od některých jiných autorů, kteří začínají plnit regály knihkupectví). Detektivní zápletka není nijak extra zamotaná a hlavní hrdina řeší coby podrychtář případů více; autor se hodně věnuje samotnému životu ve středověku a nelíčí ho k mé radosti jako hroznou dobu temna, ale prostě jako určité historické období, kde žili lidé jako my se spoustou všedních radostí a starostí. To vše je velmi čtivé a zábavé a velmi se mi to líbilo.

13 25.07.2015

Souhlasím s komentáři ostatních, je to opravdu slabší, než první díl. Zvlášť v pasážích na moři často kniha ztrácí dech a tak nějak se to motá v bludném kruhu. Ale stejně tomu těch pět stárů dám, svět S. Lynche mě hodně baví.

2 30.10.2014

Dostala se mi do rukou elektronická verze tohoto kuchařského "skvostu". Skoro až k neuvěření, že se nejedná o recesi. Recepty jako smažená tlačenka mě doslova dostaly do kolen. Skoro až k neuvěření, že tuhle knihu lidi kupují, to mi vážně hlava nebere, obzvlášť, když je podobných receptů plný internet. Nesmyslné, hloupé kuchařské imbecilní pokusy opravdu na hranici s hazardem se zdravím. Tohle žereme a pak se divíme tomu v přepočtu světovému prvenství rakoviny tlustého střeva. Inu, nikomu to neberu, každého věc. "Dobrou chuť". ;-)