dagsvob komentáře u knih
Tak tohle mě moc nezaujalo... Nadsázka není vždycky záruka dobrého humoru - tady to moc nevyšlo. Nebo prostě ruský humor nechápu...
Moje první setkání s Michaelou Klevisovou a jsem nadšená. Příběh mě pohltil od samého začátku...
Moc zajímavé čtení. Bavila mě ta propletenost osudů.
I v mém věku mě Harry Potter prostě baví.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě. Knížka, ač útlá, mně dost potrápila. Musela jsem si zvyknout na tehdy používaná slova a slovosled, ale nakonec to nebylo zas tak špatné.
Tahle se mně od Lapeny líbila nejmíň, postavy pořád dokola přemýšleli o tom samém: udělal to? - neudělal to? , mám mu věřit? - nemám mu věřit? Ty myšlenkové pochody se mockrát opakovaly a už mně lezly pěkně na nervy. Nicméně konec byl zajímavý...
Působivý příběh o rodinných dramatech - četla jsem téměř nepřetržitě, takže množství postav mně nevadilo, neztrácela jsem se, jak tady někteří psali, ale kdybych četla s většími přestávkami, měla bych asi problém. Jenže tahle kniha vám ty větší proluky prostě nedovolí....
Nejdřív jsem se nějak nemohla začíst, ale asi od půlky už jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Nicméně kniha Není úniku se mi líbila víc...
Čekala jsem něco víc. V první části mně přišel autor jako ufňukánek, kterému záleží víc na tom, aby nepřišel o přízeň SM, než aby se jí snažil pomoct i přes varovné signály. No a druhá část jsou úryvky z rozhovorů, recenzí a samotných knih.
Tak tohle mě fakt bavilo. Měla jsem pocit, že tu zimu a bezvýchodnou situaci cítím taky.
Není to nic, co by mě oslovilo. Možná proto, že Maďarsko na přelomu 19. a 20. století pro mně není nijak zajímavé...
Tak v půlce jsem si řekla, že už vlastně není o čem psát, ale ono to bylo zajímavé až do konce.
Silný příběh, zajímavý pohled do mysli retardovaného chlapce.