Danafantom komentáře u knih

Knížka je nejen o Indii, ale spíše o lidech, o tom, jak žijí, co dělají, čemu věří. Proto mě tato knížka tak moc nadchla, bylo v ní, co nenajdete v žádném průvodci. Také upřímný a autentický styl vyprávění se mi líbil. Obdivuju autorčinu odvahu a bezprostřednost. Děkuju, že se s mnou o své zážitky podělila :-)

01.01.2013

Tak tato knížka mě nezaujala. Možná je na mě příliš "intoušská" :-)

Trochu mi to připomíná knížky od Jamese Herriota, ale jeho historky byly úhledně zabalené. Tohle byl takový rozsochatý balík. I tak to bylo docela milé počtení.

2 29.12.2012

Další díl ságy, který uběhl v domácké atmosféře rozvětvené rodiny. Tento byl stránkově obsáhlejší, nijak zvlášť nabitý dějem a možná o to pohodovější.

27.12.2012

Nejprve vám kniha vysvětlí, že máte žít nyní. Pak se dozvíte, že "Život je hra. Skóre hry mi může ukázat, jak úspěšně hraji" Pokud je to na vás příliš teoretické, následuje kapitola Tvůrčí imaginace v praxi. Můžete si třeba zkusit cvičení nazvané "Mentální předjímání jakožto ukončení kladení příčin". Čím jsem četla dál, tím mi to připadalo jako soubor nesouvisejících slov, ale možná nejsem na takové úrovni jako autor, knížka byla napsána pro mě nesrozumitelnou řečí. Dvě hvězdičky dávám za pár světlých okamžiků a tento příměr, kerý se mi velmi líbil: "Mnoho lidí tvrdí: "Uvidíme, co mi život přinese". Ale kdo je ten "život"? Takový postoj je, jako bychom řídili auto, ale nedrželi volant a říkali: "Uvidíme, kam auto pojede".

1 27.12.2012

Bylo to na mě poněkud zdlouhavé, a taky to trpělo tím, jako dost knížek od "západních" autorek, že hlavní hrdinky mají ten problém, že nemají co na práci, tak fňukají nad kde čím. Uff

18.12.2012

Pěkná vyprávění o nadpřirozených jevech a snaha o jejich vysvětlení ve stylu, něco se vysvětlit dá, něco ne...

18.12.2012

Tato knížka je první, kterou jsem od této autorky četla, a už vím, že určitě ne poslední. Chytla mě hned od začátku, a nechala mě odpočinout od každodenních starostí. Čtivé, napínavé, fajn. Navíc ty záporňáci nakonec "dostali" sami sebe.

10.12.2012

Svérázné postavičky, příjemné, humorně laděné oddychové čtení. Jen Anetta sama, které náleží ich forma, je poněkud bezvýrazná.

24.11.2012

Autor veterinář je inteligentní muž se srdcem na správném místě, který dělá svou práci dobře, a proto se o tom dobře čte. Žádný literární skvost to ale není.

1 19.11.2012

Knížka je psaná jakoby v obrazech, je to opravdu zvláštní styl. Je taková pomalá, a pokud má někdo rád rychlý spád a (akční) děj, ať se do čtení vůbec nepouští. Na to musí být nálada, pak je to fajn.

1 19.11.2012

V dětství mě to nic neříkalo, tak jsem to zkusila teď, v pokročilé dospělosti, a zase nic. Nevím, zda je to bájema nebo Petiškou, ale nějak to pro mě postrádá smysl.

Tahle knížka vás bude provokovat, hádat se s vámi, a místy vám i vynadá, hlavně pro vaši lenost. Pak vám nadělí sérii cviků, které když budete radostně cvičit dohromady tak 2 hodiny denně, slibuje, a já tomu věřím, že se zbavíte brýlí i očních nemocí. Naštěstí pro mě to odzkoušet nemůžu, protože brýle nenosím.

Svým dcerám bych tuto kuchařku koupila, to základní podle ní upečou.

Knížka dělá bu bu bu, ale neporadí, co s tím. Vlastě ona sama mi přišla poněkud manipulativní :-(

06.11.2012

Knížka se mi líbí mnohem více než ty barevné zahraniční, i když už je staršího data (1998). Je taková hezká česká, odpovídá naší mentalitě, a hlavně mi připadají popisované činnosti smysluplné. Za přečtění stojí určitě i kapitoly před kalendářem, myslím, že mnohou maminku na mateřské docela uklidní :-)

3 06.11.2012

Tato knížka není žádným literárním požitkem. Ale jestli se vám zdá, že se máte špatně, doporučuju si jí přečíst. Jak píší v závěru: "Jestliže se váš majetek scvrkne během osmi let na 15 kg v krosně a zakusíte štěstí bez hmotného balastu, poznáte, že radost ze života nespočívá v "mít", ale v "být". To ovšem není jediné poselství z cesty, která se uskutečnila před čtvrt stoletím. Trochu ve mně vznikl dojem, že esperantisté jsou jedna velká rodina, vzbudilo to mojí zvědavost, možná možnosti esperanta prozkoumám. Má někdo nějakou zkušenost?

06.11.2012

Knížka vede člověka k zamyšlení, jak to měl se svými rodiči, a jak to má se svými dětmi. "Pochopte svůj problém a nemusíte ho mít. Pomozte vašim dětem pochopit. Každou lekcí, kterou zvládnou, stoupá jejich schopnost tvořit si v budoucnosti život podle svých představ." Autorka má přímočarý pohled na život, a pro mě je její poselství jasné - svůj život, ať dobrý nebo ne, si vytváříme sami, a jen my sami ho můžeme změnit. Je to rozhodně velká výzva, protože je často snažší vymluvit se, že za naše problémy může někdo jiný (třeba zrovna rodiče). Vidím hodně kolem sebe, že lidé to takto vůbec nevnímají, pro mnohé je jejich vlastní život něco, co se jim děje, a ne něco, co by sami vytvářeli. To pak asi musí být velká beznaděj, když člověk nedrží svůj život s rukou (alespoň částečně). Knížku rozhodně doporučuju.

3 03.11.2012

Tak do tří čtvrtin se to četlo pěkně, ale konec byl tak rozplizlý, že mi to naprosto zkazilo dojem z celé knihy a vzalo chuť číst pokračování

20.10.2012

Přirovnání nazlobeného negativního člověka k popelářskému vozu je sice zajímavé, ale číst celou knihu o odpadcích mě teda nebavilo :-(

15.10.2012