Danafantom
komentáře u knih

Nevím, proč dala Lucie Noci Upije dvě hvězdičky, komentář nepřidala. Mně se přístup autorky i jejího "skeptického" manžela líbil, nebyla to žádná opisovaná moudra, ale vlastní zkušenosti, a ještě psané s příjemným humorem. Protože mám podobné zážitky, knížka mě oslovila a dodala další náměty na "hrátky" s myslí. O žádnou magii se tu podle mého nejednalo, nekonaly se žádné rituály ani zaklínání. Hlavní je, že nám to funguje. Hurá!


Postupy na léčení energií, s návodem a obrázky. Říkala jsem si, že se mi do léčitelství nechce, a hned jak jsem s touto myšlenkou knížku dočetla, synek spadl za schodů. A tak jsem byla ráda, že aspoň něco umím :-)


Název knihy by mě asi ke přečtení nazlákal, ale dala jsem na to jedno 100% doporučení tady na databázy knih, a dobře jsem udělala. Přidávám další 5 hvězdičkové hodnocení. Konečně to není cestopis typu byl jsem tam a tam, a bylo to tam mooc hezké.
Knížka je velmi hezky zpracovaná, na začátku každé kapitoly je kreslený komiks, černobílé i barevné fotky pěkně doplňují dobrodružství autorů cestovatelů. Je to trochu letem světem, ale informace jsou zajímavé a celkově se to hezky čte.


Knížka není o nevychovaných dětech. Autorka tak nazývá část naší osobnosti, která netvoří proto, že chce, že jí to připadá smysluplné a naplňující, ale natruc. Protože je to nějaký program, spuštěný námi samými kdysi dávno, a pěkně zasunutý do podvědomí, dělá nám v životě paseku, a jak píše martinkaLLL, je složité mu přijít na kloub. Alespoň já jsem to tak pochopila. Jinak knížka sama je, jak jsme u paní Jordánové zvyklí, inspirativní.


To, co např. Bärbel Mohr ve svých knížkách o vesmírném objednávkovém servisu spíš tušila, je zde vysvětlováno, řekla bych docela pochopitelně. Dobrá "nalejvárna", abyste si změnili život k lepšímu. Jestli někdo najdete kuráž a napíšete mi, jestli se po jejím přečtení ve vašem životě něco změnilo, budu moc ráda. Myslím, že tahle knížka tu moc má.


Pokud potřebujete v životě aspoň o trochu více odvahy, a komu by se nehodila, že, tak tato knížka vás dozajista povzbudí.
Jen jsem nepochopila, o cože to tam "psala populární kartářka a spisovatelka Dagmar Kludská" v té předmluvě. :-o


Pokud vás zajímá, kde a kdy pan Forejt všude byl a jak se tam dostal, zda s cestovní kanceláří letěl letadlem nebo jel autobusem na rekreaci ROH, tak prosím. Nic moc navíc v knize totiž nenajdete. Pro mě zcela nezajímavé.

Bylo pro mě velmi zajímavé přečíst si, jak vnímá energie někdo jiný a jak s nimi pracuje.
Navíc autor není žádný moudrý stařec, ale v době napsání knihy student střední školy a mně se jeho přístup k věci mooc líbil.
Jen mě udivuje český název knihy, o žádného doktora se nejedná, nýbrž o léčitele (healer)


Jsem nadšená. Škoda, že jsem si knížku nepřečetla před prázdninami, mohla už ze mě být bosorka.
Měla jsem za to, že chození bosky je zdravé. V této knížce se ale píše o tom, že chodit v botech je nezdravé - podívat se na to takhle z druhé strany mě nějak nikdy nenapadlo. Dokonce říká, že "čím více nosíte boty, tím více je nosit potřebujete".
V životě se vám vůbec všude snaží všichni namluvit, že něco potřebujete, a tady vás nabádají k tomu, abyste se něčeho zbavili, a to je pro mě velmi osvobozující.


V knížce jsem se nedočetla nic víc, než jsem zjistila po pár kliknutích na netu. Před 11 lety, kdy u nás knížka vyšla, bylo asi mnohé jinak. Teď už myslim si ztratila opodstatnění. Ale je hezky přehledně zpracovaná.

Tato knížka mi dala tak nějak impuls k smysluplnému směřování mého života.


Párkrát jsem si na začátku knížky "zahýkala" smíchy, ale jinak mi to přišlo spíš jako vzpomínání přátel na dobrodružství, kterého jste se nezúčastnili a tak moc netušíte, o čem je řeč, jste vně.

Nejsem si jistá, kolik lidí se pohybuje v tak "vysoké" společnosti, ale po přečtení této brožurky by se mi tam ani nechtělo. I tak nelituju, bylo to svým způsobem zajímavé, a hlavně stručné, a příjemně psané.


Tak takový skvost jsem od této útlé knížky nečekala. Moc pěkné počteníčko. Spojení strašidýlek a receptů se mi moc líbilo, díky paní čarodějko :-)


Je to moje první setkání s panem Tomšíčkem, a ráda si přečtu ještě další knihy. Líbí se mi jeho přístup k životu, bere vše, jak přichází. Myslím si, že napsat poutavý cestopis je děsně těžké. O Sibiři jsem si nějaký ten obrázek z jeho popisu udělala, a to mi v tuto chvíli šlo, takže spokojenost. Děkuji.


"Mnohdy se utápíme ve své sebelítosti. prohrabáváme své hořké osudy a ztrácíme čas v boji o kousek bolavého štěstí" Někdo to tak možná má, ale mě o tom fakt nebaví číst. Z mě nula bodov.

Tak do 70 stránky mi knížka připadala jako zbytečně natahovaný novinový sloupek, ze kterého původně i vznikla. Pak už to začalo být zajímavé, praktické a použitelné, což jako pragmatik s povděkem kvituju. Ale s doslovem od Jeffa Hushe to dostalo překvapivě filozofický rozměr, což mě naprosto nadchlo. Nakonec jsem si z této útlé knížečky, kterou jsem si vybrala ke čtení proto, že mě její název připadal prostě legrační, odnesla mnohem více filozofického poznání, než ze Sofiina světa.
Také si můžete přečíst spousty ezoterických blábolů o tom, že je třeba žít vědomě, ale mě to až po přečtení této knížky začalo dávat smysl, začala jsem tušit, jak na to, a hlavně mi to připadá zábavné a užitečné.
Takže milé Amy děkuju a vám všem, kteří můj komentář čtete, doporučuju.


"Leonardo poznamenával, že průměrný člověk "se dívá, aniž by viděl, poslouchá, aniž by slyšel, dotýká se, aniž by cítil, jí, aniž by chutnal, pohybuje se, aniž by si byl vědom svého těla, vdechuje, aniž by vnímal vůně nebo pachy, a mluví, aniž by myslel". Da Vinci věřil tomu, že bychom měli být osobně zodpovědní za své zdraví a duševní pohodu. Uznával vliv postojů a citů na fyziologii a doporučoval nezávislost na lékařích a lécích. "
Oprvdu inspirativní kniha. Náměty jsou všestrané, a je jich tolik, že i kdyby mě čekal dlouhý život v důchodu, tak s touto knížkou se nebudu nikdy nudit a věřím tomu, že když se mi povede realizovat aspoň část, můj život bude radostnější a plnohodnotný.


Pro mě to byla odpočinková knížka, která se dobře četla, ale kupodivu ve mně nevyvolala moc emocí. Děj mi připadal poněkud prvoplánový.
