danazeskolky komentáře u knih

Mám pro paní Obermannovou slabost, stejně jako většina jejích knih i tuto jsem zhltla velmi rychle. Je to svižné, čtivé, romantické, zároveň inteligentní. Je to sice odpočinková četba, ale ráda si takovými knihami proložím čtení něčeho těžšího. Líbí se mi, že nepíše černobíle, člověk musí přemýšlet, jak by se zachoval on, co je vlastně správně... Taky se mi líbí, že je zde naděje, i když "Islámský stát..."

5 22.03.2016

Moc se mi líbilo, takový hořko-humorně-smutný čtení. Připomínalo mi to Forresta Gumpa. Tajně jsem doufala v happyend se "Sladkohláskou", ale zase by to ztratilo na kvalitě. Co nemělo chybu, byly tátovo postřehy a hodnocení okolního světa, to mě fakt bavilo.

5 29.12.2015

Působilo to na mě natolik sugestivně, že jsem se uprostřed spánku vzbudila s myšlenkou, jestli si já sama pamatuji svoji minulost... Hodně mi to připomnělo období, když mi náhle zemřel manžel; člověk se po silném emočním šoku dostane úplně do jiné dimenze. To "nevědění" musí být příšerné! Jinak střed knihy mi občas přišel, že se trochu vleče, ale závěrečná třetina to "zachránila". Doporučuji (i když určitě ne všem čtenářům...).

5 17.11.2015

Souhlasím s níže uvednými hodnoceními. Jak píše Magnolia... psí náhled..., i "holubí přeměna" byla vtipná a i smutná (slzu jsem uronila). Obdivuji autora, jak s lehkostí a humorem dokáže popsat těžké a trapné situace.

5 15.01.2015

S první půlkou knihy jsem byla velmi spokojená, pominu-li velké množství chyb (překlepů apod.). Druhá půlka mi připadala, že snad psal někdo jiný nebo že autorka občas hodně chvátala a trochu to odflinkla. A ten přechod v červenou knihovnu ubral další hvězdu. Jinak to téma “smolaření" bylo velmi zajímavé. Jak už psali někteří čtenáři, chování hlavních postav bylo někdy překvapivě odlišné, jako by to byl někdo jiný. A taky si umím představit, že by z toho mohl být úspěšný romantický film. Zpívající raci ale opravdu ne

4 24.08.2024

Hodně zajímavé a i když člověk tuší, že dojde k propojení, je to napínavé. Líbily se mi dialogy mezi hlavními postavami. Popis prostředí byl rak verohodný, že jsem si připadala jako bych byla přímo na místě

4 25.02.2024

Mnoho silných okamžiků, trnula jsem hrůzou když byla malá Felicia v pytli s odstřižky látek, když se Bella plazila loukou... A když malé dítě po většinu svého života zažívá jen strach a ukrývání se. Naštěstí je zde všudypřítomná láska a vůle k životu. A ach ano, štěstí. Díky

4 21.02.2024

Já jsem měla příležitost číst knihu z r. 1945, kterou překrásně ilustroval František Malý. Nevím, jestli knihu z r. 1979 ilustroval někdo jiný (níže je zmiňována ilustrátorka), každopádně já exorcistu volat nehodlám ;-) Úplně jsem se do knihy zamilovala. Nádherné poetické verše...
"Kdopak mi poradí,
k čemu je to krásné kapradí?
Jak po žebříku lezou po něm víly,
menší než malíček,
tak zčerstva, div že neztratí
s temene čepeček svůj bílý.
A je to můstek pro motýly,
kteří se učí létati."
Svou jednoduchostí a přímočarostí, které však v sobě skrývají velkou hloubku, mi to připomíná některé staré čínské básníky.

4 26.04.2023

Možná je to tím, že se před rokem narodila má vnučka s DS, aniž by to někdo dopředu tušil (pár takových případů neodhalí ani moderní ultrazvuk). Možná se mě tato kniha dotkla proto s větší intenzitou... Ale myslím si, že její síla je prostě v té upřímnosti a pravdivosti bez ohledu na to, jestli ji čte člověk s vlastní zkušeností s DS. Něco tak dojemného jsem dlouho nečetla. Smutné a přitom plné naděje a lásky. Děkuji. Aně, Davidovi, jejich úžasné mámě...

4 28.01.2023

Ještě nemám dočteno, ale už teď hodnotím, protože je to výjimečná kniha. Upřímně se bavím. A to jsem původně kupovala pro syna ;-)

4 07.09.2022

Nevadil mi depresivní obsah, ale vzhledem k tomu, že si ani po krátké době od přečtení nevybavuji detaily, musím konstatovat, že obálka je hezčí než obsah. Měla jsem trochu problém s komunikací mezi dcerou a matkou. Ale přečíst se to dá.

4 15.06.2022

Knihu jsem si nejdříve půjčila, že by mohla být zajímavá, ale pak jsem nějak ztratila odvahu se do ságy z úplně jiné kultury pustit. Později mi ji kamarádka vychválila, tak jsem tomu dala další šanci. Rozhodně nelituji. Není třeba se bát korejských a japonských jmen, děj hezky srozumitelně plyne. Určitě velký bonus je seznámení s korejskou kulturou a osvětlení, jak to v dějinách vlastně bylo (myslím vztahy mezi Japonci a Korejci). Některé osobní příběhy byly víc zajímavé, jiné méně, někdy mi chyběly informace o dalších osudech. Trochu jsem se nudila ve 2. třetině, přišlo mi to takové ploché, ale pak se to zase víc rozjelo. Asi si to vůbec neumíme představit, jaké to je být cizincem v rodné zemi... Knihu určitě doporučuji k přečtení.

4 15.06.2022

Fakt jsem netušila, do čeho jdu. A vlastně jsem našla malý poklad. Nádherně vykreslená atmosféra, byla jsem tam s nimi. Smutné, ale krásné.

Knihu jsem sehnala v antikvariátě a přiznám se, že mi šlo hlavně o to, že se děj odehrává v místech, kde žiju (na Příbramsku). V knize se sice píše Povalov, ale ve skutečnosti jde o Milín (čemuž nasvědčují mnohé indicie v textu). Byla jsem překvapena, jak mě děj knihy zaujal. Úplně jsem se přenesla do doby dávno minulé, obrazy se mi odvíjely před očima - úplně jako bych je viděla ve filmu. Kolikrát jsem si při čtení knih z války a koncentráků říkala, jak to mohli tenkrát lidé vůbec přežít... A v této knize sice nebylo nelidské nacistické běsnění, ale obyčejní lidé, kteří potřebovali uživit sebe a svou rodinu, to měli mnohdy tak těžké, že si to dnes ani nedokážeme představit. Bylo mi líto malého Vojty a vlastně všech malých dětí, které se v románu vyskytovaly. Ta jejich neukojená potřeba projevů lásky, třeba jen v podobě obyčejného pohlazení... Nespravedlnost, dřina, těžký život učedníků a tovaryšů. A přesto spousta krásných chvil a zážitků. V knize není ani slovo o sexu, přesto tam byly těhotné ženy a malé děti :-)

4 26.05.2021

Přiznám se, že sama jsem nečetla, pověřila jsem jednu paní, která ráda čte i takovéto méně obvyklé knihy. Říkala, že dějově je to zajímavé, ale problém ji dělalo, že je to psáno hodně zhuštěně, text není moc členěný... Prostě forma jí neseděla.

4 02.10.2020

Když jsem začínala číst, říkala jsem si: "No uvidíme..." A opravdu jsem viděla! Strašně ráda bych se nechala také portrétovat, a to nejsem žádný exhibicionista :-) Pan autor opravdu rozehrává naše nitky fantazie, úplně jsem vše viděla před sebou jako v reáliích. Ztotožňuji se s mnoha pochvalnými komentáři přede mnou...

4 22.10.2018

Víc se mi líbila kniha o Nepálu a Číně (Pěšky mezi budhisty a komunisty), možná protože se autor už víc rozepsal. Obsah a myšlenka se mi opet líbily, jen se mi četlo pomaleji. Ale určitě stojí za přečtení.

4 28.12.2017

Tak nějak nevím. Knihu jsem sice přečetla velmi rychle (i proto, že je útlá), děj se mi docela líbil, silný mi připadal hlavně příběh šlechty. Co mi vadilo, byla druhá linie - sladkobolný příběh Johanky a Honzy. To mi připadalo jak z červené knihovny. Jinak úplně souhlasím se Salonkou. Přečíst se to dá, ale mám prostě dost výhrad.

4 01.01.2017

Přidávám se k pochvalným komentářům. Jen taky dávám za pravdu těm, kteří by uvítali některé příběhy dovyprávět (Abdulláh a Parí po odloučení), Roši.. Střídání různých časových úseků mi nejdříve trochu dělalo potíže, ověřovala jsem si letopočty na začátku kapitoly, ale pak už to nějak fungovalo samo. Mohu doporučit, i když vím, že ne každému. Lovce draků jsem také doporučovala a našli se tací, kterým se nelíbil.

4 07.12.2016

Přiznám ze, že čtu ráda knihy, u kterých jsou hodně rozdílné komentáře, což je právě tento případ. No, zklamání... poté, co jsem četla Jumaroro, ze kterého jsem byla nadšená. Ale dočetla jsem do konce. Erotické scény mi nevadily, nemohu zatím moc srovnávat (na 50 odstínů jsem ještě nedostala chuť, ze starších se mi hodně líbila Hester od Hercíkové). Co mi tedy vadilo? Kdyby to byla krátká povídka, dalo by se. Děj se moc táhl, nudilo mě to nicnedělání a stálé přemýšlení, co si dát k večeři a zda odmítnout úklid pokojských... Taky mi vadily dialogy a podle mě hodně hloupé otázky Markéty (Co blázníš? Co se děje? Jak to myslíš?), když to bylo úplně jasné a přehledné. Připomínalo mi to puberťáckou mluvu, vůbec ne vyjadřování zralé čtyřicetileté ženy, která je navíc hodně oduševnělá a údajně chytrá. Byl v tom velký rozpor. To, že hlavní postava neví, co chce, a že všechny hodnotila hlavně podle vzhledu (tlusťoška, prsatka apod.) je jiná otázka, prostě to tak autorka možná chtěla... Libil se mi popis rituálů a taky někdy vnitřní monology, bojování se sebou samou... i když, to mi zase nesedělo na to, že Markéta byla meditační pracovnicí, která by měla být více v rovnováze.

4 02.02.2016