danazeskolky komentáře u knih
Je to už dávno, co jsem to četla, ale vzhledem k tomu, že mi to uvízlo v paměti a bez váhání bych doporučila k přečtení, tak to určitě stálo za to:-)
Zajímalo mě, co to bude. Zatím jsem od tohoto autora nic nečetla, což po přečtení této knihy změním. Taky mě rozčiloval Brian, jak píše DominaCZ, ale to je asi tak vše, s čím se s ní shodnu. Prostě postavička, kterých kolem nás je víc. Něco dobrého v ní je, ale v určitých situacích naprostá nevyzrálost vítězí. Jsem ráda i za popis záchranářské práce, bylo to zajímavé. Obdivuju všechny, kteří pracují v takovém prostředí. Na konci jsem byla hlavně ráda, že "tlapky" nezmizely nadobro pod vodou. Už by toho bylo na mě moc.
Tolik toho bylo napsáno.. např. Morsie, Šánka, Kočičáci vystihují přesně mé pocity. Tato kniha bude patřit mezi mé NEJ, které si dovolím doporučovat svým přátelům.
Úžasná kniha! Jenže komentář píšu s velkým odstupem od přečtení, tak už nemůžu psát čerstvé postřehy. Ale vzhledem k tomu, že ve mně pořád zůstává a doporučuji ji vřele známým, hodnotím vysoko.
Asi 5x jsem se přesvědčovala, že budu číst dál a pak jsem to v půlce vzdala. Trápila jsem se, působilo to na mě depresivně... Připadalo mi to, jako bych četla své básně z doby dospívání posunuté do dospělých kulis, ale narozdíl od mých stručných zhutnělých vět to bylo roztažené do více stran. Prostě to pro mě momentálně nebylo "ono" - a to mám Hůlovou ráda.
Nečtu moc detektivky, tato mi byla doporučena a nelitovala jsem. Docela jsem se příjemně bavila. Klidně si přečtu od DF nějakou další (mám v plánu Happy end). Ráda střídám témata a tohle mi fakt přišlo v pravou chvíli. Obešla bych se sice bez ní, ale přistihla jsem se, že se těším na chvilku, kterou si "urvu pro sebe" a budu číst.
Chtěla jsem vědět, jak píše, sáhla jsem tedy po této útlé knize a začetla se... Příjemné překvapení. Líbilo se mi. Nevím, jestli by mě zaujaly i ostatní knihy, ale tato měla lehkou kriminální zápletku, hezké líčení venkovských lidí, zvyků... Fakt to bylo příjemné.
Zase jedná báječná knížka pro děti, kterou si užijí i dospělí. Milé ilustrace.
Úsměvný příběh. Mému 4letému synovi se moc líbil. Chtěl ho číst a poslouchat pořád dokola. Zůstala nám hláška: "... nebo co." Jen mi vadilo, že se chlapec v knize příliš obviňuje a přebírá na sebe různé viny, ale to je spíš moje osobní záležitost, se kterou se od dětství potýkám ;-)
Začátek se mi líbil, ale pak už mě to přestalo brát, až jsem knihu odložila a úplně na ni zapomněla a zjistila, že nemám chuť ji dál číst...
Docela příjemné čtení. Hezky přiblížené, jak se žije s depresí, aniž by to na člověka depresivně působilo.
Hmm, mám ráda knihy, o kterých musím přemýšlet a které mě inspirují udělat nějaké dlouho odkládané kroky... Ne, že bych přímo šla do nějaké terapeutické skupiny (i když musím přiznat, že by mě to asi hodně bavilo), ale začala jsem s partnerem otevřeněji komunikovat i o nepříjemných tématech - a asi ku prospěchu. Tím chci jen napsat, že mě kniha hodně oslovila, po dlouhé době jsem si zase dělala poznámky a odkazy na některé pasáže.
Neumím definovat, co mi přesně vadilo, ale knihu jsem v půlce odložila. Tu předchozí (Bílý pramen) jsem dočetla, ale toto hodně drhlo. Dráždily mě různé poučující věty, psané jakoby z nadhledu, ale realitě konaného vlastně vůbec neodpovídaly. Cítila jsem z toho klišé. Nevěřila jsem hlavní postavě její úmysly, názory... Nejde o to, že mi nebyla sympatická, ale to, jak uvažovala, mi vůbec nekorespondovalo s tím, jak se chovala. Hvězdy nechci dávat žádné, když jsem nedočetla.
Četla jsem z důvodu, že se vztahuje k mému regionu (Příbramsko). Až na to občasné oslovování soudruhu a plnění norem se mi knížka líbila. Měla takový hezký starodávný nádech. Navíc se tam zmiňovala stavba Orlické přehrady, se kterou souviselo pozdější zatopení některých vesnic. Milé bylo oslovování "pražský chlapeček". Připomínalo mi to staré filmy pro pamětníky. A hezký nápad s připodobením vrásek horníků s černým sluncem.
Je vidět, že autorka toto prostředí dobře zná. Je to výlet do úplně jiného světa za "Velkou louží". Patřím mezi stejný typ lidí, kteří cítí jako povinnost pomáhat v nouzi, takže jsem s hlavním hrdinou hodně soucítila. Knížka nutí k zamyšlení, co má a nemá smysl. Líbil se mi optimistický náhled navzdory všemu příkoří.
Na základě kritických komentářů, jsem odkládala četbu, ale pak jsem se začetla a nelituju. Asi to neosloví lidi, kteří nezažili totalitu a ani je to nezajímá. Úplně jsem si vybavovala své mládí.. Taky se mi líbilo, jak se při "odhalení" zjistilo, že každá se skrývá pod maskou. Jen mi přišly některé věci trochu přitažené za vlasy. Např. to, že se dámy léta neviděly, neznaly detaily ze svého života, ale kupodivu velmi přesně věděly o různých mimomanželských záletech. Takže dá se, ale jsou lepší knihy.
Nalákal mě hlavně obal a pak jsem z pracovních důvodů chtěla vědět, jestli je kniha spíš pro dospělé nebo mládež. A nelituji toho, že jsem četla, i když vlastně nevím, pro koho je víc určena. Těm i těm... Je pravda, že to bylo trochu rozvleklé, ale podle mě to patří k umocnění atmosféry. Člověku se v hlavě líhne řada otázek, myšlenek. Několikrát v textu bylo zmíněno: "Vy jste tu nebyli" nebo něco v podobném smyslu. Bylo to natolik sugestivní, že když jsem přemýšlela, jestli půjdu bruslit na čerstvě zamrzlý rybník, říkala jsem si, že budeme muset odhrabat sníh... A přitom venku žádný nebyl! A těch několik tiskových chyb... No, zažila jsem jich jinde více. Je dnes prostě uspěchaná doba a pár přehlédnutí korektora dokážu odpustit.
Četla jsem už dávno, ale pořád ve mně přetrvává hezký pocit. Taky si každoročně říkám, že vyrobím májové víno, ale zatím na to nedošlo...
Dalo se přečíst, je to sympatická velikost knihy do kabelky :-) Chvílemi mě to bavilo víc, jindy méně, byly tam i zajímavé situace. Např., jak se Haštal bavil v nemocnici s mladým klukem a hodnotili spolu zpětně, proč kdo byl u "komančů" apod. Jen jsem přesně nepochopila smysl toho, že některé kapitoly byly "vyprávěny" psem - členem domácnosti, čekala jsem nějakou pointu, ale nějak jsem ji asi přehlédla... Taky to podle mě mělo jít víc do hloubky - např. sourozenecký vztah Hynka a Hanky. Tak nějak to vše klouzalo jen trochu po povrchu.