danazeskolky komentáře u knih

Občas knížky až moc prožívám, celou mě pohltí a ztrácím se v realitě... To se mi po dlouhé době stalo u Jumorara. Byla jsem strašně nadšená, až přišla předposlední kapitola a já pochopila a polila mě hrůza. Se zatajeným dechem jsem dočetla a pak si dala dva panáky a jen tupě zírala. Nevěděla jsem, jak to mám uchopit. Dokonce jsem si chvíli i říkala, že jsem se setkala s černou magií a že paní spisovatelka má něco společného s ďáblem. Pak jsem vychladla a rozum převládl. Teď už ok.

6 16.09.2013

Určitě k zamyšlení a zároveň to čtenáře naláká k dalším dílům autorky.

13.09.2013

Úžasný! Pro toho, kdo se aspoň trochu zajímá o psychologii. Když si v románu přečtu něco o historické osobnosti, vždycky to na mě víc působí než jen suché texty v naučné literatuře.

3 13.09.2013

Ze zvědavosti jsem do knihy nakoukla a už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Trochu mi to přïpomínalo Racka od D.Bacha, ale je to pro mě více reálné. Nyní se přistihuji, že se zkouším řídit i já radami Šalamounovými...

4 13.09.2013

Knížku jsem nejdříve vůbec neměla v úmyslu číst, až po přečtení rozhovoru s Berenikou (dcerou spisovatelky) jsem chtěla zjistit, jaká vlastně je (kniha? spisovatelka?). Přikláním se ke kladným hodnocením. Neposuzuji literární hodnotu, ale pocit, který ve mně čtení vyvolávalo. Měla jsem Václava Havla vždycky ráda (ještě za totality) a vůbec si nemyslím, že by mu tímto kniha ublížila, naopak v mých očích získal rozměr více člověčí...

3 13.09.2013

Zase jedná báječná knížka pro děti, kterou si užijí i dospělí. Milé ilustrace.

2 13.09.2013

Prostě mám občas slabost pro některé dětské knihy. Sice je čtu svému malému synovi, ale někdy mi přijde, že to je jen taková zástěrka, že bych si ji jinak stejně přečetla sama. A takové jsou od Petra Horáčka všechny:-)

3 13.09.2013

Úsměvný příběh. Mému 4letému synovi se moc líbil. Chtěl ho číst a poslouchat pořád dokola. Zůstala nám hláška: "... nebo co." Jen mi vadilo, že se chlapec v knize příliš obviňuje a přebírá na sebe různé viny, ale to je spíš moje osobní záležitost, se kterou se od dětství potýkám ;-)

2 13.09.2013

Takové lehčí čtení, spíš pro ženy než pro muže (na základě zkušenosti: ženy chválí, muže nezaujalo). Romantika, ale na základě historických skutečností. Líbilo se mi barvité vykreslení života ve středověku. Příběh nebyl moc do hloubky, ale nějak zvlášť mě to nepobuřovalo. Oddechovka.

13.09.2013

Oceňuji tu odvahu lidí, kteří otevřeně vypovídali. Pravě pro to všechno rozčarování, kterým prošli, se neřadím mezi aktivní věřící. Jsem klasický "něcista". Ale s některými věřícími ráda diskutuji.. Knížka fakt oceněníhodná.

4 13.09.2013

Začátek se mi líbil, ale pak už mě to přestalo brát, až jsem knihu odložila a úplně na ni zapomněla a zjistila, že nemám chuť ji dál číst...

2 13.09.2013

Docela příjemné čtení. Hezky přiblížené, jak se žije s depresí, aniž by to na člověka depresivně působilo.

2 13.09.2013

Kniha, která mě hodně moc oslovila. Připomněla mi trochu Cejch od Zdeňka Šmída, ale téma je rozsáhlejší. Mohl by to být asi taky dobrý film... Drsné, depresivní, pravdivé. Na konci mě příjemně překvapilo, že dostaly prostor k vyjádření svých myšlenek i ostatní postavy, se kterými jsem už moc nepočítala. Něco málo píšu i v diskuzi...

8 13.11.2012

Zajímavá kniha, ale přidávám se k ostatním komentářům, že to mohlo jít víc do hloubky. Nejdřív jsem si myslela, že jednotvárný popis každodenní rutiny je jen pro ilustraci a že se to potom nějak víc rozjede, ale škoda... K zamyšlení to však určitě pro mladé (a vlastně i starší) maminky (i tatínky) je.

2 20.08.2012

Netvrdím, že bych se bez této knihy neobešla, ale na druhou stranu byla docela zajímavá. Jen bych brala, kdyby byla víc do hloubky. Zanechala ve mně jednu základní myšlenku: paradoxně může být člověk šťastnější jako bezdomovec na smeťáku než jako praktický lékař;-)

1 18.07.2012

Hmm, mám ráda knihy, o kterých musím přemýšlet a které mě inspirují udělat nějaké dlouho odkládané kroky... Ne, že bych přímo šla do nějaké terapeutické skupiny (i když musím přiznat, že by mě to asi hodně bavilo), ale začala jsem s partnerem otevřeněji komunikovat i o nepříjemných tématech - a asi ku prospěchu. Tím chci jen napsat, že mě kniha hodně oslovila, po dlouhé době jsem si zase dělala poznámky a odkazy na některé pasáže.

2 04.03.2012

Byla jsem hodně malá, když jsem to četla, ale zůstal ve mně z té knihy hezký pocit. Chtěla jsem prožívat stejná dobrodružství...

1 07.02.2012

Úžasný! Vrátilo mě to do dětství na vesnici. Nádherná poetika. Škoda, že knížka není obsáhlejší. Vtipné, někdy drsné, pravdivé... Bez žádného moralizování. Děda s babičkou nečetli asi žádné moudré knihy o tom, jak správně vychovávat malé dítě... oni nemuseli, selský rozum jim dobře radil.

12 15.01.2012

Knihu jsem začala číst, když autorka ještě žila a dočetla jsem ji, když už byla po smrti... Mám totiž strašně málo času (věnuji se malému synovi), takže čtení nešlo moc rychle. To jsem zpočátku i považovala za problém - špatně jsem se orientovala v ději, osobách atd. Ke konci jsem se už nemohla odtrhnout. Některé myšlenky mě hodně zasáhly, fascinovala mě ta síla, která z "Amy" vycházela, cítila jsem, že ji dokážu přijímat. Po zjištění, že Hana Androniková zemřela jsem začala vyhledávat různé informace, rozhovory... Hezky v jednom vysvětlovala, proč vlastně používala jen malá písmena. Netvrdím, že mi kniha připadala bezchybná, ale v tomto případě mám pocit, že jde o úplně jiné věci. Připíjím nahoru "do nebe, které nemá dno"...

6 15.01.2012