danazeskolky komentáře u knih

Jedna z těch útlých knížek, které sice rychle přečtete, ale nikdy nezapomenete. Díky za všechny copy, které mě v životě potkaly...

16 06.07.2018

Už chápu kamarádku, která mi psala, že četla Medvědín do 4 do rana. Jsou knihy, po jejichž přečtení nemohu hned začít číst novou. Je jich málo. Tato mezi ně patří... Hokej sice sleduji jen když je mistrovství, pravidlům nerozumím téměř vůbec, ale teď se na celý hokejový svět už navždy budu dívat úplně jinýma očima (spíš daleko od sebe než blízko u sebe). A vlastně ani tak nejde o hokej... Některé lidi z Medvědína si nechám v srdci už na pořád. Díky za naději, pane Backmane!

26 22.06.2018

Vůbec jsem netušila, co se chystám číst - zaujala mě obálka... Hned jsem se začetla, ale pak trochu znejistěla, jestli to nebude sladkobolný románek. Nebyl. Napětí mě sice pohánělo, abych knihu co nejdřív přečetla, ale nejvíc se mi líbilo vykreslení postav - vše jsem měla přímo před očima. A moc jsem přála Philipovi, "aby se tomu strachu postavil čelem". A u Melissy se mi zase líbilo, že pochopila a přesto to zvládla.

9 24.05.2018

Souhlasím s tím, že kniha je víc pro mládež a možná víc pro dívky. I když já už dávno nejsem dívka, příběh se mi velmi líbil. Jde sice o fikci, možná o pohled na válku a odboj pouze očima mladých lidí, ale to mě nijak nebránilo v silném prožitku. Pocity viny jsou podle mě výstižně podány. Otázky, co kdo chtěl nebo nechtěl způsobit... Rodičovský strach, odvaha nebo jen nerozvážnost.. Jak bychom asi obstáli my sami?

3 01.01.2018

Přečteno na doporučení a na jeden zátah. Rozhodně nelituji a budu nabízet známým. Souhlasím s pochvalnými hodnoceními níže. Je to svěží kniha, která je čtivá pro děti i dospělé.

5 28.12.2017

Víc se mi líbila kniha o Nepálu a Číně (Pěšky mezi budhisty a komunisty), možná protože se autor už víc rozepsal. Obsah a myšlenka se mi opet líbily, jen se mi četlo pomaleji. Ale určitě stojí za přečtení.

4 28.12.2017

Kniha z jine kategorie, ne kazdy ma rad pohled do zakulisi terapie. Mne to je blizke, mozna i proto, ze jsem v sobe mela take bolave misto. Jako velmi dulezite vidim to, ze i kdyz se nekdo chova jako spratek, je to vlastne volani o pomoc a temer vzdy se da aspon neco napravit, kdyz je u toho dobry clovek.

3 22.10.2017

Dávám plný počet hvězdiček, i když jsem knihu nedočetla. Nemohla jsem. Bylo to tak silné a dostávalo se mi to víc a víc pod kůži, že jsem z toho nemohla spát. A když jsem usnula, vstupovaly mi hlavní postavy do snu. Prostě některé knihy jsou pro mě nebezpečné.

11 20.09.2017

"Je mi čtyřiašedesát. Ale nenarodil jsem se jako čtyřiašedesátiletej! Já doprdele umim dělat sněhový andělíčky!"
A další ukázka:
Je těžké nechat své milované odejít. Obzvláště pro někoho, komu je necelých osm a teprve se učí, že to dřív nebo později nevyhnutelně čeká všechny, které máme rádi.
Souhlasím s mnohými pochvalnými komentáři níže. Je pravda, že mě zpočátku také trochu zdržovaly popisy všech království z Říše před procitnutím, ale pak jsem se do toho nějak vžila. Možná je to tím, že jsem Harryho Pottera jen viděla, chybí mi četba. Možná bych se měla více pouštět do světa fantazie... Taky mi trochu vrtalo hlavou, zda může být sedmileté (téměř osmileté) dítě natolik vyspělé. Možná může, když je JINÉ. V závěru knihy jsem promočila několik kapesníků. To už se mi hodně dlouho nestalo. Kniha nemusí být přímo perfektní, stačí když ji čtenáři budou mít rádi...

27 20.09.2017

Místo dlouhého "vykecávání" jen poznamenám, že mi to nedalo a přečetla jsem všechny komentáře, které dosud byly o této knize napsány - a že jich bylo docela dost. Rozdávala jsem palce nahoru, protože názory většiny pisatelů vystihovaly vše, co se mi odehrávalo při čtení a po dočtení v hlavě. Ráda bych si někdy zašla na jedno (nebo až na to druhé?) k Zoltánovi spolu s panem Gerim (nebo Geroldem?)...

8 21.08.2017

Občas se nechám unést východním závanem, líbí se mi ta jednoduchost, ve které je obsažena všechna složitost života. Cítím v tom takový zvláštní klid a vyrovnanost, která v dnešní době málokde existuje. Vše je pomíjívé.... a možná proto krásné...

9 16.08.2017

Doporučovala bych jako povinnou četbu všem pedagogům a sociálním pracovníkům. Smutné téma, ale nečekaně pozitivní postoj a síla vedoucí ke změně. Milovat opravdu bolí, ale při ochočování to tak bývá...

14 15.07.2017

Autorka opět nezklamala. Je paradoxem, že o takové strašné době může vzniknout krásná kniha... Dochází mi slova. Silné téma odpuštění... Nic není černé a bílé.

10 15.07.2017

Mám slabost pro Korálky v pupíku, Pomerančová vůně mě moc nenadchla a u této knihy je to takové všelijaké.. Příběh zajímavý, duchovní poselství je také silné (i když místy jsem byla trochu na rozpacích), ale po literární stránce musím nerada přiznat, že dialogy paní spisovatelce moc nejdou. Ještě tak mezi kolegyněmi, ale ty rozhovory s matkou! Na mě moc zdrobnělin a naivních otázek. Myslím si, že to zbytečně ubralo hvězdičky. Hodně chválím fotografie:-)

2 20.06.2017

Mam rada tyto jednoduche knihy,ve kterych je jen tak mezi reci ukryta velika moudrost... Kazdopadne pro me velky podnet k premysleni,jak je to vlastne s pravdou? Dosud jsem mela za to,ze nerici pravdu je vlastne slabost.. Obcas jsem citila, ze nechci byt za kazdou cenu uprimna,ale netusila jsem,ze by to mohlo byt i dobre...

7 04.06.2017

Cetla jsem knihu v detstvi s strasne moc se mi tenkrat libila. Moc si uz nepamatuji,jen to, ze dnesni Srí Lanka byla jeste Ceilonem aze tam uzasne vonely a chutnaly banany,ktere dozravaly na slunci na stromech...

04.06.2017

Má smysl přidávat komentář, když už je tady všechno napsáno? Budu dělat, že jsem si žádný nepřečetla... Opět kniha, po jejímž dočtení smekám klobouk (který nemám na hlavě) a říkám si, že takové knihy by se měly předepisovat na recept proti depresím a melancholii. Zároveň si však musíte koupit i papírové kapesníky (i tvrďáci jako Ove občas zapláčou). Díky!

26 08.05.2017

Je to už dávno, co jsem to četla, ale vzhledem k tomu, že mi to uvízlo v paměti a bez váhání bych doporučila k přečtení, tak to určitě stálo za to:-)

2 30.04.2017

Kniha se mi dostala do ruky také jako dar od autora, takže jsem se přiměla ji přečíst a napsat slíbený komentář. Plně souhlasím s Raskenem a Mátovou. Knihu doporučím k přečtení romantickým duším, které si rády občas přečtou i bolavé příběhy a nehledí příliš na literární kvality. Zápletka by byla celkem slušná, proto jsem i dočetla do konce. Přiznám se však, že určité pasáže jsem přeskakovala. Opravdu si myslím, že schopný redaktor by knize mohl hodně pomoci. Sama jsem v duchu škrtala dialogy a prázdné odstavce. Zdrobněliny mi také hodně vadily. Místy to bylo ploché. Každopádně ještě chci dodat, že se mě příběh osobně dotýkal z důvodu, že mi také někdo nečekaně zemřel a pak jsem prožívala podobné stavy jako Erika (ne Erička). Takže popis pocitů byl pro mě věrohodný.

5 25.04.2017

Je vidět, že autorka toto prostředí dobře zná. Je to výlet do úplně jiného světa za "Velkou louží". Patřím mezi stejný typ lidí, kteří cítí jako povinnost pomáhat v nouzi, takže jsem s hlavním hrdinou hodně soucítila. Knížka nutí k zamyšlení, co má a nemá smysl. Líbil se mi optimistický náhled navzdory všemu příkoří.

1 25.04.2017