danazeskolky komentáře u knih

Divné. Asi jako celá 90. léta. Jako retro vzpominka to ujde, ale některé pasáže mi dost vadily. Hlavní postavy (až na Davida) takové nemastné, neslané... Pan Hájíček se asi teprve rozepisoval. Něco zajímavěho tam ale bylo, třeba ten parfém...

5 23.04.2021

Knihy tohoto typu by měly mít podporu už při vydávání. Bylo by dobré začlenit do výuky dějepisu (2. stupeň, střední školy). Když jsem byla na exkurzi v Památníku Vojna (také bývalé komunistické vězení pro politicky nevyhovující), říkala jsem si, že to snad ani nemohla být pravda... A v této knize na mne ta hrůza opět dolehla. Souhlasím však s názorem, že ke konci příběhu je obviňování nás všech trochu nepřesné. Není přece pravda, že vždy všichni mlčeli. Co zavraždění lidé v r. 1968? Co Palach? Co spousta zavřených lidí, kteří se odmítali přizpůsobit?
Ke knize ještě jen toto: uvítala bych aspoň zmínku, co bylo dál s kamarády- trampy. Jestli se ještě někdy viděli.
A také by mě zajímal výklad odborníka, jak bylo možné, že Míla byl na začátku ve vězení mnohem déle, než zněl rozsudek? Pak už to bylo jasné, útěk, revolta atd. V 50. letech by mě to nepřekvapilo, ale v 70.?

22 19.04.2021

Pokud člověk četl už jiné absurdní knihy od Jonassona, je těžké nesrovnávat. Humorných situací zde bylo dost, ale už jsem to očekávala, tak jsem se jen vnitřně usmívala (při prvních knihách jsem i vyprskla nahlas). Zajímavá byla exkurze do světa malířství (také jsem si googlila Irmu) i svět Masajů. Jen jsem se nějak víc nesblížila s žádnou z postav. A jak už psal někdo dříve, šmejdovi Viktorovi bych také přála "sladší pomstu". Vpodstatě se mu vše v životě podařilo ;-)

9 14.04.2021

Také jsem po knize sáhla z důvodu "slabosti" pro autora. Zvláštní pohledy (jak jinak), vtipná tragičnost, nejvic mě však zaujaly hovory matky s nechtěným synem. A vlastně také polemika o bezvýznamnosti. Těžko by se dal vyprávět celý příběh nějak srozumitelně, o to však ani nejde. Pakistánština byl také skvělý kousek... Není to však pro mě román, spíš takové kunderovské střípky ze života.

8 30.03.2021

Nemusíte si to přečíst, ale byla by to velká škoda. Vždy, když uvidím krystalky cukru, si vzpomenu... A dýchat... Děkuji, Paní autorko.

13 24.03.2021

Jsem z knihy trochu v rozpacích. Příběh zajímavý, ale spíš mi to připadá, jak jeden z příběhů Paměti národa. Nijak neupravené vzpomínání, bez snahy vyhnout se klišé. Občas s gramatickými chybami. Hlavní postava mě někdy dost rozčilovala, její názory a jednání, ale to není podstatné. Prostě mně to nepřipadá jako kniha.

5 14.03.2021

Asi bych knihu nedoporučila tomu, komu zemřel (nebo umírá) někdo blízký, ale jinak je to pro mě vlastně dost veselá kniha. Zároveň i hodně smutná, převládá v ní naštěstí radost ze života. Polly má určitě můj obdiv. Kolikrát člověk fňuká kvůli úplným hovadinám a přitom...

9 04.03.2021

Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.

10 06.02.2021

Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...

9 19.01.2021

Že kniha stojí za přečtení, o tom asi není třeba diskutovat. Chci jen napsat pro ty, kteří se nijak nezajímají o koně, aby se toho "nebáli". Sice to o koních je, ale mnohem víc je to o vztazích, životní moudrosti a ještě o něčem, co neumím v tuto chvíli pojmenovat. Ze začátku jsem si říkala, jestli to nebude jen takové lyrické rozjímání, ale toho se také nemusíte bát ;-) Je tam mnoho momentů, kdy mě úplně přebíhal mráz po zádech, a naopak i takových, kdy mi vyhrkly slzy dojetí z očí. Dosud jsem netušila, jakou zlou sílu v sobě může mít prokletí...

11 05.01.2021

Ke knize mám výhrady, jako mnoho pisatelů přede mnou, nicméně dávám téměř plný počet hvězd - mám to tak ve zvyku, protože, když se mi něco nelíbí, tak to ani nedočtu ;-)
Téma se mě dotýkalo i osobně, protože moje babička byla sudetská Němka (z Chebska) a z ne zcela jasných důvodů nebyla odsunuta do Německa, nýbrž do vnitrozemí na statek. Že to jednoduché nebylo, není třeba moc dodávat... Proto mě možná kniha oslovila více než jiné čtenáře, i když velký počet komentářů i vysoké hodnocení také mluví samo za sebe.
Každopádně doporučuji nevzdat čtení po první čtvrtině, kdy se vše rozjíždí na můj vkus pomaleji, než bych očekávala. Některé úseky bych zkrátila, jiné zase naopak prodloužila. Když jsem dočetla, musela jsem se vrátit znovu na začátek, abych si připomněla některé věci. Co ve mně nakonec zůstalo nejvíc hořké, je postoj Hedviky. Chápu, proč "to" udělala, ale nemůžu jí odpustit, že neřekla pravdu aspoň třeba v dopise, který by se přečetl až po její smrti... Prostě mi je líto Kláry, strašně moc. A Konráda vlastně taky.

12 18.12.2020

Počet komentářů a vysoké hodnocení mluví za vše. Smutné a zároveň krásné... Moře, bílá hůl a Verne v rozhlasových vlnách... Malá statečná holka s dvěma posledními konzervami... Jen ty vypočtené trojúhelníky mi nahánějí hrůzu...
První třetina knihy se mi četla pomalu, věřila jsem, že se to rozjede. Důležité je nepřestat věřit :-)

25 17.10.2020

Přiznám se, že sama jsem nečetla, pověřila jsem jednu paní, která ráda čte i takovéto méně obvyklé knihy. Říkala, že dějově je to zajímavé, ale problém ji dělalo, že je to psáno hodně zhuštěně, text není moc členěný... Prostě forma jí neseděla.

4 02.10.2020

Bavilo mě to číst, i když jsem si občas říkala, jestli se to zamotané klubko rozmotá... To by nebyl Backman, aby mě nakonec nedostal! Odolávala jsem, pochechtávala, vždyť zatím o nic moc nejde. Pohoda s králíkem. Až ta čtyři slova v dopise mě dostala. A probrečela jsem poslední kapitoly. A to jsem docela držák ;-) Díky za most, co mi otevřel srdce. A za jabloň, kterou můžeme pořád ještě zasadit.

33 13.09.2020

Ani se mi nechce (vlastně chce a strašně moc) věřit, že někdo to může cítit tak úplně stejně bez ohledu na čas, sociální sítě a jiný věci, který nás v životě potkávají... Je mi líto Ady i celé té nešťastné/šťastné lásky. Taky se mi moc líbilo rozjímání o smrti a pohřbech

7 28.08.2020

Poslouchala jsem to jako audioknihu. Úplně jsem se přesunula do útulné kavárny. A okolní život je opravdu hodně drsný. V tomto případě jsem ráda za ten konec, Jasmíně jsem to přála.

9 28.07.2020

Beru to jako doplněk Backmanových knih. Není to vlastně kniha, jen takový vtipný a láskyplný dopis synovi do budoucnosti. Mně se líbila plastová "ijafa".

9 28.07.2020

Asi ne pro každého, ale pro mě to bude určitě jedna z nezapomenutelných knih. Odrazovala mě ta tloušťka, ale lákal název a vysoká hodnocení. Po dočtení jsem si znovu přečetla první kapitolu. Také by mě zajímalo, jak Michel prožil oněch 15 let... A osudy ruských opuštěných manželek... A Cécile, Camille...
Ještě se musím zmínit o tom, jak mě dostal ten důkladný systém "úklidu nepřátel" včetně fotomontáží. Bylo (je) to zrůdné!

15 19.07.2020

Těžko se mi píše hodnocení, cítím totiž po dočtení strašné prázdno... Komentářů je tady opravdu požehnaně - vesměs souhlasím. I s tím, že je to kniha více pro ženy, ale rozhodně ne červená knihovna. O válce z různých úhlů pohledu jsem přečetla už dost knih, jsem také svými vlastními zkušenostmi otrlá, takže se tak snadno nerozbrečím. Co mě ale dostalo a zůstává ve mně zloba/vztek: nucený "návrat k rodině" malého Daniela (Ariho). Celkově však ve mě zůstává pocit, že stojí za to nevzdávat se. Díky.

26 27.05.2020

Přečetla jsem, dokonce dočetla, i když mě kniha chvílemi dost rozčilovala. Ještě jednou použít slovo "debilní" a dám o jednu hvězdu méně ;-) Teď vážněji: zajímalo mě, jak vše dopadne, víc se mi líbil příběh Marie, i když souhlasím s názorem, že působila nezvykle moderně. Např. si myslím, že v té době nikdo moc nevnímal zpocený zápach z tesilového oblečení, protože tehdy žádné deodoranty nebyly a páchli skoro všichni. Ze současnosti mi vadilo, že se Tereza chová jak puberťačka, což se může někomu dít, ale nějak jsem tomu prostě nevěřila. Nesedělo mi spoustu věcí. Myslím, že redaktorsky to mohlo být lépe zpracované. Ale na druhou stranu musím uznat, že to je psáno čtivým způsobem a možná se autorka ještě vypracuje. Konec se mi docela líbil. Chápu, že se mnoha čtenářům líbí, můj styl to moc není, leda jako někdy potřebná oddechovka.

10 14.05.2020