danazeskolky komentáře u knih

Těžko se mi píše hodnocení, cítím totiž po dočtení strašné prázdno... Komentářů je tady opravdu požehnaně - vesměs souhlasím. I s tím, že je to kniha více pro ženy, ale rozhodně ne červená knihovna. O válce z různých úhlů pohledu jsem přečetla už dost knih, jsem také svými vlastními zkušenostmi otrlá, takže se tak snadno nerozbrečím. Co mě ale dostalo a zůstává ve mně zloba/vztek: nucený "návrat k rodině" malého Daniela (Ariho). Celkově však ve mě zůstává pocit, že stojí za to nevzdávat se. Díky.

27 27.05.2020

Přečetla jsem, dokonce dočetla, i když mě kniha chvílemi dost rozčilovala. Ještě jednou použít slovo "debilní" a dám o jednu hvězdu méně ;-) Teď vážněji: zajímalo mě, jak vše dopadne, víc se mi líbil příběh Marie, i když souhlasím s názorem, že působila nezvykle moderně. Např. si myslím, že v té době nikdo moc nevnímal zpocený zápach z tesilového oblečení, protože tehdy žádné deodoranty nebyly a páchli skoro všichni. Ze současnosti mi vadilo, že se Tereza chová jak puberťačka, což se může někomu dít, ale nějak jsem tomu prostě nevěřila. Nesedělo mi spoustu věcí. Myslím, že redaktorsky to mohlo být lépe zpracované. Ale na druhou stranu musím uznat, že to je psáno čtivým způsobem a možná se autorka ještě vypracuje. Konec se mi docela líbil. Chápu, že se mnoha čtenářům líbí, můj styl to moc není, leda jako někdy potřebná oddechovka.

10 14.05.2020

Hodně syrové a zároveň jemné jak písek na pláži poblíž Moonstone. Někdy se mlčením vydává srdceryvný řev. A někdy to všechno může být úplně jinak. Děkuji za tuto knihu, která je jako život sám. Víme, že jednou zemřeme a přesto se dokážeme radovat a prožívat lásku...

14 30.04.2020

Poctivě do půlky, pak přeskočené stránky až do konce. Líbily se mi jen příběhy legionáře Maxe (i když také s výhradami). Vyprávění malého Marka, který chodil ještě do školky, to mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Vůbec to neodpovídalo mentalitě tak malého kluka. A do toho zase občas termíny: tepláčky, prstíčky... Nevím, proč to ator psal takovým divným způsobem, to přehnané množství "šťavnatých" přídavných jmen a přirovnání. Přitom Patriarchátu dávno zašlá sláva - to je tak úžasné čtení. No nic, tuto knihu prostě doporučovat nebudu.

3 20.04.2020

Jsem ráda, že jsem se přemohla a přečetla celé. Ale bojovala jsem asi do poloviny. Chtěla jsem vědět, jak se vše propojí a vygraduje. Vlastně moc nevygradovalo, jen se propojilo - ve vodě. Neříkám, že úplně špatné, ale moc mi to nesedělo. A není to ani tak častým střídáním časových rovin, ani tak malým množstvím děje, ani neobjasněnými situacemi, které člověk jen tuší... Spíš mi vadil ten zvláštní smutný beznadějný pocit. A to čtu poměrně dost knih se smutnou tematikou. Asi to na mě ne moc dobře působilo psychicky, neměla jsem z toho čtení prostě takový ten radostný pocit, že prožívám nějaký příběh. Některé myšlenky a pocity však byly hodně zajímavé. Určitě ne pro každého.

7 06.04.2020

Posel a Zlodějka knih mě přivedli ke Clayovu mostu. Zpočátku se mi přecházel těžce, až když mi kamarádka poradila, že nemám moc přemýšlet a jít (číst) dál, tak sem se přehoupla přes první stovku a už jsem začala most vnímat jinak. Jen jsem si kladla otázku, proč Markus Zusak psal ten začátek takovým zvláštním způsobem, téměř až odrazujícím? Prý to potom všechno pochopím... A je to opravdu tak. Matthew prostě není žádný velký spisovatel :-) A teď po přečtení a po slaných pramíncích na tváři se ráda vracím k tomu začátku - konci, abych ještě chvíli pobyla v přítomnosti Dunbarovic kluků. Dnes jsem věšela prádlo a když jsem vzala do ruky kolíček, došlo mi, že už nikdy nebude tím kolíčkem, jakým býval před Clayovým mostem. A za to, kromě toho všeho ostatního lidského v knize, moc a moc děkuji.

13 08.03.2020

Stoletý se mi sice líbil víc, ale i 101 stojí za přečtení. Alan už tam sice není tolik akční, inu věk, ale i tak jsou zde některé velmi komické absurdní situace. Ta politická linka propojující velké světové mocnosti je pro mě poučná, ale zároveň dost depresivní... Chtěla bych ke všemu přistupovat jako Alan, ale na to nemám náturu, takže se zbytečně trápím přemýšlením: Nevim, jakou rakev bych vlastně chtěla ;-)

11 08.02.2020

Bylo mi doporučeno, nějak jsem se však zpočátku nemohla začíst. Marně jsem lovila v paměti, kdo je kdo - tedy zejména u lidí, s vlky jsem takový problém neměla. Až když mi kamarádka řekla, že podle ní to není podstatné, že to nechávala jen tak plynout... Tak jsem to taky tak pojala a ejhle, už se mi to četlo mnohem snáze. Vlci se mi tedy líbili moc a ten konec propojení s lidmi byl taky úžasný. Smutné a melancholické čtení. Není to však kniha pro každého.

5 29.11.2019

Uf! Po dlouhé době jsem se nemohla utrhnout od čtení a tato kniha bude určitě patřit mezi ty, na které nikdy nezapomenu. Nepatřím mezi časté čtenáře thrillerů, protože čtu většinou před spaním a potom mám "divoké" sny. Tentokrát jsem četla i dlouho do noci, protože se nedalo přestat. Po dočtení jsem si říkala, že celá kniha pro mě byl takový literární Tribeč a že jsem to asi neměla číst, protože jsem cítila na sobě chapadla absurdity a měla jsem pocit, že už nebudu moci vstoupit sama nikdy do lesa :-) Ale do rána mě to přešlo a jsem moc ráda, že jsem to četla. Dokonce mě to i nabilo nějakou pozitivní energií. Lákalo by mě se do těch tajemných míst jet podívat, ale asi bych neměla dost odvahy. Moc se mi líbil vývoj jednotlivých postav - co s člověkem udělá, když se dostane do mezních situací.

21 02.09.2019

Mělo to pro mě příjemný švih a chvílemi jsem se musela smát nahlas. Tolik absurdity, až si na to člověk postupně zvykl a vůbec mu nepřišlo divné, že mešní víno se dováží po krabicích... Docela mě i zaujalo citování z bible, asi proto, že bylo zcela jinak podáno, než by normálně zaznělo při mši. Vztah farářky a recepčního byl také velice úsměvný. Pro mě pohodové čtení s hlubším podtextem ovládání a manipulace.

11 08.07.2019

Nejdřív jsem se trochu bála, že půjde o nějaké "ženské čtení". Hned první kapitola mě nadchla a četla jsem a četla... Ne že bych vyhledávala historické romány, toto stejně nebyla tak dávná minulost, ale prostě se občas nechám úplně unést časem a při tak barvitém líčení si připadám, že jsem tam někde mezi nimi v drsné krajině mezi drsnými lidmi... A dost lidí naštěstí mělo i srdce. I když to nebylo nakonec nic platné. Zajímalo by mě, co pak bylo dál s Margrét (i když tam je to asi jasné), se Steinou (a asi i Laugou) a pomocným farářem Tótim. Kniha mě opravdu dostala.

18 29.04.2019

U knihy jsem se trochu trápila, ale příběh mě docela zajímal, takže jsem dočetla do konce. Poetický popis byl na mě někdy moc dlouhý, chtěla bych tam víc akce. Trochu mi vadilo, že vztah dvou velkých kamarádek byl popsán ne moc do hloubky. Celkově mi přišlo, že to tak jen lehce klouzalo po povrchu... A konec byl tak stručně popsaný, že se mi ani nestačil dostat do podvědomí. Ano, a vrtulové auto, to mě také trochu zlobilo ;-) Jak to "kudla" fungovalo?! Ale stojí to za přečtení, zvláště v době hrozícího sucha.

7 29.04.2019

Je to tak silný zážitek, že mi chybí slova... Včera jsem dočítala ještě po půlnoci a nyní ve mně ještě doznívají všechny ty lidské, "chuligánské", rodinné, vztahové, hokejové... situace. Vím (alespoň pro mě), o čem kniha je: o naději, pravdě, ale i svinstvu, podlosti. A nezáleží na tom, jestli je někdo buzna nebo ne, i když vlastně záleží...

20 02.04.2019

Tato kniha se nedá hodnotit jako romány. Určitě však nelituji, že jsem jí četla. Připomínala mi formou rozhovoru Hovory s Bohem. Obsah byl však více zemitý a napasovaný na naše poměry. Takových lidí kdyby v církvi bylo více, začala bych chodit do kostela.

12 01.03.2019

Nic jsem předem o knize nevěděla, jen jsem byla zvědavá, jaké to bude. A bylo. Mám moc ráda tento druh příběhů. Úplně se mi vykreslují postavy, prostředí, odehrává se přede mnou film. Úplně jsem cítila ten "kravský odér", když se nečekaně narodilo to miminko. Střídání časových rovin mi nevadilo, jen jsem vždy při skončení jedné, měla nutkání přeskočit listy a pokračovat v ní. Ale odolala jsem. Je pravda, že příběh ze 40. let byl plnější, ale i ten současný se mi líbil. Konec byl sice předvídatelný, ale jsem ráda, že částečně dopadl dobře a částečně to bylo velmi smutné.. Ta promarněná šance..., mohli být spolu a určitě šťastní... Je to život.

7 01.03.2019

Bylo mi doporučeno coby kniha pro přemýšlivé děti a i pro dospělé. Není to o válce, odehrává se v předválečné době, ale možná o to víc člověka zamrazí, když vidí, jak se vše nenápadně a v náznacích formovalo už dávno před válkou... Dostal mě moment, kdy si Anna odpovídala na otázku, jestli má "těžké dětství"... A došlo mi, jak je pro všechny děti bez ohledu na místo, dobu, sociální zázemí... nejdůležitější, aby byly pohromadě s tátou a mámou. A pak i těžké dětství se jim může jevit jako šťastné.

7 27.01.2019

No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.

8 10.01.2019

O různých koncentrácích a útrapách během války jsem četla již řadu knih, tato je však zase něčím úplně jiná... Vždy, když si na něco stěžujeme, nudíme se nebo nevíme, co si dát dobrého k jídlu... vzpomenu si na okamžiky z této knihy a je mi za nás všechny stydno. Kniha drsná, smutná, ale zároveň i plná lásky, odhodlání i naděje.

27 12.11.2018

Když jsem začínala číst, říkala jsem si: "No uvidíme..." A opravdu jsem viděla! Strašně ráda bych se nechala také portrétovat, a to nejsem žádný exhibicionista :-) Pan autor opravdu rozehrává naše nitky fantazie, úplně jsem vše viděla před sebou jako v reáliích. Ztotožňuji se s mnoha pochvalnými komentáři přede mnou...

4 22.10.2018

Neřekla bych, že záleží na věku čtenářů. Mohou číst náctiletí, ale i starší. Mně už bylo 50 a přesto mě to hodně oslovovalo. Prostě buď to člověk umí vnímat nebo neumí. A je jedno, jestli vidíte želvy, slony, spirály, bakterie... Důležité je mít to s kým prožívat, mít možnost číst si o takových niterných problémech jako je třeba OCD atd. Myšlenka je jen myšlenka, na nás záleží, jestli do toho auta nasedneme nebo ne.

6 22.10.2018