danazeskolky
komentáře u knih
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Mám ráda tyto milé a laskavé knihy, jejichž vnitřní krása a radost ze života se každou přečtenou stranou přenášejí i na čtenáře. A mám ráda i hřbitovy, kde se toho může tolik zajímavého odehrávat.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Ano, příběh zajímavý a neotřelý, jen jsem litovala, že jsem si hned zpočátku neudělala nějaký tahák na postavy - kdo ke komu patří atd. Ztrácela jsem se v ději i čase. Až od druhé půlky jsem si to začala víc užívat. Na konci jsem měla chuť si to přečíst znovu, ale jen jsem to tak zběžně prolistovala. Některé příběhy mi připadaly, že byly zbytečně podrobně líčeny, aniž by se tam potom člověk dozvěděl nějaké vyústění. Možná bylo, ale v té spleti jsem to zapomněla :-) A jak už psal někdo dříve, název Sběratel sněhu mi asi do budoucna moc nenapoví, budu lovit v paměti, o co v té knize šlo, protože sice tam jeden kluk sbíral sníh, ale nějak už ho neumím ani zařadit, který to vlastně byl. Nicméně mám chuť si od autora přečíst něco dalšího.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
S první půlkou knihy jsem byla velmi spokojená, pominu-li velké množství chyb (překlepů apod.). Druhá půlka mi připadala, že snad psal někdo jiný nebo že autorka občas hodně chvátala a trochu to odflinkla. A ten přechod v červenou knihovnu ubral další hvězdu. Jinak to téma “smolaření" bylo velmi zajímavé. Jak už psali někteří čtenáři, chování hlavních postav bylo někdy překvapivě odlišné, jako by to byl někdo jiný. A taky si umím představit, že by z toho mohl být úspěšný romantický film. Zpívající raci ale opravdu ne
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Bylo to zajímavé, ale nějak mě to úplně nechytlo za srdce. Trochu jsem se ztrácela v postavách, což je dáno možná i pro nás nezvyklými jmény. Přiblížilo to sice atmosféru a život obyčejných lidí v Arménii, občas jsem stránky hltala, ale jindy mi to zase pomalu ubíhalo. Chybělo mi tam něco víc osobnějšího, nevím přesně, jak to popsat. Nelituji, že jsem četla, ale jako hodně čtivou knížku bych to nedoporučila
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Jednička se mi sice líbila o trochu více, ale asi mě utloukla ta beznadějná situace a vědomí toho, že to bude trvat mnoho mnoho let, než nastane nějaká spravedlnost nebo aspoň naděje. Až nyní mi dochází, proč se lidi, které jsem znala v dětství, tak obávali různých pomluv. Dnes nám to přijde neškodné, ale tenkrát?! Jsem zvědavá na 3. díl, jaké cesty osudu hlavní postavy čekají
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
S**** komunisti! Samozřejmě, že ne úplně všichni a samozřejmě, že i mezi nekomunisty byli sadističtí a bezpáteřní lidé... Jen jsem si musela ulevit
Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p)
Za přečtení stojí, osloví však více poetické duše a ty, kteří mají rádi kapitoly ve formě dopisů (nejsou takové všechny). Už podle názvu lze předpokládat, že to bude smutné čtení. Vychází ze skutečného příběhu, který připomíná zrůdnost totalitního režimu. Za každé slovo napsané bez dovolení (ve vězení) jeden den samotky… Tomu už se dnes ani nechce věřit…
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Chcete uhlazené a romantické čtení? Rozhodně zapomeňte na nedělní odpoledne. Nevadí vám používání vulgarit (opodstatněných), zvládnete duševní marast způsobený hlavním postavám už od raného dětství? Čtěte a nenechte se odradit počátečními pochybami. Co z toho budete mít kromě bolavé duše? Možná uvědomění, jak důležité je včas odhalit pravdu, i když se bojíte, že můžete přijít o všechno. Děti jsou bezbranné, ale tátové a mámy někdy taky… Díky za závěrečné slzy.
Partitura pro srdce
Zdeněk Hanka
Mám tohoto autora ráda, četla jsem zatím tři knihy, ale určitě se pustím do dalších. Pokaždé mě mile překvapila určitá syrovost a zároveň lehkost prožívání neobvyklých situaci. U této knihy mám pouze výtku k některým dialogům, zejména zpočátku mi to přišlo takové moc šroubované. Jinak příběh moc zajímavý a ta životní energie a pozitivní náhled, to oceňuji nejvíc.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Líbilo se mi tak moc, jako kdyby se všechny dešťové kapky spojily v jednu obrovskou a zaplavily najednou vyprahlé pouště... Naoko, Midori, Reiko, předtím Kizuki, potom Nagasawa (spolu s Hacumi) a s těmi všemi do hloubky propojený Tóru. Syrové a krásné i smutné zároveň
Pláňata
Petra Dvořáková
Ach to bylo bolavé! Ke konci jsem si připadala jak ta planá třešeň. Oproti jiným Petřiným knihám mi tam něco chybělo, přišlo mi to nějak odosobněné, jako "pod poklopem". Až ke konci jsem začala procitávat a pak už jsem se nebránila hořkým slzám. Konec pro mne lepší, než jsem se obávala. Ta svoboda stejně jednou přijde...
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Podivuhodně zajímavé. Neobvyklé, něžné, místy vtipné, jindy nostalgické... Je krásné, jak rozmanitá dokáže literatura být a že i v dnešní době si tato poetická kniha nachází mnoho čtenářů
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Večer jsem dočetla a v noci se mi o tom zdálo. Jak ráda jsem se z toho snu probudila, ne jak Terezka... Když jsem vloni byla u Pramenů Vltavy, vůbec jsem netušila, jaká hrůzyplná historie je s tímto místem spojená. Před paní spisovatelkou smekám
Platina
Zdeněk Hanka
Hodně zajímavé a i když člověk tuší, že dojde k propojení, je to napínavé. Líbily se mi dialogy mezi hlavními postavami. Popis prostředí byl rak verohodný, že jsem si připadala jako bych byla přímo na místě
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
Mnoho silných okamžiků, trnula jsem hrůzou když byla malá Felicia v pytli s odstřižky látek, když se Bella plazila loukou... A když malé dítě po většinu svého života zažívá jen strach a ukrývání se. Naštěstí je zde všudypřítomná láska a vůle k životu. A ach ano, štěstí. Díky
Anička skřítek a Slaměný Hubert
Vítězslav Nezval
Četla jsem ji jako malá a dodnes z ní mám nepříjemný pocit. Pamatuju si, že mě strašně rozčilovalo neustálé opakovani slov a vět. Svět fantazie se mi určitě libil, ale toto mi připadalo "do zblbnutí". Docela bych měla chuť si zkusit přečíst znovu - aspoň kousek, jestli by mě to pořád rozčilovalo. Pro děti to myslím moc není
Severka
Nina Špitálníková
Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.
Srpny
Jakub Stanjura
Ježíši, to bylo! Brrr. Bylo to tak sugestivní, že už jsem si sama sebou taky nebyla vůbec jistá. Plíživá pomalá smrt... Líbilo se mi i jak si autor pohrával s češtinou. Fakt to stálo za to.
Šedý muž
Mark Greaney
Není to běžně můj oblíbený žánr, ale sáhla jsem po audioknize a krásně se mi při jejím poslechu dělaly různé domácí kuchyňské práce. Hlavně se mi dobře pracovalo s nožem :-) Je to výborně namluvené. Jestli se o příbězích nájemného vraha, kde se to hemží profesionálními ostřelovači, dá napsat, že to je příjemné odreagování a oddechově strávený čas, tak to přesně tak cítím. A díky za ten konec.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Zase jedna z těch knih, díky kterým můžeme být šťatní, že si tak krásně a jednoduše žijeme. Jsem ráda za přiblížení vietnamské historie, o které jsem dosud věděla jen, že tam válčili Američané... Někdy jsem se trochu ztrácela v postavách, sourozenců bylo opravdu hodně. Co mi přišlo hodně bolestné, to bylo postupné opouštění dětí, k čemuž byla okolnostmi jejich máma donucena. A pak ty výčitky její dcery. A potom odmítání Huong její vlastní matkou po traumatickém zážitku ve válce. Co to je "být vdeční za misku vařené rýže", to bychom si mnozí opravdu někdy měli více připomínat.