danazeskolky komentáře u knih

Knihu jsem přečetla a... vyhledala si na internetu, že se "to" opravdu stalo... Nebyla jsem schopná asi 14 dní napsat cokoli do komentáře, byla jsem jako ochromená tou vší zrůdností. A jsem vlastně pořád, mohu jen napsat, že to byla síla a velká bolavá rána, která se vyčistí jen tím, že lidé nezapomenou.

12 18.12.2023

Náhodně jsem na knihu narazila, nejdřív jsem myslela, ze to bude nějaká letní romance. Pak jsem byla trochu zmatená a přiznám se, že jsem dočetla hlavně proto, abych se dozvěděla, jak se to vlastně s Kocourem a Pejsou má. Některé filozofické úvahy se mi líbily, některé mi přišly už trochu jako klišé. Příběh to mělo, to ano, přišlo mi to však chvílemi trochu odfláknuté. Pes a čokoláda? Vždyť je to pro něj jed. Láhev šampusu vytáhnout z kabelky? I když, co já vím, někdy a za určitých okolností je možné všechno.

01.11.2023

Kontroverzní téma vyvolalo mnoho pocitů a myšlenek, které se promítají do hodnocení. A že jich je! Když si představím, že bych byla na místě Jaroslava, vůbec netuším, jestli bych měla sílu se s takovým údělem poprat. Nebýt růžového míče, příběh by se "jednoduše" uzavřel. Takto můžeme aspoň doufat, že se nějaká cesta ven z vězení vlastního těla najde. Odsoudit někoho je velmi jednoduché, pochopit je už náročnější a odpustit a přijmout to, co se změnit dá jen těžko, to už vyžaduje vyzrálou a vyrovnanou osobnost. A je k tomu třeba hodně síly.

15 27.10.2023

Až když jsem dočetla (občas jsem se ke čtení trochu přemlouvala), ocenila jsem čtenářský zážitek. Mělo to zajímavou zápletku, jen bych některé pasáže zkrátila, aby to bylo svižnější. I když je pravda, že v knize byla obsažena podstatná část života hlavních hrdinů, takže by to nebylo asi jednoduché. Každopádně obchodní plány a záměry mě až tolik neoslovovaly. Co se mi však líbilo, byla úvaha nad tím, že světci - muži jsou daleko lépe přijímáni veřejností než světice.

2 27.09.2023

Krásně smutné, nebo smutně krásné... Útlá knížka naplněná osvěžující energií jako bandaska studniční vody. Viděla jsem v představách na poli své předky. Jedna z mých prababiček se jmenovala Ida a žila v Sudetech. Náhoda? Možná ;-)

6 27.09.2023

Neumím definovat, co mi přesně vadilo, ale knihu jsem v půlce odložila. Tu předchozí (Bílý pramen) jsem dočetla, ale toto hodně drhlo. Dráždily mě různé poučující věty, psané jakoby z nadhledu, ale realitě konaného vlastně vůbec neodpovídaly. Cítila jsem z toho klišé. Nevěřila jsem hlavní postavě její úmysly, názory... Nejde o to, že mi nebyla sympatická, ale to, jak uvažovala, mi vůbec nekorespondovalo s tím, jak se chovala. Hvězdy nechci dávat žádné, když jsem nedočetla.

Vzpomínky pro mě vždy měly jedinečnou vůni. Při čtení této nezapomenutelné knihy se mi spojily v jeden parfém, který bude vonět vždy podle toho, jakou budu mít náladu. Moc děkuji autorce (a možná i překladatelce) za krásnou práci se slovy. Někdy to bylo tak poetické, až jsem skoro nedýchala. Pravda však je, že zpočátku se mi do čtení knihy moc nechtělo, obávala jsem se přílišné sladkosti a povrchního popisu. Komentáře od mých oblíbených uživatelů mě naštěstí přesvědčily. (Díky, Šánko;-))

12 27.07.2023

Přečetla jsem velmi rychle, doufala jsem, že tomu zlu uteču... Co k tomu víc napsat? Děje se to a často vůbec netušíme, jak blízko nás to je. Obdivuji cácoru, že tu sílu v sobě našla.

26 28.05.2023

Drsné, kruté, pro mě osobně nepředstavitelné, že bych tak žila. Ale oni si to nevybrali. Obdivuji tu jejich vůli a přizpůsobení se těžké situaci. Občas mi nebylo vůbec dobře, třeba to malé medvídě mě úplně dostalo. Přála jsem si, aby sourozenci měli šanci na lepší život. No, snad se tak nakonec stalo...

2 28.05.2023

Dozvěděla jsem se hodně nového, mnohdy i otřesného. Beru, že to je skutečný příběh a samotné sepsání působilo terapeuticky. Literárně mě to až tolik neoslovilo, ale tím svým odtažitým přístupem vlastně vyjadřovalo odstup od toho všeho hnusu a násilí. Obdivuji ty, kteří dokázali odejít.

9 12.05.2023

Já jsem měla příležitost číst knihu z r. 1945, kterou překrásně ilustroval František Malý. Nevím, jestli knihu z r. 1979 ilustroval někdo jiný (níže je zmiňována ilustrátorka), každopádně já exorcistu volat nehodlám ;-) Úplně jsem se do knihy zamilovala. Nádherné poetické verše...
"Kdopak mi poradí,
k čemu je to krásné kapradí?
Jak po žebříku lezou po něm víly,
menší než malíček,
tak zčerstva, div že neztratí
s temene čepeček svůj bílý.
A je to můstek pro motýly,
kteří se učí létati."
Svou jednoduchostí a přímočarostí, které však v sobě skrývají velkou hloubku, mi to připomíná některé staré čínské básníky.

4 26.04.2023

Těžko lze očekávat veselé čtení. Nečetlo se mi úplně lehce, jednak kvůli stylu psaní a jednak kvůli syrovému svědectví těch nejhorších činů. Ostrý protiklad Anděla smrti a Anděla života, z toho až mrazilo. A tím vším prosvítala nezištná laskavost a obětavost Mámy. Málokdo by uměl odpustit a necítit nenávist... Až nadpozemsky silná žena to byla.

14 10.04.2023

Mnoho pochvalných komentářů, asi netřeba více doporučovat ;-) Přesto se chci podělit o své úvahy. Zajímalo by mě, zda Ester neměla někdy nějaké depresivní stavy, vždyť to, co se jí v útlém dětství stalo, muselo zůstat někde v podvědomí. I když si nic nepamatovala. Náhody zde hrály obrovskou roli: nejdříve umístění dítěte s falešnými doklady právě do Lidic a pak úmysl osvojit si nějakou "vhodnou" holčičku a vybrat mezi těmi, jejichž osud byl už zpečetěn. Naštěstí je na světě láska, kterou nezajímá původ a barva kůže...

17 08.03.2023

Krásná obálka, anotace a skromný počet stran - to vše způsobilo, že jsem po knize sáhla a za dva dny přečetla (s přestávkami). Emočně silné, netroufám si říct, jestli převládají pozitivní myšlenky nad negativními, dobré výchovné metody nad těmi devastujícími. Bylo mi líto malého kluka, ale někdy je pro život opravdu dobře být otužilý a mít zkušenost s traumaty. Jen to ponižování a zesměšňování mi vadí. Lásky tam bylo hodně, škoda, že uvědomění přišlo až tak pozdě... Vlastně by to nebylo pozdě, nebýt... (ale to už by byl spoiler)

11 13.02.2023

Možná je to tím, že se před rokem narodila má vnučka s DS, aniž by to někdo dopředu tušil (pár takových případů neodhalí ani moderní ultrazvuk). Možná se mě tato kniha dotkla proto s větší intenzitou... Ale myslím si, že její síla je prostě v té upřímnosti a pravdivosti bez ohledu na to, jestli ji čte člověk s vlastní zkušeností s DS. Něco tak dojemného jsem dlouho nečetla. Smutné a přitom plné naděje a lásky. Děkuji. Aně, Davidovi, jejich úžasné mámě...

4 28.01.2023

Bavilo mě to. Pravda, zpočátku jsem se trochu zarazila, té erotiky tam bylo na rozjezd docela dost. Ne, že bych byla puritán, jen mi to přišlo rychlé, nevěděla jsem nic o těch dvou, tak to kolem mě vyšumělo úplně naprázdno. Pak už se mi děj začal dostávat víc pod kůži. Bylo to poměrně smutné čtení, ale rozhodně nechyběla naděje a vůle postavit se osudu. Popsané Martinovy úzkosti působily opravdu věrohodně. A nechci se ani vžívat do pocitu Veroniky, když jí nebylo dovoleno (spoiler) projevovat lásku k synovi. Na prvotinu fakt dobrý. Ale možná že film by byl víc propracovaný.

7 29.12.2022

"Co lze? křičí Miguel a vrhá věty jako blesky. - Lze se stát pokojným občánkem v noční čepici, který ctí a zachovává moudré i pitomé zákony této země, který v tichu plodí děti, který se plíží ne životem, ale kolem života jako zpráskaný pes a dbá jen o své trávení a o to, aby jeho spoluobčané viděli jeho okatě vystavovanou zbožnost a nespatřili pod maskou jeho ubožácké hříšky? To lze! Lze se utopit v prostřednosti a v prašivé všednosti. Co nám zbývá, nám pyšným nebo zakrslým dědicům dávné slávy? Mohu jet dnes dobývat Svaté země a..."
"Ještě nevím sám. Jen jedno vím, že v tom musí být závratný pohyb. Jít, utíkat, letět bez ustání, bez oddechu přes hory a doly, jen nezůstat stát, protože zastavit se, to je smrt."
Je to už hodně dávno, co jsem knihu četla, tenkrát mě úplně oslnila. Vypsala jsem si z ní mnoho citací. Asi to bylo tím, že jsem se také hledala. Asi by bylo zajímavé přečíst ji v dnešní době a s odstupem času. Třeba na to jednou dojde...

7 21.11.2022

Snové obrazy z dětství... Mít v pravou chvíli k dispozici pastelky a skicák a poblíž člověka, který má srdce. Možná by se zachránilo mnoho mimozemšťanů. Jenže nežijeme v pohádce, bohužel. Krásná kniha, díky.

17 21.11.2022

Páni! Nejdřív jsem si říkala "jo, podobnou myšlenku už jsem v nějaké knize četla (tuším, že od Richarda Bacha)", ale nabralo to trochu jiný směr a na síle a já se těšila na každou další kapitolu. Tušila jsem, jak to dopadne, ale ten "prožitek" byl důležitý. Asi to neosloví každého, ale za mě naprosto skvělé. A od kapitoly s malou Molly už jsem se neubránila slzám. Měla jsem pocit, že jsem nějakou částí své duše přímo s Norou. Díky za tu naději.

18 04.11.2022

Kdo byl na dovolené na Krétě a zajel i na ostrov Spinalonga, ten mohl dostat od turistického průvodce tip na přečtení této knihy. Stejně tak i já. Jinak bych se k ní asi nedostala. Rozhodně nelituji. O malomocenství jsem vlastně nevěděla vůbec nic, jen to, že tato nemoc existuje (naštěstí dnes už je léčitelná). Vůbec si neumím představit to zoufalství, když oddělili členy rodiny... Literárně mě to však neuchvátilo jako jiné knihy, proto o jednu * méně.

6 04.11.2022