Dandy1 komentáře u knih
Tato kniha mi vyrazila dech. Zrovna tak jako Milá č. 18. Až pojedu do Prahy, zajdu si prohlédnout kostel Cyrila a Metoděje a vzdám čest padlým hrdinům.
Věděla jsem, že knihy autorky jsou depresivní. Tentokrát sáhla po problémech sendvičové generace. Nemají to lehké, ale Veronika mě vyloženě štvala. Ani si snad takového pohodového chlapa chlapa nezasloužila. Nebo on ji?
Cookovy knihy jsem hltala v mládí. Od té doby co pracuji v nemocnici vím, že je to vše velmi nereálné. Líbí se mi však, že autor vytahuje na svět často aktuální témata z výzkumů. Tuto knihu navíc okořenil mladým sebestředným spratkem.
Chybí tomu jiskra, která vás nutí číst dál a dál. Klidně jsem tu knihu mohla nedočíst. První díl byl mnohem lepší.
Toto bylo velké zklamání. Mám přečtené všechny knihy autorky, které u nás vyšly a nikdy bych neřekla , že něco od ní nedočtu. Nezaujala ani postavami ani příběhem. Prolínání času to zabilo úplně.
Jsem nadšená, i když to neskončilo podle mých představ. Život je už takový. Někdo má ustláno na růžích, jiný ne...
Překvapivě krásný příběh inspirovaný skutečným příběhem. Užila jsem si cestu přes Spojené státy se vším všudy.
Měla jsem jiné očekávání. Myslela jsem, že tam bude více ze soudního procesu v Norimberku. O povaze nacistů mnohem víc vypovídá kniha Smrt je mým řemeslem, která se navíc čte jako román.
Výpovědi jsou zajímavé. Na jejich základě si lze složit obraz, co se dělo po katastrofě. Vzpomínky dětí berou za srdce. Jak radiace ničila těla zachránců je děsivé.
Je to letní odpočinkové čtení. Postava Laury mi jako matce přišla neuvěřitelná. Od autorky jsem už četla lepší knihy.
Kvalitní náhled do prvního roku dítěte. Obsahuje rady jak s miminky komunikovat, co ovlivňuje rozvoj řeči, psychomotorický vývoj. Knize není co vytknout.
Rodičům předškoláků bych doporučila Pravidla mozku dítěte a později knihu Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali.
Knihy Dominika Dána jsou sázkou na jistotu. Dlouhé tak akorát, napětí je kompenzováno humorem, nikdy nenudí. Začínám být na nich závislá. U této knihy smekám za popis péče o nemocnou matku. Bylo to hodně emotivní, pravdivé a lidské.
Citrusy mám doma už několik let. Co jsem potřebovala vědět, to jsem v knize našla.
Fotky míst z kterých mrazí. Popisky taky stojí za to. Autor je sympaťák. Mrkla jsem i na jeho FB stránky, kde má krásné fotografie. Hodnotím průměrem, protože mě žádná fotka neoslovila něčím výjimečným. Ale možná je to tím, že fotek z Černobylu byla publikována už spousta.
Nad fotografiemi jsem se kochala jak je naše země krásná. A zavzpomínala jsem si na dobu svých vandrů. Ještě že v té době nebyl instagram a nikdo mě nezastavoval na focení a nehladil mi psa.
Byla to naivní předvídatelná pohádka. A přečetla jsem si ji ráda.