danielosbourne komentáře u knih
Velice mě překvapilo, jakým směrem se tato kniha ubírala. Nevím, jestli bych ji nutně nazval hororem, možná pro někoho, kdo hororový žánr moc nečte, ale určitě jde o mysteriózní román s detektivní zápletkou.
Autorka skvěle skloubila několik linek příběhu a já jsem si užíval, jak se mi všechno postupně skládalo dohromady a já pomalu přicházel na to, co bude hlavním tématem této knihy. Postavy mi byli po většinu času sympatické a příběh tak hezky vystavěný, že se přede mnou odehrával jako film.
I když má kniha téměř 500 stránek, nenastala snad ani jediná chvíle, kdy bych se při čtení nudil. Právě naopak. Myslím si, ž v tomhle podzimním, lehce pošmurném počasí, je to pravé období na to si tuhle knihu přečíst :) .
Já jsem velice spokojený. Nenápadná detektivka, jejíž anotace by mohla vyznít nudně, ale ve skutečnosti je to skvěle vystavěná a vymyšlená detektivka, která se nezaměřuje jen na to, kdo stojí za vraždou mladé dívky, ale přináší celkový vhled do života několika postav jednoho odlehlého městečka ve Vermontu. Kniha se skvěle četla, postavy vyšetřovatelů byly sympatické a velice mě potěšilo, že napětí bylo udržováno až do poslední stránky. Po všech těch sériových vrazích a neskutečné brutalitě bylo příjemné si přečíst něco lehčího na psychiku, ale s o to propracovanějším dějem. Určitě si rád přečtu i autorovi další knihy.
Naprosto perfektně zvládnutý thriller. Velice čtivě napsáno, skvěle promyšleno a ukončeno. Pokud se obáváte označení právnicky thriller, tak se určitě bát nemusíte. Druhá polovina knihy se sice odehrává u soudu, ale rozhodně to není žádná nuda. Pevně doufám a věřím, že u nás vyjdou i další knihy z této série, protože hlavní hrdinka mi byla velice sympatická a autor má jistě co nabídnout. Místy mi z příběhu běhal mráz po zádech. Za mě zatím nejlepší thriller ,který jsem letos četl.
Dávám této knize čtyři hvězdy, ale jsou to spíš takové slabší hvězdy. Ne že by kniha byla špatná. To vůbec ne. Je čtivá, napínavá, dobře vystavěný příběh...jen to finální rozuzlení nebylo dle mých představ. Přišlo mi to takové trochu křečovité, ale pochopil sem, o co autorce v tomto případě šlo.
Jinak je to klasický psychologický thriller, kde je malá komunita osob, najde se mrtvé tělo a je jasné, že někdo z nich musel být vrahem oběti. Hlavní postava se snaží přijít na to, co se mohlo stát, protože se tělo nalezne na pozemku, kde dříve bydlela se svojí rodinou, a jež museli jednoho večera narychlo opustit. Samozřejmě se ukáže, že skoro každý v okolí má nějaké to tajemství a má co skrývat.
Společně s vyšetřováním nahlížíme v jednotlivých kapitolách i do minulosti, abychom pochopili, co k jednotlivým událostem vedlo. V těchto kapitolách to příjemně eskaluje a to říkám jako čtenář, který moc nemusí tyto flashbacky.
Ve výsledku jsem si knihu příjemně užil, i když bych jí pár stránek možná ubral. Určitě se ale podívám po autorčině předchozí knize.
Stejně jako první díl, i Tunel kostí je skvěle napsanou knihou, která zaujme, pobaví a lehce vyděsí. Miluju ten lehký styl psaní, jakým V. E. Schwab tuto sérii píše, miluju ty postavy a miluju všechny ty legendy, kterými je tato série opředena. Dokonce mě tento díl i lehce dojal, což jsem, přiznám se, nečekal. Tuhle sérii si oblíbí jak mladší, tak i dospělí čtenáři. Tím sem si téměř jistý.
P.S.: Když si k této knize pustíte na Youtube nějaké video průzkumníků, kteří prozkoumávají ilegálně Pařížské katakomby, tak se na celou knihu možná bude koukat trochu jinak.
Temné šílenství je mojí třetí knihou od Wulfa Dorna a musím se přiznat, že jsem se bál, že bude stejně průměrná, jako byly i ty předešlé knihy. Autor u mě zatím neuspěl, protože jeho knihy na mě působily zmatečně, zdlouhavě a nedotaženě. Dlouho jsem si to samé myslel i o Temném šílenství. Pak ale přišlo posledních několik desítek stran, s kterými přišlo rozuzlení, a to změnilo celý můj pohled na knihu. Rozuzlení totiž zahladilo mnoho nedostatků, které kniha zdánlivě měla.
Tahle kniha mě velice mile překvapila a přesně takhle si představuji dokonalého, knižního psychopata. Autor se tady vyřádil a vytvořil skutečně děsivou postavu, která mi v závěru knihy dokázala, v nočních hodinách, navodit velice nepříjemné pocity.
Na tuhle "tlustou bestii" jsem se neskutečně těšil a konečně jsem se jí i prokousal. Ne že by byl tedy nějaký problém, abych knihu přečetl. Stejně jako všechny autorčiny knihy, i tato je velice čtivá a příběh mě chytil od prvních stránek, aby mě mohl vyplivnout až na samotném konci.
Co na autorce velice obdivuji je, že se v této knize neztratila. V knize je tolik postav, tolik kast a děje se tam toho tolik, že je až neskutečné, že se v tom autorka dokázala vyznat a neztratila se sama ve svém příběhu. V knize vytvořila spoustu postav, ale všechny mají životné charaktery, s poustu z nich vám přiroste k srdci a co je nejdůležitější, dokázala je vytvořit tak, že nemáte problém s tím, kdo je kdo. Každá postava má svůj pspbytý charakter a to je moc dobře.
Musím se přiznat, že jsem velkým fanouškem autorčiny série Skleněný trůn a naopak moc nemusím sérii Dvorů. Proto téhlůe knize ubírám jednu hvězdu, protože spíše než Trůn, mi tato knihza připomínala právě Dvory. Bylo to nepochybně tím, že se drtivá většina knihy zabývá spíše vztahem mezi ústřední dvojicí a samotný příběh je tak trochu na druhé koleji. Ne že by vztah mezi hlavní dvojicí nebyl dobře napsaný a nesmál sem se všemu tomu popichování a napětí mezi nimi, ale bylo toho na mě už nějak moc a asi nejsem cílová skupina takovýchto hrátek.
Co však musím vyzdvihnout, je posedí kapitola, což je asi posledních 120 stránek. To byla jedna velká jízda a všechno se otočilo vzhůru nohama a já jen zatajoval dech, co si pro nás ještě autorka připraví za překvapení. Právě za tyto monety mám Sarah J Maas neskutečně rád. Těším se, co přinesou další díly v této sérii.
Již po jedenácté se setkáváme s Malin Forsovou a já jsem se opět neskutečně těšil, co si autor pro Malin tentokrát připravil. Musím přiznat, že pár posledních dílů trochu upadala kvalita knih a to především po detektivní stránce. To mělo ale příčinu v tom, že zrovna nejsem fanoušek obchodů s bílým masem a podobných případů, ale jsem obrovský fanoušek Malin, takže jsem to vydržel a jsem za to rád.
Katovým polibkem, jako by se autor vracel k prvopočátkům své práce a předkládá nám poměrně jednoduchý, ale příjemně spletitý případ, který jsem si velice užíval. Když k tomu připočtu, že Malin se vrací trochu do normálu a stylistickou stránku knihy, která je jako vždy naprosto dokonalá, tak mi z toho vychází, že tento díl řadím mezi ty autorovi nejlepší. Nezvládl bych je srovnat v pořadí od nejlepšího, ale tenhle díl by byl určitě v top 5.
Za mě veliká spokojenost!
Miluji knihy Jeremyho Batese a už jsem skoro ani nedoufal, že by u nás vyšla další jeho kniha. Nepravděpodobné se stalo skutečným a hned jak tato kniha vyšla, musel jsem si jí přečíst. Strašně se mi líbily předešlé autorovi knihy a byl jsem zvědav, jak si poradí s tématem, který má základy v reálné, tragické, události Djatlovovi expedice. O Djatlovovu expedici jsem se zajímal už v pubertálních letech, takže pro mě tahle kniha byla dvojitá výhra.
Byl jsem tedy zvědav, jak si autor poradí s historickými událostmi a poradil si opravdu skvěle. Knihu rozdělil na pasáže z přítomnosti, kdy mladý spisovatel z L.A. jde po stopách Djatlovovi výpravy, aby rozluštil její záhadu. V historické lince potom sledujeme výpravu samotnou, kterou autor přenesl do beletristické podoby. I zde ale autor jde za hranice reálného a historicky doloženého a dovoluje si poskytnout variantu, co se expedici přihodilo.
Jak je u autora zvykem, ani trochu se nedrží při zemi a předkládá variantu, která je možná málo uvěřitelná, ale perfektně jí zakomponoval do historických událostí. Já jsem si čtení náramně užil, a to především díky autorovu stylu psaní. Jeremy Bates píše totiž tak čtivě, napínavě a dobře, že jsem z této knihy skutečně pociťoval chlad ruských plání, úzkost, klaustrofobii, znepokojení a absolutně jsem nevnímal, co se kolem mě děje. Byl jsem totiž v Rusku a putoval s expedicí.
Za mě je Hora mrtvých další skvělá autorova knížka a doufám, že se někdy dočkáme a vyjdou u nás i další autorovi knihy.
Tahle kniha mi nějaký ten čas ležela v knihovničce a konečně na ní přišla řada. Tak nějak jsem si myslel, že vím, co od knihy očekávat, ale čím dál jsem se v příběhu dostával, tím víc jsem byl překvapený. Ten mysteriózní prvek byl trochu risk, ale nebyl to nakonec takový průšvih, jak by se dalo čekat. O věcech, které se v knize dějí vím, ale autorka to podala tak nějak zvláštně, že jsem nebyl nadšený, jak bych jindy byl, protože tyhle věci mě zajímají.
Co mě na knize ale opravdu rozčilovalo, byly jednotlivé charaktery. Snad všichni mi lezli na nervy a nejvíc v těch momentech, které by šli vyřešit naprosto jednoduše. Zase, o čem by se psalo, kdyby se vše jednoduše vyřešilo, že? Takhle je to pro mě slabší průměr, a to jen kvůli postavám, protože určité napětí v knize bylo.
Autorka má rozhodně plusové body za to, že se nebála do knihy vložit onen mysteriózní prvek, protože to klidně mohlo knihu pohřbít. Nestalo se tak.
Myslím, že nebudu přehánět, když o této knize napíšu, že to je zatím ta nejlepší kniha, kterou jsem letošní rok přečetl. Tak nějak mě přitahovala už dlouho a já jsem se konečně rozhoupal a pořídil jsem si jí. Už od první kapitoly jsem věděl, že čtu něco speciálního. Kniha je opravdu zvláštní, ale tím nejlepším způsobem.
Styl vyprávění je neotřelý, skvěle poskládaný, a co si budeme nalhávat, tahle kniha stojí především na jednotlivých charakterech a vztahy mezi nimi. Autor si dal velkou práci a každé postavě dal svůj charakter, který po celou dobu knihy piloval, až do samotného závěru. Řekl bych, že mezi některými charaktery šel autor až na dřeň a vytřískal z toho spoustu emocí.
Já jsem se do této knihy naprosto zamiloval, což je podle mého komentáře asi už zřejmé. Určitě si přečtu další autorovi knihy a kdo ví...třeba se mi budou líbit alespoň stejně, jako Zvláštní, ale pravdivé. Rozhodně DOPORUČUJI!
Čtyři strany mince jsem si vzal jako takovou jednohubku, že si po večer přečtu vždy jednu děsivou povídku. No...přečetl jsem knihu během jednoho večera a ačkoliv jsem od povídek téměř nic neočekával, byl jsem velmi překvapen, jak originální povídky byly.
Nejsou to sice hororové povídky typu bojím se jít v noci na záchod, ale jsou celkem dost znepokojivé. Líbily se mi ty chvíle, kdy mi u každé povídky začalo docházet, jakým směrem se bude ubírat a jen jsem si v hlavě říkal: " ...no to snad ne...".
Mně osobně přišlo, jakoby se autor snažil v každé z povídek poukázat na to, jaká zloba a hnus se může v lidech skrývat. Délka povídek byla sympatická a i když měl autor malý prostor na rozepsání, dal do nich co se dalo. Za mě se nejvíce povedla povídka Vítejte v Brownwille. Ta se skutečně povedla a paradoxně byla nejkratší. Hodnotím 3,5 hvězdami a protože tady nejde dát půl hvězda, velice rád zaokrouhlím hodnocení nahoru.
Pokud autor vydá další povídkovou sbírku, nejlépe opět takhle krátkou, moc rád si ji přečtu.
Dlouho jsem si chtěl přečíst tuto knihu a konečně jsem se k tomu opravdu dopracoval. Velice mě zaujala už samotná anotace, ale tak nějak jsem si myslel, že Gavin má být dědeček. Jak se ukázalo, není to dědeček, ale je to muž v nejlepších letech.
Příběh je velice citlivý a emotivní, takže se mi u pár pasáží stalo, že jsem měl slzy v očích. Je pravda, že pasáže, které se věnovali Gavinovi a jeho vzpomínání na Sydneyho, se mi líbily o něco více, než pasáže o malé Joan, ale sympatičtí mi byli oba.
Kniha se četla sama a jsem velice rád, že jsem se konečně dostal k jejímu přečtení, a že se stala součástí mé knihovničky. Takhle citlivých knih je málo.
Včera jsem tuto novinku dočetl a zjistil jsem, že začínám mít s touto sérií takový malý problém.
První díl (Andělé smrti) mi přišel takový těžký na čtení, ale příběh měl dobrou atmosféru. Druhý díl (Ukradené životy), se mi četl jednoduše a přišel mi lepší, než první díl. Třetí díl mi přišel zvláštní. Autorka v tomto díle skvěle navodila hutnou a ponurou atmosféru. Stále prší a na scéně se objevuje nový problém. Lidé mizejí a umírají, a i když mezi sebou nemají tyto osoby zdánlivě spojitost, Lottie se domnívá, že by spolu mohlo vše souviset. Společně s tím zabředává i do starého případu svého otce, který se zastřelil.
To je asi to, co mi na knize vadilo nejvíc. Všechno se vším nějak souviselo a přišlo mi, že je tam toho už možná zbytečně moc. Přesto jsem pokračoval ve čtení, protože podle toho, jakou autorka nastolila atmosféru jsem očekával, že odhalení bude velká bomba. Bomba se nekonala. Bylo to jen zbytečně překombinované a rozuzlení za to podle mě nestálo. Pak ještě navíc dojde k poslednímu zvratu a místo aby mě šokoval, rozesmál mě a přišel mi docela hloupý. To samé platí i o Lottiině rodině, kterou autorka snad píše podle jednoho mustru, protože Lottiny děti neprochází žádným vývojem a je to v každém díle skoro stejně.
Neříkám, že jsou Stará tajemství špatnou knihou. Čtení jsem si užil, skvělá atmosféra a napínavý děj, jen ten závěr mě dostatečně neuspokojil. Každopádně pokud přemýšlíte nad touto sérií, tak se do ní pusťte. Je to jedna z těch lepších sérii, kterou můžete v dnešní době dostat????. Nicméně ty obálky naprosto miluju ????♥️
Nezbývá, než souhlasit s komentáři pode mnou. Tahle kniha je skvěle zpracovaná, sympaticky napsaná a pokud chcete vstoupit do svých snů a objevovat tajemná zákoutí snového světa, je tato kniha skvělým začátkem.
Nejen, že se dozvíte, jak Lucidní snění vznikalo, ale dozvíte se například i něco o historii snů, jak to mají se sny různé kultury a v neposlední řadě vás autoři naučí techniku, jak správně létat ve spánku. Nečekal bych, že kniha s tímto tématem může být tak odlehčeně a zábavně napsaná.
Nyní už nezbývá nic jiného, než koupit sešit na zapisování snů a začít prozkoumávat snové krajiny :).
Červená, bílá a královsky modrá, je jednou z nejočekávanějších knih tohoto roku. Čistě LGBT+ knih je u nás stále poměrně málo, a tak je každá nová takovým malým svátkem. Ještě větší bomba to je, když vyjde kniha s tímto tématem, která ve své kategorii sbírá jedno ocenění za druhým, a to především od čtenářů. Hned jak kniha u nás vyšla, musel sem ji mít a začíst se do ní.
Trochu jsem se obával tématu, protože když se do sebe zamiluje syn americké prezidentky a anglicky princ, očekává se, že bude všude kolem spoustu politických otázek, které v knížkách moc nemusím.
Politiky tam bylo opravdu dost, ale překvapivě mi tam vůbec nevadila. Všechna se totiž ztrácela v milostném opojení, které mezi sebou hoši měli. Po romantické stránce to bylo fantastické. Líbilo se mi, jak to mezi sebou kluci měli, a jak u nich prvotní nenávist přerostla v lásku. Trochu mě zarazily sexuální scény, které mi přišly hodně otevřené a rozepsané, ale to spíše kvůli tomu, že jsem knihu bral jako Young adult. Ono je to spíš New adult až adult čtivo.
Nicméně se mi kniha opravdu líbila. Byla citlivá, milá, skvěle napsána, napínavá a místy mě přinutila se dost červenat. Tato kniha se rozhodně řadí mezi ty nejlepší LGBT romány, které u nás lze zatím sehnat.
Smrt paní Westawayové je mojí druhou knihou od autorky, a i když je trochu jiná, než předešlá kniha, (Všude kolem černý les) ale líbila se mi stejně. Autorka v této knize zvolila pomalý způsob vypravování, kdy nám brilantně vykresluje hutnou atmosféru starého sídla v Anglii a jedno rodinné tajemství, které pomalu vyplouvá na povrch.
Co se autorce nedá upřít je, že dokáže skvěle propracovat jednotlivé charaktery a vztahy mezi nimi. Díky tomu mě kniha bavila až do poslední stránky, i když se v první polovině nic moc převratného nedělo.
Jak tak koukám, mnoho čtenářů přirovnává tuto knihu k dílům Agathy Christie a když se nad tím zamyslím, tak bych s tím klidně souhlasil. Není to jako od Christie, ale atmosférou a stylem se to jejím knihám podobá. Já jsem s touto knihou tedy spokojený a ač jsem to nečekal, možná nakonec dám šanci i ostatním knihám, která tato autorka napsala.
Na knihu Duch domů Ashburnů, jsem se velice těšil a dlouho sem si knihu schovával, až přijde její chvíle. Ta chvíle už nastala a nejsem sem si jistý, jak moc jsem spokojený.
Kniha vlastně splňuje všechno, co od ní čtenář očekává. Mladá dívka zdědí dům po staré tetě podivínce, kterou nikdy neviděla, a protože je bez peněz, dědictví přijímá a stěhuje se do neznámého městečka. Téměř okamžitě po nastěhování zjistí, že s domem něco není v pořádku.
Ano....půjde přesně o to, na co myslíte. Síla téhle knihy je v tom, jak je napsána, protože se čte velice dobře. Hlavní hrdinka je sympatická, ale strašně by mě zajímalo, co by se muselo ještě stát, aby ztratila racionální přemýšlení a zešedivěla strachy. Přišlo mi, že se se vším tak nějak moc lehko smiřuje. Obzvlášť s věcmi, které už byly hodně přes čáru.
Atmosféra v knize tedy nějaká je, ale pokud jste zvyklí číst, nebo sledovat, horory, tak vás tato kniha nevyděsí ani nepřekvapí. Taky vás ale ani nezklame.
Vlastně je to ve výsledku průměrná kniha, která jako oddychovka posloužila skvěle. Určitě se pustím do dalších knih od autorky.
Kniha Rytíři vypůjčené temnoty je často v zahraničí přirovnávána k sériím jako Harry Potter, Hraničářův učeň, Percy Jackson nebo Hunger games. To byl důvod, proč jsem se do této knihy pouštěl.
Začneme tedy s tím, že podobnost s těmito sériemi je pramalá. Co se Hraničářova učně týče, to nemohu posoudit, ale je dost možné, že s touto sérií si kniha podobná bude. Pokud bych měl Rytíře vypůjčené temnoty k něčemu přirovnat, přirovnal bych to trochu k sérii Nástroje smrti od Cassandry Claire, ale pro mladší čtenáře.
Kniha se mi četla hodně dobře. Začátek byl napínavý a zajímavý, prostředek trochu zdlouhavý (zde se mi více líbily kapitoly se Simonem, kterých bylo bohužel strašné málo) a konec byl opět akční a napínavý. V knize není nouze o souboje a nějaká ta magie se zde najde také.
Autor vytvořil zajímavý a celkem propracovaný svět, který zaujme.
O knize se píše, že by měla být zábavná, což nemohu potvrdit, protože mně přišla dost temná a melancholická. Nicméně jsem si knihu užil a rozhodně ji mohu doporučit. Pokud u nás vyjdou další díly, budu si je chtít přečíst.
P.S. Ta obálka se podle mě moc nepovedla ????
Je to už hodně dlouho, co jsem si tuto knihu chtěl přečíst, a až teď se mi znovu připomněla, když jsem ji náhodou objevil v levných knihách.
Bylo zvláštní tuto knihu číst. Během čtení jsem měl pocit, že čtu klasickou četbu, ale za to nejspíše může téma, prostředí a doba, ve které se tato kniha odehrává. Co mi v knize ovšem chybělo, byla gradace. Příběh vůbec neeskaloval a autorka se dlouho zabývala počínajícím, tajným, vztahem mezi Frances a Edgarem. Já navíc té historické romantice nerozumím, protože nikdy nedokážu rozpoznat, z jakého důvodu se do sebe hlavní aktéři zamilovali.
Rozhodně to není špatná kniha. Příběh byl dobrý, rozhodně bylo zajímavé nahlédnout do ponurého života Edgara Allana Poea a dozvědět se o něm i mnoho nového. Jen to není kniha úplně pro mě. Jinak ale doporučuji. :)