danielpernik
komentáře u knih

Úžas. Napětí. Láska. Bezmoc. Hlavně ta bezmoc. S žádnou postavou se mi zatím nepodařilo emotivně propojit, jako s Jasonem. Teorie mnohavesmíru je děsně zajímavá a Blake Crouch ji servíruje na stříbrném podnose. Klidně si troufnu říct, že je to mé n1 sci-fi. Váháš? Neváhej!


Scifákův orgasmus. Nepředstíraný. Kreativita a představivost doplněny reálnou vědou a fakty. Popravdě se mi ani nechce věřit, že si to na nás Liou Cch'-sin takhle všechno vymyslel. Podle mě se po večerech prohání po VR Trisolaris a dělá si poznámky.
Na knihu jsem narazil v knihkupectví bez předchozího průzkumu a se skepsí jsem si řekl, že to zkusím. A byl to zatraceně dobrý nápad. Těším se na pokračování.
Pokud váháš, tak si prokaž službu a přestaň s tím!


Když bych měl jmenovat jen jednu jedinou knihu, bude to asi tato. Nejde ani tak o zážitek během čtení, jako spíše o její celkový dopad. Je to zhruba rok, co jsem jí četl a působí stále stejně intenzivně.
Nejsem člověk, který by se zajímal o reinkarnaci, ani nemám nejmenší potřebu hledat nějaké stéblo, kterého bych se v kontextu smrti chytal. Troufnu si ale říct, že ať už je pravda jakákoliv, tato kniha mi na smrt změnila pohled.


"Tehdy jsem pochopil, že největší radostí lidu je, může-li společně křičet, a nedbá mnoho o to, proč křičí, nýbrž každý se cítí silnějším, křičí-li s ostatními, a má pak i věc, pro kterou křičí, za jedině správnou."
Byla to dlouhá cesta. Ne proto, že by se to četlo těžko, ale proto, že stačila vždy malá porce k přemýšlení a kniha je to ohromná. A díky Waltarimu za to! Rozhodně jeden z nejlepších historických románů, co jsem kdy četl. Né-li nejlepší vůbec. Dlouho ve mě Sinuhet s Kaptahem a všemi ostatními zůstanou. A až zmizí, protože vše je prchavé, přečtu si ho znova.
Tolik moudrosti, co je ukryto ve stránkách sinuheta, by člověk těžko našel v kdejaké knize osobního rozvoje.
Njevíc mě bavily následující hlášky, kterých je tam fakt mrak. V podstatě byla alespoň jedna z nich na každé stránce... :D
- Tvoje slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších
- Tvoje zlato je jako prach u mých nohou.
- Tak mě rozčílil, že jsem roztrhal své roucho.
- Narodil se s lejnem mezi prsty.
- Stříkám svou vodu na tvoje názory.
- Půjdu s tebou, protože beze mne jsi jako jehně v psí boudě.


Strhující příběh plný čtivé filosofie a vývoje osobnosti Martina Edena. Načasování, ve kterém mě tato kniha navštívila, nemohlo být lepší. Právě se nacházím ve stavu, kdy nabízím svou prvotinu k vydání. Snad to ponesu lépe, než Martin! Docela se mi k němu hodí jeden můj oblíbený citát. "Moudřejší řekl moudrému: nepřeháněj to s tou moudrostí."


Frank Herbert dokázal vymyslet fascinující svět. Přijde mi hodně zajímavé číst to dnes, s takovým odstupem. Pozorovat sílu představivosti člověka z doby, kdy ještě nebyla o podobě budoucnosti žádná představa.
Má budoucnost je ale celkem zřejmá. Čeká na mě slušný komín knih o Arakisu. :)


3/4 století stará kniha, ve které najdete celou řadu podnětů k zamyšlení i v dnešní vyspělé době. Orwell dokáže situace popsat tak dokonale, že se octnete v kůži hlavního hrdiny a spolu s ním prožíváte všechnu tu bezmoc a křivdu.
Nadčasová kritika společnosti, pompézní dílo odhalující řadu zajímavých myšlenek a teorií. Velký dar lidstvu od velkého autora.


Brrrr... Bylo to surové. Na Cestě se mi líbilo, že se dokáže dostat člověku pod kůži, aniž by k tomu potřebovala sérii sci-fi výmyslů, nebo přehnaných nechutností. Naopak. Rovina, ve které je vyprávěna, je člověku natolik představitelná, až z toho mrazí.


Někdy před třemi lety jsem trávil prázdniny po zkouškách u moře v Chorvatsku. Celkem jsem se na pláži nudil a tak jsem se rozhodl udělat něco pro mne absurdního. Sáhl jsem přítelkyni do tašky a vytáhl odrbanou oranžovou knihu. Přiznávám, že jsem do té doby okolo knih chodil velkým obloukem. Ta kniha se jmenovala "Muži, kteří nenávidí ženy". To mi připomnělo film s Danem Craigem, který jsem neviděl. Z názvu jsem odtušil, že to měla být nějaká komedie pro ženy. I tak jsem se ale rozhodl knihu otevřít.
Děj tady rozebírat nebudu. To umějí jiní a lépe. Chtěl jsem se jen podělit o fakt, že pro mne tahle kniha znamenala zásadní zvrat. Jsem moc rád, že tou pomyslnou vstupenkou do světa strhujících příběhů, znalostí, filosofií, představivosti a vůně knižního papíru, byla právě ona. Better late than never. :)


Čti pozorně, vnímej, ciť a myšlenka knihy se ti dostane hluboko pod kůži. Překonej místo a jediné, co zůstane, je TADY. Překonej čas a zůstane jen TEĎ. Klenot.


Chtěl jsem poznat Kafkův um a taky jsem ho poznal. Pohrává si se čtenářem podle své chuti, nehledě na to, jak moc je celá povídka absurdní. Bavil jsem se od začátku do konce.


Na knihy podobného rázu bude prostě padat kontroverze. Záleží na tom, v jakém životním období po nich čtenář sáhne. Mě přišla vhod a to nejen proto, že mám podobné typy knih moc rád.


Havran je neuvěřitelné dílo. Přišel si pro mě v dokonalém načasování a já při jeho verších zažíval pocity, jaké mi nikdy před tím čtení nepřivodilo. A to jsem se do té doby poezii docela vyhýbal.


Co na to říct. Mě ty Larssonovy postavy prostě seděj jak pr*el na hrnec. Co mi ovšem nesedí, je fakt, že při napínavých pasážích zapomínám vystupovat z metra. A že jich tam je...


Fantastický závěr Stieaga Larsona, který vlastně ani není závěrem. Po otevíráku v podobě druhého dílu si moc času volna neužijete a musíte sáhnout po třetím. Začátek má spád, avšak pozvolna přechází do politikaření, vysvětlování a utváření kontextu pro nadcházející události.
Přiznám se, že se mi to malinko táhlo. S odstupem času tomu ale naprosto rozumím a nedovedu si konstrukci knihy představit jinak.
Následná část má spád, hromadu zvratů, vedlejších (zajímavých) linek a čte se naprosto fantasticky.
Největším vrcholem pro mě však byl samotný soudní proces. Ojojoj to byla grilovačka, kterou si každý dobromyslný čtenář zasloužil. No a když si s úsměvem podmáčeným slzou užíváte konec, zjistíte, že ještě není po všem. Jak tady k sakru někdo může chtít víc? :)


Velmi čtivá biografie o né-li nejvýznamějším tech. vizionáři současnosti. Okolo Muska není žádný hype. Ten člověk si pozornost rozhodně zaslouží.


Výborně pojaté fantasy, které ve mě opět probudilo lásku k tomuto žánru. Od Andrzeje mi sedí naprosto vše. Zejména pak jeho styl vyprávění a popisu prostředí, slovní zásoba, ironie, humor.
V tomto díle vám dá nahlédnout do svého slovanského fantasy světa, kde poznáte především zaklínačovu náplň práce a jeho charakter.
Velkým tahounem jsou ale i postavy vedlejší. Marigold mě několikrát donutil vycenit zuby na zakabonělé spolucestující v Pražsé MHD. Chápete ne. Klučina v "business casual" outfitu se Zaklínačem v rukou a hubou dokořán. Klasika.


Chápu, že to lidé často nechtějí slyšet. Za mě výborná kniha. Na jednu stranu dost kritizována za nedostatečné citace studií, na druhou velmi poučná, co se týče procesů v těle a evolučního vlivu na ně.


Ach to bylo smutné loučení. Tato série je naprosto jedinečná. Humor a styl, jakým je děj popisován nemají obdoby. Slovní zásoba a výrazy, které čtenáře doprovázejí celou sérií vhání slzy do očí.
Poslední díl jako takový mě moc bavil. Chápu, že někomu nemuselo sednout politikaření, přeskakování časů a dějů, nebo protáhlost nějakých dobrodružství. Nicméně podle mě to je přesně tak, jak to být má. Zaklínač přece nebyl jen o sekání hlav vampírů, čertů, vlkodlaků a vodníků. :)) Rád se ke spoustě scénkám budu vracet.
..."co mě ho ukazuješ, posrance... nezajíma mě!"
- Geralt z Rivie, který si spletl velitele konvoje s vojákem, který se posral.


Tohle je třeba nejlepší knižní série, která mne mohla potkat. Nemá smysl vypisovat konkrétní věci u každého dílu. Je to prostě boží po všech stránkách a nikdy mi tam nic nechybí. Ciry přebírá iniciativu a vůbec mi to nevadí. Hra s dějovými linkami jde Sapkowskimu skvěle. Humor, slovní zásoba, ironie - boží.
Tento díl jsem dostal od své mladší sestry. Ta chudinka pustila z ruky všechny našetřené kapesné a pořídila mi pevnou vazbu s ilustrací, asi za 500 Kč. Musím říct, že to byl příjemnější doprovod, než by se mohlo na první dojem zdát. No a já jí teď musím ke 13. narozeninám pořídit něco opravdu velkého, aby si zapamatovala, že kdo dává, dostane vždy víc. :)
