Darleen komentáře u knih
Příjemná šílenůstka, která se sice četla dobře, ale na základě nadšených komentářů jsem si představovala ještě třeskutější zábavu. Nějaký ten úsměv mi stařík na tváři sice vyloudil, nicméně na hlasitý smích rozhodně nedošlo. Pro mě průměrná oddychová četba na dovolenou nebo dlouhou cestu hromadnou dopravou. Upřímně řečeno, čekala jsem víc.
Úžasná knížka, která rozhodně stojí za přečtení. Překvapivě rychle jsem si osvojila i její zvláštní rytmus. Určitě se k ní budu průběžně a s nadšením vracet. A samozřejmě si k tomu pustím jako nezbytnou kulisu Amorphis. :)
Neskutečně silná knížka, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna smrt může být tak dobrá vypravěčka.
S touhle knížkou jsem šlápla těžce vedle, podle anotace jsem čekala něco ve stylu Mistra a Markétky, ale nic takového se nekonalo. První polovina mi přišla ještě docela vtipná, ale pak se nějak vytratil děj a úplně jsem přestala chápat, co se s postavami děje a proč. A to ani nemluvím o zmatení jmen a klonů... Musím přiznat, že knihu jsem někde za polovinou odložila, zjevně mi chybí matfyzácká průprava, takže volný čas raději věnuji jinému titulu.
Tahle knížka je tak divně šílená, že prostě nedokážu říct, jestli se mi líbila nebo ne...
Váhám, jak knížku ve finále zhodnotit - první půlka mě moc nebavila, pak se děj rozjel a konec mi zase připadal až moc natahovaný a přitažený za vlasy. Podle ohlasů a recenzí jsem čekala úplně jinou kategorii, ale převládá u mě spíš zklamání. Nakonec mě vůbec nemrzí, že mám knížku jen půjčenou a opakované čtení rozhodně nehrozí.
Druhá kniha se mi líbila ještě víc než Zimní oběť, jen co týká prostředí, tak mi víc sedla třeskutá zima než spalující vedro, nicméně to je jen můj osobní dojem a chápu, že by jinak nebyl možný koncept jednotlivých ročních období. :) K celkovému pocitu ze čtení přispěla i skutečnost, že už jsem si zvykla na Kallentoftův styl psaní, takže mi, jako občas u prvního dílu, nedělá problém sledovat myšlenky postav, které se prolínají s dialogy a přeskakování od jedné postavě k druhé. Laťka je nastavena vysoko a jsem moc zvědavá, jestli tak vydrží po celou sérii.
Na Barkera jsem byla hodně zvědavá, ale absolutně jsem mu nepřišla na chuť. Jeho styl mi bohužel vůbec nesedl, nadále pro mě v tomhle žánru vede King a King mladší aka Joe Hill.
Za největší klad této knihy považuji krásný jazyk, kterým je napsaná. Trochu horší je to s postavami, kterých tu vystupuje docela hodně a už po první třetině jsem litovala, že jsem si nevytvořila strom vzájemných vztahů a příbuzenských vazeb. V poslední části se propojení mezi osobami sice vysvětlí, ale i tak jsem zůstala v ději lehce ztracená.
Literární kronika je stručně řečeno knižní klenot - nádherně vypravená a nabitá informacemi a zajímavostmi z jednotlivých prvorepublikových let. Můžete ji otevřít na libovolném místě a pak už se jen kochat a nasávat nové informace. Jednoznačně jedna z nejkrásnějších publikací v mé knihovničce.
Vše podstatné o ději už zaznělo v komentáři přede mnou. Já bych jen dodala, že autorovi se podařilo udržet úroveň a kvalitu odborné literatury, ale zároveň citlivě převyprávěl osudy celé papírové brigády, takže se Pašeráci čtou jedním dechem jako klasický román.
Na první pohled mě upoutal obal knihy, později i zápletka, ve které pohádkové postavy pronikají do skutečného světa. Poznamenaná finským podivnem jsem čekala úplně jinou fantas-magorickou jízdu. Určitě jde o čtivý a napínavý příběh, ale i když je knížka docela rozsáhlá, nedokázala jsem se zbavit dojmu, že postavy a námět si zasloužily trochu víc propracovat.
Srovnání s Harry Potterem je tady naprosto zavádějící, protože společné mají opravdu jen to čarování. Nicméně zatímco Harry mě naprosto minul, a nedokázala jsem dočíst ani první knížku, tak Peter Grant mě naopak chytnul hned od začátku. Zápletka sice byla místy zbytečně spletitá, ale zase mi to vynahradil sympatický styl humoru. Od knížky jsem moc neočekávala, ale nakonec jsem si čtení vážně užila, těším se na další díly a hlavně doufám, že se dozvím víc o Nightingalovi!
Knížku bych pomyslně rozdělila na tři části – v první se potkává zakládající trojice budoucího spolku sebevrahů, a ta je vážně brilantní. Přesně můj šálek černého a absurdního humoru. Ve druhé části se seznamujeme s osudy ostatních sebevrahů, což je spíš lehce skličující než humorné čtení. Ve třetí části se celá smrti chtivá partička vydává na cestu po Evropě, takže opět není nouze o ztřeštěné situace. Kdyby se býval styl udržel po celou dobu jako v první části, uvažovala bych o pěti hvězdičkách, takhle dávám „jen“ čtyři.
Děj se rozjíždí už od prvních stránek, což není zas až tak úplně běžné. Oproti tomu osudy jednotlivých postav se rozvíjí postupně a nejsou předvídatelné. Několikrát jsem si myslela, že už vím, jak to všechno bylo, ale autor mě dokázal opakovaně překvapovat a to až do samého závěru. Trochu jsem se bála, aby závěr podařeného příběhu nepokazil šroubovaný happy end, ale naštěstí i ten zůstal spíš jen v náznacích a tak trochu otevřený. Pochválit musím i podařený přebal a grafickou úpravu knihy, která koresponduje se zápletkou.
Už dlouho jsem se u čtení tak nebavila. Pokud bych přece jen chtěla lehce hnidopišit, tak knížka mohla být kratší, občas mi přišla zbytečně popisná a o fousek víc se mi líbila část ve člunu oproti toulkám. Nicméně u některých částí jsem se skutečně smála nahlas, na což jsem marně čekala například u toliko opěvovaného Stoletého staříka.
Třetí knížka od této autorky a ani tentokrát nejsem nijak zvlášť nadšená. Navzdory všeobecné oblibě hodnotím jako obyčejný průměr. Osobně bych víc uvítala, kdyby se děj zaměřil spíš na Bena a navíc mi byly bytostně protivné úplně všechny postavy.
Pro mistra mám (a už asi vždycky mít budu) naprosto nekritickou slabost, takže i tuhle knížku jsem si vychutnávala a čtení si dávkovala za odměnu asi jako sladkosti ke kafču. :) Za sebe můžu Doktora spánka jednoznačně doporučit a mám pocit, že si v brzké době (znovu) přečtu Osvícení.
Když jsem začala číst nejnovější Fossumovou, měla jsme trochu obavu, že tentokrát přijde zklamání. Není přece možné, aby i třetí knížka byla tak dobrá. Nicméně opak je pravdou. Skromný počet stran ale o to hutnější obsah. Úvahy a rozhovory hlavních postav člověka nutí přemýšlet, kdo je tady vlastně oběť a kdo viník. Takhle si představuju skutečnou severskou detektivku, kde mrazivé je nejen prostředí a děj, ale hlavně motivy které se dají tušit mezi řádky. ;)
Od téhle sbírky jsem mnoho nečekala, ale velice příjemně mě překvapila. Skladba povídek je pěkně pestrá a stejně tak i emoce, které jejich četba vyvolává. Opravdu dobře jsem se při četbě bavila a výsledný dojem nikterak nekazí ani mnohdy otevřené konce.