Daytripper
komentáře u knih
Umění politické strategie: šest vůdčích postav moderního světa
Henry Kissinger
Poslední kniha od levičáky nesmírně nenáviděného pragmatického politika a historika, který zemřel loni ve věku 100 let. Jako všechny Kissingerovy knihy opět výborné čtení. Trochu skeptický jsem ze začátku byl k výběru šestice osobností (autor všechny během své dlouhé kariéry znal a někteří byli jeho přáteli); všichni politici navíc patřili do Kissingerova názorového okruhu. Vedle jasných velikánů 20. století (De Gaulle a Adenauer) jsem byl překvapený ze zařazení (Kissingerova šéfa) Richarda Nixona, problematické osobnosti amerických dějin nám známého především v souvislosti s aférou Watergate. S o to větším nadšením jsem pak zhltnul skvělé vyprávění o jeho zásadním podílu na normalizaci vztahů USA a Číny a politice détente ve vztahu k SSSR. Vyloženě poučná pak byla pojednání o osobnostech Anvara As Sadáta a singapurského otce zakladatele Li Kuang-jaa, o nichž jsem toho věděl velmi málo (a určitě o nich nečtu naposled) . Jak již zmínili čtenáři přede mnou, zajímavý je i širší kontext, do kterého Kissinger zasazuje roli vůdců v minulosti i současném technologickém věku (internet, AI atd.). P.S: Zaujal mě Kissingerem citovaný výrok O. Spenglera, který krásně vystihuje charakteristiky vůdce: "Rozený vůdce je především hodnotitelem - hodnotitelem lidí, situací a věcí... Se schopností udělat správnou věc, aniž by si toho byl vědom."
Charlie byl vždy v pohodě
Paul Sexton
"Charlie byl prostě Charlie. Byl to ten nejryzejší člověk, kterého jsem poznal." Keith Richards
Výborná biografie pro hudební fandy a fanoušky RS. Novinář Paul Sexton strávil zpovidanim Stounu, lidí v hudební branži i ne zrovna upovídaného Charlieho celá desetiletí v průběhu jejich nekonečných turné. Výsledkem je útlá, ale vysoce kvalitní biografie jednoho z nejsympatičtějších a nejvíc cool rockových muzikantů. Muzikanta, který se k rocku vlastně dostal náhodou, protože jeho největší vášní byl jazz. Charlieho jsem spolu se RS viděl naživo dvakrát a vždycky mě imponoval jeho stoický klid, džentlmenske vystupování a naprostá absence rockového rebelstvi typické pro jeho divočejší spoluhráče. K tomu jsem se něco dozvěděl o jeho filantropii, četných zájmech a módním stylu- ten chlapík se právem pravidelně objevoval v žebříčku nejlépe oblékaných hvězd. Krásné čtení
Válečné paměti
Charles de Gaulle
"Uvažování je záležitostí mnoha lidí, jednání však věcí jedince. Právě proto chtějí lidé vždy hlavně uvažovat." Výborné paměti jedné z nejdůležitějších osobností 20. století. Jeho výchozí pozice v roce 1940 nebyla nepodobná té Masarykově z r. 1914 - de Gaulle byl znám ve vojenských kruzích, ale jeho výchozí pozice nebyla lehká a nikdo nepředpokládal, že by se mohl stát hlavou celého odboje. Jak již bylo řečeno, jsou hlavně nahlédnutím pod pokličku velké politiky než popisem válečných dějů. Generál, jak známo, nebyl jednoduchou osobností a partnerem k jednání, což hezky ilustruje popis jeho komplikovaného vztahu k Churchillovi.
Buď užitečný: 7 zásad pro život
Arnold Schwarzenegger
"Pokud si stále nejste jistí, co můžete nabídnout, pak prostě buďte přítomní a soustřeďte se na maličkosti. Malé věci mají vždy tendenci se stát velkými a jsem si jistý, že jednoho dne vás něco malého dovede k něčemu velkému..."
Můj velký oblíbenec, doporučuju v kombinaci se starším životopisem Total Recall a podařenou sérií na Netflixu.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Jedna z mých oblíbených orwellovek. Skvělý a autentický popis jeho nuzného života v meziválečných metropolí. Pařížská část mě bavila více.
Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman: Paralelní životopisy
Lubomír Kopeček
K přečtení mě navedl oblíbený Podcast kecy a politika, profesora Kopečka mám rád a četl jsem i jeho starší knihy. Zajímavý styl srovnání životů 3 nejdůležitějších osobností československé a české politiky po r. 1989. Autor se snaží být nestranný a celkem objektivně rozebírá silné a slabé stránky všech tří hráčů. I když vzhledem k praktickému sebezničení odkazu ze strany zlého a ošklivého (Klaus a Zeman) vychází ze srovnání samozřejmě nejlépe ten hodný (Havel), nenechává niť suchou ani na něm (rozporuplný vztah k morálce v eseji Moc bezmocným; dvojjakost Havlova přístupu k ekonomické transformaci, kterou na začátku 90. let velmi prosazoval, aby ji na konci 90. let v rámci boje s Klausem naopak ostře kritizoval). Řadu faktů jsem znal, některé mě naopak docela překvapily (Klausův pozitivní vztah k přímé volbě před rokem 2003). Za slabinu knihy považuji nedotažené finále- posledních 15 let je braných poněkud z rychlíku a trochu mi chyběla obšírnější zmínka o Havlově smrti a roli Klause při organizaci jeho pohřbu v r. 2011.
