ddkk komentáře u knih

Plnokrevný (doslova!) napínavý thriller, bez chvilky oddechu, našlapaný dějovými zvraty, se sympatickými i když dosti kontroverzními vyšetřovateli a s rozluštěním, nad kterým jsem si chvilku nebyla jistá, jestli to Grangé vůbec myslí vážně.

Ale bylo to prostě skvělé čtení, mnohem lepší, než film podle knihy natočený. Bezvadné prostředí drsných hor, tajemství, mnoho let skrývané v jednom z jejich údolí a pachatel, který se mstí...

Doporučuji a dávám plný počet.

79 07.05.2022

Tři příběhy, každý zdánlivě o jiném osudu v úplně jiných podmínkách, v úplně jiném prostředí. A přitom ve své podstatě si jsou tak podobné. Jsou to příběhy tří žen, které se setkávají se svým ženským údělem, byť zrovna třeba v Kanadě velmi umně zastřeným...Přes všechny obtíže a na první pohled bezvýchodnost, jsou to příběhy o síle ducha, o naději a o optimismu. Vždyť co tě nezabije, to tě posílí...

Je to kniha o ženách, ale nejen pro ženy. I když si myslím, že pro mnoho mužů budou příběhy úspěšné právničky, malé podnikatelky a ženy na úplném okraji společnosti těžko zkousnutelné...

Souhlasím s castiglione: působivé, dojemné, k zamyšlení. A dodávám: velmi pravdivé.

Doporučuji. I mužům.

79 10.12.2021

Tak především - na Večer a jitro, prequel k sérii Kingsbridge, nijak zvlášť Pilíře země nenavazují. Snad jen místem, ale s postavami série žádnou návaznost nemají, protože se odehrávají o několik desítek let později. Přesto není na škodu si Večer a jitro přečíst, je tu vysvětlena historie vzniku Kingsbridge...

Ovšem já jsem se na obsáhlý první díl série moc těšila a taky si ho pořádně užila. Už jen ten rozsah a záběr! Navíc příběhy hlavních postav docela dobře zapadaly do historických okolností raného středověku v Anglii a taky trochu ve Francii a dokonce i v tehdejším Španělsku. Všechny linky děje se navzájem prolínaly a nakonec logicky vyústily v odhalení záhady původu jednoho z hrdinů knihy a tajemství smrti jeho otce (což jsem ovšem bohužel už dopředu "odhalila" sama díky neprozřetelnému sledování stejnojmenného seriálu - velmi to nedoporučuju, přišla jsem tak zbytečně o nejnapínavější části příběhu). Vůbec mi nevadilo trochu černobílé rozdělení postav na ty dobré a zlé ani občasné bobtnání romantických výlevů doplněných poměrně prvoplánovým popisem sexuálních scén. Naopak se mi moc líbilo propojení skutečných historických událostí s těmi, které si Follet vyfabuloval. Aspoň jsem si musela oprášit zasuté znalosti z dějepisu. A navíc jsem k tématu našla skvělý film Becket...

Dávám plný počet a doporučuji.

P.S. A jen drobná poznámka - netuším, zda vůči autorovi nebo překladateli: koně, slepice, králíci, ba dokonce i vepři se chovají. Pěstuje se obilí a třeba kukuřice...Tvrdohlavé používání nesprávného slovesa mě docela vytáčelo.

79 21.04.2021

Přiznávám, že povídky moc nečtu, ani nevím, proč. A přitom když se nějaká povede, je to jako malý, sladký bonbónek...A pár takových bonbónků jsem v knížce objevila. Třeba od Jaroslava Rudiše nebo Ani Geislerové....

Přečtěte si je, třeba vám taky zachutnají...

78 06.11.2024

Další z výborných knih mé oblíbené autorky, která završuje případy Augusta Strindberga a Marie Martinssonové z Hovenäsetu. Určitě patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně ve Švédsku v detektivním žánru vychází.

Doporučuji.

78 06.11.2024

Objevila jsem humorný (a zasvěcený!) svět Nicka Arnolda. Jeho knihy jsou pravým požehnáním pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti opravdu něco zajímavého pochytily (a zapamatovaly si!) z přírody i technického světa okolo nás...

Líbí se mi nejen výsostně zajímavý obsah knihy, ale i její forma. Krátké statě, obrázky, vtipné glosy, výstižné a přístupné popisky, překvapivá porovnání zvířat a lidí, informace o úžasných zvířecích dovednostech, ale i o geniálních badatelích a protivných přírodovědcích...

Čteme a bavíme se, místy se ba i chechtáme...Doporučuji.

78 12.06.2024

Ze zvědavosti jsem si knížku půjčila, když je kolem ní takový humbuk. A dobře jsem udělala, protože koupě by znamenala jen vyhozené peníze.

Děj se stále točí v kruhu, navíc ani ne moc promyšleně. Ano, všichni lžou, ale pro děj to znamená jen úmornou nudu...Ke konci jsem už přeskakovala celé pasáže, protože bylo zřejmé, že jde jen o další popsané stránky. Snad jen úplný konec poskytl jakousi satisfakci...

Shrnuto - nic moc, opět jedna marketingová bublina.

78 28.05.2024

Moc hezká kniha, určená k dokumentaci vlastního rodokmenu, do tří generací zpětně. Většinou stačí k vyplnění kolonek o rodičích a prarodičích rodinná paměť, většinou se najdou i fotky, které se dají do knihy vlepit. Rodinným příslušníkům je možné napsat vzkaz a napsat sem i řadu podrobnějších informací o každém z nich. Jsou tu moc povedené ilustrace, větve jednotlivých rodových linií a na konci se myslí i na potomky...

Pro zachování současné a nedávné rodinné paměti je to určitě moc povedená (a návodná) publikace. Jen je potřeba ji vyplňovat s rozmyslem (nebo tužkou !).

Pro rozsáhlejší a hlubší dokumentaci rodu samozřejmě nemůže postačovat. Ovšem z pohledu péče o vlastní historii i o zachování úcty k vlastním předkům je to kniha chvályhodná a moc hezká. Třeba i jako dobrý dárek rodičům nebo prarodičům...

78 15.09.2023

Lovkyně je moc hezký příběh, vlastně příběhy několika lidí, které se prolínají. Je tu bývalá nacistka Lorelei, prchající před spravedlností, novinář Ian Graham, pátrající po osudu svého bratra, malá Ruth, která nic neví o své minulosti a konečně Nina, ruská válečná pilotka. Lovkyní za války nazývali Lorelei, ale ve skutečností se ona sama stává lovenou zvěří a jejími lovci především Nina a Ian ...

Autorka vypráví příběhy zúčastněných z pohledu současnosti i retrospektivně. Postupně tak odhaluje především minulost Niny. Není to žádná selanka a je stále víc jasné, proč je Nina tak drsná a proč ji nemůže nic překvapit. Po takovém dětství i zkušenostech v Rudé armádě to ani jinak být nemohlo...

Škoda, že Kate Quinn celý příběh tak natáhla. Je v něm spousta zbytečné vaty, která místy vede ke ztrátě napětí i zajímavosti. Mnohdy trvá pěkných pár stránek, než se zase něco přihodí a jejich seškrtání by bylo určitě ku prospěchu knihy.

U mne za čtyři a doporučuji.

78 25.03.2023

Pár let po válce se ostrov Barroy zase zalidňuje. Je tu spousta dětí, Ingrid má dalšího - adoptivního syna. Vyjasňují se vzájemné vztahy, je vidět prosperita a pokrok, ale práce neubývá... Ingrid už rezignovala na vztahy s muži a našla svůj osud v péči o blízké a děti. Je z ní opravdu "jenom" matka. Ostrovní komunitu však čekají i tragické chvíle, které ovlivní všechny...

Ingridin příběh končí a i tento díl určitě stojí za čtení. Pro mne skvělá série, kterou doporučuji.

78 05.09.2022

Tohle je další z Kingových příběhů, které mám ráda. Při čtení jsem si vzpomněla na jednu z návštěv španělského Toleda, kdy se kolem nás náhle vyrojila skupina cikánek oblečených v tradičních suknicích, se spoustou cingrlátek, náramků a řetízků, které se nám vehementně vemlouvaly a chtěly hádat z ruky...No, naštěstí nám odmítnutí prošlo, ale co kdyby...

S kletbami prostě není radno si zahrávat, vina nevina...Člověk by mohl skončit hodně neradostně.

Doporučuji. A také pro srovnání film...

78 08.05.2022

Pro mne velké překvapení - příběh, který se odehrává během 1. světové války hlavně v Haliči, ale i jinde ve střední Evropě. Příběh, který napsal Američan, jenž říká, že byl pouze jednou ve Vídni a jinak má načteno - no, klobouk dolů.

Mladý budoucí lékař je odeslán do bohem zapomenuté vesnice v Haliči, aby tam v polním lazaretu, ve který se proměnil místní kostel, ošetřoval zraněné a nemocné vojáky. Vůbec to nemá lehké a nebýt místní zkušené ošetřovatelky - jeptišky Margarety, asi by moc neuspěl. Jenže, kdo vlastně je Margareta, kde se tu vzala a je vůbec skutečná jeptiška? Lucien se těžce potýká s hrůzyplnými zážitky i ztrátami, jeho psychika zažívá vážné otřesy a sám neví co se sebou...

Příběh je opravdu silný, velkou roli v něm hraje příroda Karpat i historické okolnosti, samozřejmě válka sama o sobě. A také chladné a neosobní rodinné vztahy. I tak se Lucien postupně dokáže oprostit od všeho negativního i přesto nebo právě proto, že najde to, co tak dlouho hledá a současně to i ztrácí...

Stejně jako broskev28 jsem si uvědomila, že autor není žádný botanik a že párkrát píše o něčem, co sám moc nezná (hlavně ten jarní zlatobýl a sléz), ale to vůbec nevadí. Je to jen taková drobnůstka, protože kniha je jinak napsaná s velkou znalostí místa i jeho historie a Lucienův příběh je úžasný a napínavý.

Za mne určitě plný počet a doporučuji.

78 05.03.2022

Smekám, alespoň pomyslně! Andy Weir je skvělý. Příběhy, které dokáže vymýšlet a navíc podepřít spoustou vědeckých a technických faktů (i když se určitě najdou odborníci, kteří budou oponovat, ale tohle není vědecká studie), jsou vážně obdivuhodné. Zábavné, napínavé, poučné a navíc i láskyplné v tom nejlepším slova smyslu. Do poslední chvíle jsem se třásla o osud hlavních hrdinů a držela jim palce. A to, jak to Weir nakonec vyřešil, mě dohnalo k slzám... Víc takových knih!

Perfektně to vystihl Babouš. Ani já nejsem fanoušek scifi, ale Weir má u mně plný počet.

Vřele doporučuji.

Spasitele jsem poslouchala jako audioknihu. Byla nejen skvěle načtená Lukášem Hlavicou, ale navíc provázená výbornou hudbou.

78 08.12.2021

Moc se mi to líbilo. Je to jedna z těch knih, v nichž King nepotřeboval pomoc nadpřirozena, samozřejmě, mimo daru jasnovidectví hlavního hrdiny. A to mu ráda odpouštím.

Příběh není takovým tím bezhlavým úprkem typu start-cíl, naopak, jak už kdosi níže napsal, jen si tak pozvolna plyne. Je čas na postavy a jejich psychiku, je čas na jejich pochopení...

Doporučuji.

77 06.11.2024

Tak tohle je fakt bláznivá knížka, tak trochu pro líné čtenáře. Je v ní spousta "názorných", celkem fantasmagorických obrázků a musím přiznat, že mým vnukům se moc líbila. Místy se doslova chechtali. i když mně to zas tak humorné nepřipadalo. Jasně, už dávno nejsem příslušná cílovka, ale když se to líbí mým chlapečkům, neváhám....

Jo, dům na stromě je opravdu ztřeštěný!

77 15.08.2024

Další díl skvělé série Děsivá věda Nicka Arnolda. Tentokrát jsme se dověděli opravdu příšerné věci, třeba:

-že existuje tzv. nezvladatelná salivace, tedy slinění, když se objeví ve spolupráci se strachem z vody (!) a neschopností polykat, může se člověk nadobro rozloučit se životem, má vzteklinu,
-že salvarsan byl první látkou, která dokázala zabíjet mikroby, Paul Ehrlich ji vyvinul v roce 1909 až na 606.pokus, hrůza pomyslet, kdyby to třeba u šestistovky vzdal,
-že kašel je sice normální, ale když vám naskočí obrovské boule v podpaží a tělo se pokryje černými skvrnami, máte jisto-jistě mor,
-moru se tu vůbec věnuje hodně prostoru, třeba je tu obsáhlá kapitola o tom, jak se léčil v r. 1348 - třeba tím, že se doporučovalo pečovat o pokožku potíráním slizkými šťávami z rozdrcené ropuchy....(no fuj!)

Závěr je poměrně optimistický. Autor nabádá ke klidu, i kdyby se v budoucnu objevila nová neznámá nemoc. Sází na vědecký pokrok a bojovnou povahu lidstva. Jo, to má určitě pravdu, akorát asi nepočítal s covidem a jinými laboratorními libůstkami...

Knížka je ale stejně zábavná, poučná, navíc stručná a přehledná. A má spoustu vtipných a názorných ilustrací. Nám se líbí a doporučujeme ji do každé rodiny!

-

77 05.07.2024

Další "dahlovský" příběh, který si moc nebere servítky. Život je sice někdy moc hezký a příjemný, ale někdy taky pořádně drsný...Matylda je super, ale má to zatraceně těžké...Jako snad každý příběh RD doporučuju knížku číst společně s dětmi. Je to místy docela děsivé a děti potřebují leccos vysvětlit. Nebo ji nechat až na později...

77 26.12.2023

Výborný, ba mnohem lepší Bjørk. V dalším pokračování případů Holgera a Mii jakoby se konečně vrátil oběma nohama na zem. Mia už přestala blouznit, nešílí neustále z hlasů své sestry, Holger je zralejší a dospělejší, i když na můj vkus méně akční a méně rázný. Což mi ovšem vůbec nevadilo.
Bjørk se propsal k racionálnímu a docela uvěřitelnému thrilleru, který má dobrý začátek, prostředek i konec.

Ostrov je příběh, který se výborně čte, je napínavý, s neočekávanými zvraty a překvapivým řešením. Mia i Holger se mi na ostrově Hitra moc líbili. Dávám za pět a doporučuji.

77 24.11.2023

Mám slabost pro Marka Haddona. Jeho knihy nejsou prvoplánové, mnohdy nejsou ani optimistické ani prozářeny sluncem. A přitom se dokážou čtenáře mimořádně dotknout, tedy mne určitě... Ani u těchto povídek tomu není jinak. Jeho příběhy jsou často temné, plné neštěstí, ale i empatie a hlavně hlubokého pochopení autora...

Je fascinující, jak úsporný Haddonův styl dokáže prohloubit účinek toho, o čem píše. Pro mne to bylo doslova zhmotnění všech těch hrozných a nešťastných událostí i lidí, o kterých jsem četla. A přitom všem autor dokáže přesvědčivě využívat různorodých žánrů, pohybovat se v odlišných dobách i prostředích...

Haddonova sbírka povídek, zvláště pak povídka titulní, je skvělá. Zasluhuje si nejvyšší ocenění a samozřejmě doporučení.

77 11.06.2023

Nemyslím, že tohle je zrovna nejlepší Sagerova knížka. Naopak, už jsem od něj četla lepší. Přesto je příběh Charlie Jordanové napínavý, plný zvratů a překvapení. A do toho exkurzy do světa filmů, které mnozí ještě pamatujeme a mnohým už možná některé nic neříkají...
Je to zajímavé a neotřelé.

77 27.12.2022