ddkk komentáře u knih

Vlastním Babičku vydanou v roce 1957, tu s ilustracemi Adolfa Kašpara. Přečetla jsem ji už několikrát, viděla jsem dva filmy, byla jsem na trochu obskurní Babičce v Brně na Provázku a teď mám Babičku vydanou letos v Odeonu. A jsem vděčná.

Stejně jako nedávno Kytice, nyní i Babička je vydána v krásném novém šatě s obálkou a úžasnými ilustracemi Míly Fürstové. Zakoupila jsem opět vydání s vloženým grafickým listem (Viktorka) a nemůžu se vynadívat...

Mám radost, jsem pyšná a chlubím se. Myslím, že Odeon dělá skvělou práci a že pro ilustrování klasických českých děl vybral výtečně. Míla Fürstová si dává záležet a jak Kytici, tak Babičce její něžné obrázky moc a moc sluší. I proto jsem svoje původní hodnocení změnila a dávám této překrásné knize plný počet.

Moc dobrý příběh. A bohužel nikoli úplně nerealistický...

Už jenom téma záměny dětí je příšerné - koneckonců máme i vlastní tuzemský případ, který by si asi nikdo nechtěl prožít. Osobně si to ani nechci představovat. A do toho psychopatická osobnost, která obě děti (a nejen je) velmi umně manipuluje a nakonec i ohrožuje jejich život. A že takových lidí, kteří trpí podobnou poruchou, je! Mnozí z nich jsou na to dokonce hrdí a považují se za tu silnější, schopnější a tudíž lepší část lidstva. A často rozhodují o osudech jiných. V tomto případě o tom, jak bude vyrůstat malý chlapeček a co se z něj nakonec může stát...K tomu mašinérie systému sociální péče, soudy, policie...

Myslím, že autor měl hodně nastudováno a jeho příběh vůbec nepůsobí jako nějaká imaginární fikce. Bohužel. I proto dávám plný počet, doporučuji a cituji:

"Psychopati jsou jako návštěvníci koncertu, kteří nemají sluch a posmívají se bláznům, jimž krása hudby vhání slzy do očí."

75 05.12.2021

Výborná kniha rozhovorů s předním českým genetikem Eduardem Kejnovským. Ivana Karásková je skvělá novinářka a je vidět, že se na nelehké téma velmi dobře připravila. Dokáže vést rozhovor natolik logicky a srozumitelně, že se téma stává pochopitelným i úplným laikům. A nejen pochopitelným, také vrcholně zajímavým.

Už jen téma dědičnosti rodinných znaků a tudíž přežívajících předsudků typu "po kom to dítě je?" nebo doslova matematická cesta dědění různých vlastností, dovedností a předpokladů (nebo nemocí) od předků nebo úloha matky versus otce při "vybavování" potomka do budoucího života, jsou informace, které určitě dokáží zaujmout snad každého. A nejen to...

Zajímavá, poučná a srozumitelná kniha, kterou mohu jen doporučit.

74 06.11.2024

Mimořádná kniha - biografie mimořádného člověka. Skvěle vypravená, obsahuje více než 700 fotografií a různých dokumentů, jsou v ní výňatky z Konkolského deníků, řada příběhů, které zatím nikdy nebyly zveřejněny, poznámky, soudobé plakáty a dokonce je přiložena i mapa světa... Je to fascinující příběh...

Konkolského jsem potkala pradávno, když měl jednu ze svých prvních přednášek ve frýdeckém zámku po vydání knihy Dobrodružství křtěné mořem. Knížku mi podepsal, byla jsem na ni moc hrdá, jenže někdo mi ji později uloupil...Tak tuhle si už ukrást určitě nenechám.

Doporučuji.

74 26.12.2023

Kukačka s Erikou a Patrikem mi perfektně kápla do noty. Výborně vypointovaný příběh, vlastně dva, které spolu na první pohled moc nesouvisí - samozřejmě víme, že souvislost tam bude a je - mě po delší době dokázal vtáhnout do děje a těšit se na čtení. Sice jsem tak trochu tušila, co se asi mohlo stát, ale na řešení případu několika vražd ve Fjällbace jsem stejně nepřišla.
Doporučuji.

74 25.12.2023

Pokračování ságy Cliftonovy rodiny nezklamalo. Čekaly ji další nástrahy a zlé úmysly pomstychtivých konkurentů, politický i obchodní boj, překvapivá zjištění i smrt . Ale také úspěchy, radost a spokojenost. Konec, jako dosud vždy, zůstal otevřený...Docela se těším na pokračování.

A i když je autorovi občas vytýkána šablonovitost, vykalkulovanost a leccos jiného, mně to u Cliftonů zatím vůbec nevadí. Bavím se, jsem napnutá a nechávám se překvapovat...

74 24.11.2023

Útlá autobiografická výpověď kdysi výborného herce, který osudně propadl alkoholu. Je to drsný příběh s nevyhnutelným koncem, upřímný a tragický. Je to příběh o sebedestrukci a o marné snaze zastavit vlastní sešup do zatracení...Doporučuji.

74 27.12.2022

Přidávám se k těm, kdo začínají být sérií s Kate Burkholderovou trochu unaveni. Autorka její příběhy chrlí jeden za druhým a mne už přestávají zajímat. U tohoto dílu jsem přeskakovala celé stránky, které nebyly pro příběh nijak důležité a mně vysloveně nudily. Podepisuju přesně to, co píše konicekbily - už to ani moc není o Amiších, už to není originální zápletka, začíná to být šedivý průměr. A já osobně si od Kate dám pauzu...

74 10.08.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších básní, které se tak krásně učily!

Byltě jednou jeden starý dobrý král,
ale je to dávno, taky od Čech dál,
troje moře, devatery hory
dělí kraj ten od české komory,
kde on panoval.

A v básni skryto tajemství a trocha napětí - co že to ten Lávra skrýval pod tou hřívou? A proč že se holiči tak báli, až na ně padne los? Až Červíčkova basa to všechno provalila:

Táhli hudci k bálu, až pan Červíček
silným kvapem ztratil z basy kolíček,
a když přišli k Viklovskému brodu,
zpozoroval tu svou velkou škodu
na stoku dvou řek.

Tam u duté vrby s basou smutně stál:
„Půjdu-li ho hledat, promeškáme bál!"
Uříz' z vrby větev na kolíček,
co způsobí, o tom pan Červíček
nic se nenadál.

Způsobil tam s basou králi čistou věc,
jak na bále pustil po strunách smyčec,
tu řve basa, až všechno přehluší:
„Král Lávra má dlouhé oslí uši,
král je ušatec!"

Nu, už ani na tu vrbu není spoleh!...Ale na Krále Lávru já dopustit nedám!

74 01.06.2022

Komisař Dupin se tentokrát vydal za hranice svého rajonu a společně s razantní komisařkou Roseovou luští záhadné vraždy v jižní Bretani v Morbihanu mezi proslulými solnými zahradami, kde se produkuje královna soli Fleur de Sel...

Až se zase vydám do Bretaně, Morbihan s jeho překrásnými ostrůvky určitě neopomenu. O vybraných místních lahůdkách a solných nádržích ani nemluvě...

Opět výborné, poklidné čtení plné lásky k Bretani, Bretoncům a místním produktům, které mohu s klidným srdcem doporučit...Hm, tedy čtení i ty produkty...

74 23.02.2022

Tak tohle není žádný thriller. Je to román, příběh rodiny, která žije na osamělé farmě v úplné pustině v Quinslandu tam, kde začíná australská poušť. Žije v extrémních přírodních podmínkách, kde jakékoli opomenutí může znamenat smrt. Kde nefungující klimatizace v autě, zapomenuté zásoby vody a jídla anebo nehoda je rozsudkem smrti. A k jedné takové fatální nehodě skutečně dojde...

Rodina, působící na první pohled semknutě a jednotně, je však všechno jiné než funkční a milující. Postupně vyplují na povrch věci, o nichž všichni celá léta vědí, ale o kterých je záhodno mlčet. A to, co se skutečně stane, je jen důsledkem neudržitelné situace.

Autorka opět doslova hmatatelně dokázala popsat přírodní podmínky, v nichž se příběh odehrává. Dokázala se vžít do mysli hlavních hrdinů, zejména nejstaršího syna, vykázaného kdysi na okraj společnosti, který trpí osamělostí a z jehož pohledu je příběh vyprávěn. On sám nakonec dokáže nahlédnout pod pokličku rodinných tajemství a najít řešení...

Určitě doporučuji a dávám plný počet.

74 21.02.2022

Chce se mi napsat: dobrá práce, Nino! Sedm příběhů obyčejných lidí, kterým se podařilo uniknout z KLDR do Jižní Koreje, zobrazuje otřesnou realitu nejtotalitárnějšího režimu na světě.

Autorka má skutečně velké charisma a především nesmírnou empatii, s níž si dokázala získat důvěru zpovídaných Korejců. Je to upřímné, pro většinu z nás objevné a mnohdy těžko uvěřitelné. Z rozhovorů je mnohdy cítit i to, jak je těžké vymanit se z celoživotního vymývání mozku a šmahem vše, co bylo, úplně zatratit. Pro nás jsou Korejci, ať už severní nebo jižní, skoro stejní. Ale není to pravda. Na mnoho uprchlíků se v Soulu pohlíží jako na vyžírky a přivandrovalce, a to přesto, že v Jižní Koreji se o realitě KLDR přece jen ví více než třeba u nás...

Pro mne byla snad nejhorší představa tříletých dětí, které se učí nemilosrdně střílet (!) na nepřátele (což jsou vlastně všichni mimo KLDR). Jak moc taková "výchova" dokáže pokřivit člověka?

Pro doplnění doporučuji knížku S každou padající hvězdou.

74 25.10.2021

Další pokračování série s laskavým profíkem Armandem Gamachem. A samozřejmě s obyvateli Three Pines. Jako všechny předchozí (a asi i následující díly) je to opět klasická detektivka, kde mají všeliké vztahy daleko větší význam než zločin samotný. Znovu se ukázalo, že kořeny lecjakých negativních emocí sahají hluboko do mládí. Ukázalo se také, že ne každý je takový jak se jeví. A nakonec se ukázalo i to, že přece jen občas dobro vítězí, i když to celou knihu moc nevypadá...

Další pokračování série má i svůj duchařský příběh, což se mi náramně hodilo do aktuální výzvy. Autorka to nakonec s těmi duchy trochu šmodrchá a možná ne všechno úplně vysvětlí, ale ať! Mně to moc nevadilo a docela jsem si zase početla.

Doporučuji.

74 11.03.2021

Zuzanin dech jsem poslouchala jako četbu na pokračování na stanici Vltava v podání Andrey Elsnerové. A byla jsem trochu překvapená - celý příběh na mne zapůsobil nejen svou lehkostí, podpořenou podáním interpretky, ale především nezúčastněností a dokonce chladem, s jakým je vyprávěn. Jako by o nic nešlo. Předpokládám, že to byl záměr autorky nebabrat se zbytečně v citových výlevech, ale mně právě ty city docela chyběly. Odstup, skoro reportážní popis událostí, stručnost, to všechno mi sebralo možnost více se s hrdiny a hlavně se Zuzanou ztotožnit...

Dávám čtyři hvězdičky, ale stejně jako intelektuálka (Zvuk slunečních hodin) nebo 85098211 (Hana) jsem četla na obdobné téma lepší knihy.

74 10.02.2021

Je radost číst téměř sto let staré zápisky lékaře z Dobré u Frýdku, který pocházel ze starého selského rodu a byl vášnivým nimrodem. Dneska už si jen s mírným údivem čteme o tehdejších zvyklostech týkajících se "cikánů", i o nesmiřitelném vztahu k dravcům a škodné všeobecně. Z vyprávění však především plyne obrovská láska k přírodě i cit pro potřeby lovné zvěře:

"Chcete-li mít hojnost zvěře i bažantů, řiďte se především zásadou: Mnoho hájit a šetřit - málo střílet!"

V té době hajné i majitele a nájemce honiteb trápili hlavně pytláci. Těch tedy zkraje 20. století musely být desítky! Ovšem pan doktor se s nimi asi moc nepáral:

"...někteří soudcové posuzují pytlácké případy velmi blahovolně a diktují tak mírné tresty, že jimi svádějí pytláky spíše k opakování, místo aby je od těchto činů odstrašovali. Proto zůstane přece jen všeobecným prostředkem pořádný býkovec, a to mezi čtyřma očima. Je to prostředek laciný, není k němu potřeba advokátů, ušetří se nájemci mnoho času i tahanic. Jeden z mých hajných používal tohoto prostředku s velmi dobrým výsledkem. Mnoho pytláků tím vyléčil z myslivecké vášně."

Milé setkání s dávno uplynulou dobou i rodným krajem...

73 25.12.2023

Jednoduché říkanky-doplňovačky pro děti (nebo i dospělé?), které potřebují zlepšit výslovnost. Pro čtyřletého prcka to je ale ještě trochu náročné, i když na každé dvoustraně jsou jako nápověda vyobrazena hledaná slova. Některá z nich jsou pro tak malé děti ještě těžko známá a těžko identifikovatelná:

Ž/Z:
Zalezla zmije
za ...žaluzie.
Podej mi, Terezo,
ze židle...železo.
Želva lezla
kolem ...žezla.
Jak to zelí Zuza zváží?
Zapomněla na ... závaží.

Ale jinak je to knížečka užitečná a doporučeníhodná.

73 20.03.2023

Nedlouhá novelka nebo spíše delší povídka o postarší zamilované Američance a francouzském malíři je milá a příjemná. A má vtipnou, i když malinko očekávatelnou pointu.

Simmela mám ráda a i tenhle stostránkový příběh mě potěšil. Doporučuji.

73 16.12.2022

Nemám ráda, když se opisuje. A nemám ráda, když se vykrádají výborní autoři těmi méně výbornými, byť zjevně zručnými. Kromě toho mi dost vadí, když si autoři neudělají ke svým románům pořádné rešerže a píší pak nesmysly. A to je to, co se mi na obsáhlém románu Řeka bohů fakt nelíbí.

WS se minimálně nechal inspirovat Sinuhetem, ale na rozdíl od Waltariho si bohužel historii a historické reálie ohýbá podle vlastního uvážení. V příběhu je tolik nesmyslů, že jen nedej bože, aby je někdo bral vážně...V doslovu pak autor tvrdí, že mu podklad k příběhu poskytl význačný egyptský badatel, který ho údajně požádal o přepis náhodně objevených svitků v jednom z hrobů z Údolí králů. Což ovšem v následujícím dílu odvolává...

Já vím, nejde o vědecké dílo, ale mně tohle všechno vadí a dost mě to při poslechu audioknihy vytáčelo. Příběh geniálního otroka je napsaný zručně a opravdu mě upoutal, je to hlavně v prvních dvou třetinách docela napínavé, ale zdá se, že Starý Egypt tu posloužil jen jako atraktivní kulisa, na které autorovi zas tak moc nezáleželo.

Nakonec si myslím, že si WS ze čtenářů tak trochu dělá srandu a že to celé vlastně myslel jako romanticko-dobrodružnou parodii.

Za jeho pisatelskou zručnost a evidentní smysl pro humor mu dávám dvě hvězdičky, nicméně další skvosty WS si klidně nechám ujít.

73 30.07.2022

Poslouchala jsem audioknihu načtenou Janou Strykovou a možná právě její výborný přednes mě u drobných příběhů mladé podnikavé botswanské ženy, která si založila první dámskou detektivní kancelář ve své zemi, dokázal udržet.

Nenáročné případy, které paní Precious Ramotswe pro své spoluobčany obratně a chytře řeší, se týkají jejich každodenních poměrně běžných starostí. Nevěra a násilí černých mužů na vlastních ženách, domnělý úraz, falešný otec, hledání skutečného majitele ukradeného auta...Knížka je zajímavá hlavně prostředím, které je pro nás stále exotické.

U mne za tři.

PS - Až na tu příšernou výslovnost!

73 15.06.2022

Je velká škoda, že v češtině nebyl vydán skutečný 3. díl série s komisařkou Teresou Battagliaovou - Luzze de la notte (Světlo noci). Dcera popela je ve skutečnosti až čtvrté pokračování. Možná bychom se tak dověděli, proč Teresa zažívá tak rychlý a fatální zdravotní sešup...

Příběhu sériového vraha, který má podivuhodnou zálibu ve vytváření umných mozaik z úlomků kostí a zubů svých obětí, naštěstí přeskočení jednoho dílu nijak nevadí. Je to ale prazvláštní a neobyčejné čtení, jako ostatně i oba přechozí díly. Prolínají se tu dokonce tři časová údobí, jedno z nich, trochu nejasně, sahá až do starověku. Ilaria tím nijak nepřekvapuje, protože je to prostě její styl, kterým se úplně vymyká. A právě proto jsou její knihy tak okouzlující, pokud se to o příbězích, v nichž se vyšetřují vraždy, vůbec dá napsat.

A vymyká se i komisařka Teresa, která to nikdy neměla jednoduché. Je to nadmíru schopná ženská, kterou v životě potkalo hodně osobního neštěstí. Je to ten typ ženy, který zakomplexovaní a méně schopní muži v jejím okolí doslova nesnášejí a dávají jí to pořádně sežrat.
Koneckonců, nic nového pod sluncem, až na to, že nenávist k Terese skončí málem tragicky...

Přiznám se, že mám pro stárnoucí Teresu slabost. Cítím s ní a rozumím jí. Díky její autorce, která komisařku Battagliaovou napsala tak, že s ní čtenář žije a dýchá...

Další pokračování zatím nevyšlo ani v italštině. Ale autorka si nechala pár tajemství napříště. Věřím tomu, že se s Teresou ještě setkáme.

U mne plný počet a doporučuji.

73 09.06.2022