ddkk komentáře u knih

Tentokrát hodně zamotaný případ, který sahá z Bretaně až do Skotska. A nejen kvůli Keltům a druidům, ale taky kvůli super kvalitním ústřicím, o kterých se nám dostane podrobného poučení. A které Dupin opravdu, ale opravdu nedokáže pozřít. Anebo ano? Zvlášť, když jsou odedávna považovány za pochoutku:

"...Král Jindřich IV. vždycky snědl u slavnostní tabule nejdřív čtyři sta ústřic a teprve pak dal nosit další chody. Již staří Keltové si pochutnávali na ústřicích, které jedli ke své uisge beatha, vodě života, které se dnes říká whisky."

Na konci se ukáže, že ústřice jsou výborným lékem na žaludek tolik Dupinem zkoušený nesčetnými šálky café...

Opět příjemné čtení, které doporučuji.

73 01.03.2022

Chvilku jsem si nebyl jistá, co si mám o Marni, tatérce z Brightonu, myslet. Něco skrývala, ale pak se ukázalo, že je to vlastně sympaťačka a taky odvážná žena, díky které se podaří dopadnout opravdu zvráceného vraha s odpornou zálibou...Stejně sympatický je i policejní inspektor Francis (který fakt nesnáší, když se mu říká Frank), trochu neohrabaný, ale nakonec přece jen úspěšný. Jak také jinak...

Nebylo to špatné, chybělo ale trochu více napětí a hlavně - ten závěr! Předvídatelný a nakonec si ještě nezadal s červenou knihovnou. Škoda, jinak ale docela zábavné čtení.

Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.

73 22.01.2022

Bizarní, jinotajné, symbolické, mýtické...a taky smutné, tragické, bezvýchodné a asi i absurdně lidské. Přikláním se k názoru, že Kafka se v povídce vypsal z pocitů, které on sám zažíval ve své rodině. Ze svého pocitu jinakosti, vyloučení, osamění. I k Řehořovi, který se o celou rodinu stará a pečuje o ni, se - stejně jako u autora - nejlíp chová jeho sestra (pravda, vyjma úplného konce), ostatní se k němu obracejí zády, jeho podivnou proměnu nikdo nechápe a pociťují k němu odpor a stydí se za něj. Je prostě jiný...

Myslím, že většina lidí se odtahuje od zvláštností, odlišností, od toho, co považuje za jiné než tak zvaně normální. Řehořovi rodiče sice mají pocit, že by se asi měli o syna postarat, ale nejsou toho schopni a obzvlášť smutné je to v případě jeho matky...

SPOILER:
Pro mne bylo nejvíce šokující, když mi došlo, že Řehoře začali považovat za jakési divné, odpudivé a odporné "to":

Citace:...Když pak brzy poznala /posluhovačka/, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"

73 05.01.2022

Tak tahle knížka z Osvětimi se moc nepovedla, naopak mohla dobře posloužit těm, kteří ještě dnes (!) zpochybňují hrůzy nacistických lágrů a nesnášejí Židy. Vždyť, podle autorky, ono se ani v té Osvětimi zas tak nic strašného nedělo. A ti Židé - ti si uměli poradit!

Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem poslouchala audioknihu. A k tomu několik (3!) epilogů a doslovů. Všechno je přece autentické a navíc všechno dobře dopadlo.

Svoje původní hodnocení jsem musela dvakrát změnit a definitivně dávám jen jednu hvězdičku - za to, že je knížka napsaná celkem zručně a určitě autorce jakožto "světový bestseller" zaručila dobrý výdělek. Z Nového Zélandu (a Austrálie) dávno po válce, o které evidentně vůbec nic neví, to se to píše!

73 07.01.2021

Neodolala jsem a nakonec si koupila jednu z variant nového ilustrovaného vydání Bratrů Karamazových opět z produkce vydavatelství Rybka Publishers. Je to další ze skvostných klasických románů doprovázených nádhernými ilustracemi Borise Grigorjeva, které přecházejí i na knižní ořízku. Nádhera, kterou si stejně, jako další podobně vypravená díla tohoto vydavatele, hodlám hýčkat...

72 20.11.2024

Je vidět, že autorem je fotograf. O San Marinu toho ví opravdu hodně, bohužel skvrnou na průvodci je český překlad. Kdo je jeho autorem jsem bohužel nevypátrala. Hned na obálce se skví popis: "TuristYcká cesta městem...205 fotografie a barvy".
Informační hodnotu poplatnou době svého vydání však určitě má.

72 06.07.2024

I já jsem knížku o Mičurinovi kdysi pradávno, snad v 1. třídě, četla a dodnes si pamatuju hezké ilustrace a ono známé: Chceš jablko? Tak si ho vypěstuj!. Určitě je to příběh poplatný době a její ideologii, ale přesto své kouzlo měl...

72 27.12.2022

Tahle knížka je vlastně návod na to, jak nenásilně přitáhnout děti k umění. A protože jsem babička, která si dala za úkol své malé vnoučky nenápadně dovzdělat tam, kde na to není čas a chybí síly, knihu jsem přivítala. Zatím jí jen listuju a plánuju, tipů je tam dost a dost. A myslím, že vůbec nejsou k zahození. Hlavně proto, že seznamování dětí s uměním má být radostné a hravé...

72 10.09.2022

Nebylo to špatné, je to příběh o tom, jak se dávný prohřešek party zlaté mládeže vrátil viníkům i nevinným jako bumerang. Odehrává se v atraktivním prostředí luxusního rezortu v jihovýchodní Asii a v Londýně, kde to skutečně vypadá, že se opravdu nedělá (skoro) nic jiného než neustále nasává...

Jak vidno, i do literatury už dorazila potřeba vyváženosti, hrdinka je z neznámého důvodu tmavé pleti, ač to v příběhu nemá vůbec žádný význam. Samozřejmě, proč ne, ale celou dobu jsem čekala na důvod ... že by autorka použila tento detail samoúčelně?

Nenáročná četba za tři.

72 29.08.2022

Fantaskní příběh inspirovaný skutečnou historií významné rodiny prvního islandského prezidenta, který je vyprávěn jeho vnučkou Herrou Björnssonovou.

Herra, ve svých osmdesáti letech upoutána na lůžko, přes svou fyzickou indispozici vůbec nic neztrácí ze své duševní čilosti a smyslu pro humor a ironii. Rozverně komunikuje s mnohem mladšími muži na facebooku (samozřejmě pod mnoha vymyšlenými identitami), z jakési nostalgie spí s funkčním granátem pod polštářem, přes rozedmu plic, kterou trpí, kouří jako komín a s velkým nadhledem vypráví o svém neveselém životě. Vůbec si nebere servítky a suše, téměř s nestoudnou otevřeností, popisuje vše, co se jí v životě přihodilo. A že toho nebylo málo...

Je to vyprávění mnohdy neveselé, bolestné a tragické a přesto i zábavné. Při čtení musíte obdivovat sílu jejího ducha, neboť Herra celý život funguje přesně podle hesla: co tě nezabije, to tě posílí. Jiný by se už dávno pod tíhou všech ran osudu, které ji potkávaly, zhroutil...

Je to kniha místy bizarní, ostatně, už to, jak Helgason k osobnosti Herry (pravým jménem vlastně Brynhildur) přišel, je téměř neuvěřitelné. Velmi reálné je zpodobnění historických okolností, kde významnou roli hraje 2. světová válka viděna trochu jinak z pohledu Islanďanů...

Doporučuji.

72 29.06.2022

Další z výborných knih Stanislava Motla. Bez jakékoli autocenzury, velmi otevřeně a kvalifikovaně píše o osudech slavných i méně slavných lidí, kteří se před válkou, během ní a po ní pohybovali v tehdejším filmovém průmyslu.

Je to skvělý dokument doby, která mnohého z nich dokonale semlela, ať už zaslouženě - třeba nechvalně proslulého scénáristu a režiséra Václava Binovce, známého též jako Willy Bronx, nebo hodně smutně v případě Anny Letenské. Je zajímavé číst i o našich národních umělcích, třeba o Karlu Högerovi. A samozřejmě o super hvězdách té doby - Adině Mandlové a Lídě Baarové...

Těžko však soudit, doba byla jiná a kdo ví, jak bychom se zachovali my sami...

Plný počet a doporučuji.

72 10.03.2022

Vedle Misery moje nejoblíbenější Kingovka. Tentokrát jsem zakoupila kompletní vydání - všechny kapitoly v jediném svazku a s krásnou obálkou s ilustrací Emila Křižky. Nemá chybu.

Velmi doporučuji.

Ani já nejsem příznivkyní hororů, vyjma ovšem takových, jakým je třeba Kingova Misery anebo právě doposlouchaná Rosemary od Iry Levina. Podotýkám, že film Romana Polanského jsem viděla a nijak mi to neubralo ze zážitku z knihy...

Nenápadný děj, podezřelé dění pozvolna se rozvíjející kolem manželů Rosemary a Guye, zlověstní sousedé a tragické osudy některých jejich přátel, zvláštní průběh těhotenství a konečně dítě...Horor z příběhu činí to tušení zla, které ve čtenáři narůstá, to skoro civilní napětí, které se pomalu šíří stránku za stránkou. Už skoro víte, jak to všechno dopadne a stejně se bojíte, aby nebylo ještě hůř...

Výborný Levinův horor a protože jsem nikdy nečetla pokračování Rosina příběhu, tentorkát si ho nenechám ujít. A doporučuji.

72 14.09.2021

Skvělá kniha se skvělým příběhem. Napínavá do poslední stránky, kdy jsem pořád čekala na to, co se vlastně stalo s Ellie, úplný obrat ve vyšetřování vražd Hadlerovy rodiny, okolní nepřátelská příroda, popsaná tak, že jsem žár a sucho doslova cítila na vlastní kůži...Líbil se mi trochu nestandardní policista Aaron Falk i místní vyšetřovatel seržant Raco.

Není to běžný thriller ani detektivka, je to příběh s hlubokými kořeny v minulosti, jichž je trochu nechtěnou součástí i Falk.

Výborná kniha, o to zajímavější, že je to prvotina Jane Harper, která, jak píše v doslovu, se naučila psát během ročního online kurzu kreativního psaní. Neskutečné...

Doporučuji.

72 08.08.2021

Linda Castillo nezahálí. V češtině je to už 10. pokračování amišské série, dalších pět (!) zatím autorka stihla vydat v angličtině. A přesto se jí stále daří držet nastavenou laťku případů Kate Burkholderové na velmi slušné výši - pokud si odmyslíme fakt, že ohijskou amišskou komunitu už pořádně zdecimovala :-)

V tomto díle není až do úplného konce nic tak, jak to vypadá. Dokonce ani závěrečné rozhodnutí Kate, jak s případem nakonec naložit, není vůbec jisté. Ale buďme v klidu, samozřejmě se zase rozhodne správně. Nečekala jsem žádnou krvelačnou akci ani hrůzostrašné scény, a taky to tak bylo. Kromě úvodní části hořící stodoly Kate poměrně poklidně a trpělivě vyšetřuje kdo, jak a proč stodolu zapálil a kdo je skutečně do zločinu zapletený. Ovšem představa ohnivého pekla byla pořádně hrůzná...

Velmi slušné, doporučuji.

72 23.03.2021

Armand Gamache se stává mým oblíbencem. Aktuálně jsem si k němu přiřadila podobu jednoho z českých herců zralé generace - je interesantně prošedivělý, nosí elegantní knírek a je veskrze sympatický (pan Rosák to ale není...).

Druhý díl série se mi velmi zamlouval, i když mě trochu štvaly nekonečné úvahy na konci knihy. Navíc jsem poměrně brzy tušila, kdo asi bude pachatelem. Ale způsob, jakým dokáže Louise Pennyová zprostředkovat prostředí, osoby i děj, je úchvatný. A vůbec nevadí, že příběh sám o sobě občas někde možná trochu drhne a ne vždy je úplně logický a uvěřitelný. Mně se quebecká vesnice Three Pines a její přběhy líbí, i když tam zrovna řádí blizzard a pro samý vítr a sníh není na krok vidět. I tak je to pohoda.

Doporučuji.

72 08.03.2021

Bezkonkurenční humor, pravda - inspirace Wodehousem je jistě patrná. Jenže - Saturnin je náš! Filosofická úvaha na téma "házení koblih" je nesmrtelná a nejen ta. Výborné filmové zpodobnění Saturnina Oldřichem Víznerem taktéž, stejně tak, jako všechny ostatní postavy. A když si k tomu uvědomíme, že Jirotka knížku napsal v roce 1942 (!), pak klobouk dolů...u mne plný počet :-)

72 21.10.2017

Mimořádná výpověď o životě výjimečného člověka, kniha prožitá, velmi osobní, kniha, kterou autorka musela promýšlet celá léta. Napsala ji zrale, s pochopením pro uměleckou, lehce se vznášející duši člověka, který ji nepochybně hluboce ovlivnil, neboť byl jejím otcem...

Přiznávám, že k Alhambře jsem dospěla také teprve po letech, v době, kdy jsem snad sama schopna porozumět činům svých předků a alespoň dodatečně je pochopit. Myslím, že se Tereze Brdečkové v této snivé, lehce mlhou zahalené a velmi intimní výpovědi, podařilo vyrovnat se se svou matkou a zejména otcem, Jiřím Brdečkou. S úžasným, svobodným a velmi komplikovaným člověkem...

Doporučuji.

A velmi děkuji za zasvěcený komentář 1amu.

71 04.12.2024

Bože, tohle že napsal Grangé?!? Měla jsem se dobře podívat na zdejší hodnocení, než jsem knížku otevřela...

Což o to, příběh má na začátku našlápnuto docela napínavě a neotřele, ale pak už to jede jen z kopce. A to nejen dosti stupidním a úplně neuvěřitelným dějem, ale bohužel i způsobem a stylem jakým je toto dílo napsáno. Je to fakt strašná blbost a slabota. Vůbec nemůžu uvěřit, že to Grangé napsal při plném vědomí.

Dávám za dvě jen z úcty k autorovým jiným knihám.

71 03.10.2022

Neskutečné. Šílený tlustopis, který se fakt blbě čte kvůli hmotnosti a neskladnosti. Strašně moc stránek, kde se zdánlivě vůbec nic neděje...ale čím hlouběji jsem se do příběhů všech hrdinů nořila, tím víc mě pohlcovaly...

Postapokalyptický příběh jako aktuální varování pro dobu, kterou právě prožíváme. A přitom ho King psal už před více než čtyřiceti lety. I když se zdá, že se všechno vleče a utápí v bezvýchodnosti, děj nabírá obrátky a ke konci si už jen říkáte ´jak tohle skončí?´

Vůbec mi nevadily exkurzy do duchovna a mystérií, protože jich zas tolik nebylo. Jádro příběhu je samozřejmě o boji dobra se zlem, ale tak to má i být, protože je to lidské a Svědectví je o lidech. A navíc - King lidstvu ponechává přes veškerou tragičnost, kdy nikoho moc nešetří a mrtvých přibývá, přece jen naději...

Dávám plný počet a těm, kdo překonají obavu z těch více než tisíce stran, doporučuji číst raději e-book nebo si sehnat audioknihu. Já to všechno zkombinovala a nakonec vyhrálo audio zapůjčené od mého slabozrakého bratrance. Nemohla jsem se od Svědectví odtrhnout a poslouchala ho vlastně všude a pořád. Jediné, co mě fakt hrozně štvalo, byla neuvěřitelně příšerná výslovnost anglických slov a názvů pana Jiřího Žáka, který knihu načetl pro KTM. Místy jsem si musela příslušnou stránku nalistovat, abych vůbec pochopila...