ddkk
komentáře u knih
Údolí včel
Vladimír Körner
Znovu jsem se vrátila do Vlkova i Malborku, znovu jsem zažívala osudy mladého Ondřeje. Tentokrát jako audioknihu ve skvělé interpretaci Jana Kačera, někdejšího představitele Armina von Heide v nezapomenutelném Vláčilově filmu...
Poetická atmosféra s bzukotem včel, cvrkotem cvrčků a šuměním kvíčalích křídel a současně drsná realita a brutalita řádu, který nic neodpouští...je čirá radost číst či poslouchat Körnerův příběh, tak sugestivní a napsaný tak znamenitým jazykem!
Nemůžu než znovu doporučit.
Mizící hmyzíci
Daniela Krolupperová
Máme rádi knížky Daniely Krolupperové. Po zákeřných keřích jsme si užili i hmyzíky. Některé chlapečci už moc dobře znali, o jiných jsme si ještě leccos našli. Líbil se nám i příběh, navíc nám právě v zahradě na růžích také úporně řádily mšice. Teď už víme, že největší bojovník proti nim je něžná, leč dravá beruška, která v očích hošíků ihned stoupla v ceně. Myslím, že si ji začali představovat s mečíkem, na který neohroženě ty hnusné "vysavače růžiček" napichuje...
Krásná kniha s krásným ilustracemi. Doporučuji.
Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
Karneval zvířat je něco jako taková trochu netradiční česká umělecká road movie. Nebo spíše road movie českých výkonných umělců. Já jsem se bavila. Bylo to vtipné, místy smutné a taky nostalgické.
Musím autorku ocenit hlavně za odvahu, protože je jasné, že čerpala z vlastních zkušeností a neváhala do příběhu vtáhnout skutečné existující postavy. Myslím, že by byla hodně zajímavá reakce těch, kteří se musí v příběhu určitě poznat. I když, jak jsem slyšela, Zuzana Dostálová upravila nejen jména hrdinů, ale "prohodila" mezi nimi i nástroje, na které hrají.
Je hodně smutné zjistit, jak málo si česká veřejnost a hlavně politici našich špičkových umělců váží. Je smutné, v jakých podmínkách mnozí z nich žijí, a přitom jsou to hudebníci, které nám mnohde mohou závidět. A je otázka, jestli jejich nelichotivý lidský obraz, který mnohdy úplně bourá jejich obraz umělecký, neplyne ze vší té marnosti...
Vůbec to není špatná kniha. Naopak, mně se moc líbila a mohu ji doporučit hlavně těm, kteří chtějí nakouknout pod pokličku života českých špičkových interpretů klasické hudby.
Á propos: doporučuji poslechnout si celý Saint Saensův Karneval zvířat, většinou známe jen část Labuť a to je škoda...
Pod krvavými nebesy
Mark Sullivan (p)
Asi má Mark Sullivan štěstí na lidi, kteří prožili neobvyklý, spletitý a zajímavý život a s radostí se s ním o své zkušenosti a zážitky podělí. Tak tomu alespoň bylo u knihy Poslední zelené údolí a stejné je to i u této knihy. Příběhy také umí zručně zpracovat, jsou docela napínavé, často až neuvěřitelné a dobře se čtou. Mají historický podtext a čtenář se dovídá leccos dosud neznámého...
Původně jsem chtěla dát plný počet. Hlavně za zprostředkování zatím pro mne neznámé situace, která vládla za druhé světové války v severní Itálii. Moc toho o tom, jaké to v Itálii bylo za duceho, bohužel nevím a Mark Sullivan mi dokázal alespoň něco poodkrýt. V knize navíc vystupují skutečné osoby a osobnosti a to je vždycky přitažlivé. I příběh sám mě bavil a zajímal, jenže...
Sullivan knihu prezentuje jako historickou, postavenou na reálných faktech a většinou má zřejmě pravdu. Když však trochu zapátráte, zjistíte, že minimálně postava hlavního hrdiny, mladíka z dobré rodiny, špiona, vyzvědače a super sportovce, je trochu problematická. Také některé příhody, které měl Pino zažít, jsou zřejmě fikce. Třeba nezapomenutelná záchrana židovské houslistky na Pinově zádech a sešupem na lyžích až k jezeru Lago di Lei, které v té době ještě neexistovalo, je minimálně na hraně uvěřitelnosti...Já vím, je to román, a ani by mi to tak nevadilo, kdyby byl prezentován jako kniha "inspirována" Pinovým životem. Co mi vadilo víc, byla forma, jakou je román napsán. Chybí, stejně jako u Zeleného údolí, emoce, větší prokreslení charakterů, hlubší ztotožnění se s postavami, prostě více šťávy, a to je opravdu škoda...
Přesto je to krásná kniha, kterou stojí za to si přečíst.
Zavři oči
Michael Robotham
Nemůžu jinak, než napsat - skvělé! Vyplatilo se počkat na další pokračování příběhu Joea a Vincenta (i když tentokrát je to hlavně o O'Loughlinovi), který je snad nejlepším ze všech dosavadních dílů celé série.
Kniha je nejen o zločinech a zločincích, ale také, a možná i více, o Joeově rodině a jeho trápení. Není to žádná prvoplánová detektivka, je to kriminální román, který stojí zato si přečíst.
Určitě doporučuji a dávám samozřejmě plný počet.
P.S. A jen k překladu: je zarážející, jak často se v textu vyskytuje nesprávný slovosled, který nikdo neopravil.
Snoubenky smrti
Jean Christophe Grangé
Nepravděpodobná trojice vyšetřovatelů, která se spojila v nacisty ovládaném Berlíně, aby vypátrala sadistické vraždy mladých, krásných a nadějných žen třetí říše. Zvraty ve vyšetřování, které jsou tak nečekané, že jsem vážně docela zírala. Děj, který se doslova řítí na šesti stech nadupaných stránkách a čím více se blíží konci, tím je napínavější. Už, už se zdá, že je jasno a zase je to jen další slepá ulička. Podezřelých je celá řada, ale definitivní rozluštění je stejně ohromující...I když, jak už je u Grangého zvykem, je to zase konec delší, než by se slušelo a kniha má vlastně konců několik. Nicméně, mně to vůbec nevadilo. To už tak s jeho romány prostě je.
V knize je jasná inspirace skutečnými hrůzami koncentráků i skutečnými nacistickými zločinci. Skoro je až škoda, že ve skutečnosti to s některými z nich nevzalo stejný konec jako ve Snoubenkách smrti...
Výborně jsem si početla a ani na jediné stránce jsem se nenudila. Prostě Grangé opět ve skvělé kondici.
Dávám plný počet a doporučuji.
Brouk Pytlík
Ondřej Sekora
Tak jsme po Ferdovi dočetli i Pytlíka. Kupodivu naše chlapečky nejvíce zaujaly ilustrace a brouci, které znají z přírody...Já si na Pytlíkovy příběhy pamatuju jako na strašnou srandu a velké dobrodružství, ale ono to dneska už tak úplně legace k uválení není a i ty příběhy trochu ztratily pel našeho dětství...
I tak to bylo hezké čtení a já i s trochou nostalgie dávám plný počet. Prostě - Ferda a Pytlík jsou naši a v dětských knihovničkách mají stále své místo.
Uloupené dívky
Angela Marsons
S velkým očekáváním a nadšením čtu každou novou knihu Angely Marsons a jen málokdy je mezi nimi taková, která nezaslouží všech pět hvězdiček. Promyšlené zápletky, napínavý děj, text bez zbytečné omáčky a hlavně - překvapivé rozuzlení. Prostě - ideál čtenáře současných detektivek...
Uloupené dívky patří k tomu nejlepšímu v sérii s Kim Stone. Angela mne dokonale povodila za nos a přichystala mi na závěr skvělé překvapení...
Doporučuji.
Biomanželka
Michal Viewegh
Další z exkurzů do života MV. Docela chápu jeho rozčarování nad původně úžasnou manželkou, která, docílivší hmotných statků, proměnila se v eko-bio-ženu a již svého narcistického manžela tak nějak nepotřebovala. Nicméně, jako literatura mne autorův životní omyl zas tak moc nenadchl a vydržela jsem do konce jen proto, že jsem aktuálně neměla při domácích pracech nic jiného k poslechu.
Takže tak.
Jo, mimochodem, biožena byla původně knihovnicí, takže se to nečekaně hodí i do ČV.
Tvořivá knížka o ptácích
Geert-Jan Roebers
Krásná kniha pro děti, které zajímá příroda a hlavně ptáci. Je v ní plno zajímavostí nejen o opeřencích naší přírody, ale i o ptáčcích exotičtějších. Děti se hravou formou dovídají o tom, jak který ptáček vypadá (a taky proč), kde žije, čím se živí a také čím je zajímavý. Jsou tu vtipné hádanky a kvízy, křížovky a rébusy, vyplňovačky, hledání rozdílů, labyrinty a omalovánky. Knížka se dá "číst" spíše na pokračování a podle chuti a bez spolupráce s dospělými se děti asi neobejdou, ale je nápaditá, s krásnými ilustracemi a zasvěcenými informacemi.
Já ji chystám jako dárek za vysvědčení našemu druháčkovi...
Fimfárum
Jan Werich
Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...
Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou bývalost (dle vzoru současnost). Však koho by napadlo věnovat pohádku zasloužilému vrabci anebo nechat Honzu vyhrát Rallye Monte Carlo s šestsettrojkou?
Bavím se hodně výmysly páně Werichovými a nejvíce nejradši mám Lakomou Barku a samozřejmě Tři veterány...Mimochodem, v posledním vydání knihy najdete v ilustracích Terezy Bartůňkové zpodobněného i samotného autora Fimfára.
Knížku velmi doporučuji každému, kdo má rád naši mateřštinu a má smysl pro recesi.
Noční dům
Jo Nesbø
Noční dům jsem si koupila hned po jeho vydání. Začala jsem číst a přiznávám, že jsem po pár stránkách knížku odložila. Kluk vcucnutý telefonním sluchátkem?!? Tak něco takového opravdu není můj šálek čaje (i když třeba Černý telefon od Joe Hilla jsem přečetla docela s chutí...)
Jenže před pár dny jsem si přečetla komentáře mých oblíbených a k Nočním domu jsem se vrátila. A dobře jsem udělala.
Po 1. části, plné fantasmagorického děje, přišla 2. část (a racionální prozření - aha, tak ono to je vlastně takhle!) a nakonec 3. část (a definitivní procitnutí ze sna - no ne, tak Nesbo mě zase dostal, je to pořád frajer, i když podobné rozuzlení jsem už někde určitě četla). Bylo to dost dobré.
U mně má za čtyři (to za to mlaskající sluchátko) a doporučuju.
Spletité lži
Angela Marsons
Vlastně nemám co dodat. Spletité lži jsou jedním z nejlepších dílů série s Kim Stoneovou a já jsem je četla s nadšením a napětím. Autorka je stále lepší a i když popisované zločiny patří k těm nejhorším, jaké si jen umím představit (nebo i neumím), nelibuje si v nechutných detailech a nepotřebuje ohromovat brutálními podrobnostmi.
Případ, který Kim vyšetřuje, je spletitý - kdekdo lže, něco tají a mlčí. Přesto se ho Kim a jeho týmu podaří rozmotat, jak také jinak. A navíc, úhlavní Kimina "přítelkyně", novinářka Tracy Frostová, se také skvěle vyznamená a tudíž se stává o dost sympatičtější postavou než dosud...
Že bude další pokračování je jasné, AM naznačila a neprozradila...
Doporučuju a dávám plný počet.
Vzpomínky
Brian Freeman
(SPOILER) Další výborný Freemanův thriller. Trochu mě sice štvalo, jak složitý se celý děj jevil a jak jsem podstatu toho, co se ve skutečnosti stalo, objevila až ve chvíli, kdy mi to autor sám naservíroval, ale to nic neubírá na jeho čtivosti.
Mít v hlavě cizí myšlenky, vzpomínky, cizí lidi, místa a události, je fakt příšerná představa. Jeden by řekl, schizofrenie, jenže v tomto příběhu o ni nejde. Ovšem o co jde doopravdy, je život Hallie...
Doporučuji.
Kořist
Yrsa Sigurðardóttir
Byla jsem ráda, že jsem v teple, s čajíčkem po ruce a že mě nikdo nenutí vyrazit do nepohody tam venku. Četla jsem jednu z nejnapínavějších knih poslední doby a představovala si ten islandský vichr, metry sněhu, krutý mráz a podivnosti, které se v pustině kolem ledovce Vatnajökull odehrávají...
Kořist je skvělý, perfektně vystavěný thriller, v němž se jen zlehka prolíná nedávná minulost s přítomností. Tentokrát mi vůbec nevadilo, že si Yrsa znovu lehce pomohla nadpřirozenem (podobně jako v Pamatuji si vás všechny). Ty ledové prstíky k příběhu prostě patřily.
Trochu mě zaskočil jen ten stručně a věcně odvyprávěný závěr, ale i to jsem Yrse odpustila a dávám plný počet. A doporučuji.
Pečovatel
Mo Hayder
Tak tohle bylo nepopsatelně odpuzující. Téma pedofilie je samo o sobě doslova hnusné a těžko zkousnutelné.
Další případ Jacka Cafferyho byl tak složitý a navíc komplikovaný jeho osobní zkušeností, že bylo opravdu nemožné alespoň trochu tušit, kdo je tím odporným zločincem...
Mo je i v tomto dílu série nepřekonatelná v tom, jak dokáže příběh splétat, jak nenechá čtenáře vydechnout, jak ho dokáže doslova ponořit do událostí až ani nedýchá napětím. Jak tohle dopadne?!? A na závěr snad konečně Jackovo vysvobození...
Doporučuji. Opět skvělé, ovšem téma je temné a ne pro každého...
Ptáčník
Mo Hayder
Drsné, temné, pekelné, místy odporné. A přece tak dobře napsané! Kde Mo hledala nápady na hrůzné případy Jacka Cafferyho? Sama o sobě prý říkala, že je to její temná mysl, kterou léčí svými romány...No, kdo ví. Její knihy jsou mimořádné a já jen lituji, že jsem je nezačala číst už dávno, když na mne čekaly v knihovně...
Ptáčník je kniha, kterou jsem nemohla odložit. Má na svědomí noc, kterou jsem nad ní probděla. Vůbec toho nelituji, stálo to zato! A já mohu jen doporučit, i když pro slabší povahy to asi není.
Hospodyně
Natalie Barelli
Po docela slibném začátku, kdy příběh nabírá slušné tempo a nejste si jistí, kdo je tady vlastně v právu a kdo lže, najednou zjistíte, že jde zase o staré dobré klišé. Jaké, to nebudu prozrazovat, ale dá se docela dobře odhadnout. Není to špatná kniha, jen jedna z mnoha podobných.
Bývali jsme bratři
Ronald H. Balson
Docela jsem se na knihu těšila, anotace se mi zdála zajímavá, hodnocení opravdu vysoké. Příběh Bena a Elliota (Otty) mě na první pohled zaujal.
Příběh sám byl docela zajímavý, dobrodružný a plný napětí, ke konci napínavý. A ovšem taky dost naivní...Je to Otto nebo není? Přizná se? Nepřizná se? Zdlouhavé Benovo vyprávění monotónně a opakovaně přerušované Cat s tím, že už nemá čas, protože má, případně ji čeká jednání, příprava na jednání, stání, atd., bylo místy únavné. Občas mi vadily i zbytečné prodlevy v ději typu: Ben jel někam, tam nikdo nebyl, vrátil se a jel tam znovu. Na hraně uvěřitelnosti pro mne byly i hrátky s převleky do nacistické uniformy s půjčeným mercedesem a koneckonců i kotrmelce v Ottově charakteru...
V knize je bohužel také dost nesmyslů, které jdou na vrub amerického pohledu na mrňavou Evropu. Doporučovat Benovi trasu do Jugoslávie přes tehdejší Slovensko s tím, že by bylo dobré se cestou vyhnout větším městům jako je Poprad nebo Košice, je minimálně úsměvné. Vyjadřovat se o šedesátitisícovém městě Zamość jako o malebné vesničce také není právě běžné. Geopolitické uspořádání sousedních států během války asi autor také nepovažoval za podstatné a jsem si jista, že mu zcela unikl rozdíl mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenským štátem.
Celkově se mi ale kniha četla dobře a když pominu temný obsah, byla i zábavná. Je to však další z knih, které se vezou na vlně zájmu o témata 2.SV a o židovskou otázku obzvlášť. U mne za tři.
Slib
Sharon J. Bolton
Přečetla jsem všechno, co u nás od Sharon Bolton dosud vyšlo a na další knihu jsem se moc těšila. Je trochu jiná, než třeba série s Lacey, která se mi zatím líbila nejvíc. To ale nic nemění na tom, že i Slib je napínavý, čtivý a spletitý, i když se ve skutečnosti vůbec nic nevyšetřuje a policie tu nehraje vlastně žádnou roli...
SPOILER (možná): Je to o oxfordské partičce zlaté mládeže, která se v průběhu příběhu řádně odkope a naplno projeví své charakterové slabiny. Dost dlouho to vypadá, že si s nimi nezadá ani Megan, která to všechno odskákala...Ke konci jsem už trochu tušila, kdo je ten největší křivák a slaboch, a tak mě závěr moc nepřekvapil. Spíš jsem měla mírné pochyby o způsobu, jak se celá věc nakonec vyřešila... I tak je to ale jeden z nejlepších thrillerů letošního roku.
U mne tak za 80-90% a doporučuji.
