ddkk komentáře u knih

Že Cormac McCarthy píše fakt drsné příběhy, že si nebere žádné servítky a že to umí tak, že syrově, suše a bez přebytečných slov šokuje každou větou, není žádné tajemství. Ovšem Dítě boží se vymyká...Je ještě syrovější a drsnější než jsme si dosud uměli představit.

Příběh, který se odehrává v zapadákově někde v Tennessee, vychází ze skutečných událostí. O to více šokuje...Lester Ballard přišel úplně o všechno a o všechny, je osiřelý, opuštěný a osamělý. Nemá kde bydlet, nemá s kým promluvit. Chová se podle situace, přizpůsobuje se, chce přežít a vyhovět svým instinktům a potřebám. Chybí mu lidský dotek, teplo a láska...Jedna katastrofa stíhá druhou. A Lester postupně zabředá do hlubšího a hlubšího mravního bahna. Člověk si už ani nedokáže představit nic o moc horšího. Příběh nemůže skončit jinak než tragicky...

Považovat Lestera jen za odpudivého devianta je příliš prvoplánové. Za svůj nedlouhý život prožil vlastně jen a jen zlo, jak to asi mohlo dopadnout? Nezastávám se ho, protože činy, které spáchal, jsou neodpustitelné. Ale svůj díl viny nese i společnost, kterou nikdy nikdo neodsoudil.

Není to černobílý příběh o dobru a zlu, protože i to zlo má své příčiny a kořeny. Kdyby Lestrovi osud rozdal lepší karty, kdo ví...

Četla jsem knihu a viděla jsem i film ,který podle ní natočil James Franco v roce 2013. Je poměrně věrný předloze, a tak mě dost udivily vesměs negativní a zatracující reakce uživatelů ČSFD, z nichž, jak se zdá, nikdo předlohu nečetl...Trochu mi to připomíná reakce na knihu a film Nabarvené ptáče. Někdy si myslím, že je mnohem jednodušší cokoli kontroverzního bez mrknutí oka zatratit než se nad tím zamyslet...

Knize dávám plný počet a doporučuju těm, kdo se nenechají odradit.

94 21.04.2023

Byla jsem ráda, že jsem v teple, s čajíčkem po ruce a že mě nikdo nenutí vyrazit do nepohody tam venku. Četla jsem jednu z nejnapínavějších knih poslední doby a představovala si ten islandský vichr, metry sněhu, krutý mráz a podivnosti, které se v pustině kolem ledovce Vatnajökull odehrávají...

Kořist je skvělý, perfektně vystavěný thriller, v němž se jen zlehka prolíná nedávná minulost s přítomností. Tentokrát mi vůbec nevadilo, že si Yrsa znovu lehce pomohla nadpřirozenem (podobně jako v Pamatuji si vás všechny). Ty ledové prstíky k příběhu prostě patřily.

Trochu mě zaskočil jen ten stručně a věcně odvyprávěný závěr, ale i to jsem Yrse odpustila a dávám plný počet. A doporučuji.

94 20.04.2023

Výborný příběh, který odhaluje začátek spolupráce neuvěřitelné Mii a šéfa vyšetřovacího útvaru Holgera. Jsou ještě mladí, plni nadšení a ani Mia není tak úplně mimo realitu jako v dalších dílech série. Bjørk si tentokrát odpustil popisy jejího blouznění a duševních muk, jimiž v Andělovi, Sově ani Cloně nešetří.

Příběh je mimořádně napínavý, na posledních stránkách nabírá na tempu a kniha se vážně nedá zavřít před koncem. Skvělé, až na to, že jsem se nedočkala vysvětlení. Proč se to všechno dělo? Jak to vlastně bylo s Vlkem? Jaké měly zločiny pozadí?...

Chtěla jsem dát plný počet, ale nakonec právě za ten nedořešený závěr dávám za čtyři. Nicméně, doporučuji.

94 09.11.2022

Konečně zase kniha, která se Mayovi po několikerých přešlapech povedla.

Ve světě zuří covid, Enzo Mcleod je v důchodu, bolí ho záda a skoro nemá do čeho píchnout, a právě v jeho milovaném departmentu Lot-et-Garone, v malebném, leč ospalém městečku, se z ničeho nic objeví dvě mrtvoly. A to by nebyl Enzo, aby nechňapl po příležitosti osobně se zúčastnit vyšetřování, byť je to job neplacený...

Jak to také bylo v době "dvou Francií" za druhé světové války, tajuplná Mona Lisa a bažení nacistických pohlavárů po uměleckých dílech celého světa, do toho prolínání dvou časových os, osobní znalost místních reálií a trocha romantiky - to všechno mě bavilo. Líbilo se mi, jak dovedně May mísí realitu a vlastní fabulace...Zase jsem si mohla vygooglovat všechna ta místa, kde se příběh odehrává, zavzpomínat na cesty po jihozápadní Francii a ještě se těšit z Mayovy zmínky o české stopě v příběhu v podobě skutečné hrdinky Berty Našincové (Berthe Nasinec) ze Saint Céré.

Líbilo se mi to a doporučuji.

94 24.05.2022

Angela a Kim opět nezklamaly! Naopak, prequel k sérii je výborný, už víme, jak to všechno začalo, kde se vzal Kimin tým a jak Kim zakotvila na halesowenské policejní stanici.

Příběh brutálních vražd je výborně vystavěný, je to napínavé a i když jsem měla podezření na jednu konkrétní osobu, ukázalo se, že všechno je jinak. A tak to má být, takhle se mi to líbí.

Celá série je skvělá, Angela píše výborně a já můžu její knihy jen doporučit. Navíc Kalibr vydává všechny knihy série ve čtenářsky velmi přátelské úpravě, takže je radost je číst :-) Jen tak dál!

94 17.03.2022

Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...

Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou bývalost (dle vzoru současnost). Však koho by napadlo věnovat pohádku zasloužilému vrabci anebo nechat Honzu vyhrát Rallye Monte Carlo s šestsettrojkou?

Bavím se hodně výmysly páně Werichovými a nejvíce nejradši mám Lakomou Barku a samozřejmě Tři veterány...Mimochodem, v posledním vydání knihy najdete v ilustracích Terezy Bartůňkové zpodobněného i samotného autora Fimfára.

Knížku velmi doporučuji každému, kdo má rád naši mateřštinu a má smysl pro recesi.

94 27.01.2021

Další z exkurzů do života MV. Docela chápu jeho rozčarování nad původně úžasnou manželkou, která, docílivší hmotných statků, proměnila se v eko-bio-ženu a již svého narcistického manžela tak nějak nepotřebovala. Nicméně, jako literatura mne autorův životní omyl zas tak moc nenadchl a vydržela jsem do konce jen proto, že jsem aktuálně neměla při domácích pracech nic jiného k poslechu.
Takže tak.
Jo, mimochodem, biožena byla původně knihovnicí, takže se to nečekaně hodí i do ČV.

93 26.01.2024

(SPOILER) Další výborný Freemanův thriller. Trochu mě sice štvalo, jak složitý se celý děj jevil a jak jsem podstatu toho, co se ve skutečnosti stalo, objevila až ve chvíli, kdy mi to autor sám naservíroval, ale to nic neubírá na jeho čtivosti.

Mít v hlavě cizí myšlenky, vzpomínky, cizí lidi, místa a události, je fakt příšerná představa. Jeden by řekl, schizofrenie, jenže v tomto příběhu o ni nejde. Ovšem o co jde doopravdy, je život Hallie...

Doporučuji.

93 26.07.2023

Tak tohle bylo nepopsatelně odpuzující. Téma pedofilie je samo o sobě doslova hnusné a těžko zkousnutelné.

Další případ Jacka Cafferyho byl tak složitý a navíc komplikovaný jeho osobní zkušeností, že bylo opravdu nemožné alespoň trochu tušit, kdo je tím odporným zločincem...

Mo je i v tomto dílu série nepřekonatelná v tom, jak dokáže příběh splétat, jak nenechá čtenáře vydechnout, jak ho dokáže doslova ponořit do událostí až ani nedýchá napětím. Jak tohle dopadne?!? A na závěr snad konečně Jackovo vysvobození...

Doporučuji. Opět skvělé, ovšem téma je temné a ne pro každého...

93 06.03.2023

Musím moc poděkovat mé oblíbené Leoně333 za skvělý tip, protože sama bych tenhle skromný a útlounký skvost určitě neobjevila...

Zejména první a nejdelší povídka, po níž je kniha pojmenovaná, působí jako nenápadná, o to citově výbušnější bomba. Skandální, otřesné svědectví o životě švédské vesnice kdesi na severu odehrávající se - pro nás těžko pochopitelně - ještě v sedmdesátých letech minulého století...Upřímné vyprávění Janiho, který na pohled bez emocí a s bezmocnou odevzdaností popisuje život rodiny, v níž vyrůstá, je tak srdcervoucí, že se občas musíte nadechnout...A jen vás napadá - je takový život předurčen osudem, Bohem nebo náhodou? Protože ti, kdo ho musejí žít, jsou doslova jako v pasti...

Další dvě kratičké povídky jsou přece jen o něco méně šokující. Jsou o bezmoci člověka vůči síle přírody...

Plný počet a doporučuji.

P.S. Příběh Janiho rodiny trochu připomíná knihu Barva mléka...

93 29.01.2023

Nečetla jsem první díl série se svéráznou a soběstačnou Kate Shugakovou a její Obludou, netušila jsem do čeho jdu. A tak jsem se náhle ocitla na jarní Aljašce mezi jejími drsnými obyvateli a se šíleným střelcem...

Nebylo to špatné, i když příběh sám není příliš komplikovaný a není ani moc napínavý. Přesto to bylo zajímavé a docela příjemné čtení (až na ty vraždy, že). Aljaška, Kate i Obluda mě zaujaly, a tak trochu přihodím a dám za čtyři.

93 07.10.2022

Je to takové poklidné vyšetřování podivné smrti atraktivní makléřky Jesssie, k němuž se náhodou připlete prominentní stockholmský kriminalista Peter Vinston. Příběh se odehrává v příjemném přímořském prostředí jižního Švédska, ve vesničce, která by si ráda zachovala svůj původní tradiční šmrnc...

Bylo to takové neuspěchané, pomalé, podobné, jako případy kanadského vrchního komisaře Gamache z Three Pines nebo příběhy komisaře Dupina z francouzské Bretaně. Tu a tam jsem během čtení nahlédla do jiných knih a nijak to nevadilo, nicméně trochu více tempa a možná méně stránek by knize docela slušely.

Poněkud komicky působil fakt, že chlapácký komisař každou chvíli z neznámých příčin, hlavně v inkriminovaných okamžicích, omdléval...Ale budiž mu to odpuštěno, každý máme něco. U mne s trochu přimhouřeným okem za čtyři.

93 12.05.2022

Kdo by neměl rád Marka Ebena ( i když se možná tací také najdou)! Já ho tedy určitě ráda mám. Obdivuju jeho suchý, inteligentní humor, jeho slušnost i občasnou, skoro bych řekla místy až roztomilou - naivitu, i jeho způsob vedení rozhovorů s nejrůznějšími osobnostmi, jeho neprvoplánové, zasvěcené a zajímavé otázky, i jeho vtipné písničky a trochu legrační hraní v jeho "Válečkovském období".

Myšlenky za volantem jsou takové střípky "z každého soudku něco". Krátké a nápadité glosy, mnohdy s humornou pointou. Ne že by to bylo k popukání, ale je to milé, vtipné, často aktuální. Možná nejlépe bych to vystihla slovy - pohlazení po duši.

Doporučuji každému, kdo se chce na chvíli zastavit, usadit se pohodlně do křesla a bavit se myšlenkami Marka Ebena.

93 22.02.2021

E-book jsem získala zdarma, jinak bych se ke knize o sedmi manželích Evelyn Hugo asi vůbec nedostala. Zajímalo mě, proč je příběh tak vysoce hodnocen (většinou) a jestli je to opravdu taková bomba...

Přiznávám, že jsem knížku přečetla docela rychle, ovšem občas jsem leccos přeskočila. Nebylo to vždycky úplně zajímavé a myslím, že některé pasáže ani neměly valný význam pro příběh. Až do konce jsem čekala, co to vlastně Evelyn skrývá a proč si za svou životopiskyni (ech!) vybrala právě Monique, a jaké že příšerné tajemství to vypluje na povrch...no, bylo to docela překvapivé, ale tím, jak se v tom autorka do konce patlala, ten pravý efekt nečekaného se poněkud rozpliznul...

Když to shrnu, není to špatné čtení, ale moc bych od toho nečekala. U mne za tři.

92 02.04.2024

Příběh, odehrávající se ve státní "škole" Willowbrook, který je o to otřesnější, že jeho reálné kulisy byly zřejmě ještě mnohem horší, než je autorka dokázala v knize popsat. Záměna identických dvojčat je vždycky atraktivním tématem, tady navíc v prostředí, které je doslova příšerné.

Myslím, že autorka především chtěla popsat skutečné poměry, které ještě relativně nedávno vládly v obřím státním zařízení, do něhož americké rodiny doslova odkládaly své mentálně zaostalé, ale i jen méně přizpůsobivé a "zlobivé" děti. Příběh Sage a Rosemary je navíc okořeněn záhadnými vraždami...

Pamatuji se, jak těsně po sametové revoluci vzniklo i u nás jedno takové zařízení pro údajnou převýchovu amerických dětí s podivným programem. Naštěstí bylo díky novinářům poměrně rychle zrušeno...

92 26.01.2024

Nesmrtelná pohádková knížka, která se u nás dědí už ve třetí generaci. A pořád si všichni pleteme Kubu s Kubulou a pořád se všichni bojíme Barbuchy. I když moje děti se strašidla asi bály doopravdy, zatímco jejich děti se mu spíše smějou (že vypadá jako štětka do komína!).

Prostě klasika z péra klasika.

92 25.11.2023

Vlastně nemám co dodat. Spletité lži jsou jedním z nejlepších dílů série s Kim Stoneovou a já jsem je četla s nadšením a napětím. Autorka je stále lepší a i když popisované zločiny patří k těm nejhorším, jaké si jen umím představit (nebo i neumím), nelibuje si v nechutných detailech a nepotřebuje ohromovat brutálními podrobnostmi.

Případ, který Kim vyšetřuje, je spletitý - kdekdo lže, něco tají a mlčí. Přesto se ho Kim a jeho týmu podaří rozmotat, jak také jinak. A navíc, úhlavní Kimina "přítelkyně", novinářka Tracy Frostová, se také skvěle vyznamená a tudíž se stává o dost sympatičtější postavou než dosud...

Že bude další pokračování je jasné, AM naznačila a neprozradila...

Doporučuju a dávám plný počet.

92 13.09.2023

Další z výborných průvodců, který byl dočasně k mání za směšnou cenu - no, nekup to za pouhých 29 Kč! Byť ho Penguin Random House vydal už v roce 2016, zdá se být aktuálním ještě nyní, snad vyjma některých telefonních čísel, cen atd., což ale pro mne nehraje zas tak důležitou roli. Průvodce DK je jako obvykle přehledný, s barevně označenými oblastmi města i okruhů informací pro turisty. Našla jsem v něm řadu zajímavostí, spousty (cca 800) barevných fotek a srozumitelných mapek. Opět jsou tu i detailní dvoustrany nejdůležitějších památek, mnohdy s rozkládacími listy. Na konci je rejstřík ulic, rejstřík míst a stručný slovníček (s "dutch" výslovností!) podle okruhů zájmů. Vešly se i praktické rady turistům.

Pro mne skvělý průvodce na cestu do Amsterdamu, který má únosný obsah i hmotnost. Doporučuji.

92 26.04.2023

- "Když nemůžu najít jednu slušnou ženu, s níž bych mohl žít, najdu spoustu neslušných, s nimiž umřu, zapsal si čtyřicetiletý Scott Beierle 2. listopadu roku 2018. Téhož dne se poté vydal do jógového studia ve floridském Tallahassee, kde při zběsilé střelbě zasáhl šest žen, dvě z nich smrtelně...-

Tohle je začátek článku z iDnes z loňského března. Ano, incelové opravdu existují a jsou reálnou hrozbou nejen ženám, ale i úspěšným mužům. Když čtete poslední u nás vydanou knihu skvělé SB, nemůže vás nenapadnout myšlenka na to, kam až se naše tzv. úspěšná západní civilizace dostala. Možná my ve střední Evropě přece jen máme více štěstí, že (zatím) stojíme oběma nohama na zemi (snad) a různé těžko pochopitelné výstřelky našich západních sousedů se nás (zatím) dotýkají okrajově.

Těžko chápat některá hnutí, bojující za více rovnosti, svobody, vyváženosti, a bůhví čeho ještě, když ad absurdum na druhé straně právě jejich protagonistům nechybí (většinou) nic z jejich základních potřeb. Nebojují o holé přežití, mají všechno a mají i dostatek volného času, který často tráví hlavně u počítačů...A Incelové jsou jedněmi z nich. Jsou frustrovaní kvůli vlastní nedostatečnosti, nedostatku sebevědomí, strachům a neschopnosti komunikace, a tak hledají viníka své situace. Výborně se jim k tomu hodí sociální sítě i dark web a falešné identity, protože jsou mimo jiné také zbabělí...A o tom příběh Sharon Bolton je. I když, jak se ukáže, i incelové jsou často jen obyčejní, často nešťastní kluci a muži, které je snadné zneužít k vlastním cílům...

Je to trochu jiný příběh než předchozí díly série. Není tolik nabitý napětím, přesto je výborný, neotřelý a já ho mohu s klidným svědomím doporučit.

(Úvodní citace-zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/incel-misogynie-nenavist-nebezpeci-masova-vrazda-tajna-sluzba-muz-muzi-zeny.A220317_100204_xman-styl_fro)

92 17.03.2023

Drsné, temné, pekelné, místy odporné. A přece tak dobře napsané! Kde Mo hledala nápady na hrůzné případy Jacka Cafferyho? Sama o sobě prý říkala, že je to její temná mysl, kterou léčí svými romány...No, kdo ví. Její knihy jsou mimořádné a já jen lituji, že jsem je nezačala číst už dávno, když na mne čekaly v knihovně...

Ptáčník je kniha, kterou jsem nemohla odložit. Má na svědomí noc, kterou jsem nad ní probděla. Vůbec toho nelituji, stálo to zato! A já mohu jen doporučit, i když pro slabší povahy to asi není.

92 06.03.2023