Dejvid komentáře u knih

Jak se píše v ostatních komentářích, jedná se skutečně o stručný, ale pěkně napsaný populárně pojatý úvod do problematiky psychiatrie a mírnými filozofickými prvky (úvodní a závěrečná část pojednávající o významu slova duše). Autor celkově psychiatrii "oddémonizuje" a popisuje moderní praxi, včetně zajímavých historek z natáčení, ve švýcarském zdravotním systému. Pokud o tématu již něco víte, sáhněte po něčem odbornějším / rozsáhlejším.

2 03.02.2021

Já budu trochu méně kritický než je většina zdejších komentářů. Kniha se mi celkově líbila. Především linie popisující vzestup JSI (jednotných superinteligencí), které vyhubily lidstvo. Ta mi přijde celkem propracovaná a myslím si, že autor prostudoval knihu Superinteligence od Nicka Bostroma. Hlavní dějová linie, popisující především útrapy robotky Křehule, je o něco horší, ale pořád se mi to četlo docela dobře. Vadil mi především fakt, že roboti byli příliš polidštěni. Opravdu nevidím důvod, proč by měli roboti vzájemně komunikovat něčím tak strašně neefektivním, jako je mluvené slovo, a ne přes bezdrátově. A celkově, ta plejáda lidských emocí je opravdu dost nepravděpodobná. Za mě solidních 75 %.

2 24.01.2021

Příběh o neuvěřitelně těžkém životě na venkově, který je zároveň průřez dějinami Československa od vzniku republiky až po neurčený rok po Sametové revoluci (což je zpracováno pouze okolnostmi, které se v dané době děly jednotlivým postavám). Kniha je skutečně depresivní, ale nikoliv samoúčelně. Postavy jsou promyšlené a realistické, člověk si říká, že takto to skutečně mohlo být. Nicméně souhlasím s názorem z diskuze, že konec je zbytečně uspěchaný, rok 1968 se nachází za třemi čtvrtinami knihy a optimistický závěr je jenom na pár stránkách. Celkově to však považuji za jeden z nejlepších českých románů poslední doby.
Čtěte ideálně někde na dovolené, abyste si mohli říkat, jak skvěle si žijete a jak skvěle se máte :-)

10 18.01.2021

Pokud se o téma dezinformací a kognitivního zkreslení zajímáte, nejedná se o knihu nikterak přelomovou. Mnohé (především z části 2. Jak měnit realitu) budete vědět už z jiných zdrojů (ostatně autor velmi často cituje Zimbardův Luciferův efekt). Co je ale určitě zajímavé je zasazení této problematiky do českého kontextu, kdy jsou jako příklady brány různé případy a kauzy z nedávné doby, kterou má člověk ještě v poměrně živé paměti. Některé uváděné příklady, jako třeba zpráva o bojeschopnosti německé armády, jsou skutečně zajímavé a krásně ukazují propagandu/manipulaci především z ruské strany. Pokud se zajímáte o fungování médií a kladete si otázku, co za lidi diskutuje na Novinkách a jiných serverech, knihu určitě doporučuji.

8 04.01.2021

Kniha určitě užitečná a rodičům se moc líbit nebude v tom smyslu, že (pokud nejsou naprosto dokonalí) v ní najdou věci, které ve výchově dělají špatně. Líbí se mi příběhy z psychologické poradny paní autorky, které dávají to, o čem píše, do kontextu. Co se mi na knize nelíbí je její stereotypizující pohled (muži bordeláři, ženy pořádné atd.), tak nějak mi trochu přijde, že autorka zamrzla někdy tak před třiceti lety. A to jak z pohledu dělení prací na mužské a ženské, tak v pohledu na moderní techniku, kterou v podstatě ignoruje a nějaké rady co a kdy v tomto ohledu až na pár výjimek chybí (kniha je sice trochu starší, ale počítače v roce 2006 už běžnou součástí domácností byly).

5 28.12.2020

Souhlasím s již uvedeným, kniha není pro laiky, opravdu doporučuji vystudovaným informatikům, případně s vystudovaným jiným technickým vzděláním. Některé části je třeba číst opravdu důkladně, aby to člověk pochopil. A spíše než dopodučení pro život jsem to bral jako takový průvodce různých oblastí informatiky s celkou řadou zajímavých historek ohledně vzniku různých algoritmů či řešení. Co mě neskutečně iritovalo je chybný překlad celé jedné kapitoly, kdy předpokládám překladatel přeložit celkem běžně užívaný termín ze světa strojového učení, přeučení (overfitting) jako přeurčení, což opravdu nedává smysl. Nechápu, že něco takového mohlo dojít až do tisku.

5 29.11.2020

Knihu jsem nakonec přečetl, ale nebavila mě. Nevím, celkově mi přišlo, že se tam nic neděje + díky velmi dlouhým větám se to nečte zrovna nejlépe. Holt tohle nebude můj žánr.

8 31.10.2020

Ano, opravdu jednoduché a krátké sci-fi, které bych doporučil jako oddech mezi nějakými intelektuálně náročnými tituly... Jinak robokata jsem si celou dobu tak nějak představoval jako trochu drsnějšího Krytona :-D

3 04.10.2020

I mně vadil zbytečně expresivní styl psaní, na druhou stranu co čekat od knihy, která má sprosté slovo už v názvu :-) Knihy o osobním rozvoji nečtu, tohle byla první. Tak mi přišlo, že autor jde trochu jiným, takovým více osvěžujícím směrem než takové ty kecy "jsi nejlepší, probuď v sobě tygra" apod. Na druhou stranu nadšený jsem z knihy také nebyl. Kdybych měl vyzdvihnout jednu kapitolu, byla by to ta poslední, A potom zemřeme. Tam mi přišla zajímavá, jak autorova osobní zkušenost, tak opisovaný příběh Ernesta Beckera.

5 21.09.2020

Já nevím. Četlo se mi to docela dobře... Ale nějak mi přijde, že tomu něco chybí. Nedokážu přesně říct co, tak nějak šmrnc. Nicméně asi jsem ovlivněn tím, že mám ještě celkem v paměti vynikající sérii Vzpomínka na Zemi, s tím se dá málo co srovnávat.

09.08.2020

Takhle bych si představoval výuku dějepisu. Fakta, ale v souvislostech. Ne povídání o izolovaných událostech, ale tok událostí, které se navzájem ovlivňovali. Za mě to je opravdu výborná kniha, mnohé své (zastaralé) znalosti jsem si "přepsal" - například hned v úvodní kapitola o rodu Homo nebo následující o zemědělské revoluci, kde je velice zajímavá myšlenka o tom, jak si nás pšenice zotročila :-) Možná jenom ten konec mi přišel takový zbytečně pesimistický a obecně snahy o predikci budoucnosti většinou nebývají moc úspěšné.

9 19.07.2020

Člověk si při čtení představuje, že takhle nějak to opravdu bylo. Střídání období hojnosti a období hladu. Je fajn, že se příběh prolíná se skutečnými nálezy, které byly učiněny především v okolí Dolních Věstonic a Pavlova. V této souvislosti doporučuji navštívit Archeopark Pavlov, pokud máte knihu v živé paměti, dodáte Vaší představivosti další impuls, se kterým pracovat.

12 19.07.2020

Fascinující příběhy z lékařské praxe Ruska počátku minulého století. Příběhy o frustraci člověka z města na zapadlém venkově, o naprosté nevědomosti a ignoranci pacientů... Ale překvapivě ne o bezmoci. Dost mě překvapilo, jak jsou příběhy vlastně pozitivní ve smyslu záchrany pacientů. Čekal bych, že zde bude umírat každý druhý, o tom se ale nedočteme. Vlastně všechny příběhy končí dobře, což je před objevem antibiotik a celé řady další lékařských postupů upřímně dost nepravděpodobné. Holt si Bulgakov vybíral pouze ty příběhy se šťastným koncem :-)

3 25.05.2020

Nejsem sice z knihy až tak nadšený, abych ji doporučoval jako povinnou literaturu do škol, nicméně opravdu obsahuje docela dost informací vyplývajících z mnoha proůzkumů a šetření, které se jinde v takto ucelené podobě nedočtete. První tři kapitoly, tedy Chudoba, Školství a Menšiny a radikalismus vysvětlují mnohé fenomény a problémy Česka dnešních dní. Za další velmi zajímavou kapitolu považuji Volby a výzkumy o tom, proč se předvolební výzkumy mohou (tolik) mýlit. Co mi přišlo trochu nadbytečné, obzvlášt v kontextu podnadpisu knihy "o chudobě, vzdělávání, popuslimu a dalších výzvách české společnosti", bylo časté věnování se situaci v USA. Jasně, Daniel má manželku pocházející z USA - o tom se ostatně mnohokrát nezapomněl zmínit, ale když dám podnadpis, že se kniha věnuje české společnosti, mohl bych se české společnosti opravdu výhradně věnovat :-)

2 18.05.2020

Mně si kniha líbila. Určitě to není takové whow jako Vzpomínka na zemi, nicméně ke konci se to také pořádně rozjede. Jak píšou ostatní, je to takový autorův (velice slučný) rozjezd. A co je skutečně osvěžující je číst příběh z čínských reálií.

11.04.2020

Pořád stejné, pořád dobré. V hlavním tématu, umělá inteligence, mám relativně přehled, autor se s tím celkem popasoval, je vidět, že si nějakou rešerši udělal. Co mi ale přišlo legrační bylo jednak velikost toho kvantového počítače + že šel napíchnout do standardní zásuvky a jeho propojování s nějakým normálním notebookem, který bez poblémů vykresloval fotorealistickou krajinu a vůbec s tou AI čile komunikoval. Pár nedostatků v ději by se také našlo, třeba nevím, proč tu AI nepoužili pro vyhledání Valjy, když s nimi komunikovala přes tablet. Nicméně dobrý, přečetl jsem za dva dny.

25.01.2020

Sice to je opravdu béčko, ale četlo se mi to celkem dobře (po mnoha intelektuálně celkem náročných titulech fajn odpočinek :-) ). Nápad s vysoce agresivní smrtící houbou dobrý (i když biologové a chemikové by při četbě nejspíše chtěli spáchat harakiri), děj zbytečně předvídatelný, občas nějaká nelogičnost... Nicméně ty tři hvězdy tomu dám.

4 07.01.2020

Přidávám se k velmi pozitivním komentářům - příběh o skutečném odhodlání, píli a obrovském nasazení Tomáše Etzlera, který toho již stihnul hodně. Zároveň mnoho zákulisních informací o fungování CNN a postupné změně fungování investigativní žurnalistiky. Navíc se toho T. Etzler nebojí, voliče Trumpa, Zemana a další nazve omezenými hlupáky, Gretu za urputnou svazačku. Čtení to je skutečně tak zajímavé, že bych také, jak zde psal kitja, klidně zvládnul větší rozsah.

3 02.01.2020

Kniha se věnuje na zhruba třech až sedmi stranám vybranému problémů kromě termínu "úrok" výhradně z oblasti přírodních věd. Většinou se jedná o skutečně náročnou problematiku a Petrovi Koubskému se často opravdu daří problém relativně jednoduchým jazykem vysvětlit/přiblížit (někde mi však přišlo, že stručnost kapitoly je na úkor srozumitelnosti). Líbí se mi, některé kapitoly jsou psány tak trochu formou příběhu, kdy je představena osobnost z vědeckého světa, která s daným problémem zápolila.

02.01.2020

Kniha určitě je zajímavá a stojí za přečtení. Hlavní myšlenka je poměrně triviální - že se člověk navenek prezentuje jinak, než co si opravdu myslí a co si myslí. A to, co si ve skutečnosti myslí, vyhledává přes Google. Takže ano, souhlasím s ostatními komentáři, že se toto hlavní téma neustále opakuje, ale je prezentováno na celé řadě různých příkladů, které jsou v mnohých případech skutečně zajímavé. Nicméně mi přijde, že autor bere trochu moc dogmaticky rovnici "co si myslím = to vyhledávám", jaké jsou skutečné pohnutky k vyhledávání konkrétních klíčových slov je nezjistitelné, proto bych byl trochu opatrnější v dělání celkových závěrů o společnosti pouze na základě zadávání klíčových slov do vyhledávače.

4 08.12.2019