Dejvid komentáře u knih
Jednotlivé příběhy v knize mají podle mě sestupnou tendenci. Liliput a Brobdingnag jsou podle mě nejlepší, Hvajninin naopak nejhorší, už to je příliš sebemrskačské, ponížené a i ne zcela logické (taková dokonalá společnost, kde ani pořádně neexistují odlišné názory, by se podle mě brzy unudila k smrti). Nicméně celkově obdivuji Swiftovu představivost a jeho schopnost realisticky vylíčit takové fantasmagorie :-)
Kniha je opravdu zajímavý historický exkurz do historického vývoje velkého množství států. Kromě poměrně "profláknutých" příběhu o franzouzské revoluci, historii USA tam najdeme mnohem méně známé příběhy, ať už států subsaharské Afriky, Karibiku či Jižní Ameriky. To množství příkladů, které podporuje hlavní teorii autorů o klíčovém vlivu uzavřenosti/otevřenosti institucí na následné bohatství státu. Nemám dostatečné znalosti v této oblasti, abych mohl potvrdit nebo rozporovat tuto teorii, nicméně mi přijde, že ji to množství příkladů poměrně podporuje.
Jak už bylo zmíněno v některých komentářích níže, také mi vadilo neustálé opakování již vyřčeného. Kdyby to bylo jen na konci kapitol, ale objevuje se to průběžně a náhodně v celém textu, což je poměrně otravné (v kapitole 52 na str. 46 jsme si ukázali apod.).
Roszáhlé, komplexní, čtivé... Je to dobrá kniha, je vidět, že Robert za ty roky poradenství posbíral opravdu nekustečně zkušeností. Věřím, že pro začínající o pokročilé freelancery je opravdu podstatná a každý si v ní najde mnoho užitečného. Oceňuji časté příklady k "teorii", i když bych možná ocenil trochu rozšířit reportoár freelancerů, na kterých Robert příklady uvádí, protože se tam dokola objevuje pár jeho nejbližších.
A proč knihu hodnotím "jen" 4/5? Je to díky zde často zmiňované rozsáhlosti a roztahanosti. 750 stran je fakt hodně. Ozblášť pro freelancery, kteří, jak se v knize píše na každé druhé straně, "jsou zahlceni prací" :-) První dvě kapitoly by mohly být třetinové bez jakékoliv újmy. V praktičtější části Know-how mi potom některé části přišly vložené téměř násilně, například podkapitolka o tom, jak se oblékat? Jakou použít fotku? Tady už ta snaha o to, aby tam bylo opravdu vše, trochu překročila hranice. Dále třeba část Finance a prevence rizik - jako zajímavé, poučné, ale více by se to hodilo do nějaké obecné knihy o finanční gramotnosti.
A ještě drobná poznámka k nadčasovosti knihy. Jako celek věřím, že je opravdu nadčasová, kapitoly o portfoliu klientů, centotvorbě, procesech budou platné i za pět, deset let. Nicméně v některých částech jde Robert do zbytečných detailů vázaných na aktuální funkcionalitu konkrétních služeb. To bude pravděpodobně za tři, pět let už celkem mimo.
I když jsem se o některých problémech trochu více rozepsal, vzhledem k celkové kvalitě knihy to jsou spíše malichernosti.
Určitě zajímavá kniha. Nečetla se vyloženě špatně, na druhou stranu jsem ji rozhodně nezhltnul za pár dní. Nejzajímavější pro mě byly historické exkurzy, jak se rozhodovalo v některých klíčových okamžicích novodobých dějin (například vpád do Iráku kvůli domnělým zbraním hromadného ničení, nebo invaze do Zátoky sviní). Jinak se narozdíl od níže uvedených komentujících nedomnívám, že má kniha sloužit jako nějaký návod pro tvorbu lepších prognóz. To je v podstatě hlavní sdělení knihy, že pro tyto schopnosti není možné používat nějaké ověřené postupy, spíše tam je celá řada tipů co dělat, a čemu se naopak (pokusit) vyhnout.
Musím říct, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem celou knihu přelouskal. Není to snadné čtení. Přestože jazyk je poměrně populární, Martinez popisuje celou řadu opravdu komplikovaných témat (některé části zakládání startupů, problematika burzy reklam apod.), kdy jsem některé části musel číst vícekrát a stejně si nejsem jistý, jestli jsem to pochopil (a to se v IT pohybuji už fakt dlouho).
Také mi asi přišla zajímavější část věnovaná práci ve Facebooku, opravdu zajímavý pohled na tuto firmu a její téměř fanatickou kulturu.
Co mi vadilo je poněkud nafoukaný styl, kterým autor píše. Sice nepochybně mnoho lidí ve svém okolí uznává, mám pocit, že naprostou většinu považuje za méněcenné idioty, kteří se mu pouze pletli do cesty. Upřímně, už jsem četl skromnější texty významnějších lidí, než je tento pán.
To ale neubírá na celkové zajímavosti knihy (pouze je to její taková otravná součást), doporučuji přečíst každému, koho zajímá, jak se zakládá startup ve Valley a jaké to je pracovat pro Facebook.
Souhlasím s komentáři, také to pro mě byla jedna z nejnáročnějších knih na přečtení, s jakou jsem se setkal. Měl jsem ji rozečtenou asi dva měsíce a někdy jsem se do ní musel opravdu nutit. A rovněž souhlasím s pozitivním hodnocením, autoři jsou nepochybně profíci, mnohé se budu snažit při výchově sám uplatňovat. Mám ale také pár výtek. Opakování je sice matka moudrosti, ale některé věci mi tam přišly zmíněné skoro mockrát. Další věcí je nadužívání (či vůbec užívání) tučného písma. Samotné užívání tučného písma není v monografiích zcela standardní, nevím, autoři asi sami poznali náročnost jejich textu... V tom případě to měli napsat nějak jinak a ne každou pátou větu dávat tučně.
Zajímavá kniha nejen o vlivu internetu na naše myšlení a náš mozek. Nicholas Carr se zabývá také historickými souvislostmi, jak klíčové vynálezy v dějiných lidstva (písmo, knihtisk a masmédia) ovlivnily společnost a jednotlivce. Upřímně tyto části považuji za zajímavější než části věnované působení internetu, které jsou tak nějak už všeobecně známé. Kromě toho se autor věnuje mozku také z poněkud fyziologištější stránky a pěkně shrnuje nejnovější poznatky fyziologie mozku, především se věnuje problematice neuroplasticity, tedy (zjednodušeně) fyzickým změnám mozku na základě vnějších podnětů.
Na můj vkus stále zbytečně kritická vůči vlivu internetu na myšlení/paměť, nicméně všechna fakta jsou podloženy vědeckými studiemi a každý člověk obklopený novými technologiemi se v knize minimálně částečně najde.
Určitě mnohem lepší kniha než Spitzerova Digitální demence.
Žádné odpočinkové čtení, ale hutná (přesto celkem dobře čitelná) kniha plná historie a zajímavých souvislostí. Jen mi někdy přišlo, že se autor příliš nedrží jednotlivých kapitol. Například kapitola Medicína bylo o medicíně tak z jedné poloviny. Jasně, sice se snaží vše dávat do souvislostí, ale přesto bych někde čekal trochu striktnějšího dodržování obsahu pro jednotlivé části.
Je to takový soubor příběhu a zkušeností, které autor za leta v ruském prostředí pochytil. Příběhy jsou různorodé, některé více (Hrdina naší doby, A pak se probudíte a , můj bože, je z vás trestanec) a některé méně zajímavé. Vadilo mi, že v některých případech děj zbytečně přeskakuje i v rámci jednotlivých příběhů, přišlo mi, že autor začal najednou psát o něčem zcela jiném, aniž by to dávalo smysl. Přesto mi to spolu s Rudým zákonem přijde jako velmi dobrý exkurz do současného Ruska.
Nevím, knihu nevidím tak tragicky, jako zde mnozí čtenáři (resp. hlavně čtenářky, jak tak koukám :-) ). Není to žádné veledílo, ale přišlo mi to jako zajímavá variace na Hunger Games (kterými se v některých ohledech možná až moc inspiruje) okořeněná postapokalyptickým světem. Hlavní hrdinka je možná v knize fakt naivní, ale určitě by bylo pro každého lehčí uvěřit, že je s realitou manipulováno než co je opravdu stalo. Konec je, řekl bych, celkem dobře zvolený kompromis mezi "všichni jsou mrtví, Dejve" a trapným happy endem.
Poměrně nesourodá kniha, psaná prof. Benešem samotným a novinářem Martinem Čápem. Jsou v ní vzpomínky na mládí prof. Beneše, jeho fejetony, zároveň "reportáž" z jedné operace mozku... Nevím, jsou tam nepochybně zajímavé věci a s viděním světa s prof. Benešem téměř naprosto souhlasím, nicméně ta roztříštěnost a neuspořádanost knihy mi celkem vadila. Dále mám pocit, že byla snaha knihu uměle natáhnout, opravdu nechápu, k čemu zde je profesorův strukturovaný životopis v češtině a v angličtině...
Syrový, nepochybně zajímavý příběh, a to i přes to, že vlastně opravdový bojový střet (nějaká přestřelka, tak, jak si to všichni my laici představujeme) pan Stehlík nezažil. Mnohokrát vytýkaná hovorová čeština mi navadila, co mi vadilo byla četná, zcela zbytečná a často přiblbá přirovnání (točila se nám z toho všeho hlava jak puberťákovi v sexshopu apod.)
Děje je v knize pomálu, většina textu je rozebírání pocitů jednotlivých postav. Hlavní zápletka je je pro většinu dějových linií vyřešena v podstatě na začátku, dále je pouze rozebíráno, jak se s tím jednotlivé postavy vypořádavají. Nicméně i tak jsem byl zvědavý, jak to dopadne a je mi jasné, že to je primárně ženská literatura. Také bych nebyl nadšený, kdyby mi nějaká holka hanila Star Wars :-))
Možná až příliš stručný průvodce výchovou dítěte. Prof. Matějček rozhodně někáže, co se má jak dělat, spíše zde dává různé tipy ze své bohaté praxe, jak konkrétní věci co nejlépe zvládat. Hlavním motto knihy bych shrnul "dělejte to tak, jak vám radí instinkt".
Poutavá kniha, stejně jako všechny od autora. Za mě to je ideální spojení toho dozvědět se různé zajímavé příběhy o lidech slavných i méně slavných, tzn. vzdělat se v událostech dávné i nedávné historie a zároveň a zároveň v psychologii a to nenucenou formou bez odkazování na literaturu (nemám nic proti knize s kvalitním seznamem zdrojů, nicméně občas si od nich člověk potřebuje trochu odpočinout i jinde než u románu). Všechny uvedené příběhy mi přišly zajímavé.
Titul o problematice vysokorychlostního obchodování, téma, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Zajímavý příběh o skupině lidí, které praktiky obchodování na Wall Streetu nakonec naštvaly natolik, že si založili vlastní burzu s vlastními pravidly, která brání mnoha nekalým praktikám, které existují na ostatních burzách. Asi to pro mě nebyla nejlepší volba první knihy od tohoto uznávaného autora, nicméně přesto, že jsem mnohým věcem v knize přiliš neporozumněl, jsem se mnohému dozvěděl. Pokud se pohybujete ve finančním světě a zajímá vás, jak fungují burzy, určitě vřele doporučuji.
Dobrý to je. Jak v komentářích zaznělo, je tam velký posun od tajemna a hororové atmosféry spíše k jakémusi politickému thrilleru, ale to nijak nevadí, celý popsaný svět moskevského metra se tak dále vyvíjí a dostáváme se do zákulisí toho, jak celý tento fiktivní svět funguje. Podle mě to je hezký náhled do ruského myšlení, kdy se tu objevují pasáže o tom, že pravda není důležitá, důležitý je boj proti nepříteli i za cenu značeného vlastního strádání.
Nevím, čekal jsem více pohled do zákulisí EU a méně laciné červené knihovny. Za mě celkem zklamání.
Neříkám, že to není napínavá kniha, nicméně je opravdu až zbytečně dlouhá, hlavní hrdinka je neuvěřitelně nesympatická (když o tom tak přemýšlím, tak v podstatě všechny postavy) a otravná a vlastní rozuzlení děje pro mě bylo částečným zklamáním (je ovšem pravda, že je poměrně překvapující, to asi nenapadne nikoho).
Souhlas s rabor, spíše než nějaká souvislá kniha bych to nazval souborem oddělených, jen mírně provázaných kapitol (či esejí) na téma zaujatého - nesouhlasím s tvrzení, že autor nepodléhá emocím - vyprávění o islámu. Některé kapitoly jsou dobré (např. Jak fungují peníze, která vlastně o islámu vůbec není), jiné jsou horší (např. Umírnění statistiky evropské, což je nudný přehled nějakých průzkumů mezi muslimy). V knize jsou věci. které mi celkem iritovaly, například celkem zbytečné výčty všech možných umělců z dějin evropské civilizace, připadá mi to trochu jako machrování, jaký má přehled o kultuře. Některá autorova doporučení "co dělat s aktuální situací" jsou docela úsměvná (jinými slovy nesmysl), například nepříznivý demografický vývoj Evropy by podle autora zvrátil zákaz potratů.