Dela111 komentáře u knih
Pro mne byla tato kniha druhá přečtená od Amélie Nothomb. Mám pocit, že autorka ve svých dílech preferuje poněkud bizarní děj a postavy trochu ujeté a obojí způsobem, který mě nezaujme. Přitom v jiných knihách mi něco podobného nevadí, spíš naopak.
Vrahova hygiena je v podstatě komorní drama, kde se u slavného umírajícího spisovatele, jinak také obézního protivného starce, střídají novináři. Protože jde o sebestředného hulváta, který pohrdá lidmi a ženami zvlášť, jednoho po druhém uráží a všichni odchází psychicky zdeptaní. Až inteligentní novinářka Nina ho donutí odkrýt své životní tajemství. Překvapení v závěru sem sedne. Je to trefná tečka za touto šíleností.
Celá kniha je taková dialogová smršť. Bohužel spisovatelovy chorobné myšlenkové pochody a hromady rádoby chytrých řečí obou diskutujících nevidím jako zábavné natož poučné. Přitom námět je dobrý, jen to celé zpracovat jinak.
Knihy Amélie Nothomb pro mne bohužel nejsou. Nedokáži je ocenit, nezaujmou mne, nepoučí ani nepobaví, nedávají mi nic, takže další už nevyhledám.
Alfa Centauri je moje druhá přečtená kniha od Jiřího Kratochvila. Autor je bezesporu vynikající vypravěč, který perfektně kombinuje realitu a fantazii. V tomto příběhu čtenář dlouho netuší kam se bude děj dál ubírat, pointu autor schoval až na poslední strany.
Příběh se čte lehce, ale jak už tu jednou padlo, je to jako na houpačce. Dobré pasáže se střídají se slabšími, něco se mi líbilo víc, něco nezaujalo. Bohužel zpracování konce na mě působilo jako nejslabší část celého příběhu.
U této knihy je přesně napsaná anotace a to je dobře, protože bych místy nevěděla, kam vlastně děj směřuje. Autor postupně představí všechny členy rodiny Alterových. Každému se věnuje jednotlivě, dokonale vykreslí jeho charakter a rozpitvá celý jeho život. Díky tomu má kniha stále nějaký děj, ale zároveň vůbec nevyniká nosná dějová linka. Ta je tak potlačená, že jsem místy zapomínala o čem že to vlastně je...
Hodnotím jako průměr. Mě to moc nezaujalo, nelíbí se mi zpracování, ale kniha není úplně špatná a své čtenáře si najde.
V této knize autor zužitkoval jak znalost nádherné a zároveň kruté aljašské přírody a rybolovu, tak vlastní traumatizující zkušenost.
Otcův nápad odjet se synem z civilizace a strávit rok jako zálesák v divočině se zvrhne v obrovské drama. Psychicky narušený otec je zoufalý a brzy je z něj zoufalý i syn. Autor dokonale a syrově popsal myšlenkové pochody jak syna, tak otce.
Celý příběh je velmi drsný, depresivní, šokující, ale také velmi reálný. Za mě je hodnocení 5*, ale rozhodně to není četba pro každého. Něco tak bezútěšného každý nedá, ale takové už jsou knihy Davida Vanna.
(Vzhledem k rodinné anamnéze přeji autorovi pevné psychické zdraví...)
Tato kniha není jen love story, kde pozadí tvoří válka, je to silné psychologické drama, přičemž v závěru vyniká téma viny.
Příběh je vyprávěný z pohledu matky Annabel a z pohledu syna Daniela. Ten je v devíti letech na pohádkách závislý víc než je obvyklé a pohádkový svět si kolem sebe stále vytváří. Annabel je od porodu psychicky nemocná, naučila se to však skrývat a následky tohoto předstírání jsou fatální...
Nejsem si jistá označením "válečný román", jak stojí v anotaci, mohlo by to být v tomto případě zavádějící, i když válka je tu velmi důležitou kulisou. Jsem si ovšem jistá, že je to hodně depresivní čtení, především z druhé poloviny knihy dýchá beznaděj a utrpení.
Kniha zachycuje téměř celý život dvou generací a dětství třetí generace ve dvou rodinách a je to většinou přehlídka lidských slabostí a selhání.
Děj u moře byl krátký a nudný, ale pouze tam byly dobře vykreslené charaktery hlavních postav. Číst další část příběhu bylo jako sledovat zrychlený film. Román má příliš málo stran na tak rozsáhlé období a velký počet postav, takže je to celé zkratkovitě popsané.
Zvláštní je i literární styl. Místy je to psáno úsečně, místy jakoby někdo plácal na papír myšlenky tak, jak se mu právě honí hlavou bez nějaké stylistické úpravy. Jména osob jsou velmi často nahrazována osobními zájmeny a slovesy se tu v některých větách šetří. Tento literární styl je jistě záměr, ale mně se nelíbí. Toto není napsáno hezkým jazykem a právě to výrazně snižuje moje hodnocení.
Už sám název, podle jedné z povídek, tak trochu napovídá, co čekat. Pro mne hrozná představa... Jaký člověk dokáže něco tak absurdního?! A takových morálně pokřivených postav, které své sobecké pohnutky schovávají za vznešené činy a lidskost je tu víc. U pár postav, ač jsou pod jinými jmény, lze poznat o koho se jedná.
Za použití někdy až bizarních námětů se autorovi povedla originální, velmi zdařilá sbírka povídek, místy satira, místy i parodie. Rozhodně stojí za přečtení.
V tomto thrilleru aby se bál každý kdo je šťastný, protože tady oběti umírají potom, co si užijí příliv štěstí.
Příběh má zajímavou zápletku, myšlení pachatele je hodně zvrácené. Tipla jsem si ho správně jen co se poprvé objevil, ale to neberu jako mínus.
Kniha má pomalejší rozjezd, ale to mi tak nevadilo. Mně spíš vadila romantická linka, která na můj vkus byla na thriller příliš výrazná, obzvlášť ke konci.
Celkově se čte kniha dobře, není to vyloženě trhák, ale za přečtení stojí.
Většina děje této knihy se odehrává na legendární americké silnici Route 66, zvané též Matka silnic, případně v jejím okolí. Dnes už jako mezistátní dálnice nefunguje, pouze určité její části jsou turistickou atrakcí. A právě to mě ke knize přitáhlo. Atmosféra muzeí, historických motelů, ale i opuštěných míst podél Route 66 je dobře zachycená.
Hlavní hrdinové pátrají po vrahovi, který se podél legendární Route 66 činí už desítky let, takže příběh obsahuje celkem dost informací, dat a postav a zpočátku působí složitě a zamotaně, ale to už je zvykem této autorky udělat na začátku knihu trochu nepřehlednou.
Černý kafe je nejen napínavá, ale i zajímavá jízda ;-).
Přiveď mě zpátky je jako thriller velmi slabý čajíček. Je to spíš psychologická hra s poutavým začátkem a zajímavou první třetinou. Dál už je to dějově chudé, bez zvratů a napětí, jedna jediná věc se řeší stále dokola.
Kdo za vším stojí je zřejmé už v polovině knihy. Celé rozuzlení by nebylo až tak špatné, ale jedna věc z toho je velmi nepravděpodobná.
Tentokrát se to autorce nepovedlo, za dobrý nápad a začátek dávám 3*.
Ač se kniha odehrává v drsném prostředí a zároveň době plné zábavy - padesátá léta 20. století, New Orleans, kluby, prostitutky, mafie, vymahači..., jde o křehký příběh. Trochu mi připomíná takovou moderní pohádku o Popelce.
Příbuzné si nevybíráme a hlavní postava Josie má tu smůlu, že má jen jedinou příbuznou a to matku prostitutku, věčně opilou a milující jen peníze. Naštěstí má kolem sebe přátele a i když to sama zpočátku netuší, tak i lásku.
Je to krásný, emotivní příběh o touze po vzdělání, plnějším a slušnějším životě, o touze roztáhnout křídla, byť jsou zatím potrhaná...
"Někdy vyrazíme na cestu, ale nakonec dojedem úplně jinam, než jsme chtěli. Ale to nevadí. Důležitý je vyrazit."
Příběh je vystavěný na určitých typických vlastnostech, dovednostech a hlavně slabostech jak ryze ženských tak mužských. Obzvlášť nedokonalosti obou pohlaví autorka využila na maximum. Určité pasáže mě i pobavily, i když by vlastně neměly...
Kniha má od začátku úžasný spád a velmi dobře se čte. Žádné překvapení na konci jsem nečekala, ale autorka to zvládla vygradovat tak, že se jí povedl i nečekaný závěr.
To se tak omylem setkají v jednom bytě dva cizí lidé, naprosto rozdílní, s jinými zájmy, s jiným životním cílem, a přesto je jedna věc spojí - touha najít obrazy bývalého majitele domu.
Příběh se odehrává v Paříži a v New Yorku. A jak je autorovým dobrým zvykem, tak tajemství postupně přibývá, zápletka se rozrůstá a košatí. Netrvá to dlouho a cenné obrazy nejsou tím nejdůležitějším k nalezení, děj se přehoupne do něčeho mnohem vážnějšího...
Jednu z hlavních postav - Madeline už známe z Volání anděla, takže se dozvídáme další část jejího životního příběhu.
Zdá se mi, že román je psaný trochu jiným stylem než předchozí autorovy knihy, ale bavil mě, je svižný a hodně nápaditý. Zakončení jsem přesně takové tedy nečekala, ale líbilo se mi.
Kniha je zajímavou směskou žánrů - historický román, thriller, humor. Ne každý tuto kombinaci dá a je to vidět i na hodnocení.
Román má dvě dějové linie, které spojuje stará vila na Sadové. Tyto linie jsou dějově i stylem tak rozdílné, že je to jako číst dvě knihy. Protnou se až v závěru, kde se odkrývají všechna tajemství vily.
Historická linie psaná formou deníkových záznamů je nejen o tehdejších obyvatelích vily, ale je celkovým svědectvím o životě v protektorátní Ostravě a místním protiválečném odboji. Tato část je tedy logicky pomalá, vážná, smutná, plná hrůz války.
Současná dějová linie je oproti tomu svižná, thrillerová, nabitá akcí, vtipná až bláznivá. Hlavní postava, realitní makléřka Roberta zvaná Bo, je svérázná padesátnice, která díky výcviku elitní agentky zvládne i nemožné. Zažijeme přestřelky, únosy, nálezy mrtvol i mučení a to dost drsné.
Bo je živel a bavila mě. Její výroky i myšlenky mě často rozesmály. Nejen Bo je zajímavá postava, je jich tam víc, například ajťák František je taky úžasný vzorek.
V přímé řeči autor často používá ostravský dialekt, včetně několika výrazů, kterými obyvatelé Ostravy přispěli k obohacení nespisovného jazyka českého ;-).
Mě tahle kniha bavila, obě dějové linie, ale doporučuji jen příznivcům thrillerů a to ještě jen těm, kteří zvládnou něco dost ztřeštěného.
Chtěla jsem dát jen 4*, ale za to kolikrát jsem se rozesmála dávám 5*.
Knihu bych označila za psychologický román se spoustou tajemství. Je to příběh o tom, jak můžou být věci úplně jinak než se zdá.
Z pohledu obou hlavních postav se postupně dozvídáme co se stalo. Některé momenty v ději jsou nečekané a šokující.
Než jsem si přečetla doslov autora, kde píše, že příběh je inspirovaný skutečnou událostí, měla jsem ho za přemrštěný výmysl, hlavně ten konec, ale bavilo mě to celou dobu. Těžko říct, ale říká se "to nevymyslíš". Někdy právě ty nejmíň uvěřitelné věci píše sám život...
Jedna věc je nesporná - kniha je mega čtivá, přímo chytlavá, těžko se odkládá.
Itálii mám moc ráda. Je to nádherná země a baví mě i mentalita jejích obyvatel, takže jsem byla zvědavá, jak po ní cestoval a jak to všechno viděl pan Werich.
Knížečka je plná drobných příhod, vtipných postřehů a úvah. Najde se tu i pár životních mouder, která uměl pan Werich krásně shrnout do jedné věty.
Je to pohodové počtení na pár hodin.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly...
Příběh o obrovské lidské tragédii. Co všechno jsme schopni udělat kvůli nejbližším?
Thriller to podle mě tak úplně není, ale psycho určitě.
Ve vyprávění se střídají dlouholeté nejlepší kamarádky Sára a Isla. Jedna událost vede k tajemství, lžím a polopravdám. Při odkrývání pravdy prožijí zúčastnění další bolest a trápení. Nezůstanou nakonec jejich životy v troskách?
Autorka má skvělý styl, příběh je výborně zpracovaný. Celou dobu tušíme, že přijde další a další odhalení a ono taky přichází. Dokonce jich je víc než čekáme.
Velmi smutná kniha a pocit smutku, neštěstí a zmaru po ní i zůstane.
Stojí za přečtení, ale já osobně se k ní asi nevrátím.
Všech pět dílů (vlastně šest s tím, který se odehrává o sto let později) tvoří velmi čtivou ságu z 12. století. Jde o příběh z raného středověku, který autorka naštěstí dobře zvládla, aby nesklouzla do červené knihovny.
Všechny díly mají poutavý děj. Na osudech mladičké porodní báby Marty vidíme jak se v té době žilo, jakých krutostí byla šlechta schopna. Je to napsáno tak živě, že se při čtení lehce přeneseme do středověku.
Ságu hodnotím jako krásné čtení s minimální historickou hloubkou, takže se může líbit i těm, kteří jinak historické romány nečtou.
Určitě si někdy přečtu znovu.
Tento příběh jsem četla dávno. Dokonce si dodnes pamatuji děj, což nemůžu říct o mnoha knihách :-). A právě to o něčem svědčí.
Výborně se prolínají dvě dějové linie (na to je autorka specialistka a jde jí to zatraceně dobře). Mně se líbila víc ta z minulosti.
Příjemné, pohodové čtení.
Tady se k většinovému nadšení nepřipojím. Příběh má být netradiční kritikou totalitních režimů a snad i brutality a zvyšující se lidské necitlivosti. Zobrazení pokřivené společnosti v této knize je bezesporu originální, ale zároveň je to také prvotřídní hnus. Popisovaná pravidla této společnosti jsou extra bizarní a nechutná. Je to napsáno hodně jednoduše a spíše než kritiku totality to připomíná oslavu kanibalismu. Slova "maso", "porážka", "porazit" jsou v téměř každé větě. Vyškrtat je, bude kniha snad poloviční.
Pokud chcete vědět, o čem přesně příběh vypráví, přečtěte si anotaci, celá je jeden velký spoiler, včetně konce.
Hledáte-li nějaké hodně zvrácené počtení, nebo si dokonce libujete v bizarnostech a extrémech, jste tu správně. Naopak nedoporučuji přecitlivělým povahám.
Moje hodnocení odpovídá smíšeným pocitům, které z knihy mám. Kritika totalitního režimu je nanejvýš chvályhodný námět, ale u této knihy si nejsem tak úplně jistá, zda nebylo téma spíše zneužito k napsání něčeho extra odporného. Režim lze kritizovat i s inteligentnějším dějem, jak je tomu v mnoha jiných knihách.